Ahoj, řeším teď sama v sobě menší krizi a nevím, na koho se obrátit, proto píšu se a doufám, že mě třeba někdo někam posune.
Mám přítele od 15, jsme spolu 5,5 roku, on byl samozřejmě můj první, ale já jeho ne. Dá se říct, že všechno mezi námi je od té doby perfektní, nikomu se to nechce věřit, ale jsme jako klíč a zámek, všechno funguje, jak má a pro okolí jsme vzorem. Před dvěma měsíci jsme se spolu dokonce sestěhovali.
Během vztahu jsem občas měla myšlenky typu, že jsem se dost nevybouřila, ale v porovnání s tím, co jsem prožívala za štěstí mi to bylo jedno.
Teď se ale něco změnilo a seběhlo se to strašně rychle. Začala jsem si psát s dalšími muži, mám pocit, že být celý život s jedním nevydržím, mám pocit, že mám úplně zblázněné hormony, asi se projevilo, jak jsem se posledí leta držela zkrátka, jednou to asi muselo přijít...
Nevím, jak si s tím poradit, s přítelem to, mám pocit, vůbec nesouvisí, miluji ho, klape nám to, sex je skvělý. Nechápu sama sebe, vím, že to, co mám, nechci zahodit, ale zároveň vím, že se asi potřebuji vybouřit, jsem opravdu teď na hodně špatném místě... Největším snem by bylo,kdyby mi přítel dal na pár měsíců volnost a pak by mě vzal zpátky...ale samozřejmě vím, že takhle to moc nefunguje.
Má někdo podobnou zkušenost s happy endem?
Ahoj, řeším teď sama v sobě menší krizi a nevím, na koho se obrátit, proto píšu se a doufám, že mě třeba někdo někam posune.
Mám přítele od 15, jsme spolu 5,5 roku, on byl samozřejmě můj první, ale já jeho ne. Dá se říct, že všechno mezi námi je od té doby perfektní, nikomu se to nechce věřit, ale jsme jako klíč a zámek, všechno funguje, jak má a pro okolí jsme vzorem. Před dvěma měsíci jsme se spolu dokonce sestěhovali.
Během vztahu jsem občas měla myšlenky typu, že jsem se dost nevybouřila, ale v porovnání s tím, co jsem prožívala za štěstí mi to bylo jedno.
Teď se ale něco změnilo a seběhlo se to strašně rychle. Začala jsem si psát s dalšími muži, mám pocit, že být celý život s jedním nevydržím, mám pocit, že mám úplně zblázněné hormony, asi se projevilo, jak jsem se posledí leta držela zkrátka, jednou to asi muselo přijít...
Nevím, jak si s tím poradit, s přítelem to, mám pocit, vůbec nesouvisí, miluji ho, klape nám to, sex je skvělý. Nechápu sama sebe, vím, že to, co mám, nechci zahodit, ale zároveň vím, že se asi potřebuji vybouřit, jsem opravdu teď na hodně špatném místě... Největším snem by bylo,kdyby mi přítel dal na pár měsíců volnost a pak by mě vzal zpátky...ale samozřejmě vím, že takhle to moc nefunguje.
Má někdo podobnou zkušenost s happy endem?
- Odpovědět
Pošli odkaz