Reklama

Domácí násilí

Nelly (Čt, 13. 5. 2010 - 22:05)

S,Targui má ve všem hlubokou pravdu.Naprosto upřímně ti popsala svůj příběh a radí ti dobře.A najdůležitější na tom celém je,že našla dobrého partnera pro společný život. Ty na nic nečekej a utíkej od toho člověka pryč.Dokud jsi sama.Určitě na tebe v životě čeká někdo úplně jiný, s kým prožiješ plnohodnotný vztah.
S , pláču tady nad tvým příběhem.Vzchop se a odejdi.Nenech se takhle trápit.Nenech se ponižovat,nikdo nemá právo někomu takhle ubližovat.Moc na tebe myslím a držím palce,abys to dokázala. Věřím,že to dokážeš,nechceš přece žít takový život ,nečekej,až tě to psychicky odrovná úplně.

Targui (Čt, 13. 5. 2010 - 21:05)

A nečekej, že se násilník změní, nikdy se nezmění. Já pořád doufala, ale bylo to jenom horší, věř mi. Vzdělání je v tomto případě zcela bezpředmětné, tyrani jsou mezi lidmi se základním vzděláním i mezi vysokoškoláky, všude.

Targui (Čt, 13. 5. 2010 - 21:05)

Mě se tohleto stává...S., uteč, dokud je čas! Já se vdávala mladá, byl to nerozum, rodiče mi celé dětství vštěpovali, že se nikdy nevdám a já jim to hloupě věřila. Proto jsem se chytila prvního, který mi nabídl sňatek. Můj 1. muž byl to samé,začalo to uštěpačnými poznámkami, pak slovním napadáním, pak fackou a nakonec přišly rány pěstí a škrcení s vyhrožováním, že zabije mě i naše dítě. Zatím děti nemáš, nic tě tam nedrží. Utíkat s dítětem je těžké - sama to stěží utáhneš a navíc budeš mít celý život výčitky, že jsi rozbila rodinu a dítěti vzala otce, ať byl jakýkoliv. Teď práci nakonec najdeš, jenom ze začátku moc nepřebírat, bydlet můžeš na ubytovně. Lepší, než to uměle udržovat dál a nechat se ponižovat. Násilník se nezmění, jsou to zbabělci a srabové. Chápu, jsi na něm závislá, ale co když pak přijde dítě, co pak? Já utíkala s dítětem a probíjet se bylo děsné, nemám slov, byl to doslova horor. Až budeš mít mimino a uvědomíš si, že v takovém prostředí dítě vychovávat nelze, práci už nenajdeš vůbec, se sociálními dávkami raději ani moc nepočítej a ubytování v azylovém domě je skoro utopie, všude mají přeplněno...Uteč, určitě na tebe někde čeká někdo lepší. Ve vztahu má být vzájemná úcta, porozumění, tolerance a cit, bez toho to nejde. Když jeden začne druhému ubližovat, nelze očekávat nic dobrého. Nakonec i já pak našla spříznenou dušičku, dlouho ale trvalo, než jsem vůbec kývla na "randění", ještě déle trvalo, než jsme spolu začali žít a až po letech jsme se brali.

S. (Čt, 13. 5. 2010 - 19:05)

Mě se tohleto stává poslední půlrok. Bydlím s přítelem a jsem na něm závislá. Delší dobu nemůžu najít práci. K rodičům zpátky nemohu, otec nežije a matka mě u sebe nechce, i když jsem jí řekla, že mě Petr bije, chce si žít svůj vlastní život. Přátele nemam. Neni východisko. Já ho potřebuju. Nebýt jeho, jsem už na ulici, ale poslední dobou mám pocit, že už to nezvládnu. Bije mě, když něco není podle jeho představ, neustále řve a sex musí být, i když nechci a ne zrovna něžně. Včera jsem dostala i za to, že jsem mu neodpověděla celou větou. A to je to studovaný inteligentní člověk...Už nevím, co dál. Jsem troska. Bojím se komunikovat s lidmi, takže pokazím každý pohovor :-(

xy (Po, 31. 8. 2009 - 13:08)

Muž, který si svou převahu dokazuje na slabších, je slaboch. Dobře jsi udělala Mirko a ostatní ženy, které se dokázaly vzepřít a odejít od tyrana. Já také zažil domací nasilí jako dítě a to jak od otce, tak od matky, matka navíc ještě ve všem nadržovala mladšímu bratrovi a nadržuje dodnes, máme barák, chatu, zahrady, od tý doby co se rodiče rozvedli a otec se odstěhoval, se o všechno starám já, bratr nemusel nikdy nic, jen se doma válí a čeká až ostatní všechno udělaj. S matkou jsem se mnohokrát s ní kvuli tomu hádal, ale podle ní je všechno v pořádku, navíc se chová arogantně jako pani domu, ale sama taky na všechno sere. Já jsem samotář, zažil jsem si kruté chvíle doma i šikanu ve škole. Člověka takové zkušenosti poznamenají, někdy jsem agresivní vůči matce a bratrovi a vůbec mám tzv. "extrémistické názory" ale vím že si to v tu chvíli zasloužej, protože já byl vždycky ten, kdo musel ustupovat a přizpůsobit se ostatnim. K vlastní patrnerce bych se nikdy ale takhle nechoval, jenže stejně žádnou nemam a ani nehledám, zvykl jsem si na samotu a nevim, jestli bych dokázal vůbec s někým žít v partnerství. Život stojí zatim pro mě totálně za hovno a tak je člověk s těmi svými trápeními ještě více uzavřen, protože každej by mu stejně řekl"můžeš si za to sám", většinou to řikaj lidi, co měli v životě štěstí a jsou z harmonické rodiny.

Mirka (Po, 31. 8. 2009 - 12:08)

Zdravím všechny. Když uvážím kdy začala tahle diskuze, nestačím se divit. Jedno téma, na které se reaguje několik let. Známka toho, že se jedná o dost dlouhodobý problém. Sama jsem se vdala před čtyřmi lety. Nyní sem rozvedená. Manžel pil, bil mě, ponižoval mě, a podařilo se mu znejistit mě tak, že jsem se bála promluvit. Myslela jsem, že vše co říkám je špatně. Pracoval jen nahodile. Všechno co se mu nedařilo byla moje vina. Skrývala jsem vše co se u nás dělo. Omlouvala jsem ho před s sebou i před okolím. Brala jsem to jako vlastní selhání. Tvrdil mi, že každý muž, který se mnou bude mi rozbije hubu. Že jako ženská nestojím za to, aby se mnou založil rodinu. Naštěstí (dnes za to děkuji i když mě to dříve trápilo) s ním děti nemám. Kde se stala chyba? V tom, že jsem to dopustila. Že jsem uvěřila někomu, komu na mě skutečně nezáleželo. Je to rok, kdy jsme od sebe. Bydlím ve skromném pronájmu, řeším dluhy z manželství, bráním se exekutorům. Ale musím říct, je mi fajn. Mám práci, přátele, mám vlastní život. Postupně obnovuju kontakty z minulosti. I přes všechny problémy jsem šťastná. Z vědomí, že jsem unikla, že mohu konečně dýchat. Mám dva vzkazy. Pro muže, kteří vztáhli ruku na ženu, nebo se snaží dokázat vlastní velikost tím, že utlačí osobnost ženy. Stačí vám k životu to, že máte někoho podrobeného? Že si vytvoříte figurku bez vlastního názoru, a že je ta dotyčná s vámi jen ze strachu, nebo proto, že má nezdravé a pokroucené vnímání sebe? Dost málo. Někomu omezenému to možná stačí. Tím je řečeno asi vše. Pro ženy. Všem, které udělaly ten krok a odešly. Gratuluji, udělaly jste ve svém životě ten nejdůležitější krok. Začaly jste mít rády sebe. Možná to tak teď nevnímáte, ale to, že jste ubránily svůj život (a mnohé víme, že to tak je) jste daly najevo, že chcete žít. Naučte se mít rády sebe. Nejprve. Myslím, že když člověk hledá lásku jinde - u toho druhého, je to špatně. Měly bychom ji mít v sobě, k sobě,a umět ji také přijímat. Ne jen dávat. Jakmile pocítíte ten rozdíl, poznáte, koho vedle sebe máte. Poznáte člověka, který vás má skutečně rád. Pro ty, co ještě neodešly. Ten první krok je hrozný, je bolestivý, ale je to daleko méně hrozné, než to co bude následovat, když to neuděláte. Kdysi mě ztloukla banda spolužaček v parku. Jen tak.(násilí není jen otázka mužů) Tenkrát mi maminka řekla, když to nahlásíš (něco uděláš) možná tě zbijou znovu. Když to neuděláš, možná tě zbijou také. Moje volba byla tenkrát jasná. I za cenu ponížení - ať z toho mají taky problém. Mrzí mě, že mi tato souvislost nedošla dříve ve vztahu s manželem. Držím všem ženám palce. A všem, které to nezažily - jsou zkušenosti, které je lepší nemít. Na závěr bych chtěla uvést to, že nejsem chudinka. Je mi 27 let. Kdysi jsem byla úspěšná v podnikání, a i když jsem to nikdy nebrala jako zvláštní přednost, vypadám dobře. Jen jsem šlápla vedle. Jsou prostě na světě tací, se kterými nikdy nemůžeme být šťastní. Ať uděláme cokoli. A když bude první náznak toho, že to tak je, pryč od toho. Život je krátký.

Luka (St, 5. 8. 2009 - 11:08)

Taky jsem chvíli chodila s tyranem...vydržela jsem to rok a půl. Naštěstí jsem včas utekla. A i když to bylo nejdřív moc těžký, strašně se mi ulevilo. Udělal by ze mě trosku.

yoss děláš chyb (Út, 4. 8. 2009 - 23:08)

samé

Yossarian (Út, 4. 8. 2009 - 23:08)

Protože jsi věčně nadrženej Marku .....pořád nechápeš kde děláš chybu a omíláš stále to samý ...není ti pomoci ...

Perlička (Po, 3. 8. 2009 - 23:08)

Davide, děkuju ti, teprve teď, když to mám za sebou, tak vím, co nedokážu odpustit.
Odpustím nevěru, odpustím leccos, ale alkohol a násilí nikdy.
Jsem ráda, že existují i muži jako ty.

Marek (Po, 3. 8. 2009 - 23:08)

Sice zeny nemlatim, ale do tebe Yoss bych si s velkou chuti kopl!

david (Po, 3. 8. 2009 - 23:08)

Perličko jsi statečná, to že je tělesně postižený ho v ničem neomlouvá, dobřes udělala.
Člověk musí být tvrdý a jít i proti většině když je potřeba.

Perlička (Po, 3. 8. 2009 - 21:08)

V mém manželství nejdřív padla sem tam nějaká ta facka, pak se jednou opil a zbil mě tak, že jsem musela vyhledat lékaře.
Nikomu jsem nic neřekla, styděla jsem se.
Rozvedla jsem se a všichni mě odsuzovali, protože on byl tělesně postižený.
Horší než facky ale bylo, že se moje matka postavila na jeho stranu.
Ničeho ale nelituju, život bez něj je krásný!

pro lilii (Po, 3. 8. 2009 - 20:08)

http://turnovsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/stalking20080929.html

sice je to trnita cesta, ale obcas to jde

zahranici? (Po, 3. 8. 2009 - 17:08)

No nejsem si jista,ze by jste si pomohli v zahranici...Ja jsem v zahranici...Nasla jsem si debila,kteryho jsem si vzala..Nejdriv byl milej hodnej pracovitej...A pak me to malem stalo zivot.Uz 3 roky s nim nejsem (od te doby co jsem ho nechala sebrat policajtama kvuli domacimu nasili..A ted se s nim rozvadim...
takze je jedno kde zijete ..blbci se najdou vsude....

Yossarian (Po, 3. 8. 2009 - 14:08)

asi budeš spíš hnusnej jak prdel Marku....to bude ten problém.....holky chtějí hodný kluky ale ne prdele

Marek (Po, 3. 8. 2009 - 14:08)

1. Nejsem nejaky ideal a to je mozna chyba. Zenske radej nekoho, kdo vypaa vzdy sebevedome, je jakoby machyrek as ilak. Ale az od nej dostanou prez pusu, tak si stezuji, ale stejne mu odpusti, "vzdyt on za to nemuze, byla to nehoda, je to muj milacek." Takovou zenskou byt miluje bych nechtel, ale chlapy, kteri tohle delaj, tem bych usekaval varlata a rval je do huby.
Ja mam mozna prave proto smulu, ze sem ais moc hodny, proto o me nema zadna zajem.
2. Letenka se da koupit oline prijde na mail, takze se muzes sebrat a zmizet, i kdyz ponekud poze co? Jak to s tebou dopadlo?

PETRUŠKA (Ne, 5. 7. 2009 - 20:07)

AHOJ MOJE kamarádka se stala taky obětí jednoho kluka a pomohlo ji že sla delat do zahranici.no ale ne každý tam může.

lilie (St, 1. 7. 2009 - 15:07)

Seznámila jsem se s mužem přes internet.Ze začátku byl milý, mluvil na mě tichounkým hláskem.Po půl roce, když si myslel, že mě má jistou,začal mě sprostě nadávat, psychicky deptat,fyzicky napadat,sex musel být vždy, kdy on chtěl i přes můj odpor.Začala jsem ho nenávidět.Chtěla jsem odejít, ale nenechal mě.Bral mě za svůj majetek.Zakázal mně kamarádky, nesměla jsem z domu na krok, pouze s ním.Do dnes mě pronásleduje.Nevím, co dělat.Nikdo mě nepomůže, ani policie.

Monika (Ne, 12. 4. 2009 - 23:04)

nevim si rady

Reklama

Přidat komentář