Domacnost

Ivano, jsem ráda, že někdo žije stylem jako my. :-)Už jsem měla pocit, že jsme jediní.

Kdyz to tak ctu, tak v nekterych prispevcich vidim casto slova "ja", "moje" (penize)...Ja si myslim, ze ale v plnohodnotnem vztahu clovek musi trochu mene naslouchat svemu egu a trochu vice myslet i na toho druheho. A takhle by oba meli myslet na sebe navzajem a mit se radi :-).Nekteri stale pisou, ze to "omezuje to moji svobodu". Zase "ja", "moje". Zase ego. Ale vztah dvou lidi neni nic jineho, nez omezovani svobody, s tim se budete muset smirit. Cim vice se oba vzdaji vlastniho ega, tim je jejich vztah hlubsi a diky tomu naleznou paradoxne cast sebe samych - sve "lepsi" ja.Ale fuj, nechci takhle moralizovat. At si kazdy ma vztah jaky chce. Ale myslim si, ze na tom co pisu taky neco je.

Ahoj holky! Zaujala mě Vaše debata. My s manželem to máme zařízené přesně tak, jak píše Klárinka. A to i před svatbou, prostě hned jak jsme spolu začali bydlet, jsme si zařídili společný účet a všechny peníze máme společný. A to i přesto, že já vydělávám víc jak dvakrát míň než manžel.Důležitý asi je, mít stejnej pohled na šetření a utrácení. My jsme oba celkem šetřiví, takže ani jeden z nás nemá pocit, že by si ten druhý kupoval zbytečnosti. Na menší věci se nijak nedomlouváme, kdo něco potřebuje, tak si to koupí. Větší výdaje si oznámíme předem a asi se ještě nestalo, že by ten druhý byl proti.Jak jste psaly, že je blbý kupovat si dárky ze společných peněz... Proč? U dárku je přece nejdůležitější, že si jeden na druhýho vzpomene, něco vymyslí, chce udělat radost, a ne z jakých peněz se to kupuje.Každopádně ať už maj partneři finance společný nebo ne, nejdůležitější je, aby se na tom systému shodli!

My jsme v tom opravdu hodně stejní a proto nám to nepřijde jako omezování, protože opravdu smýšlíme stejně. Ale každý by měl hospodařit tak, jak mu to vyhovuje. Jen si tak říkám, jak to asi vypadá, když jeden chce třeba hospodařit jako my a druhý jako Vy. S tou mateřskou to není sranda. Bohužel tady vůbec neuvažují nad tím, jak se pak ty tři roky žena cítí, když jí dají 3500 a přesně je to spíš na dítě a chlap ji musí živit. Jenže s tím nic nenaděláme.Nepochopila jsem přízpěvěk Jany, že si chce než budou mít rodinu něco našetřit. :-)

Klárinko, máte to zařízený hezky, myslím, že když jste oba takový, že máte ve financích pořádek, tak je to v pohodě. Je to asi jen o přístupu člověka a o pocitu neptat se toho druhého co si chci koupit. Já hlavně dopředu nevím, co si chci koupit, někdy jdu a prostě se mi něco líbí, chci si udělat radost, tak si to koupím a určitě bych to nechtěla nikam psát a přemýšlet dopředu nad tím, kolik tento měsíc utratím. Ale to je asi o přístupu, každý jsme jiný.Co se týká tvé poslední otázky. Společný domek nebo byt neplánujeme. Já byt mám, máme každý chalupu (naše rodiny), takže nějaké nemovitosti už asi přibývat nebudou. Ale pokud by tato situace nastala, tak bychom ho financovali samozřejmě z peněz nás obou, někde bychom si stranou šetřili třeba do kasičky, každý by každý měsíc přispíval stejnou částkou a pak by jsme asi museli vzít úvěr, protože na dům bychom asi nenašetřili.:-( A kdybych byla na mateřský, tak by mě přítel samozřejmě musel živit, protože těch 3500 je hrůza, to je tak pro potřeby miminka. Ale to už je věc jiná. Můj přítel, když neměl práci, tak jsem nás taky živila sama a to je o něčem jiném, prostě ten druhý nemá příjem, tak automaticky táhne domácnost ten co vydělává.

Tak dejme tomu ze ted ma pritel plat 2x vyssi nez ja takže plati zhruba 2/3 spolecnych vydaju a ja 1/3 no az budu brat na matersky 3000 tak to mi zbyde tak mozna stezi na moji potřebu, takže bude muset platit zbytek on no. Ale hlavne na mateřskou nepujdu dokud nebudu mit nic našetřeno. Představa že budu mit na utratu jen 3000 me docela desi:-)

Ahoj "M" :-) Já zase mám známé, co hospodaří jako my :-)Ale k věci. Třeba do teď jsme měli každý svůj účet a teď jsme se rozhodli, proč mít dva, že budeme mít jen jeden! Asi se plno lidí zděsí, když vidím, že jsme asi jediní co tak žijí, ale těšíme se na to!Jinak když mu koupím dárek ze společných peněz, tak přeci to není tak, že by si ho platil jako on. Dyt v těch společných korunkách mám i já své, ne? tak to nemůže být, že si to jako platil on. Jinak peníze doma nemáme. Jsou na účtu. A každý měsíc nám z účtu odcházejí povinné platby (za byt, spoření, pojistky atd.) a pak se vyberou peníze, kterými poplatíme kredity, benzín, obědy v práci atd. a nějaké se nechají doma na jídlo. A vlastně to co si na ten nahlásíme. Tak já třeba tento měsíc jsem si tam napsala 600 na nehty, 200 řasenka, 500 tílka. No a to samé si napíše muž. A pokud bychom se se vším placením nevešli do výplat, tak holt si třeba ty tílka tento měsíc nekoupím, protože to není tak důležité. To se stane i Vám, ne? že když už peníze nejsou, tak si to nekoupím :-) My oba jsme takoví hospodaříví a ve finaních si rozumíme. :-)Já třeba kromě bot šatím muže asi ve všem. Jsme spolu sice jen rok, ale ani v předchozím vztahu mi to nedělalo problémy. Už vím, co a jaké velikosti.A jak byste to řešila, když byste třeba chtěli společně začít stavět domek jako my a Vy pak byla na mateřské?

Ja uz jsem sem psala vcera taky. Ja si opravdu nedovedu predstavit mit penize dohrodmady. Vzdyt tim bych se vratila do dob, kdy jsem nic nevydelavala a finance mi davali a kontrolovali rodice... Mam svoji praci, svoje finance a s tema taky hospodarim. Zatim jsme tedy zadnou drahou spolecnou vec nekupovali. Ale pokud by slo treba o koupi lednicky a pracky tak to bych vzhledem k vysi nasich platu videla tak ze on da třeba 8 000 a ja 5000 kč. Ten muj hospodarit moc neumi, teda nechci rict ze by zbytecne utracel, to spis ja ! ale on nevi kde co maj levnejsi, kde se da usetrit a tak. Nema moc prehled a tak koupi vzdy to co mu cpe reklama. Ted jsem ho dotahla do Kenvela protoze potřeboval naky obleceni. Vybral si za 4000 a zaplatil jen 2000 a byl uplne nadseny(5 triček, 2x kalhoty a kratasy) Minule si uz zase malem koupil kryt na mobil za 600 kč! Ja mu sehnala podobnej, mozna i hezčí za 55 kč. Je lenivej si neco zjistovat a tak. Tak to budu muset delat za nej asi:-)

Fakt vás obdivuju, jak to zvládáte Klárinko, asi jste ohledně financí naladění na stejnou vlnu a to je fajn. U nás je to tak, že přítel je spíš šetřivý, ale já si občas ráda zautrácím. Ale v současné době vydělávám víc, takže to jde jakoby z mého. Když si chceme něco koupit třeba na sebe, tak si to každý platí z té části, kterou máme pro sebe. Pokud mi něco přítel chce koupit, jdu si to vybrat a zaplatí mi to a nebo mi na to dá peníze. Já ho nešatím, většinou jdeme spolu to vybrat a on si to zaplatí nebo když mu chci udělat radost, zaplatím mu to já. Ale oblečení bez něj nevybírám, jen třeba spodní prádlo nebo triko, ale kalhoty, svetry, bundy atd. si vybere sám, hlavně aby mu to sedlo a aby se mu to líbilo. Neumím si představit kupovat mu třeba dárek a brát to ze společných peněz. To je jakoby si ten dárek zaplatil sám.A podle čeho si ty peníze berete? Prostě po výplatě je dáte do kasičky a když se jde nakoupit tak si vezmeš určitou sumu, zaplatíš nákup a co ti zbyde tak vrátíš?Pro mě je tohle docela novinka, většina mých známých hospodaří s penězi tak jako my, tak jsem zvědavá.

Na rozdělení financí má asi každý svůj názor a je na lidech, aby se dohodli. Každopádně, když to jednomu z nich výrazně vadí, je asi něco v nepořádku.Můj přítel je naštěstí ten typ, co nesnese, aby kolem něj žena poskakovala a on by jen seděl - i když by měl své vlastní práce dost a "živil rodinu". Já bych teda zas nemohla být "jen" v domácnosti, chci po škole pracovat a dávat nějaké peníze do společného rozpočtu. Teď se učím na státnice a nemám myšlenky na nic jiného, než na to učení... Přítel byl pryč a abych na privátě nebyla tři týdny úplně sama, přesunula jsem se domů - a ocenila jsem věci jako nová pračka a myčka nádobí. Díky tomu jsem mohla jen navařit sobě a babičce a soustředit se na skripta. Takže přítelův názor, že po škole si do společného bydlení pořídíme co nejdřív rozumnou myčku a pračku už mi nepřipadá jako zhýčkanost, ale dobrá investice. Jen se musím smát, když jsem tohle přednesla před strýcem, který to jako rozžranost považuje (jeho žena se stará v domácnosti o úplně vše, a to mají 4 děti a starého nemohoucího dědečka, o kterého se stará též!!!) - prý takové věci jsou moc drahé. No, když jsem si spočítala, kolikměsíčně prokouří, jsou to bratru tři tisíce....

Jo a k tomu kapesnému. To, že si koupíme každý třeba svačinu, nebo zajdeme na kafe nebo tak, tak to nejsou položky, které by se do rozpočtu nějak zahrnovaly. Ty jsou zavedeny v částce stanovené na jídlo a většinou s tím vyjdeme jak si stanovíme :-) Opravdu s takovým způsobem života nemáme problémy :-)A vždycky, když si jeden z nás koupí něco dražšího, tak tomu druhému poděkuje a váží si toho. Asi jsme divní a asi se v dnešní době tak nežije, ale my jsme spokojení.

Máme peněz dost a nikdy se nám nestalo, že by došly. Prostě stále sledujeme stav a podle toho se rozhodujeme. Jako když Vy každý sám musíte koukat zda máte peníze nebo ne, tak přesně tak to děláme, ale oba.žijeme spolu rok. Před tím jsem měla přítele 4 roky a žili jsme taky tak :-) Já si ani nedovedu představit žít jinak. Oba máme stejné smýšlní co se týče peněz, takže nás to neomezuje. Ale asi kdyby muž utrácel tak, že by mi to vadilo, tak by to nešlo mít koruny dohromady.A jak to děláte, když koupíte muži něco na sebe, tak on Vám to zaplatí? nebo si kupujete oblečení každý sám a za své? Já třeba svého muže šatím a nevím, jak bych to pak měla finančně vyrovnávat.Já to taky neodsuzuji a je zajimavé si o tom psát jak to kdo dělá, ne? :-)

Žijeme ve stejném bytě. Je tedy můj, ale přítel tam bydlí se mnou. Já platím výdaje za byt a on výdaje za jídlo a zábavu. Pokud chceme něco ušetřit dohodneme se, že budeme šetřit, tak jak jsem psala.Je fajn, že jste to takhle zvládli. Jak dlouho jste spolu??Já bych to cítila jako omezení mít všechny peníze dohromady. Asi bych si i víc rozmýšlela co si koupit a co ne. Takhle si můžu koupit co chci a nikdo mi nic nemůže říct. Neumím si představit mít celou výplatu v kasičce a postupně z ní brát. Jak to řešíte, když peníze dojdou a ten druhý tam jde s tím, že si chce něco koupit a ony tam nejsou? A co třeba nějaké kapesné, dáváte si? A kolik? Na běžné výdaje - kafe, jídlo..Já tento způsob nijak neodsuzuju, jen mě by asi nevyhovoval. Takhle máme oba svobodu v rozhodování za co utratíme zbytek peněz (po zaplacení povinných domluvených výdajů). Když chci příteli koupit dárek, dělám to ze svého a on taky. A ty když jdeš příteli koupit dárek, tak mu ho vlastně kupuješ i za jeho peníze, to je takový divný. Ale pokud vám to vyhovuje, tak proč ne. Obdivuju vás.

Tak jsem psala odpověď a vypnul se mi PC, tak musim znovu.My si to nemusime schvalovat. Kadernik, nehty, obleceni v mire a kdyz je potreba je normální, že si koupím. A nikdy mi nic nevyčítal.styl spoření do krabičky jsem nikdy nezkoušela. Ale my máme vlastně takovou krabičku, kam nedáváme jen část, ale celé své výplaty. :-)A vy nežijete ve společném bytě?

Klárinko, moc si nedovedu představit takhle hospodařit s financema. Jste dobří, že to zvládáte. Já si neumím představit, že bych se měla přítele ptát, jestli si můžu koupit kalhotky nebo jestli můžu jít s kamarádkou na oběd a kolik za něj můžu utratit... Myslím, že bychom se na toto téma dost hádali, i když v tuhle chvíli vydělávám víc než on. V předchozím příspěvku jsem psala, jak to máme rozdělené s placením a co zbyde, tak si s tím každý dělá co chce. Když na něco šetříme, tak si to řekneme, že si chceme koupit to a to a nebo že šetříme na dovču a prostě si řekneme kolik a do kdy a pak si to koupíme. Změna by přišla asi, kdybych byla na mateřské a živil nás jen on. To bych se asi musela ptát a domlouvat za co peníze utratit. Pro mě je to tedy docela omezování a je to i jeden z důvodů, proč bych asi nebyla na mateřský 3 roky, ale třeba jen rok. Myslím, že mé finance by nám chyběly a nechtěla bych být úplně závislá na partnerovi. Ale to patří asi do jiné diskuze.Už jsem uvažovala i o tom, dávat doma třeba do kasičky určitý obnost měsíčně, za který se pak koupí něco do domácnosti nebo se někam pojede. Máte s tím někdo zkušenosti?

Já nevím, ale my si nikdy tyto věci nevyčítáme. Já když něco chci, tak mu řeknu, že bych si to chtěla koupit a nebo si zajít ke kadeřnici atd. a není problém. A tak je to i u něj. A pokud se jedná o dražší věci, tak si o tom oba promluvíme, zda na to teď korunky jsou nebo ne a podle toho se dohodneme. Jsou zase věci, které jsou třeba, ale je plno věcí, které člověk mít hned ten měsíc nemusí a dájí se koupit až ten další.a jak třeba to pak řešíte na dovču? to taky dáte každý půlku nebo jak? nebo když něco koupíte muži tak on Vám to zaplatí? a co až budete mít děti?

Ahoj, no ja s pritelem jeste neziju a zatim se do toho ani nehrnu protoze bydlim sama a je mi fajn. mam svuj klid kdyz potrebuju a nikdo mi nedela bordel:o) No ale do budoucna nedovedu si predstavit ze bychom meli spolecne finance. Ja vydelavam cistyho 12 a přítel dvojnasobek ale zas ma veliky naklady. hlavne za auto. Zabavu plati z 80 % on. Ale vzdy budu mit radsi sve penize aby mi nemoh vycitat kolik jsem dala treba za kadernika apod. i kdyz ke kadernikovi zrovna nechodim:-)

My teda máme peníze dohromady. společný účet a každý měsíc po výplatě uděláme rozpočet, kde se napíše co je třeba zaplatit a koupit a o všem se společně radíme a domlouváme. Na všechno šetříme společně a prostě všechny věci děláme společně. Já bych si nedovedla předtavit mít peníze každý zvlášť. Ale asi jde o to, jak je kdo zvyklý.Jak jste na tom Vy ostatní?

Já ráda uklízím, peru , žehlím, myju okna, nesnáším vaření, nemám k němu absolutně žádný vztah. Na nádobí máme myčku, ale pořídil ji manžel, já bych si neřekla, na to jsem moc hrdá. Chlapi milují, když mají doma zázemí, a když je navařeno, je to pro ně to nejdůležitější, samo, že kromě sexu. Současně také nechtějí doma slepici, ale v souboji zázemí - slepice, je na na prvním místě zázemí se slepicí.Teď se asi na mě budete zlobit, trochu přeháním, ale něco pravdy na tom je. Ale s pračkou a myčkou je domácnost celkem v pohodě a vařit se dají i jednoduchá jídla, stejně jsou zdravější. Rozumný chlap to takhle vezme a sám se chopí mužských prací, jako jsou různé opravy/ pokud na to tedy má/, ale posekat zahradu sekačkou zvládne i ten, kdo má obě ruce levé. A dětem by se měli věnovat oba.

Ahoj všem,zajímalo by mě, jak to máte doma rozdělené s financema. Některé příspěvky jsem si pročetla. Zajímalo by mě, jestli máte peníze dohromady nebo zvlášť. Jak přispíváte na domácnost? My s přítelem spolu bydlíme půl roku. Zatím to máme rozdělené tak, že já platím byt (je totiž můj) a on platí jídlo a výdaje za zábavu. Jinak co zbyde si každý nechá a je jeho věc, jak to utratí. Zatím mi to takhle vyhovuje, vydělávám totiž víc než přítel, tak to zvládám skvěle. Myslíte, že se dá zvládnout mít peníze dohromady bez toho, aby si ti dva vyčítali co kdo kde utratil? A jak to řešit, společným účtem nebo daním obou výplat na hromadu? A společné peníze až po svatbě (nebo při narození společného dítěte) nebo co si o tom myslíte??