DOMY PRO SENIORY
Vzpomněl jsem si na jednu písničku od Plavců. Všechno jsem si zavinil sám. A lidé se ke mně zas tak špatně nechovali, to jsem jen tak vnímal. A potom: Nevěř těm, co tě chválí. Věř těm, co tě kritizují.
O nemocném otci psát nechci. Jen o tom se zmíním, že na mne sváděl, co dělal sám. A když jsem se bránil, nikdo mi nevěřil. Maminka v tom měla taky svůj podíl. Lhát nechtěla a pravdu se říct bála.
A ještě mi dovolte zmínit se o příbuzných. Například bratranec mi radí, abych nikomu neříkal, kolik mám na kontě. A já ho poslechl a nikomu jsem to neřekl. Protože má pravdu. Sociální pracovnice, která to ví, to nechce sdělit ani mému klíčovému pracovníkovi. A to je pro dnešek vše.
Těžko říct, protože...Mirku, díky, to vysvětluje vše, prostě musíme zůstat tam, kde žijeme teď, to mě moc netěší. Ještě je tu naděje, že to člověk nebude potřebovat.
Mirku, díky za odpověď,...Těžko říct, protože pokud se jedná o zařízení zřizované krajem nebo obcí, tak se snaží uspokojit předevšín zájem vlastních obyvatel.
Např. moje máti měla dlouho žádost v okrese, kde bydlela, po smrti manžela se přestěhovala k nám, protože to jinak nešlo. Když potom chtěla nastoupit do toho domova, tak dávali najevo, že má trvalé bydliště jinde. Nakonec si nechali vysvětlit, že když se prodával barák, tak jí tam trvalé bydliště nemohlo zůstat.
Podáte si žádost, potom...Mirku, díky za odpověď, znamená to snad, že si můžu požádat kamkoliv? Takže - kdybych byla např. z Humpolce a našla si penzion v Praze, moji žádost by přijali?
Jen pochybuji, že by se někdo přijel podívat.
Můžete mi někdo napsat,...Podáte si žádost, potom přijedou sociální pracovnice z domova a provrdou místní šetření, kde zhodnotí, jak moc je ta potřeba u vás aktuální. Potom záleží na tom, jak velký zájem o ten který domov je, a podle toho se čeká, někdy nějaký meěsíc, někdy rok a více.
Oficiálně se to sice moc neříká, ale většinou si hrají na tzv. mikroregiony, pokud se nejedná o soukromé zařízení.
Můžete mi někdo napsat, jak probíhala vaše žádost do penzionu? Musíte žádat v místě dosavadního bydliště nebo si můžete o penzion požádat kdekoli? A kolik přibližně pobyt stojí?
I když to píši pozdě, alespoň pro ty, které mají také takový problém. Čím blíže bydliště, tím lépe. A kolik stojí. Ani se neptejte- Moc.
Chcete slyšet pravdu nebo to, co mi říkají jiní? Kdyby to druhé, pak jsem tu dobře a jsem tu rád. Všechno mi podají, nic nemusím dělat a jsem tu mezi lidmi. Bohatý kulturní program, vycházky, výlety, zkrátka je o mne dobře postaráno. Kdyby to první, pak jsem tu zbytečně. Jsem ještě mladý, soběstačný, jenom že si neuvařím a nevyperu. Kromě hlavního technika to ví všichni, ale nikdo mi to neřekne. Ze začátku ano, teď otočili. Původně jsem chtěl švejkovat, ale nějak mi to teď večer neleze z úst.
No. Rok se sešel s rokem a já jsem už jinde. Ale tady to jeden velký rozdíl, že mám přístup na internet. A další, že sestry nejsou tak vyhořelé. Akce dobré, ale moc se jich neúčastním. I když poslední dobou co zvládnu, toho se účastním. No. Trochu pomáhám v jídelně. Sundávám židle, když paní uklízečka vytře podlahu a mně zrak, když je třeba, rozendám hrnky a příbory. Na terapie taky chodím. Jedna je teologická, druhá normální. Děláme tam třeba kvízy, nyní vítězí AZ kvíz pro děti. Na vycházky nechodím, je to pro mne moc dlouhé, ale zase hraji ping pong. Skoro denně. A to je vše.
To by bylo všechno a bylo by to dobře. Ale člověk míní, nejvyšší mění. Začalo to vloni v květnu, když za mnou přijeli bratranec s manželkou. Nic mě nebavilo, nic jsem nedělal, ničeho jsem se neúčastnil. A víte, že jsem pak ani na ten počítač nechodil? Pro špatné svědomí, že nic nedělám. Jeden čas jsem taky pomáhal v kavárně, ale to jsem nezvládám už před návštěvou. Dlouho mi trvalo, než jsem tam šel něco si objednat. Neměl jsem čisté svědomí, protože jsem tam taky zklamal. No. Dál už raději nic.
Jsem v domově již od svých 68 let.Jsem měla přihlášku od 66 let a za dva roky se uvolnilo místo, jsem špatně pohyblivá, takže jen o francouzskych holích a i to jde ztěžka , takže doma stejně i když bydlim se synem a nevěstou si nic neudělala,nedonesla a hlavně chci byt mezi svyma vrstevnikama. Jsem na 1 lůžkovém pokoji a nedovedu si představitbyt s někým na pokoji ale jsou taci co by zas sami nechtěli byt. Je tady dobře v tomhle směru,že je o vas postaráno, a hlavně pořad se tady něco děje a už se těším jit ven do přirody.
U nás v domově jsou tři patra chodící, dvě patra ležící a jedno patro nemocní. Ale oni ti chodící chodí taky těžce a ti nemocní nejsou o nic víc nemocní, než ostatní. Ale mohli by utéct, protože mohou. Ostatní jsou taky nemocní, ale utečou jen z těží. Takže je to to samé v bledě modrém.
V 65 budete ještě čupr, spousta lidí ještě pracuje a jsou aktivní a čilí.
Jak to tady si předčítám, tak nejsem sama, která by chtěla do DD. I když bydlim s mladýma.ale chci jít na stáří mezi své vrstevníky, děti přijdou, podívají se zdali tady žiji a opět jsem sama, celé dny. Bydlím na vesnici, kamarádky tady žádné nemám a jelikož jsem málo pohyblivá,tak se ani nikde moc nedostanu. Byla jsem se podívat na jeden domov, ale ta cena? no děs! Mám něco našetřino, ale i tak by to bylo jen tak na 5 let v 1 lůžkovém pokoji.A navíc tam berou ty víc nemocné, řikali mne at si najdu jen domov s pečovatelskou službou, ale tady nic v okolí není. Asi si dam přihlášku do toho domova a uvidi se.
také se divim,proč není vic Domovu pro seniory a taky proč někde nemaji 1lužkové pokoje.Taky si budu žadat až dovršim 65 let,takže ještě rok.Ještě jsem také na tom docela dobře,byl jsem 5 let v ID 1 stupně a dělal jsem na vratnici.Ale sil ubývá a děcka ty mají visc starosti a nemoci než já.Měli jsme maminku v DD a byl jsem tam s tim spokojeny,personal vlidný,ochotný,byli na pokoji tři,ale bylo jim veselo. Vždy mi maminka říkala,že ona by nechtěla byt sama na pokoji,že by ji bylo smutno.Jenže já chci jednolužkový.Mam tři děti,u jednoho z nich bydlim,ale dam si vic požadavku na DD hlavně tam kde mají 1lužkove ,nevite jak to chodi s těma čekacima lhutama?
chtěla bych se zeptat zdali...My jsme maminku měli napsanou 5 let ve Frydku do DD. Po pěti letech ji přišlo pozvání,ale je ve dvojlužaku. Je ji 70 let a taky nemá žadný stupeň myslim tim na peči. ale domov si požadal a nyní ma 1 stupeň.Ale vůbec se ji tam nelíbí,nema hodnou spolubydlici,tak jsme z toho zoufali.My mame velke dluhy a museli jsme prodat barak,takže nam nic jiného nezbývalo a aby šla maminka někam do najmu do bytu,tak to jsme si nedovedli představit.Ale mame ještě dva DD kde ma maminka přihlašku,tak možna se někdy časem něco uvolni a bude mit možnost 1 lužkoveho pokoje. Nevim,proč jich není v těchto ustavech vic.
chtěla bych se zeptat zdali...Asi záleží na regionu a konkrétní situaci. Moji rodiče měli sice přihlášku 20 let, jak mi ale vysvětlila vedoucí, tato délka nemá na nic vliv. Byla v tzv. spícím režimu. A až jsme to mysleli vážně, tak ji dali do aktuálních, ale tam platilo pravidlo, že posuzovali skutečný zdravotní stav a velikost příspěvku. Bez alespoň prvního stupně by se s námi ani nebavili. A čekací doba na jednolůžko minimálně rok, možná i víc.
Takže je to začarovaný kruh, dokud vám nic není, tak vás tam nevemou a až se zdravotní stav opravdu zhorší, tak není místo.
Ale je to individuální, známí svoji matku s Alzheimrem umístili do nějaké zapadlé vísky během měsíce, ale byl to asi třílůžkáč.
Rozhodně si zažádejte už teď, čekací doby jsou různé a dlouhé.
chtěla bych se zeptat zdali mne neporadite.Je mne teprv 65 let,ale jsem již sama bez manžela a i když bydlim se synem v rodinnem domku,tak přesto do budoucna bych chtěla do DD.Jsem pohybliva,i kdyý mam po dvou vyměnech kloubu,s holemi nechodim,ale nějake ty problémy již mam ale není to ještě na 1 stupeň.Takže nevim,zdali mohu si dat přihlašku do nějakeho domova a nebo musim byt vic nemocna.Nechtěla bych tam jit až nemohouci.A do domu s pečovatelskou službou nechci jit,tam pak jak vic onemocnite není 24 hodinova služba jak v domově.Jsem z frydku,nemate někdo prosim nějke zkušenosti s domovem,ale hlavně si chci zažádat o 1lužkový pokoj. Děkuji
Reklama
To já jsem se od podání žádosti dostal do domovu pro seniory přesně za šedesát šest dní. A to se ještě původní žádost někde ztratila. A každý mi předhazoval, že mám protekci. Ale bylo to taky tím, že čtyřicet dní jsem byl na psychiatrii v nemocnici a dvacet šest dní ve Lnářích.
Ale jakkoliv jsem vyčítal příbuzným, že mě sem dali, představte si, že hlavní podíl jsem na tom měl já. Nebylo mi dobře a chvátal jsem do nemocnice. Možná, že bych tu ještě ani nebyl a mohl to s pomocí druhých vyřešit doma.
Můj největší problém byl můj nemocný otec. Ale o tom jsem psát nechtěl. Jenom to, že mě nic nevysvětlil a ničemu nenaučil. Ani matka nebyla lepší. A tak jsem si na všechno musel přijít sám. Měním se, ne, že ne. K lepšímu. Ale pomalu.
Lidé se ke mně nikdy moc pěkně nechovali a tak k nim nemám moc velkou důvěru. Pomalými a těžkými krůčky se dostávám do společnosti tak říkajíc na samém začátku stáří. No, je toho víc, ale to se netýká tématu.
- Odpovědět
Pošli odkaz