Reklama

Duel/Partie - privát

Franta (Čt, 8. 1. 2009 - 00:01)

Ahoj Aničko,

:-)) Konečně slovo do pranice. Virtuální svět není už pro tebe, pokud chceš začít žít.
Aspon vidíš, jak by se z toho viruálu člověk mohl i zbláznit, pokud by na něm začal býti závislý...:-)) A to jen z hloupého strachu žít tam venku. Venku je tak krásně, jak si to krásné dokážeš udělat. Vše je jen na tobě, na nikom jiném. Ano, začíná krize, tak se začni starat! Ale ne doma, v teple, ve světě iluzí - sama víš, že mohou existovat jen pokud přiložíš ruku k dílu, aby se mohly naplňovat. Tak už se NEBOJ a ŽIJ. Přijedu jak to bude možné, ale pořád jsem s tebou. Miluji tě Aničko.

Anna (Út, 6. 1. 2009 - 22:01)

Františku, ty peotická duše, jsi milý.
Možná máš opět pravdu. Neštěstná, ne to opravdu nejsem. Možná smutná.
Tak nějak to na mě vše padlo, vzpomínky, nostalgie, ten celý život za mnou a jeho zhodnocení. Je mi už tolik a za sebou nic. A jen svou blbostí, sobeckostí, leností, atd. Musím více máknout, to se nedá nic dělat. Žijeme skromně, tak nám stačí málo, ale kdo ví jak bude. Počítám s horším, tak vymýšlím zásoby. Synáček letos končí se školou a konzultujeme společně co dál. No nebude to jednoduché, ale kdo to dnes má jednoduché. Tam kde jsme my - nikdo. Budu ráda, když mě přijedeš navštívit k nám domů. Snad si nezapomněl kde bydlíme? Ráda tě uvidím.
Budu vše vyprávět - tady to už pomalu balím.

Franta (Ne, 4. 1. 2009 - 17:01)

Ahoj Aničko,

jsem rád, že jsi zase doma. Mám se fajn se vším všudy.
Každý máme strach i já Aničko, jen se ho nebojím a nepřipouštím si ho k tělu, pacholka jednoho. :-)) Když se budeš pořád bát, nebudeš umět nikdy žít, ale to ti říkám také stále do kola.
Ty se nebojíš milovat mě, ale bojíš se sama sebe a o sebe. Vím jaká jsi a věř, že bych si nenechal ublížit a také bych si neublížil, vím co chci a nechci, protože se mám rád Aničko. Stejně tak mám rád i Tebe. Kdybych se cítil ublížený, bude to má vina a né tvá.
Více si začni věřit Anno a neboj se tolik o sebe, ubližuješ tím nejvíce sama sobě, nikomu jinému, to mi věř.
Přijdeš mi nešťastná, co se děje? Neznám tě takovou? Pokud budeš chtít mi to říct, jsem tu pro tebe Aničko.

Někde jsem četl, že lidé, kteří hledají stále hledají svůj poklad, si vlastně na něm celou dobu sedí.:-)) I u tebe je to stejné.

Návštěvník (Ne, 4. 1. 2009 - 15:01)

ty taky debile......

nazor (Ne, 4. 1. 2009 - 15:01)

neprijde ti Anno ze jsi neuprimna? co cekas, ze te nekdo bude litovat? jsi pekny sobec a chudinka. je mi te lito ale brecet nad tebou nebudu. jsi ztraceny pripad!!!

Anna (Ne, 4. 1. 2009 - 14:01)

:-)) nebo? A nebo na to přijdeš zcela sám, proč zrovna zde.
Mám se zrovna tak, jak si zasloužím Franto. Duch Vánoc ještě neodešel a Silvestr jsem měla pracovní. Ten je pro mě jako každý jiný den. Kde jsem byla a co jsem dělala? Po dlouhých cestách jsem se vrátila opět domů. Abych snad pochopila, od čeho jsem kdysi dávno utekla, mě stejně bude provázet kdekoliv jinde, přesně tak jak si mi říkal a já ti nevěřila. Nyní ti dávám za pravdu. Uklízím ten bordel po sobě Franto.:-) Vím, že mi rozumíš i přes všechny neshody, které mezi tebou a mnou byly. Je ro paradox, chtěla jsem na tebe ze včech sil zapomenout, potlačovala jsem tě ve svém srdci. Odsuzovala tě, nadávala, nesnášela, vymýšlela všechny důvody nenávisti, abych na tebe zapomněla. Než jsem zjistila, že ne tebe, ale sebe tak nenávidím, protože mám strach tě mít ráda. Bojím se tě milovat, abych ti neublížila a ty neodešel. Nikdy jsem to nikomu neřekla až nyní tobě. Poslední boj svádím se svým strachem a mám panickou hrůzu ze své i možné vlastní prohry. Vždy jsem si mylela jsk jsem silná, ale nikdy neviděla, jaký jsem uvnitř slaboch, až nyní. Skuhrám sama nad sebou, ale co ty, jak se máš? Děkuji za pohádku, že jsem tam mohla být s tebou.

Franta (So, 3. 1. 2009 - 19:01)

Ahoj Aničko,

chvíli mi trvalo, než jsem to tu našel. V hlavě mi lítá otázka, proč zrovna zde, ale snad se to třeba časem dozvím, pokud budeš chtít mi to napsat, nebo..? :-))
Máš se? Co svátky, jak si trávila Vánoce, Silvestra? Povídej, jsem zvědav, dlouho jsme se neslyšeli. Kde jsi vůbec byla a co jsi po celou tu dlouhou dobu dělala? Často jsem na tebe myslel a stále myslím. Proč si se neozvala?
Včera, když jsem se vracel v brzských ranních hodinách z hospůdky u nás, připadal jsm si najednou jak v pohádce a přál si, aby si tam byla se mnou. Sníh pod nahama křupal tak hlasitě, jakoby mráz začal hovořit lidskou řečí. Poslouchal jsem jeho slovo za slovem a nechal se unášet dál v tichu jeho štiplavou řečí. Krom nás dvou se do řeči přidala obloha ve večerní róbě, kterou měla ušitou z tmavomodrého sametu posypanou světélkujícími křištály. Pouliční lampy v zlaté a závoj z mlhoviny vlál kolem její hlavy jak křídla Pegasova. Povídal jsem jim o tobě a ono poslouchali, jakoby by rozuměli. Ani nevím jak jsem se ocitl před dvěřmi svého domu. Rozloučil se, vrátil se zpět a usínal v myšlenkách.

Anna (So, 3. 1. 2009 - 14:01)

Ahoj Franto, našla jsem to. Tady bychom mohli v klidu navázat diskusy, kterou jsme začali. Snad.

Pro Jakuba (Čt, 8. 3. 2007 - 23:03)

A proč s nimi a ne s Tebou, to se mě bojíš, kde je Tvá diskusní bojovnost? :-)

Návštěvník (Čt, 8. 3. 2007 - 23:03)

Nechám prostor těm, co používají, když už ne xxcd, tak mé jméno ... Hezky se s nimi pobav :)

Pro Jakuba (Čt, 8. 3. 2007 - 23:03)

Ahoj Jakube, tak co, rozdáme si to tady .... myslím si že máš dost veliký problém, psychický, co Ty na to? Zkusíš mi sem něco napsat? :-)

Jakub (Čt, 25. 1. 2007 - 13:01)

:-D

dalsi fanynka (St, 24. 1. 2007 - 20:01)

Jakube, prave jsem se take do tebe zamilovala.

Návštěvník (St, 24. 1. 2007 - 16:01)

Svata dobroto, jak prazdne a bezduche to tlachani.....

Jakub (St, 24. 1. 2007 - 15:01)

No, je to hezký příspěvek, ale "Indigové dítě" nejspíš nebudu a jen bych dodal, že to, jak tady vystupuji (nemyslím formu projevu, ale obsah) je dáno tím, jak i lidé, kteří mě nemohou přenést přes srdce se chovají ke mě a myslí si, jak mě znají !!! Pro tyto jedince vzkaz: Znáte ale sebe dostatečně dobře !? :)

Pro Jakuba (St, 24. 1. 2007 - 13:01)

Jen malé vysvětlení a pochopení proč je Jakub=xxcd takový jaký je a proč se tak chová, je to "Indigové dítě"

30. 11. 2000. Překvapuje vás vaše dítě dnes a denně něčím zvláštním? Zdá se vám příliš moudré, umíněné, zasněné, buřičské a vzpurné... prostě jiné? Pak nejspíš máte doma to, čemu se říká indigové dítě.Překvapuje vás vaše dítě dnes a denně něčím zvláštním? Zdá se vám příliš moudré, umíněné, zasněné, buřičské a vzpurné... prostě jiné? Pak nejspíš máte doma to, čemu se říká indigové dítě.

Co znamená výraz "indigové děti"?
Jsou to děti, které přicházejí na svět od druhé poloviny osmdesátých let a vykazují nový, neobvyklý souhrn psychologických znaků, představujících dosud nezdokumentovaný charakterový typ. Tento typ má pozoruhodně jedinečné rysy, které vyžadují změnu v jednání a výchově jak od rodičů, tak i učitelů s cílem poskytnout těmto dětem maximální podporu pro dosažení rovnováhy a souladu v životě a tím jim pomoci vyvarovat se možných frustrací.

Název "indigové" je odvozen z modré barvy, která převládá v jejich auře. Indigové děti jsou skutečně zvláštní a představují velké procento všech dětí, které se nyní rodí na celém světě. "Vědí", kdo jsou a odkud přicházejí, a proto je naší povinností je co nejlépe poznat, akceptovat jejich výlučné kvality a provázet je životem s láskou a péčí.

Deset atributů, které nejlépe vystihují tento nový druh dítěte:

Přicházejí na svět s vědomím královské důstojnosti a často tak jednají.
Uvědomují si, že "jsou hodny toho, že mohou být zde", a jsou překvapeny, že druzí tento jejich pocit nesdílejí.
Vědomí vlastní hodnoty není pro ně velkým problémem. Často říkají rodičům, "kdo a odkud jsou".
Mají potíže s autoritou (bez možnosti výměny názorů, diskuse či volby).
Některé věci jednoduše nedělají, například čekání ve frontě je pro ně nesnesitelné.
Jsou frustrovány systémy, jež jsou zaměřené rituálně a nevyžadují kreativní myšlení.
Často nacházejí lepší způsoby, jak něco doma či ve škole udělat, takže vypadají jako "likvidátoři systému" (jsou v opozici vůči jakémukoli řádu).
Na první pohled se chovají asociálně, i když jsou mezi sobě rovnými. Jestliže kolem sebe nemají nikoho podobného smýšlení, uzavírají se do sebe s pocitem, že jim nikdo nerozumí. Ze společenského hlediska je pro ně školní docházka neobyčejně obtížnou záležitostí.
Nereagují na prostředky výchovy typu provinění a trest ("Počkej, až přijde táta domů a uvidí, cos udělal").
Neostýchají se dát najevo své potřeby.

Zdroj: Lee Carrolla a Jan Toberové - The Indigo Children - volný překlad Blanka Anfilovová

yes (St, 24. 1. 2007 - 10:01)

:o((

Návštěvník (St, 24. 1. 2007 - 09:01)

:-))

yes (St, 24. 1. 2007 - 07:01)

Opravdu je to ztrátou času .. veškeré diskuse s ním jsou úplně o ničem .. on nikdy nebue jiný .. bůh mu dej sílu a rozum :)

Návštěvník (St, 24. 1. 2007 - 00:01)

:-D

Reklama

Přidat komentář