Dvě holky na mýho kluka, ale beze mě...

Marčo,opravdu se pokus vyhledat psycholožku.Ten problém je v tvé hlavě a ty potřebuješ odbornou pomoc,nebo taky můžeš o svou lásku přijít.Nemusíš se jí zpovídat,na rovinu řekni,že o tom nechceš mluvit a klidně jí to napiš.Ona je zvyklá jednat s lidmi a cestičku k tobě si najde.Pokud chceš pohodový a klidný vztah,musíš taky něco podstoupit.Tady ti hodně lidí dobře poradí,ale už tě nepřesvědčí,že se musíš změnit především ty.Partner už svou minulost nezmění.

Marčo, trápíš se úplně zbytečně. Jsem starší než ty, nežiju se svým prvním partnerem a i on měl přede mnou spoustu vztahů. Je krásné milovat se s tím, koho milujeme, ale v životě může přijít doba, kdy netoužíš po vztahu a přesto nechceš žít bez sexu. Spousta lidí mě za to možná odsoudí, ale někdy je skvělé si jen tak užívat a nemuset se trápit tím, jestli mě miluje, protože oba víme, že o lásce náš vztah není a jde jenom o sex. Dlouhodobě bych takto žít nechtěla, ale: nemyslím si, že jsem proto někdy byla blbá, že bych to nikdy nechtěla vrátit a už vůbec ničeho z toho nelituju. Prostě je to pro mě uzavřená kapitola a neřeším ji. Tvůj přítel před tebou nic netajil, svěřil se Ti úplně se vším a teď je na Tobě, jak Váš vztah bude pokračovat. Zkus si více věřit.

Z tvýho psaní je skutečně hodně cítit "volání o pomoc", myslím, že si docela dokážu představit tvoje trápení a podle mě to skutečně je velkej problém. Je to jako vřed, kterej je schopnej postupně přerůst do každýho okamžiku tvýho života nejen do vztahu, kde už řádí. Ten vřed nejde ignorovat, ani ho jen tak zasunout kamsi do pozadí - je třeba ho alespoň zastavit, když už by nešel nejlíp vyříznout. Nemůžu ti bohužel poradit nic jinýho, než sebrat odvahu a skutečně se poradit u odborníka. Jestli ti nevyhovuje stávající psycholog-muž, zkus se někde podívat po ženě, ke které bys měla větší důvěru a měla bys před ní menší ostych, protože se není za co stydět! A nevím, proč zlehčuješ problémy puberťáků, oni také prožívají skutečné problémy, přestože se jiným (rádoby zkušenějším) třeba zdají malicherný, ono je to asi stejný jako s tím "sytý hladovému nevěří", ale když máš hlad, tak na něj zkrátka nejde zapomenout!

Jane, máš pravdu! Určitě! Ale mě je opravdu v mém věku trapný psychologovi říkat, jakej mam problém se vztahem. Kdyby mi bylo já nevim 30, tak řekně, že to je vážný, takhle si řekne že skoro ve dvaceti jsem ještě jen puberťačka. Nebo aspoň já mam takovej pocit a strašně bych se styděla!No a jasný, mě je jasný, že tohle můj partner nemůže dlouho snášet, ale proč nikdy neřekne, já sem byl blbej, nikdy bych to nechtěl vrátit, mě to neschází a stejně to byla blbost a lituju toho? Neřekne to, ale i kdyby řek, tak už mu to nebudu věřit. Mam s tim opravdu problém, ale nemůžu to překousnout, je mi z toho těžko, ale opravdu nevím jak dál.

Jane, máš pravdu! Určitě! Ale mě je opravdu v mém věku trapný psychologovi říkat, jakej mam problém se vztahem. Kdyby mi bylo já nevim 30, tak řekně, že to je vážný, takhle si řekne že skoro ve dvaceti jsem ještě jen puberťačka. Nebo aspoň já mam takovej pocit a strašně bych se styděla!No a jasný, mě je jasný, že tohle můj partner nemůže dlouho snášet, ale proč nikdy neřekne, já sem byl blbej, nikdy bych to nechtěl vrátit, mě to neschází a stejně to byla blbost a lituju toho? Neřekne to, ale i kdyby řek, tak už mu to nebudu věřit. Mam s tim opravdu problém, ale nemůžu to překousnout, je mi z toho těžko, ale opravdu nevím jak dál.

Se neboj to tomu psychologovi rict, kdyz mu nereknes v cem je jadro pudla tak ti nemuze pomoct ne ? A to ze na to myslis porad a i pri sexu a vycitas mu to skoro co tyden ... tak to fakt pomoct potrebujes, na to uz si prisla.Podle me musi byt ten kluk docela uz obrnenej nebo te hodne milovat, protoze jinak uz by te davno nechal, a pokud to je to druhy tak i to po case odezni, a jestli mu budes delat sceny porad tak te necha az to odezni, urcite ho nebude bavit probirat tutez vec kazdy tyden treba 3 roky.

Uma: Ne, nechodim. Ani nevim, jak to říct aniž by mi to bylo blbý natož jak to řešit. A co myslíš, že by mi pomohlo za skupiny? Poradíš, třeba jak to začít řešit, kde a u koho? Já sem opravdu zoufalá...A co si vy myslíte o mě, mym klukovi a našem vztahu?

a chodíš na skupiny,kde se zrovna tyto scény přehrávají?

Já to vím, vím že se mu takhle zhnusim. Dokonce už to tak jednou daleko došlo. Řekl mi, že sem mu uplně odporná s tim věčnym podezříváním a připomínáním jeho minulosti. A málem sme se rozešli. Ale pak mi řek, že by beze mě nemoh stejně bejt, že mu je se mnou dokonale. No a teď je opět už asi půl roku všechno v normálu. Teda ale čemu říkám normál: To, že tak jednou za 2 týdny udělám scénu na jeho minulost a že je to stejně kurevník. On to pořád přechází a říká, že to už nevnímá, že se pak zase uklidnim, ale vim, že snášet to nejde věčně. Proto chci pomoct! Horší je, že je to pořád ve mě... Pořád to v hlavě řešim, kolikrát nemůžu spát. Nevěřim, že nevzpomíná na sex s nima, že se mu to se mnou líbí víc. Nevěřim! K tomu psychologovi. Já tam chodim, ale s nízkym sebevědomim. Je to chlap a já si neumim představit, že bych mu tohle všechno a celou tu historii řekla aby mi poradil co s tim. Řeknu si, dyť sem ještě mladá a tak si ten můj doktor řekne, že sem ještě blboučká, tak co řešim takovýhle velký věci. Nebo já nevim, jak o tom třeba nenápadně začít. Já tu jeho minulost nesnášim, občas si na to třeba vzpomenu při sexu a řeknu si, jak je mi odpornej (i ten sex), i když je třeba všechno zrovna bomba.

My to tak s pritelem mame - a to jsme spolu uz 6 let... Zrovna vcera jsem si rikala, ze by me taky stvala jeho minulost. Ale musis se s tim vyrovnat, jinak to ukonci, driv nez se mu zhnusis - clovek nevydrzi dlouho vycitky a neustaly tlak...

Nechces se poradit s odbornikem, treba psychologem ? Preci takovy pripady musi byt uz zmapovany a poznany jak se z takovyho stavu da dostat, jestli da. Taky sem si kdysi predstavoval ze moje prvni bude panna a jeste to bude ta prava atd, ale to je fakt hodne vyjimecny. Realita je holt jina. Je jasny ze z racionalni stranky to chapes, ale hejbou tebou emoce a tem clovek jen tak neporuci. Nevim, ja radim odbornika.

Předem díky za názory a rady!Jo, jsem si jistá, že to souvisí s mym sebevědomím, prostě ho nemam už od malička velký, jsem taková ale nevím jak si ho najednou zvýšit. Já si prostě neumim říct: "No co, tak měl ženský přede mnou, ale já sem stejně nejlepší, proto taky se mnou je!!!" To by byla pohoda, ale já to prostě neumim a nevěřim si. Přitom ale asi působim jako holka od huby, jemu vyčtu cokoliv, ve společnosti bych neřekla pomalu svůj názor. Je to děs! A vim, že to s tim souvisí, ale stejně si nemůžu pomoct a vadí mi to. Krokouč má taky pravdu, přesně to sem si řikala na začátku a vážila sem si toho, že mi to řek, ale teď to probírám a je to všechno jinak. Dneska je opravdu málo kluků nějak extra svatejch a určitě by mi svojí minulost hodně z nich zapřelo. Ale tady je problém, že kdybych měla třeba řekněme panice, tak si budu řikat, že má jenom mě a že musí toužit po jinejch, když neví jaký to s nima je a tak. Ale teď nemůžu překousnout tohle! A ničim tim vztah, jeho i sebe! Je to hrůza... Ale já opravdu se trápim a nevim co dál. Dělá se mi blbě, když na to myslim, vim že bych taková bejt neměla, ale nemůžu si pomoct. Nějaký další rady?Děkuju!!!

Teoreticky existuje ještě jedna možnost - najdi si někoho, kdo třeba tu minulost bude mít mnohem barvitější, ale kdo ti to prostě neřekne.Co myslíš, jaký v tom je rozdíl ?

Marčo, řeším podobný problém, zabývám se neustále tím, na co ten můj myslí, jak by ho vzrušovalo to či ono s jinou, jak mi jednou ublížil... prostě hrůza! Už jsem myslela, že se toho nikdy nezbavím a budu mu jen vyčítat a vyčítat, až mne opustí. Zjistila jsem ale, že chyba je v mém sebevědomí, měla jsem sebevědomí opravdu nízké a proto jsem se tím tak zabývala, zkrátka jsem si nevěřila. Začala jsem se sebou něco dělat a teď se cítím mnohem líp, už nevyčítám, sex s mým partnerem si užívám i s myšlenkami, že by to chtěl dělat s jinou a dokonce mne to vzrušuje. Začala jsem si víc věřit a v tom to je! Zkus o tom popřemýšlet a začni se sebou něco dělat, víc osobních zájmů, víc se cítit sexy, povznést se nad takové věci!!! Zkus to :o)

To bys musela mít panice,aby neměl na co vzpomínat..každý vzpomíná.A ujištuji tě,že naopak ten vyšší počet je méně ohrožující,než kdyby myslel na jednu.A možná se také dost pleteš,třeba na toto vůbec nevzpomíná,třeba mu utkvěl v paměti jiný zážitek,to vůbec nemůžeš vědět.A ty nikdy nevzpomínáš na sex,který jsi kdysi s někým měla?Ty myslíš jen a pouze na něj?

Ahoj, jsem zoufalá a proto sem píšu.Popíšu vám,co mě trápí a co chci od vás? PORADIT, ostatně jako vždy. Zajímá mě, co si o tom myslíte, co si myslíte o mě, o mym klukovi, prostě všechno, ale předem: vulgární lidi, co mi nechtěj pomoct a jen přijdou urážet tady snad ani vítat nemusim...Mam přítele, který kdysi dávno přede mnou měl dvě kamarádky, s kterejma spal (oni byli lesby nebo bi, to už nevim) a několikrát si to s nima užíval. No a teď já. Sice to bylo tak půl roku přede mnou a mě se to vůbec netýká, ale nemůžu to překousnout, nikdy. Máme spolu skoro dvouletej hezkej vztah, ale já mu tohle nemůžu zapomenout a pořád mu to připomínám. Jakej to byl děsnej kurevník, že ho strčil do každý kurvy a teď dělá asi hodnýho kluka. Já už nevim co s tim. Mě nikdy nepodved a řiká, že by podved sám sebe, kdyby to udělal. A taky tvrdí, že když to s těma dvěma dělal, tak nikoho nepodváděl (což je ostatně pravda) a jen si užíval. Ale já to nemůžu snést! Pořád, každej den na to musim myslet. Jak z toho byl asi hotovej, jak se mu to muselo líbit a jak na to musí vzpomínat. Řikám si, jak by to třeba chtěl znova apod. Někdy si řikám, že i když (když to neřešim) máme jinak nádhernej vztah, tak jestli bych se s nim neměla rozejít... Jenže, najdu někdy sexuálně čistýho kluka? Stejně ne. Nevim jak si to vymazat z hlavy, je mi z toho zle. Když jsem s nim a zase si na to vzpomenu, tak mi je uplně chvilkama odpornej... Já tohle odsuzuju! To,že někdo nevydrží bez sexu a tak ho strčí do první která přijde... Já nevím, co se sebou. Ráda bych se toho pocitu zbavila a radovala se z toho hezkýho vztahu jakej máme, ale mě to nejde...POMOC!