EGOISTICKÝ PARTNER

Honzo ty jsi vtipnej :-)))Jednas i "vylit si srdicko" je taky reseni, nekomu pomuze ze si ulevi a kdyz si k tomu svemu precte neci nazor, je mu lepe nebo si v hlave sam neco ujasni...A v cem jsme ty egoistky? Urcite jsou mezi nami egoistky, ale pokud si tu "vyliji srdicko" na to, ze mi partner s nicim nepomuze, necha si naopak slouzit a presto ze ma vse na co si vzpomene, sam nic pekneho pro me neudela a ani o milovani nema zajem, hraje si jen se svymi hrackami, penize ma jen pro sebe a na nic neprida, neumi poslouchat, ale naopak ceka, ze ja mu naslouchat budu..zbytecne se nebudu ptat, ale on sam ma plno otazek...nic nechce resit, mam si vse resit sama...tak jsem ja ta egoistka, protoze on se k tomu nemohl vyjadrit? Co by na to asi tak mohl rict i kdyby chtel? :-))))))))))))))))))))))))))))))))))Nejakej svuj nazor? A jakej napriklad? Na co by si tak mohl stezovat?Fakt me moc zajima co se k tomu da rict?

Ženy jsou také egoistky! Jediný rozdíl je v tom, že ony si o tom dokáží postěžovat, tak jako na tomhle chatu. Chlap, když se "obětuje", tak o tom nemluví. Takže mám pocit, že si potřebujete hlavně vylít srdíčko, ale ve skutečnosti nic řešit nechcete, ono možná také není co, protože jsou výpovědi jednostranné a vy přece tady nebudete prezentovat, čeho všeho se musí ten váš vzdát, v čem se musí uskromnit v soužití s vámi.

Tak v tom s tebou souhlasím. Vybudovat si svůj svět. S partnerem nebo bez něj.To rozhodnutí je už na mě.Pokud dokážu být svobodná, tak proč ne? Někdo nemá odvahu, nebo ho k tomu vedou jiné důvody,ale není to o tom se něčeho vzdávat.Jsou i případy, že přes první problémy, kdy se něco začalo měnit a partner se najednou cítil ohrožený, se vztah změnil. Všechno je možné a všechno je dovoleno, pokud to vyhovuje mě, anebo našemu vztahu. Ale jakmile vím,co chci, tak se dneska dívám jenom na to, jestli to můžu mít s tímto člověkem. Nic víc a nic míň.Já nejsem lepší,ani on není horší. Jsme prostě každý, jaký jsme.A dneska vlastně miluju svého bývalého partnera víc než předtím.Paradoxní, možná, protože spolu nejsme. A pokud žiješ ve vztahu bez stresu a ve vztahu, kde je láska,držím ti palce.

Clovek se porad uci, nakonec jsem pochopila, ze ne kazdy chlap je egoista, ale m oc jich neni a na kazdou z nas se proste nedostane. Varim z toho co mam. Protoze se mam rada a musim se vyrovnavat se zmenenou situaci oproti puvodnimu, postupne jsem se k tomu naucila mit "svuj"postoj", kde si s prehledem zachovam svou dustojnost.Vracim se k tomu, co jsem psala puvodne, asi vetsina nechce partnera opustit, ale stve je egoismus a tak by ho rada predelala. To ale nejde. Tak pak je tu jeste jina cesta.Nekdo utece a hleda dal...s ruznym vysledkem.Nekdo zustane, ale to neznamena porazku. Muzu si vybudovat svuj vlastni svet - stat ve state. A to delam. Jedu si po vlastni linii a nenecham se omezovat. Kdyz chci davat, davam, kdyz nechci, tak ne.Hrdost je pekna vec, ale ne vzdy je taky konstruktivni.Nedelam si nadeje, ze by chlap byl schopen rozeznat ty zmeny a zamyslet se nad sebou.

Jo a ještě chci reagovat na knížku." Ženy, které příliš milují" je skvělá a ještě doporučuji " Muži se nechávají milovat." a " Deset největších hloupostí, kterých se dopouštějí ženy"

ZL,odpovím ti, protože ani já už nejsem mladá holka.V životě jsem měla samé partnery,kteří mě nepodrželi atd.Jenže ono je to složitější. Věř mi,že opravdu nemáš ráda sama sebe. Taky jsem si myslela, že mám ráda sama sebe, až jsem kdysi začala hledat pomoc pro syna, pochopila jsem, že problémy má ze vztahu nás rodičů a že začít musím u sebe.Chlapi to mají taky těžké.Moje tchyně nadávala na svého manžela, i přede mnou, ale jak se jednalo o jejího syna,očekávala,že ho budu hýčkat.Takhle se chová spousta matek.Jakmile jde o syna,je to něco jiného. Kde si myslíte,že se berou ti sobci? Obvykle je vychová matka, která jim posluhuje, uhlazuje cestičku.Ale jakmile jsem začala různými metodami pracovat sama na sobě, začalo se něco měnit. Pochopila jsem, že já jsem se zase naučila v dětství nevážit si sama sebe.Taky jsem dokála v životě spoustu věcí,byla jsem silná ( až moc).Myslela jsem si, že partner musí pochopit, jak jsem skvělá,že chodím do práce, stíhám domácnost.Ale byla jsem postupně hrozně vyčerpaná.A když to nešlo dál a požádala jsem partnera o pomoc,vůbec nechápal, co po něm chci.Vždyť jsem to nikdy nechtěla. To já jsem ho naučila,že všechno zvládnu.Proč by měl něco měnit, když doteď to bylo přece bez problémů.Ale protože jsem se změnila já, tak jsem odešla.Po 19 letech.Je to těžké, já vím, udělat takové rozhodnutí, ale když jsme ochotné převzít odpovědnost sami za sebe, tak najednou zjistíme, že na to máme a tím, že měním sebe, přitahuju do svého života jiné mužské.Protože nevěřím a vidím to kolem sebe, ne všichni chlapi jsou egoisti.Teď pomáhám sama lidem najít jejich cestu v životě.I chlapům a věřte, že někdy u mě vidí poprvé věci jinak.Jen taky mají snahu něco změnit.Takže se nevzdávejte a nedovolte nikomu,aby vám dělal věci, které se vám nelíbí.Zkuste si říct: Chovám se k sobě tak, jak bych se chovala ke svému nejlepšímu příteli? Věřím,že toho byste v situacích, kdy vám někdo ubližuje, bránily.

Jo, abych nezapomela, prvni rok byl partner uplne jiny, pomahal, snazil se a byl prima, zili jsme pekny spolecny zivot....jenze ho to postupne preslo a ted s nim nehne vubec nic. Tak by me zajimalo, jak to ma clovek odhadnout dopredu, kam se zase riti...a jak to muze souviset s tim jak moc se mam rada ja sama. Jasne, ze necekam od cloveka neco, co neni schopen dat, ale pokud to davala ted uz ne, protoze mu jeho ego je nadrazeno, jak to muzu postojem s sobe nebo i k nemu zmenit?Veci nejsou jen cerne a bile, ale vse je slozitejsi, nez by se v afektu zdalo.Nemusite se mnou souhlasit, ale nekdy kazde reseni je nejak spatne...tak se musi vybrat to nejmene spatne. A o tom to cele bylo.

Boze muj, holky! Co to tu pisete za nesmysly...ja nejsem mlada holka, za me uz mluvi zkusenosti a chybu mam hledat v sobe, nemam se podle vas rada a zpusobuju to ja? :-))))))))))))Ani nevim jestli se smat nebo plakat. Nepreji to nikomu, ale stejne casem pochopite o cem pisu.Ja se mam rada a docela slusne se cenim, mam dobrou karieru, dobre vypadam a nemam duvod se nejak nenavidet, mam prima dceru...neco jsem v zivote dokazala a jsem na to pysna.Co me trapi je egoisticky partner a trapi me to, ze nejde stale jen odchazet a hledat dalsiho, jineho,. lepsiho snad...je to marne pocinani, kdyz se to nepovede poprve, je jen malinka sance, ze se to napodruhe-potreti,po..xxxxte povede.Chci tim rict, ze jedno ja by utikalo, ale druhe ja ma nejakou zodpovednost a vi, ze utikat je mozna jeste sobectejsi nez ten sobecky partner, s kterym zit je slozite. protoze mate deti a i ty maji pravo na stabilni zivot.Je prijatelnejsi, ze pujdu za svou hrdosti a hlasem sveho srdce hlava nehlava? Budu hrda a reknu si, kdyz jsem tak dobra, tak co tu hledam za stesti u toho prizemniho blba? Jasne, muzu si hrat na frajerku a co ziskam? rodinu, kde bude zcela chybet otec? a pak jako ta vychova bude nejak lepsi? Dam sve dceri vic, kdyz ji na zivot pripravim jednostrannou vychovou, kde nebude model souziti? Myslite, ze ji pak ta rodina bude klapat?Nebo nekde ceka zastup bezva chlapu, kde muzu vybirat a odlozit ty idioty co potkavam :-)))))

Všetci sme egoisti. Ale ve?a mužov ani nie sú takí egoisti akých z nich my ženy vychovávame. Veď čím viac sa človek pokoruje a ustupuje, tým viac si k nemu ten druhý dovolí. Niektorým to ale može aj vyhovovať označovať toho druhého za egoistu, aby sa naoko zmenšil pri ňom ten ich egoizmus. /Nech to nikto neberie osobne, napísala som "niektorým"/.

To co píše Korálek je 100% pravda!! Copak jste tak ubohé ( nemyslím to doslova)? Než žít s někým takovým a brala to tak, že lepší exot, nežli nic, pak tedy rozhodně NIC!!! Umím se postarat o sebe a děti i bez magora, který mě bude ždímat a mávat se mnou jako s onucí. Všechny máme svojí cenu, a proč se prodávat se slevou? Mám celý život na to najít toho pravého a pokud mám ráda sama sebe, děti, o které se starám a život který žiju, může být to hledání i zábava, ne štvanice.Na světě je tolik příjemných a hezkých věcí!!!

Omlouvám se těm,koho se to netýká.Vím,že ne všechny zastáváte tyto názory.

Čtu tady příspěvky a nestačím se divit.Na první pohled to vypadá, že jste všechny velmi pokorné a ochotné se smířit s tím,že mám tak málo citu v životě, jak mám.To je opravdu dobře, když nepije, nebije mě atd.Nejsem žádná feministka,ale naskakuje mi husí kůže.Když se v tomto vztahu narodí děti, co je naučím? Nevažte si sami sebe, protože jsou ještě horší věci.Hlavně, nechtějte lásku stejně ji nedostanete.To je hrůza.Nikdo se nemusí hned rozvádět,to nikdo netvrdí.Ale proboha zamyslete se. A se změnou začněte u sebe. Začněte mít rády sami sebe.Často hledáme u partnera, co nám stejně nikdo nemůže dát, pokud to neumím dát sama sobě.A to, že nejste spokojené se stejně v partnerství projeví. Věčně naštvané maminky, křičící na své děti, nespokojený partner.Zkuste začít mít rády sami sebe a určitě se tím změní všechno.Ale pokud si vytvořím umělý pocit

No tě pic, ZL, to myslíš vážně?!!!! Žít v takovéhle ubohosti si teda neumím představit. To bych byla radši sama. Ty dokážeš vařit, prát, uklízet a všemožně se starat a ještě mít ráda takovéhle exoty?

je to tak, nadavame a stezujeme si na toho sveho egoistu, ale opustit ho nechceme, ale PREDELAT. :-))))ze mam pravdu?taky s jednim takovym ziju, hruza, kdyz se zamyslim, jak me zneuziva, jak s nicim nepomuze a jeste ani sex ho nebavi a me to parkrat za uherak nestaci...jak me trapi, ze se snazim, jsem atraktivni a s nim to ani nehne...jak mu mam stale s necim pomahat, ale po nem to nezadat...Kazdy z venku mi rekne, utikej, bude jeste hur. Maji pravdu, ale kam utikat? K jinemu egoistovi, ktery bude to same v bledemodrem? Je vubec nejaky chlap, ktery takovy neni?Rikala jsem si, ze ve srovnani s nynejsim partnerem byl ten drivejsi aspon k tomu, ze mi pomahal s domacnosti i financne, ale egoismus se projevoval v tom, ze byl sama zenska, stale zahybal i kdyz vedel, ze to znici rodinu... ten soucasny asi nezhyba, nema kdy, ale zase ve vsem ostatnim je egoista...mam hledat dalsiho? najit jeste jinou oblast v ktere egolismus lze najit?Kdyz se nad tim zamyslite, vzdy muze byt jeste hur, nez je ted, sotva kdy bude lepe...s kazdym partnerem je hur a hur, co vam na tom prvnim vadilo u druheho automaticky tolerujete a nachazite zase jine veci, co vadi...a tak to jde dal a dal.Moje teta rikala ve svem jiz pokrocilem veku, zkusenost veli, je uplne jedno koho si vyberes, chlapi by se meli nacpat do pytle, zatrepat a jednoho si proste vytahnes. je fuk koho, stejne bude mit chyby co nesnasis. a na vse ostatni se da zvyknout. :-))))))zajimavy pristup, ale i moje letita zkusenost ji dava za pravdu, pokud chlap nechlasta, nefetuje a nehraje automaty..nemente ho, muze byt jeste hur.Jak dnes mi pripadaji ty manzelovi nevery nepodstatne proti tomu kdyz vas nenecha padnout a pomuze kdyz je potreba a proste je na vasi strane, je opora...coz dnes urcite v novem partnerovi nemam:(

Čtu tady kritické názory ostatních na váš vztah a nestačím se divit... Zahodit vztah (a dvouletou společnou minulost, když právě pro ty dva roky spolu ho máš přece ráda, ne?) s ním jen proto, že si nerozumíte? Vzdát se společného sexuálního života (který nebaví ani jednoho z vás)? Opustit ho (vždyť by mu vadilo, kdybys byla s někým jiným!)? Všechno to skončit (a přijít kvůli tomu o nezávislost na rodičích)? Neblázni a hlavně se neukvapuj! Jak správně píše Radka a Andrea a jak ti jistě potvrdí i spousta ostatních, skoro všichni chlapi jsou egoisti. Je velmi pravděpodobné, že s někým jiným bys dopadla ještě hůř, a proto si važ toho, co máš. Nic nedej na nářky zhrzených v tomto diskusním fóru. Naslouchej svému srdci, to ví nejlíp, co máš dělat... Vždyť ho máš přece ráda, ne?

Markéto, našlo by se spousta žen, které ti budou opravdu rozumět.Sama jsem žila s partnerem 19 let a pořád doufala, že se něco změní,že kvůli dětem to zkusím atd.Podotýkám,že se mi i kamarádky smály, jak pořád vařím do mrazáku, uklízím atd.Po 19 letech jsem odešla. Jak? Bez peněz, bez zařízení. Proč? Protože si prý nic nezasloužím ( byli jsme jen partneři) a proto,že jsem se o ně vůbec nestarala.Nestála jsem o nějaké soudy.Umím se postavit na vlastní nohy. Píšu ti to jen proto, aby jsi za pár let neříkala, měla jsem to udělat už dávno. Jak já jsem si nevážila sama sebe. Nauč se mít ráda sebe a potom dávej ostatním.

A zmenilo sa za ten rok aspoň niečo k lepšiemu? Možno moj dojem nie je správny, ale mne sa zdá, že je to celkom slušný psychopat. Milovať by sa mali dvaja, len keď to obaja chcú. V žiadnom prípade sa preňho neobetuj! V ničom. A keď sa tak často hádate, keď ste spolu, tak keby ste žili spolu, tak by ste to ani nevydržali. Neviem, či je to tvoj prípad, ale doporučila by som ti knižku "Robin Norwoodová: Ženy, které příliš milují", je ve?mi poučná, nájdeš to na viacerých stránkach na internete. Určite si ju prečítaj!

no markét, platíš daň za nezkušenost a roky. nic jiného ti na to co píšeš nelze říci. jsi nerozhodná a nevíš, co vlastně od života chceš. ovšem musím tě potěšit tím, že je to v tvém věku velice časté. i když v dnešní době míň, než to bylo v minulosti. musíš si na to "rozsvícení" ještě chvíli počkat.klidně i s tvým současným partnerem.jen mu neslibuj jakokoli jasnou budoucnost.

Cau Marketo ,hele , řeknu to upřímně , kašli na něj !!! Já vím , že je to těžký , ale ber to tak , mu je 27 , teda stejne jako mi a ty mas zivot , to nejlepsi , pred sebou . Podstrojovat a byt upjata na blba , ktery nevi co chce by byla velka chyba , tvoje chyba . Ja mam neco podobneho za sebou , jsme spolu osm let a dneska jsem uz na nej zvykla a lituju toho , ze jsem se nerozesla dřív , kdyz jsme na sebe nebyli tak zvyklí. Sex je na prd , za par let vyšumí a oba budete hledat nekoho jineho , aby vas uspokojil....

Je mi 19 a pořád s ním jsem...Sice mě je 19 a v mém věku bych měla bých spíš asexuální,ale dožaduji se toho aspoň 1 do 2 dnů,což on mi nemůže splnit.Především teda neupřednostňuje moje požadavky,ale sex bude,když on se bude cítit...Jinak se můžu dožadovat jak chci,ale...Když mu řeknu,že neni jedinej na světě,řekne mi tak jdi,ale vzápětí zamyká dvěře,abych doopravdy nemohla oddejít.Mam ho ráda,protože ho znam přes 2 roky a ty nikdo nevymaže,ale když jsme spolu týden,tak každý den se jen hádáme a náhodou když dojde na sex,tak nebaví mě ani jeho a ještě si nepříjdem přitažlivý...Ptám se spíš upřímě bez afektů,jestli má cenu tenhle vztah udržovat při životě,nebo se rozejít,zůstat přáteli(to on nechce,že by ho žralo,když by mě viděl s jinym..)Nebo to utnout a nikdy se snažit vůbec nevídat,což bude krutý zas pro mě,protože já bydlím u rodičů a on v paneláku(do teď se svou bývalou a jejím nynějším klukem),takže bez domluvy by jsme se doopravdy asi neviděli a chybělo by mi,když se můžu sebrat a jet za nim-nejsem tak závislá na rodičích...Nevim,jestli mě někdo může pochopit,ale je to opravdu těžký!