Formální manželství - udržovat nebo ne ?

Ano přesně tak, dostala jsem telefon 800 503 305 na realitní kancelář Edox reality, kde jsem se hned dovolala, a vylíčila jim svoji situaci. Hned se mi podařilo domluvit schůzku, a pak se to rozjelo. Makléř to vyřídil v bance, a mohlo se začít s hledáním nového zájemce. Ale to vše jsem já už neřešila.

Takže jste se domluvila v realitní kanceláři, a ta to všechno vyřešila? Co přesně jste pro tento prodej musela udělat?

Tuto situaci se mi podařilo vyřešit s naším bytem v Praze s teď už ex manželem přes realitní kancelář. Stačilo se u nich domluvit na prodeji, a pak už to vše řešil makléř za nás. Byt se rychle prodal, a to co zůstalo po vyplacení všeho co bylo potřeba nám z toho každému ještě dost zůstalo.

Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu řešit, ale budeme se rozvádět, a máme spolu hypotéku. Ani jeden z nás nemá plat, který by stačil na normální život a splátku hypotéky, takže je nesmysl, aby jeden z nás zůstával v domě. Jaké máme možnosti prodeje s hypotékou?

Ano, vubec nevím, jak tohle...Máš děti? Jak to bere manžel-přítel? Zkusila bych si s ním promluvit, možná zajít do poradny a pokud by to s ním nepohlo, našla bych si milence. Pokud ještě nejsou ve hře děti, uvažovala bych o tom, že ho opustím. 31 není žádný věk a myslím, že se ještě dá začít znovu.

Ráda se podělím o...Ano, vubec nevím, jak tohle řešit. Jsem jako bez života, prázdná. Je mi teprve 31.

Rozumím vám a...Alo, to jsi napsala přesně. Ano, je k závisti i lítosti, když je krásný vztah i v důchodovém věku a když dokáže žena brát vše lehčeji. Je to pravda.

omluva za překlep: "ženské duše"

Žena, která včas neotevře...Rozumím vám a souhlasím.Myslím, že lépe se dá žít jen s mužem, který má v sobě kousek žanské duše, ten rozumí, ten je empatický. Ale je jich málo, zoufale málo. Závidím těm, kterým se
ve vztahu daří i ve starším věku.A závidím i ženám, které berou všechno lehčeji...
Ala.

Žena, která včas neotevře oči se později hodně diví. Najednou zjistí, že už není ani mladá ani zdravá a její partner stále funguje a běhá jinam. Zbydou ji jen slzy.
A bude mít pocit, že hodila život do kanálu, jak tu už někdo napsal. A už nevrátí čas zpět. Co by tyto ženy daly za to, aby mohly vrátit čas a zachovat se jinak. Žijeme jen jednou.

Verunko, věř ale i sobě,...Alo, dodám, že my ženy máme i poněkud odlišnou výchovu. Je na nás nazíráno jinak, dodnes tato společnost i v 21. století jinak hodnotí nevěru muže-benevolentně a nevěru ženy-jako počin děvky.
Máme víc tendenci hledat vinu v sobě než muži a jsme daleko víc sebekritické-počínaje kily navíc až po chyby druhých kolem nás či manýry dětí.
Muži se častěji vidí lepší než jsou ve skutečnosti, vinu hledají mimo své ego a tím je nechci nějak shazovat, jsou prostě jinak nastavení.
V určité fázi života přestaňme čekat, že nás někdo udělá šťastnými, udělejme to samy, není to ničí povinnost-jen nemá nikdo právo nás dělat nešťastnými, tady je pak nutné se bránit.

Verunko, věř ale i sobě, víš, my ženské jsme
takové, že si rychle nacházíme vinu za něco, co se děje, v sobě, spíše nežli v tom druhém. Jak říká psycholog, citlivé ženské trpí sebemrskačstvím.
Nevěříme-li sobě, svým pocitům, tomu co vidíme, slyšíme a prožíváme, pak to činíme z vlastního nevědomí nebo na popud druhých a staly jsme se loutkou. Svůj život pak nežijeme, žijí ho za nás druzí.(Vím o čem mluvím.)
Nebojme se být otevřené, přímé, upřímné, vyjadřujme emoce, pocity a dělejme to, co bychom chtěly. Především buďme upřímné samy k sobě!

Lenka mí pravdu,že to je...Milá Dagmar-i tobě děkuji, za názor, podle mně velmi vyzrálý a moudrý. Uvědomuju si ve svém vlastním chování a tápání po přečtení tvého příspěvku kus sobectví.
Uvědomuju si, že to vidím možná zjednodušeně a především jen svým očima. A to tak, že já pracuju, po práci pak nakupuju, vařím, peru, uklízím a sjednávám pořádek mezi výstřelky pubertálního dítěte, koriguju i chování staršího. S tím, že tak nějak automaticky předpokládám, že ten druhý tam v dáli má na rozdíl ode mně jen jednu směnu-tu pracovní a po ní žádné povinnosti a jen moře volného času-z mého pohledu-kdežto já mám honičku kolem servisu pro děti, domu, zahrady. Ale ten pohled je opravdu příliš jednostranný a máš pravdu v mnoha věcech. Já tak nějak zapomínám předpokládat, že i chlapovi může být smutno. Po čemkoli. Když ne po mně,tak po dětech, našich psech, vlastní posteli nebo vlastní koupelně... vidím to prostě jen tak, že on přijde z práce a může volit, zda si pustí televizi, vezme knížku, půjde si zahrát svůj milovaný tenis, basket, zajde do kina nabo si najde nějaký úlet na chvíli, románek, příjemnou chvilku. Vidím špatně u mně jen omezení a u něj jen tu svobodu, která jak poukazuješ, jím nebyla ale zvolena dobrovolně. Necítim se jako trpitelka ani ukřivděná,ale spíš osaměle ...uvědomuju si, že jsem viděla na jeho postavení jen ty výhody a na svém jen ty nevýhody-a to je špatně. Pokusím se každopádně s mužem promluvit. Je to introvertní člověk, hodně uzavřený do sebe a není lehké se k němu dostat. Přesto se k němu budu snažit dostat blíž a více ho přimět k rozhovoru, dialogu, společné aktivitě, jakékoli. Je to jedna z cest, která neřeší zdaleka vše, ale stojí za pokus a Tvůj názor mně přiměl jako první k zamyšlení, takže ještě jednou děkuji.

Lenka mí pravdu,že to je jen na tobě-ty muže i sama sebe znáš nejlíp.I když někdy člověka dokáže překvapit a zaskočit nejen blízká člověk ale i vlastní reakce.
Píšu ale hlavně proto,že jsem si pečlivě znovu přečetla tvůj úvodní příspěvek.
Muž podle něj odeěel pracovat mimo před rokem,protože blíž pro něj dostatečně placená práce nebyla.Domů jezdí jen na víkendy a tehdy se věnuje jen svým koníčkům,protože žádné společné nemáte.Ty se cítíš osamocená a vyhořelá,pracuješ,staráš se o děti a chod domácnosti,cítíš jak utíká čas.
Necítí to tak ale i on?Práci si vybral ne kvůli tomu,že ho uspokojuje,ale aby rodinu zabezpečil.Celá týden je mezi cizími,přátele i rodina jsou jinde.Na víkend přijede,má prakticky jen 1 celý den na relaxaci a už se chystá zpátky.Mě osobně by to ubíjelo.Nechci se ho zastávat,nežiju s vámi,ale jak to tak vidím,tak lehké to nemá ani on.Ty koníčky-tady záleží,jaké jsou.Jestli tráví svpj šas u PC,knížek,nebo v hospodě atd,tak je sobec,to může dělat i tam,kde pracuje.pokud třeba má aktivitu s přáteli,nebo je modelář-prostě něco,co se dá dělat jen v místě bydliště,je to zas o něčem jiném.Nehádáte se,necítíte k sobě odpor,je to jen o určitém odcizení.
Já bych se na tvém místě snažila s mužem domluvit na určitém kompromisu,tak abyste měli aspoň něco společného,činnost i s dětmi,nebo sami,co by vám přinášelo radost.Taky ta práce a dojíždění nemusí trvat věčně.
Jak se ptáš na hledání citů jinde,na to právo je hledat,tak samozřejmě je něco takového možné.Ale z tvé otázky mám spíš dojem,že se hledat nechystáš,ale že potřebuješ potvrdit něco,co už je dané.Třeba se pletu,je to tvoje věc.Ale těžko se mi chce věřit,že bys se chystala cíleně hledat jinde,to buď přijde,nebo ne.Tak mám pocit,že už se stalo.jestli ano,tak bys měla zvážit,jestli to stojí za to,ale jestli ne,tak bych osobně nic nehledala,spíš bych se snažila tu prázdnotu zaplnit v rámci stávajícího vztahu.Třeba se muž cítí stejně jako ty a rád by to změnil.

Veroniko, to už záleží spíš na tvojí povaze a temperamentu, než na rodinné situaci.

Tvůj příspěvek s nickem ?...Lenko, děkuji za názor- i za to, žes do toho politiku zatáhla, protože je pravda co píšeš v této souvislosti do puntíku.
Ano, jistě-ty noci jsou volné a volné je tím pádem i pole působnosti.
Přes smršť kritiky a nesouhlasu a mravokárné poznámky, které se snesou na mou hlavu nebudu chodit kolem horké kaše a zeptám se natvrdo-má žena v mém postavení právo hledat city jinde ? Odpověď není jednoznačná, protože úhly pohledu na tuto věc jsou různé a lidé jsou různí a každý vyznává jiné hodnoty. Ráda si ovšem přečtu každý názor. Nedělám nic takového, nemám milence, i když bych ho mohla mít a stojí o mně -pořád jsou ve mně silné zábrany. A život letí, letí neskutečně rychle.... žijme, abychom nikdy nelitovali. Já totiž nevím, zda muž má milenku - kdybych měla jistotu, je volba snazší, ne-li přímo snadná. Takto je to pro mně těžké, protože pravdu se nedozvím, jen cvok přizná nevěru. I když -cvok nebo naopak čestný člověk ? Zas je to na úhlu pohledu a na každém z nás, jak to vyhodnotí.

Rodina nejsou rozhodně jen...Tvůj příspěvek s nickem ? je velmi zajímavej. Ale kdybys tady neplácala jak slepice o rodině a manželských poradnách a raději si přečetla nějakou sociologickou studii o rodinných vztazích a jak se změnily za posledních 5 let, taky by ti bylo jasné, že právě v důsledku socioekonomických změn, kamž patří i vysoké procento nezaměstnanosti, to co prožívá Veronika a její rodina se stává standardem, proto ta nechuť mladých zakládat rodiny. Vážně bych do toho nerada tahala politiku našeho státu, ale musím. Tohle všechno propagoval Klaus, ať si lidi věčně jenom nestěžujou a migrujou za prací. Nějak pozapomněl, že nežijeme v maringotkách a když rodina někde zapustí kořeny, je těžké sbalit si raneček s makovýma buchtama a jít. Tohle všechno je ten negativní důsledek. Veronice bych chtěla jenom říci, že pokud manžel nejeví zájem o sex a přes týden pracuje mimo domov, tak je situace jasná. Nemusí se milenkou zdržovat o víkendu, na to mu stačí pár hodin v noci.

Děkuji všem za názory, i tak rozdílné, každý jsme individualita a každý takovou situaci prostě vidíme jinak.
Ano, jedno mé dítě je dospělé a duhé prochází bouřlivou pubertou, takže jednoduché to není. Je to obdoba puberty prvního, ale ten se už zklidnil.
Dost vás píše o milence, zatím se mi zdá, že muž ve volnu předřazuje koníček, kterému propadl, před případnou bokovkou, ale samozřejmě nejsem naivní mladinká holka, co si myslí, že ji nevěra partnera potkat nemůže. Jistěže ano, nepídím se ovšem, prototže stíhačky a žárlivky jsou pro smích a je to pod mou úroveň. Tohle myslím neovlivníme, znám dost "potvor", které jejich muži hýčkají i dost hodných žen hospodyněk, které se obětovaly pro rodinu a muži je stejně opustili pro mladší, takže univerzální recept na to, jak si muže udržet, neexistuje. Beru to tak, že buď se mnou být chce a zatím to tak vypadá nebo prostě časem odejde. Ten můj muž je zodpovědný co do zajištění rodiny, ale peníze opravdu nejsou vše, jak tu někdo psal. Leccos mi chybí. Po citové stránce velmi mnoho. Zatím nad tím pocitem strádání vítězí zodpovědnost vůči dětem, byť větším, určitě by i dnes rozpadem rodiny, která je pro ně zázemím, trpěly.

Ráda se podělím o...A já zase ti Verunko naprosto rozumím, prožívám už dosti dlouho totéž.
Cítíš hlouběji nežli jiní, kteří ti tady tak trochu vyčítají . Děti máš podle věku již dospělé a tak tím přeci netrpí!
Tomu, co cítíš, porozumí jen ti, kteří
prošli tím samým a mají empatii.
Takových zase není tolik, lidé procházejí mnoha špatnými úseky života,ale pro druhé
příliš porozumění nemají.
Viz ten poslední hrubý příspěvek. Ten je
sprostý a naprosto scestný. Nic si nevyčítej, nemáš proč. Jen rozhodnout se co dál je těžké. Ala.

Veroniko, takových...Budou z toho jen nešťastné děti, nešťastných rodičů. Ty jsi si posrala život tak to radíš i druhým. Hnus velebnosti.