Hezký, láskyplný vztah, jen v sexu si moc nerozumíme.

zdravím všechny a musím zde smutně konstatovat a to platí asi ve vešem, že nic nevydrží věčně.... no jooo no čas otupí i ostrý břit... :-( Tak se s tím hold musíte smířit a nebo improvizovat :-)

Ahoj Eviku
Jsem z prahy a tvé představy mne donutily napsat ( za zkoušku nic nedám )
Jsem na tom podobně - taky nemůžu létat
Nechceš létat se mnou ??? Já jsem pro
napiš mi
jardaceja"seznam.cz
těším se

Taky mám doma to samé,jsme spolu 13let,byl vždy citlivý,pozorný,hodný,nikam do hospody!Sen každé ženy!Jako mladej chtěl sex,ale udělal se,řekl mě PROMIN!Žádný,udělám ti to rukama,nebo jazykem!Já byla perverzní,pořád mě napomínal a vytvářel mě k obrazu svému.Utlumil mé vášně a chutě dělat....Pořád mě hlídal,nikam mě nepouštěl!Napomínal!Nedávno jsem byla na disce,byl tam,v mích očích,to pravé,divoké, mrduchtivé stvoření.Ve mě to začalo vřít,a cítím to vše,jak za mlada,chci šoustat někde venku.Myslím na něvěru,at to dopadne,jak chce,chtěla bych lítat!!!!!!!!!!!!!!!

prozivam presne to same doma s mym manzelem. Jako bratr a sestra. Snazim se na to nemyslet a fantazirovat o tom po cem opravdu touzim. A kdyz uz konecne k necemu prijde, tak je to jen o jeho uspokojeni. Vim ze je hodne dulezite si o tom s partnerem promluvit, sverit se tim po cem touzis atd., ale potom je to jako by to delal jen kvuli me a protoze jsem mu to rekla. Proste o nicem. Jsem bezradna.

zdravím všechny dlouho jsem zde nebyla už bylo na čase sem juknout...No vidím že jsou zde rady do života a kdo jiný může ženě lépe poradit než žena že Dagmar. Ale upřímně je to hezké co si zde píšete, ale k čemu to je když se asi nedokážete vžít do role chlapa...myslím že každý myslíme trošku jinak at se Vám to líbí či ne.... je jasné že sex v životě není vše, ale znamená v něm hodně a odtoho se to pak asi i kreslí v tom vztahu...ted to vypadá že zase já zde píšu moudra, ale je to můj názor at se to líbíé či ne... teda holky co jste fakt neměli třeba před svatbou žádného jiného partnera..asi je to fakt trochu škoda...hmmm no zase se vrátím pokud by snad někdo mě zde z žen či slečen chtěl napsat či vytknout něco osobně.. nebráním se tomu, akorát že mě to zde příjde takové..spíš neosobní někdy je to jen oplácení něčeho... :-)

Dášo, tak to jsi mě moc nepotěšila :-)) Je pravda, že partner už má čtyřicítku za sebou, tak určitou váhu připisuju i tomu věku. Jinak, já těch zkušeností taky tolik nemám, ale o to víc bych chtěla v sexu ještě něco poznat. Já k milování taky přistupuju s humorem, když se stalo, že to fakt trvalo chvilku, tak jsem se spíš zasmála, než abych kritizovala. Jenže časem jsem pochopila, že mu jde jen o jeho uspokojení. Kdyby to bylo tak, že bych věděla, že nemůže, ale snaží se ( třeba rukama, něžnostma a tak), tak bych to fakt neřešila. Jde mi o to, že on si odbyde to svoje a na mě fakt kašle. Jinak, já si ho tak nějak vážím, exmanžel byl prevít, kterej den, kdy mi nedal pár facek považoval za ztracený. A asi i proto jsem si začla s ním, protože je od začátku hodnej, má rád dcerku, vím, že ruku by na mě nevztáhnul, ....ale. Nějak to v poslední době fakt není ono. Možná je to i rozdílností našich povah-já jsem děsně aktivní, furt potřebuju něco dělat a tak, on si vydrží v klidu bádat o nesmrtlnosti brouka. Ale když vymyslím nějakej program, tak to přijme s radostí. Jenže já potřebuju chlapa, kterej by mě dokázal vést, ne tohodle, kterej sám nic nedělá. Nevím, jestli jsem ti to vysvěltlila. Možná jsem hloupá, ale mě se občas i zasteskne po tom hulvátovi, co jsem si vzala, protože to prostě byl chlap. Se současným partnerem i když se třeba pohádám, tak mi přijde, že on to bere nějak jinak. Spíš než aby to řešil, tak se urazí a odejde. Přijde mi, že se občas chová jak ženská. Už jsem i přemýšlela o tom, jestli není latemtní homosexuál, alr nevím. Mám ho ráda, moc, jinak bych s ním nebyla ale děsí mě představa těch dalších let, které spolu prožijeme v podstatě jak bratr a sestra.

Je to divný a mluvit se mu o tom nechce? Skoro by mě napadlo...jestli někoho nemá ještě mimo tebe. Vydržet se to dá, záleží na povaze a okolnostech. Můj manžel je flegmatik takový byl i když už jsme spolu chodili a mě to hrozně rozčilovalo, chodil třeba pozdě na rande, kolikrát jsem na něj čekala třeba půl hodiny. V průběhu manželství se to trochu změnilo - hlavně díky tomu, že se narodil syn, aby rodina fungovala to prostě jinak nejde. Ta jeho flegmatičnost se projevovala pak jinak, třeba v organizování nějaké společné činnosti -kdy a kam se pojede na výlet, co se koupí do domácnosti...a tak. Štval mě s tím vždycky, pořád mě štve, jenže tohle je taková povaha se kterou se dá vyjít, protože není konfliktní a radši vyhoví než by se hádala, takže se to dá vydržet poměrně dlouho. On to vyvažuje pozorností k rodině, je vyloženě rodinný typ a to když máš děti oceňuješ nade vše a přijde ti to v určité fázi života důležitější než všechno ostatní.Jenže kluk už je větší, nejsme už tak vázaní a já najednou koukám jak zase zpohodlněl a vadí mi to hrozně. A skoro bych řekla, že je tam mezník těch 40 let. Temperament se nedá změnit, možná dočasně zmírnit, ale v zásadě změnit myslím že ne. V milování jsem nepostrádala nikdy něžnosti, spíš právě temperament a trochu humoru, přistupoval k tomu vždycky jako k vážné věci, jako k obřadu,ale jak jsem byla nezkušená, neznala jsem nic jiného a neměla jsem srovnání.

Dáši, to je těžký, řekla bych, že se chová tak normálně. Tedy, pomůže mi doma, zajde do obchodu apod. Postará se o malou, když je potřeba, nebo někam jdu. Ale zájem o mě jako o osobu u něj nenacházím. Když jsem třeba nemocná, tak udělá, co je potřeba, jako že malou hodí do školy a tak, ale mě se třeba nezeptá, jestli něco potřebuju. Je to divný. Asi už mě nevnímá jako ženskou.A jak už jsem psala, v sexu nemá problém s erekcí, nebo něčím takovým, spíš mi to přijde jako celková nechuť k mé osobě. Ale zas na druhé straně, chodí s náma na procházky, když chci, jdeme na ples, mezi lidma se ke mně chová taky celkem pozorně, takže okolí ani netuší, že máme nějaký problém. A čím se to stalo, nebo kde je chyba fakt netuším. Možná je to věkem, že zpohodlněl, možná je to tím, že jsem kolem něho dlouho tancovala jak chtěl. Asi se mu nelíbí to, že projevím vlastní názor, vlastní chuť se milovat a tak. A prosím tě, z tvé zkušenosti, dá se to vydržet? Zvykla sis na to, nebo tě to štve pořád stejně? A dá se ten chlap nějak změnit?

Ahoj Jitko, nedalo i to a ještě jsem se sem vrátila. Vůbec se nedivím, že ti je nanic. Zvládnout se to dá docela dlouho, pokud má člověk trochu zodpovědnosti, tak to odsune a pod tíhou všedních věcí si ani nevšimne a roky utíkají. To co prožíváme není moc pěkné období, ale řekni mi v normálním životě je k tobě třeba pozorný? Zjímá se o to, když tě něco bolí, má o tebe starost? Lásku člověk potřebuje cítit v těch každodenních věcech.

Přesně tak, co nezabíjí, posiluje:-) Už je jasný, že jaro není za dveřmi, ale tady, je před námi dlouhá doba, kdy se nechá pobývat hodně venku, každý si určitě najde něco, co má rád, s tím sluníčkem přece jen část chmurných nálad odejde. Spoléhám na to už kolikátý rok a nikdy mě to nezklame, alespoň něco pozitivního. Přeji Vám oběma hodně síly i tolerance, i když sama vím, že je to dost těžké. Třeba se podaří i trochu té lepší komunikace, nikdy snad není úplně pozdě. Mějte se hezky, tak nějak sluníčkově:-)

Holky, když to tak čtu, je mi hrozně smutno. Vidím, že líp asi nebude, spíš naopak. Průšvih je, že pesto, že mně je 28, tak partnerovi už 40. Takže to, že by se změnil je asi hodně nereálné. Jenže jinak ho mám fakt ráda, nejsem přelétavý typ a nechce se mi od něj odcházet. Už kvůli dceři, která ho má moc ráda a on ji. Jenže, pořídit si milence podle mě taky není řečení. Já k sexu potřebuji lásku, ne jen fyzické uspokojení. Mně chybí ty doteky, mazlení....ta intimita vztahu. A to už s partnerem není. Dneska jsem se s ním chtělamilovat, přišla jsem, hladila ho, on seděl a nereagoval. Pusu mi neoplatil, nic. Jak kdybych líbala figurínu. Pak už jsem to nezvládla a rozbrečela jsem se. Ptal se mě, co se děje, tak jsem se mu to pokusila vysvětlit. A on mi na to řekl, jestli ti to tak chybí, tak se spolu vyspíme a chtěl se svlíkat. Jenže nepochopil, že to není o sexu, kterej si vyřvu, ale právě v tom všem ostatním. Když jsem odmítla tenhle programový sex, tak se naštval,že nevím co chci, práskl dveřma a odešel pryč. Fakr mě asi nechápe a já jeho taky ne. Nevím, jak dlouho to takhle zvládnu. Už je mi ze všeho nanic.

Ani nevíš jak ti rozumím. My máme s manželem hodně silnou minulost, nemohla jsem mít děti, dlouho jsem se léčila a v té době sex z mé strany taky nestál za nic a on se choval naprosto fantasticky,kdyby za nic jiného, tak za tohle mu budu nadosmrti vděčná a to je taky to, co mě u něj drží, V těžké době se na mě nevykašlal a já cítím povinnost udělat totéž. Aspoň tak, abych měla sama před sebou čisté svědomí, že jsem vyčerpala všechny možnosti jak to změnit. Jenže jak to poznám? Z minulosti se věčně žít nedá a já mám obavu, že zůstanu na stará kolena s cizím mužem v cizím pokoji...Okolo mě se hroutí jedno manželství za druhým, dokonce i tak, která jsem měla za harmonická, pomalu nemám kamamrádku, která by nebyla rozvedená. To taky není moc pozitivní. Možná jsme posunuly tuto diskusi trošku někam jinam, ale ono to s tím vlastně souvisí. Pokud nefunguje ve vztahu sex, je to hodně hodně velký problém a ovlivní to i ostatní soužití. Chtěla jsem napsat na závěr něco pozitivního, ale nějak to nejde. Tak snad život je hezkej a co tě nezabije, to tě posílí. Co?

Já vím, tohle všechno, co píšeš, se mně taky pořád honilo hlavou a ani v současné době to není o moc lepší. Mám jednu, dospělou, dceru. Zatím bydlí s námi a za to jsem opravdu ráda, protože jinak bych tu často neměla s kým promluvit, i když tu sama třeba nejsem. Víš, ale chodila na vysokou školu, dneska to dost stojí a při tom jsem si vždycky říkala, že už kdyby jen proto jsme spolu zůstali. Přece jen vlastní taťka je ochoten leccos překousnout a podpořit vlastní dítě víc, než cizí. Také po pravdě i to, že by mi bylo mého muže líto. Nemá nikoho, než nás. Zní to asi divně, ale je to tak. Je to začarovaný kruh, ze kterého já vyjít nějak neumím nebo nedokážu. Není to nic veselého, to mi věř. Jenže Ty to znáš, to je mi jasný. Každý musí sám uvážit, co je pro něj nejlepší a je fakt, že děti odejdou a co potom bude? Jediná jistota je, že budu zase starší a zase míň se mi bude chtít měnit zajeté, i když ne moc dobré koleje. Je to těžká volba.

Milá Majko,jsem z toho taky smutná a ještě smutnější jsem z představy co bude dál. Ano, jistě, je potřeba brát ohled na děti,taky to dělám (máme syna 12 let)zodpovědnost mi nedovolí chovat se jinak, jenže mě taky napadá, že je to otázka 3-4 let, kdy se od nás odpoutá a my budeme spolu žít dál, ale jak? V současnosti to pořád beru jako krizi, se kterou nejde nic moc dělat, snažím se vidět jiné hodnoty našeho vztahu. Ty máš děti a jak staré? Podle věku už by mohly být i dospělé?

Ahoj Dášo, procházíme vlastně obě tím samým, manžel je také můj první partner a do nedávna jediný. Jsem o trochu starší než Ty, teď už bych se kvůli jinému chlapovi nerozvedla, ale často mi přijde myšlenka, že jsem to před nějakými 10 lety udělat měla. Je to moc složité, myslím, že vždycky je třeba brát největší ohledy na děti, já to prostě neudělala. Poslední rok jsem to vyřešila stejně jako Ty. Z počátku jsem také byla z toho všeho doma podrážděná a vlastně ještě víc smutná, ale postupem času jsem si zvykla. Doma funguju normálně a k tomu mám svůj tajný svět. S manželem jsem se snažila mnohokrát situaci nějak řešit, jenže bez sebemenšího úspěchu. Teď jsem to tedy vyřešila takhle, vím, že to není morální a správné, ale na co a do kdy čekat? Prostě mi to, třeba jen pohlazení, chybělo už tolik, že jsem morálku trochu odsunula a zatím je to hezký. :-)

Souhlasím s Majkou,je mi 38 a jsem vdaná 16 let. Vdávala jsem se absolutně nezkušená, manžel mě připravil o panenství a také jsem si ho vzala. Dnes je mi 38 let a vidím jaká strašná chyba byla, že jsem neměla před svatbou aspoň 3-4 partnery. Manžel je moc hodný a pozorný, ale nikdy mě nedokázal uspokojit, taky komunikace s ním, ač mnohem zkušenějším, byla na tohle téma složitá,takže jsem to nejdřív řešila tajným uspokojováním v koupelně a pak jsem si našla milence, ale řešení to není, protože je ženatý a já vdaná a já bohužel neumím oddělit sex a vztah, takže to s ním budu asi muset skončit, jinak se mi rozpadne rodina. Majko dokázala by ses kvůli tomu rozvést?

Jitko, a jak dlouho chceš se zatnutýma zubama vydržet? To je to nejmíň vhodný, co můžeš pro sebe udělat. Vím, co píšu, je mi 40 pryč, už mám pocit, že začínat něco novýho je trochu pozdě, ale věř, že tenhle Váš problém se bude časem jen zhoršovat. Já čekala, že manžel začne mít znovu zájem, víc, jak 4 roky, ale marně. Na Tvém místě si najdu někoho, kdo ví, že sex do vztahu patří.
Oni jsou z těchto chlapů okolo čtyřicítky mrzouti nemožní a zlomit to jde asi těžko, mně se to nepodařilo. Přemýšlej, ale tuhle situaci řeš, dokud jsi mladá, jde to s prožitými společnými léty čím dál obtížněji.
přeju hodně štěstí:-)

S přítelem jsme přes dva roky. Mě je 28, malé osm. Já si s tím vibrátorem taky dělala spíš srandu,když jsem byla sama, tak jsem o sexu až tak neuvažovala, prostě ve chvíli, kdy nebyl ten stimul, že bych měla chlapa mi to tolik nechybělo. Zato teď šíleně. Taky mi chybí doteky, mazlení, předehra, no prostě to všechno okolo. A ty jsi stále s manželem? A máš milence, nebo o tom uvažuješ? Jak to řešíš, tady tu blbou situaci se sexem? Jasně, že takové to-máme hezký vztah je útěcha spíš než cokoli jinýho. Protože podle mě vztah bez fyzické stránky není vztah. Je to podle mě hrozně potřeba. A ve chvíli, kdy to není jde celý vztah do kytek. A může být partner sebelepší, hodný, ochotný, ve chvíli, kdy vás nepojí intimnosti už to není ono. To už pak zůstáváš jen ze zvyku.

Promin nechci do tebe rejpat, ale jak dlouho jsi se svym pritelem? To s tvym ditetem je docela smutny, kolek je decku? Kolik je tobe?
Taky jsem pred lety planovala ze koupim vibrator. Ale nic z toho nebylo, asi proto ze mi nejde jen o to jedine, ja napriklad postradam vic veci, predehru, takove ty prestavky behem sexu, mazleni... To se vibratorem neda vyresit, takova ta cela atmosfera jakoby byla v tahu! Ted po letech uz mi je jakoby nevolno, kdyz si jen vecer lehneme spolu do postele, a kdyz fakt nemam naladu tak ho i obcas okriknu aby na me nesahal, proste je mi skoro zle.
A takove to - jinak mame hezky vztah - zni spise jako utecha, omluva apod. ale nic to nevyresi. Je ale tezke jen tak se sebrat a odejit "jen kvuli sexu" kdyz tu je rodina...

Já ani nevím na co čekám. Jsme spolu dva roky, dítě nemáme spolu, mám dítě s exmanželem, ale příteli říká tati a je na něj zvyklá. I to je asi důvod, proč s ním jsem. Jinak je fajn, v mnoha ohleech, ale ten sex mě fakt ubíjí. A jsem pak protivná, hádáme se...no jak u blbejch. Chybu jsem fakt hledala, řešila jsem, kde nastal ten zlom, ale nepřišla jsem na to. On tu potřebu nemá a s tím asi nehnu. Ale kdybych si našla milence, tak asi vyletí z kůže, protože je dost žárlivej. Asi zakoupím vibrátor a bude :-))