Reklama

Hladovka

Hladovka (Ne, 7. 8. 2011 - 00:08)

No prave, nemame si utahovat ty opasky? Jen abychom vedeli jak na tu hladovku. Nektery se provadeji i za pomoci vlastni moci. Tak to skutecne usetrim.

Hladovka (So, 6. 8. 2011 - 22:08)

Moc dobre rady najdete na strankach Jardy Zajicka. Moc me to zaujalo

Teta (Pá, 5. 8. 2011 - 14:08)

Dobrý den,
jednou venku...Dobře ti tak, nemáš hulit a chlastat.

Sara W. (Pá, 5. 8. 2011 - 13:08)

Dobrý den,
jednou venku...Zdravím. Přesně to samé jsem měla taky, ven jsem vycházela jen zřídka, pokud to bylo opravdu nutné, jinak pořád doma, doma, doma. Ten strach mi spustilo omdlení ve škole, pořád jsem se kontrolovala, tep, dýchání, tep, dýchání, kolikrát jsem se kvůli tomu budila i v noci. Do toho mi začaly i stavy "někde jsem a vůbec to nevnímám jako realitu", které jsou navíc úžasně popsaný ve filmu Zmatená duše. Tak nějak jsem se díky tomu dostala do nemocnice, kde mi navíc zjistili mononukleozu a stavy strachu se pak řešily na psychiatrii a docházela jsem k psycholožce. Rok jsem brala antidepresiva, dobrala jsem je loni v prosinci (2010). Teď je srpen a kontroly tepu se vracejí, občas, hlavně tedy večer, když už ležím, jako by mi srdce netlouklo, nebo tluče hodně málo, vyděsím se a hned se kontroluju. Občas mě u něj i píchne a není to sice časté, ale stává se, že se nemůžu "donadechnout", něco mi v tom brání a například za čtvrt hodiny to samo zmizí. Jsem kuřák a občas se napiju, určitě to má nějaký vliv, snažím se to omezit. Uvidím, jak se to vyvine dál, nechci s tím někam chodit, když vím, že si ty panické stavy navozuju sama. Aspoň dokud to nebude nezbytně nutné.

Každopádně ten příspěvek je dva roky starý, snad už je autor v pořádku, opožděně gratuluju k maturitě a zlepšeným podmínkám ;)

S pozdravem, Sára.

Sara W. (Pá, 5. 8. 2011 - 13:08)

Dobrý den,
jednou venku...Zdravím. Přesně to samé jsem měla taky, ven jsem vycházela jen zřídka, pokud to bylo opravdu nutné, jinak pořád doma, doma, doma. Ten strach mi spustilo omdlení ve škole, pořád jsem se kontrolovala, tep, dýchání, tep, dýchání, kolikrát jsem se kvůli tomu budila i v noci. Do toho mi začaly i stavy "někde jsem a vůbec to nevnímám jako realitu", které jsou navíc úžasně popsaný ve filmu Zmatená duše. Tak nějak jsem se díky tomu dostala do nemocnice, kde mi navíc zjistili mononukleozu a stavy strachu se pak řešily na psychiatrii a docházela jsem k psycholožce. Rok jsem brala antidepresiva, dobrala jsem je loni v prosinci (2010). Teď je srpen a kontroly tepu se vracejí, občas, hlavně tedy večer, když už ležím, jako by mi srdce netlouklo, nebo tluče hodně málo, vyděsím se a hned se kontroluju. Občas mě u něj i píchne a není to sice časté, ale stává se, že se nemůžu "donadechnout", něco mi v tom brání a například za čtvrt hodiny to samo zmizí. Jsem kuřák a občas se napiju, určitě to má nějaký vliv, snažím se to omezit. Uvidím, jak se to vyvine dál, nechci s tím někam chodit, když vím, že si ty panické stavy navozuju sama. Aspoň dokud to nebude nezbytně nutné.

Každopádně ten příspěvek je dva roky starý, snad už je autor v pořádku, opožděně gratuluju k maturitě a zlepšeným podmínkám ;)

S pozdravem, Sára.

Reklama

Přidat komentář