Hormonální disruptory globální hrozba pro život

Článek je hodně dlouhý a člověka z toho jímá hrůza a bezmoc. Rekla bych že nejdůležitější část z něj je tato:

"Preventivně pomáhá chlorela a kurkumin. Rovněž pokojové rostliny vydatně pomáhají odstraňovat toxické látky z interiérů."

Osobně zobu pravidelně chlorelu, spirulinu, kurkumin a kurkumu do jídel a přes léto si dělám hodně jídel s bylinkama, která nacháyím na své doufám biozahradě.

Hormonální disruptory – globální hrozba pro život.

Látky, které zasahují do hormonálních regulací a mění funkce hormonálního systému, nazývané hormonální disruptory (HD), vyvolávají pozornost nejenom vědců a lékařů, ale i poslanců Evropského parlamentu. Mohutným rozvojem technologií se lidstvu podařilo proměnit životní prostředí v pestrý koktejl HD.

Jejich účinky se mohou navzájem sčítat a násobit, avšak výsledkem je vždy narušení zdraví, vývoje, plodnosti, ale i riziko vzniku rakoviny, duševních poruch a metabolických onemocnění, například diabetu a obezity.

Evropským ekologickým aktivistům sdruženým v organizaci ChemSec se podařilo vytvořit seznam těchto látek, tzv. SIN list, který neustále aktualizují. V databázi jsou látky karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci, perzistentní a bioakumulativní (http://www.chemsec.org/what–we–do/sin–list/sin–database ). V současné době obsahuje SIN list 626 látek.
Poznámka. Každé z látek SIN listu je přiřazen jistý stupeň toxicity, koktejlovým efektem se současné působení hormonálních disruptorů negativně podepisuje nejen časným nástupem diabetického syndromu, celkovým snížením imunity, karcinomu prsu, nárůstem onkologických onemocnění, karcinomu prostaty, karcinomu colorecta…, atopickým ekzémem, alergiemi, anafylaktickým šokem, ale také potraty, náhlým úmrtím kojence, náhlým úmrtím sportovců, neplodností, smrtícími cévními příhodami i smrtícími infarkty myokardu, nástupem parkinsonismu a mnoha dalšími onemocněními, vývojovými poruchami a postiženími. Co je však přesvědčující, je prudký pokles živočišných druhů na naší modré planetě a rovněž výskat lidských onemocnění u domácích mazlíčků, psů a koček. Veterinární medicína tuto hrozbu vnímá.
Prudký nárůst výskytu různých endokrinních poruch a metabolických onemocnění u lidí ukazuje, že genetické faktory nejsou jediným možným vysvětlením tohoto trendu. Exposice matek, plodů a kojenců HD z prostředí může mít mnohem větší úlohu v etiologii těchto poruch, než se dosud předpokládá. Tyto názory podporují studie volně žijících i laboratorních zvířat a některé epidemiologické studie u lidí.

Zpráva WHO a Spojených národů The State of the Science of Endocrine Disrupting Chemicals 2012 poskytuje objektivní přehled současných poznatků a označuje HD za globální hrozbu.

V současné době se studuje pouze úzké spektrum představitelů této skupiny, které představuje "povrch ledovce".

Příklady takových látek jsou bisfenol A, ftaláty, zpomalovače hoření, polychlorované bifenyly, triclosan, alkylfenoly – zejména nonylfenol, dioxiny a řada jiných, jak je popisujeme v našich knížkách. Kromě uváděných příkladů však mohou jako HD působit mnohé další látky: těžké kovy (rtuť, kadmium), přírodní fytoestrogeny (genistein ze sóji), syntetické estrogeny (zejména dietylstilbestrol a etinylestradiol z antikoncepčních preparátů), nesteroidní protizánětlivé léky i široce užívaný paralen.

Považujeme je za charakteristický fenomén doby jedové, protože jsou součástí mnoha produktů, se kterými se setkáváme v každodenním životě, jako jsou hygienické, kosmetické a úklidové prostředky, hračky, nádobí, igelitové závěsy a ubrusy, bytový textil, nábytek, matrace, oblečení.

Mnohé HD patří mezi tzv. perzistentní organické polutanty (POP). To znamená, že jsou nezničitelné, nepodléhají rozkladu, nejsou téměř rozpustné ve vodě a v důsledku těchto svých vlastností se hromadí v tělech živočichů a člověka, v životním prostředí a v atmosféře.

Bisfenoly
Bisfenol A (BPA) připravil v roce 1891 ruský chemik Alexandr P. Dianin. Dlouho neměl BPA žádné významné využití, ale s rozvojem chemie polymerů se stal důležitou surovinou pro přípravu polykarbonátových plastů, které jsou chemicky, tepelně a mechanicky odolné, lehké, čiré jako sklo nebo libovolně barvitelné. Z polykarbonátů se vyrábí i řada užitkových předmětů pro domácnost, jako jsou nádoby na tekutiny, dózy na potraviny, kempingové jídelní soupravy, ale také nosiče CD a DVD. BPA nachází stále širší použití ve stavebnictví, elektronice, medicíně a v potravinářském průmyslu. Odhaduje se, že jeho roční světová produkce dosáhne v roce 2019 obratu 19 miliard USD.
Tato látka se nachází v mořích, v povrchových vodách řek a jezer i v organismech, které tam žijí. V USA ho mají v moči prakticky všichni občané, je přítomen v krvi těhotných žen, v jejich plodové vodě a mateřském mléce. Najdeme jej v balených vodách, ovocných džusech, konzervovaných potravinách, ale i v papírových bankovkách některých zemí. Zatížení životního prostředí BPA je enormní, a i když nalezená množství bývají malá, nikdo nedokáže odhadnout nebezpečí jejich dlouhodobého působení na lidský organismus.
Experimentálně bylo na nejrůznějších úrovních prokázáno, že BPA ovlivňuje imunitní, endokrinní a nervový systém. Ovlivňuje vývoj a reprodukci, činnost mozku, jater, trávicího systému, slinivku, mléčné žlázy a prostatu. V těchto tkáních je schopen vyvolávat zhoubné bujení a předpokládá se, že má podíl na vzniku obezity, diabetu i kardiovaskulárních onemocnění. Testy kojeneckých lahví vyrobených z polykarbonátu prokázaly, že je z nich BPA uvolňován do tekutiny a stává se tak nežádoucí složkou dětské stravy. Pod vlivem desítek vědeckých a epidemiologických studií Evropský parlament zakázal BPA v kojeneckých lahvích.

Ftaláty

Ftaláty se používají jako změkčovadla při výrobě plastů. V PVC nejsou ftaláty pevně vázány. Nebezpečné jsou v tom, že jsou to těkavé organické látky, které se uvolňují v plynné podobě do prostředí a hromadí se ve vzduchu i v prachu a člověk je do svého těla dostává dýcháním znečištěného ovzduší. Pokud dojde k přímému kontaktu výrobku se sliznicí, pak se ftaláty vstřebávají přímo do krve. Najdeme je ve výrobcích, jako jsou ubrusy, sprchové závěsy, plastické nafukovací bazény, plovací kruhy a dětské hračky Nacházejí se rovněž v kosmetických produktech, jako jsou antiperspiranty, deodoranty, laky na nehty, šampony, kolínské vody a parfémy. Desítky měření z různých částí světa ukazují, že jak živočichové tak lidé mají ftaláty ve své moči a ke kontaminaci patrně dochází ještě v těle matky. Znepokojivé je zjištění, že se vyskytují v poměrně vysokých množstvích v těle dětí kolem 6 let.
Ftaláty ohrožují jak u dospělých, tak i u dětí funkce ledvin a jater, zvyšují riziko vzniku alergií a astmatu a výrazně narušují metabolismus hormonů. U dospívajících způsobují atrofii varlat a tím ohrožují plodnost. Ftaláty narušují působení mužského hormonu testosteronu a u chlapců vyvolávají soubor poruch nazývaný ftalátový syndrom. Byl popsán a pozorován i u laboratorních zvířat. Novorození samci mají zakrnělá a nesestouplá varlata, nízký počet spermií a často se rodí s hypospadií. To je porucha, při které močová trubice vyúsťuje místo na špičce penisu dole. Epidemiologické průzkumy ukazují, že se zvyšuje počet chlapců s hypospadií. V Dánsku zjistili, že se vyskytuje již u 1–4, 3 % čtyřletých chlapců. Dánsko proto již zakázalo čtyři druhy ftalátů, dva – DEHP a DBP (di-2-ethylhexylftalát a di-n-butylftalát) – jsou zakázány v EU pro použití v dětských hračkách. V ČR jsou ftaláty legislativně omezeny pouze v hračkách pro děti do tří let.

Nonylfenoly

Nonylfenoly slouží jako změkčovadla a antioxidanty pro plasty. Jsou to povrchově aktivní látky užívané jako průmyslová smáčedla, emulgátory a zvlhčující látky. Jsou také častou složkou kosmetiky, šamponů a výrobků osobní hygieny, a s nimi se tak dostávají i do našich domácností. Používají se velmi intenzivně pro povrchovou úpravu textilií a kůže. Uvádí se, že právě z oděvů se při praní dostává velké množství nonylfenolů do povrchových vod a jeho koncentrace u výpustí z čističek odpadních vod překračují v ČR povolené hodnoty.
Jsou toxické pro vodní živočichy, snižují růst řas a dalších vodních rostlin, zpomalují dospívání ryb a ovlivňují jejich reprodukci. Podle evropské legislativy by členské státy měly do roku 2021 nonylfenoly z vodního prostředí zcela eliminovat. Některé studie prokázaly jejich negativní působení na reprodukční systém u savců, protože mají zejména estrogenní účinky a ovlivňují i štítnou žlázu.

Triclosan

I o této synteticky připravené chlorované látce, která má silné antibakteriální a protiplísňové účinky se v poslední době předpokládá, že funguje jako HD. Přidává se do většiny mýdel, deodorantů, holících krémů, zubních past a ústních vod i do čistících prostředků. Je také používán u stále většího počtu spotřebitelských výrobků, například dětských hraček, ložního prádla, ponožek a pytlů na odpadky. Je rovněž účinnou složkou ve vlhčených ubrouscích. Triclosanem se napouštějí z konzervačních důvodů také matrace. Nebezpečné je to, že triclosan reaguje s volným chlorem ve vodě za vzniku dalších nebezpečných sloučenin, např. chloroformu nebo dioxinů. Triclosan se rozpouští v tucích a to znamená, že se může akumulovat i v tukové tkáni člověka po dlouhou dobu. Byl nalezen v moči 70 % Američanů.

Dioxiny
Pod označením dioxiny se skrývá celkem 210 různých chemických látek. O dioxinech platí, že jsou nezničitelné, nepodléhají rozkladu, nejsou téměř rozpustné ve vodě a v důsledku těchto svých vlastností se hromadí v životním prostředí. Patří mezi tzv. perzistentní organické polutanty (POP).
Některé z nich se vyznačují tak vysokou toxicitou, že je můžeme považovat za nejjedovatější látky, které až dosud člověk vyrobil, i když se nikdy cíleně nevyráběly, neměly, ani nemají technické využití.
Vznikají činností člověka jako vedlejší produkty některých výrobních postupů tam, kde se používají chlorované látky, chlor k bělení celulózy nebo při výrobě pesticidů.
Dioxiny vznikají také při požárech, při nichž hoří organické sloučeniny obsahující chlor, v malých lokálních topeništích a při spalování komunálních odpadů v zastaralých technologi