Co je horší, menstruace nebo holení?

Jíro. mají to mnohem lehčí např. ve svobodné volbě oblečení, a to nejen ve volném čase, ale i v zaměstnání. Zkus si třeba do divadla přijít v tílku. Pohledy tě budou vraždit. U žen je to zcela běžné. Zkus si přijít do práce s výrazně obarvenými vlasy,nebo v noční košili.(některé ženské šaty vypadají opravdu téměř jako noční košile). Zkus jít v tílku na obchodní jednání. A v sandálech naboso. Je li muž nešikovný je trouba. Je li neškovná žena, je jen křehká. atd atd

Zajímavý názor najdete tady: http://www.pimpaku.cz/content/nov-trend-v-oblasti-hygieny-vyholov-n-hlavy
Asi jako že:
když holit klín, proč neholit i hlavu?

Samueli, a v čem to podle tebe mají holky asi lehčí? Vůbec jim nezávidím. A moc si jich vážím.

Kdo nechce, tak se holit nemusí.
Já jsem veškeré holení v životě ignoroval.
Jsem vousáč a to mi vyhovuje.
Těžko si lze ale představit ignorovat krámy.
V hodně věcech to mají holky o dost lehčí,
ale menzes bych fakt nechtěl.
Toť můj názor.

Jako chlap bych obecně řekl,že to mají horší ženský.Jako chlapi,když se jeden den neoholíme,tak se nic hroznýho nestane,ale žena když se ....tak je to dost problém. Raději se teda budu holit.

Každopádně je horší to holení - teče přitom víc krve.

Po zdravotní stánce,jsou na tom hůře ženy-
Po pracovní taky.Dělají za mín peněz,doma druhá směna děti apod.
Sílu mají taky spíš muži ..no jsme na tom fakt blbě..

přála bych chlapům,aby poznali jaké je to být ženou,určitě by se k nám pak chovali jinak

jak pro koho. ženy se taky holí

jsi v přechodu.Tak to jsem v přechodu už asi tak 13 let..... :-D Je mi jinak 28.

jsi v přechodu.ve 23 letech těžko..

Tampony prý dobu krvácení zkracují..mě mestruace nejdříve trvala 7 až 8 dnů..to bylo asi i způsobeno tím,že jsem jí měla až po delší době..Pak mi trvala asi 5 dnů,v poslední době už jen 3 dny..

já menzes nemám neb mám tělísko Mirena a je to fajn nemusím nic řešit ani vložky no prostě ušetřím dost korun a vůbec jeto pohodlný
a holení?to praktikuji jen přes léto a to se dá zvládnout nic nenormálního
tělísko Mirena na 5 let a jste bez menzesu minimálně tak 1 den špinění na slip.vložku není nad Mirenu super!

Já mám krámy normálně a kromě toho se musím denně holit.

Já menstruuju od puberty jen 2 až 3 dny, 3 dny maximálně, snad jen třikrát nebo čtyřikrát jsem to měla 4 dny a to jsem už opvadu nadávala... Nosím už od puberty pouze tampóny, takže takových cca 16 let si tam strkám tampóny a bez sexu ty tři dny vydržím..

Me menstruace nevadi, kdyby vadila takova prkotina, muselo by vadit už všechno. Bolesti nemam, pry diky tvrdemu celozivotnimu sportovani. Diky tamponum se da s MS i plavat, sportovat a i sexovat. A treba 3 dny bez sexu se da taky vydrzet.
A holeni? Podpazi i mezinozi mi zabere 5 minut jednou tydne a nohy 5 minut jednou zamesic depilace. Tak to promrhame vic casu horsima vecma - ja treba dnes brutalni frontou na poště. To je hnus.

Už Freud tvrdil, že...S tím ať jde do prdele...

Už Freud tvrdil, že problém se špatným prožíváním menstruace souvisí s negativním postojem ženy k sobě samé, tj. k svému ženství.

Nejhorší je menstruace fuj.

3. SVĚCENÍ KOSTELŮ NA VŠECH MÍSTECH

Viděli jsme, po čem jsme toužili. Ve všech městech se konaly slavnosti a světily se nové kostely. Při této příležitosti se shromažďovali biskupové a z dalekých a cizích krajin proudili lidé k slavnostem. Lidé rozličných národností se k sobě chovali přátelsky a jednota těchto údů Kristova těla vytvářela harmonický celek. Nyní se splnila prorocká předpověď, která tajemným způsobem předpovídala, že "kosti ke kostím, nohy k nohám se připojovaly" (Ezech. 37,7), a co ještě toto prorocké místo nejasně předpovídalo. Byla to síla Ducha Svatého, která pronikala všemi údy, jednota srdce a jedna mysl všech, tatáž radostná víra a jeden chvalozpěv zazníval ze všech úst. Církevní představení konali krásné obřady. Krásná byla i svatá služba kněží, krásné byly i velice vznešené církevní obřady. Bylo zde slyšet žalmy a ostatní Bohem dané zpěvy, tam zase bylo vidět tajemné bohoslužebné úkony. Také se konala tajuplná slavnost utrpení Spasitele. K tomu velké množství lidí každého věku a pohlaví děkovalo upřímně a radostnými pocity Bohu, dárci všeho dobrého. Také každý z přítomných biskupů měl slavnostní řeč a jak mohl nejlépe se snažil vyzdvihnout slavnost.

4. SLAVNOSTNÍ ŘEČ

Při církevní slavnosti měl také muž průměrného nadání řeč před velmi mnoha přítomnými biskupy, kteří jej tiše a uctivě poslouchali. Obrátil se zvláště k jednomu z nich,2 k Bohu velmi milému biskupu, jehož úsilím byl v Tyru vybudován nejkrásnější a nejvznešenější chrám z celé Fenicie. Řeč zní takto:
- slavnostní řeč při zbudování kostelů věnovaná biskupu v Tyru Paulinovi "Boží přátelé a kněží, oblečení do dlouhého posvátného taláru (podérés), ozdobeni čestnou nebeskou korunou, pomazáni božským olejem a oděni kněžským rouchem Ducha Svatého, a ty, vznešená ozdobo tohoto nového svatého chrámu, od Boha sice ozdoben stařeckou moudrostí učinil jsi v mladické síle velkolepé dílo. Od Boha, jemuž vše patří, obdržel jsi výjimečnou poctu postavit a obnovit Kristu, jeho jednorozenému a prvorozenému Slovu i jeho svaté bohumilé nevěstě tento pozemský příbytek. Mohl bych tě nyní nazvat novým Besaleelem, stavitelem Božího stánku, či Šalamounem, králem nového daleko vznešenějšího Jeruzaléma, či novým Zorobabelem, který jsi Božímu chrámu dal mnohem větší krásu než jaký byl dříve,
i vy ovečky svatého stáda Kristova, dome pro znamenité řeči, školo skromnosti, ctihodní a bohumilí zbožní posluchači!
Již dávno jsme věděli prostřednictvím čtení z Písma svatého o úžasných Božích znameních a obdivuhodných dobrodiních, která lidem prokazuje Bůh. Směli jsme zpívat k Bohu se vznášející chvalozpěvy a směli říci: "Bože, slýchali jsme na vlastní uši, naši otcové nám vyprávěli, cos vykonal za jejich časů v pradávných dobách" (Ž 43,2). Avšak nyní poznáváme mocnou ruku a nebeskou pravici našeho předobrotivého Boha a Krále králů ne pouze tím, že o tom slyšíme, nýbrž my vidíme ve skutečnosti na vlastní oči hodnověrnost a pravdivost oné staré zprávy. Proto můžeme velmi hlasitě zazpívat další vítěznou píseň "Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli v městě Hospodina zástupů, v městě našeho Boha" (Ž 47,9). Které jiné to je město než právě toto nově zřízené a Bohem postavené, kostel živého Boha, sloup a opora pravdy? I zde platí "Slavné věci o tobě vyprávějí, město Boží" (Ž 86,3). Poněvadž nás všemohoucí Bůh milostí svého Jednorozeného v něm shromáždil, nechť každý povolaný řekne: "Zaradoval jsem se, když mi řekli: Do domu Hospodinova půjdeme" (Ž 121,1) a "Hospodine, miluji tvůj dům, místo, kde přebývá tvá krása" (~ 25,8). Velebme Boha nejen každý sám pro sebe, nýbrž všichni najednou volejme: "Hospodin je veliký, velmi je chvály hodný v městě našeho Boha, na jeho svaté hoře" (Ž 47,1). Opravdu je velký. Velký. vysoký, dlouhý je i jeho dům a odpovídá kráse lidských synů. Veliký je Pán, který činí zázraky. Veliký, který tvoří velké, nevyzpytatelné, krásné a užitečné, a toho je bezpočet. Veliký je který mění čas i hodiny, který krále dosazuje i sesazuje, chudáka pozdvihuje z prachu a ze smetiště povyšuje chudého (~ 112,7). "Mocné sesadil s trůnu a povýšil ponížené, lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou" (L,k 1,52). Nejen věřícím, ale i nevěřícím potvrdil pravdu toho, co se kdysi stalo, On, divotvůrce, který činí velké věci, Pán všeho, Stvořitel celého světa, všemocný, nejvýš dobrý, jeden a jediný Bůh. Neustále zpívejme novu píseň tomu, který "sám učinil velké věci, neboť jeho milosrdenství je věčné; On potřel veliké krále a zabil mocné krále, neboť jeho milosrdenství je věčné; On si vzpomněl na nás v našem ponížení a vysvobodil nás od všech protivníků" (Ž 135,4,17,23,24).
Nepřestávejme velebit Otce všech! Velebme i druhého původce našeho štěstí, původce poznání našeho Boha, učitele pravého náboženství, hubitele hříšníků, který zahubil tyrana, zlepšil poměry, totiž Ježíše, který nás vysvobodil z naší bídy. Vždyť on jako jediný, předobrý Syn předobrého Otce velmi ochotně vzal na sebe naši velmi pokaženou přirozenost a jak zkušený lékař se snaží zachránit nemocného. Dotýká se ošklivého, má soucit s cizí bolestí a nás, kteří jsme nebyli pouze nemocní, ani jsme neměli strašné vředy a otevřené rány, ale už jsme byli mezi mrtvými, vysvobodil svou smrtí z propasti smrti. Žádný nebeský duch neměl tolik moci, aby vykoupil tolik lidí, aniž by mu to uškodilo. On se ujal naší strašné bídy, On snášel naše utrpení, On vzal na sebe tresty za naše hříchy. Nás, kteří jsme nebyli jen napolo mrtví, nýbrž byli už v hrobě a zapáchali jsme, tehdy i nyní svou láskyplnou starostlivostí znovu a zcela proti našemu očekávání zachránil a učinil nás účastníky na plnosti dober svého Otce, On, dárce života, dárce světla, náš velký lékař, Král a Pán, Kristus, Pomazaný Boha. Když celé lidské pokolení svedeno zločinnými démony a Boha nenávidějícími duchy bylo pohřbeno do temné noci a hluboké tmy, tehdy roztavil jednou pro vždy svým jedinečným příchodem pevná pouta našich hříchů jako vosk, který se roztaví paprsky slunce. Nad takovou velkou milostí a dobrodiním skorem pukl nenávistný démon, který nenávidí všechno dobré a miluje všechno špatné, a vytáhl proti nám s celou svou smrtonosnou mocí. Nejprve jako vzteklý pes, který zuby chytá po něm házené kameny a svůj vztek si vylévá na neživé hmotě, obrátil svůj zvířecí hněv na kameny modliteben, na neživou hmotu budovy, aby tak, jak si myslil, zničil i církev. Pak jeho strašný sykot a jeho hadí zpěv zazněl v hrozbách bezbožných tyranů, jindy zase utrhačných nařízení bezbožných tyranů. Plival svůj smrtonosný jed, otrávil jím zasažené duše a téměř je usmrtil smrtonosnými obětmi k poctě mrtvých model. Nakonec poštval divou zvěř a obludy v lidské podobě proti nám.
Po této zkoušce, ve které velmi stateční bojovníci Božího království prokázali svou vytrvalost a statečnost, anděl veliké rady, velký Boží vojevůdce vyhladil a zničil nyní své nepřátele a odpůrce tak rychle, že se zdálo, jako by jejich jméno tu nikdy nebylo. Své přátele a přívržence však povýšil nejen nad lidi, nýbrž dokonce i nad nebeské mocnosti, nad slunce, měsíc a hvězdy, nad celé nebe a zemi a nad všechno pomyšlení. Nejvyšší vladaři u vědomí své důstojnosti Božím dobrodiním jim prokázané plivali do tváře mrtvým modlám, opovrhovali bezbožnými zvyky při uctívání démonů, vysmáli se starému od otců zděděnému bludu a uznali jednoho jediného Boha, svého a všech lidí dobrodince. Vyznávají Krista jako Božího Syna a Krále všech, nazývají jej na sloupech Spasitelem a na těchto sloupech píší o jeho činech a vítězství nad bezbožnými ve světovládném městě velkými písmeny na věčnou památku.
Náš Spasitel Ježíš Kristus, jediný věčný, je tedy také od nejvyšších osobností na zemi uznán ne jako obyčejný od lidí pocházející král, nýbrž jako pravý Syn nejvyššího Boha a jako Bůh je vzýván v modlitbách. Plným právem. Vždyť který král dosáhl takové slávy, že všichni lidé na zemi jej chválí a o něm mluví? Který král dal tak spravedlivé a tak moudré zákony, že je znají všichni lidé od jednoho konce země ke druhému? Kdo přeměnil svými mírnými a laskavými zákony hrubé mravy barbarských národů? Kdo, ač celá staletí byli všichni proti němu, ukázal tak nadlidskou sílu, která den ze dne více mohutní a má stále mladickou sílu? Kdo dal vzniknout lidu, který předtím nebyl znám ani jménem, ne v nějakém odlehlém koutu země, nýbrž po celém světě, kde svítí slunce? Kdo opatřil své bojovníky zbraněmi zbožnosti, že jejich duše v bojích s odpůrci se ukázaly tvrdšími než diamant? Který král po své smrti má takovou moc, že vítězí nad nepřítelem a obsazuje vesnice, města Řeků a barbarů i s jejich paláci a skvostnými chrámy? Nejsou ku příkladu krásné ozdoby a dary v tomto chrámu důkazem velkolepé, úžasné a obdivuhodné vlády našeho Spasitele? Vždyť i nyní "řekl a stalo se, přikázal a bylo učiněno" (Ž 32,9). Kdo by mohl odporovat vůli vševládnoucího, přikazujícího Slova, které je Bohem?
Kdybychom chtěli toto vysvětlit a zamyslit se nad tím, bylo by třeba vlastní přednášky. Stejně je tomu, kdybychom chtěli ukázat, jak horliví byli ti, kteří pracovali na této stavbě, a jak si toho váží ten, kterého oslavujeme jako Boha. Bůh v nás vidí živý chrám. Prohlíží si dům zbudovaný ze živých pevných kamenů, jehož dobrý a jistý základ tvoří apoštolové a proroci a jehož základním kamenem je sám Ježíš Kristus. Toho zavrhli nejen špatní stavitelé starého již neexistujícího chrámu, ale i nynější špatní stavitelé. Avšak Otec tehdy jako nyní učinil Ježíše Krista základním kamenem naší společné církve. Jestliže nyní někdo vidí tento živý chrám živého Boha, jímž jste vy - tím myslím svatyni důstojnou Boha, kam lidé nevidí, tu opravdovou velesvatyni - kdo se odváží chovat se povýšenecky? Kdo jiný však může svým zrakem pro