Já se asi zblázním

Já nevím přesně co napsat, ale mám pocit, že ze svého muže zešílím. Je o 23 let starší. Poznala jsem ho už ve 12ti. Oficiálně jsem s ním ale od 16ti a byl tedy můj první a jediný muž. Měl na mě hodně velký vliv a mě je teď přes 30 a nevím, jestli to dál vydržím a vůbec jestli bez něj zvládnu život. Máme se dobře, máme dům, zvířata, včetně koní, z kterých mám hrůzu a nemám k nim vztah a 2 velké psy. Ty také nemám ráda. Asi jsem zlá. Muž je ale obstará, stejně jako mě.  Jezdíme na dovolenou. Vždy když jsme v novém městě, navštívíme galerii, chodíme na koncerty vážné hudby nebo jazzu, do divadla, jezdíme k moři. Všechno je to ale stejné a není z toho úniku. Cítím se jako vězeň. Kamarádky nemám. Tak často jsem odmítala pozvání, až pak nikdo neměl zájem se přátelit. Ale já jsem chtěla být jen se svým mužem. Asi jsem na něm závislá, ale už z toho blázním. Někdy jdeme jen nakoupit a je v obchodě plno lidí a je mi z toho hrozně, nevím jak se vyhnout, co nakupujem, chci pryč. Asi si nezvládnu sama ani nakoupit už. Všechno máme naplánované. V prostředku týdne sex a někdy o víkendu. Jak bych nesouhlasila, tak by mě i uhodil, ale já poslouchám. Jsem jako robot. Chtěla bych žít jiný život, ale nevím asi jak se žije. Nesmím říkat jo, říká se ano...atd...Nejraději bych běžela někam hodně daleko a už se nikdy nezastavila. Chtěla bych dělat něco, co se nesmí. Asi tu jen tak plácám.