Jak chlapy časem neodradit..

Hm, nemyslím si, že by se měl celoej život snažit jen chlap. Jasně, na začátku ať se snaží a hodně, je přece lovec, ale pak ve vztahu by mu i žena měla něla "dávat", aby v tom vztahu chtěl zůstat a ne ho jen vysávat..

mám známého, který takovou manželku má.Má se ráda, na prvním místě je ona, její zájmy, její potřeby a pak teprv možná on.Když zařídí nějakou akci, ona se baví, vychutnává si to a má se k němu, ale v běžném životě je všechno na něm.On se snaží, hodně snaží, jen ho to začíná dost unavovat.Možná jim vztah i vydrží, ale jeho častý výrok je: největší chyba byla, že jsem se oženil, po druhý bych to už neudělal.

čauky-proč by jsme je měli odrazovat to oni si nás musí předcházet aby neupadli v zapomění-snažte se aby se ten váš snažil.A mějte se rády pak nebudete muset řešit jestli neprchne-jestli jo no tak bude jiný třeba ještě lepší-chlapů je...

Ahoj holky,
tak se taky přidávám do party ;D Jak to tak čtu, tak je to asi fakt pravda, můj otec je taky takovej, mám ho ráda moc, ale asi bych s ním nemohla žít jako přítelkyně/manželka, protože jsem trochu jako on, mám ráda svoje řešení a svoje názory ;) Co je váš otec za znamení? Můj je střelec.

WAU, Jani, tak ted jsem se v tom Tvem pribehu uplne nasla. Taky mam tatu, kteryho nade vse miluji, on me, dela pro me prvni posledni, zaroven se umi postarat o domacnost, vari, zarizuje od dovolene az po kominika uplne vsechno a je jasny, ze dost tezko hledat chlapa, kterej by ve svych 25 letech obstal pri srovnani s takovym TATOU ;o)). Taky jsem ted sama, ale troufam si rict, ze se snazim na svych partnerech hledat to dobre a podporovat je ( nekdy asi az moc, protoze jim vetsinu veci usnadnuji a delam za ne ), chyba bude asi jinde...

Mejte se krasne, Veronika

Jano, my dcery těchto otců to nemáme jednoduché, zvláště, když jsme delé po nich. Na jednu stranu nás přitahují muži schopní jako je ten otec, na straně druhé jsme kus té jejich schopnosti podědily, tak by jsme se nechtěly podřizovat. Hlavně si do života nevyber zakomplexovaného chlapa, s tím je vždy kříž, pokud žárlí na tvého otce, je jasné, že z něj cítí tu velkou osobnost. Můj manžel je klidnější, tolerantní /což můj otec nikdy neuměl/, ale je schopný, pracovitý, vše taky vyřídí, ale není agresivní, furt v pohybu, nemusí být vždy po jeho, není to prostě takové hrrrrr . pokud se chlap veze, tak to neber, to by sis nepomohla, chce to fakt najít kompromis a není to jednoduché. Můj muž fakt nemá komplexy, a proto se snese s mým otcem, dost o něm mluví a vrací se k tomu, co s ním prožil, protože to stojí za to...chodí s ním na pivko,přou se, ale šlape to.

Ahoj TINO!Přesne tak mas pravdu! Muj otec je do vetru a mamka ac stale zabezpecena a i když mela jistotu ze ji nikdy uplne neopusti musela zkousnout hned 2 jeho delší romanky. Takže mas pravdu ze neco za neco. Ja bych si vubec nedovolila rict "to muj otec by..." Protoze ten muj přítel na mojeho otce evidentne zarli a zda se mi ze ho nema prilis rad.To mi samozrejme vadi. Navic stejne jako ty , ja jsem samozrejme cela po otci, jak vzhledove tak vlastnostmi. Možna mas pravdu...možna 2 takoví lide jako jsem ja by dohromady nesli. U nas to funguje tak, ze ja nakupuju, zarizuju, planuju a on se jen veze. Obcas uz toho mam dost a rikam si ze bych chtela k sobe nekoho vic akcniho, ale treba kdybych nekoho takoveho mela, vadilo by mi ze se musim podrizovat necemu, na co bych zrovna nemela naladu apod..

Ahoj Kiki, jak už jsem psala v jiné diskuzi, já mám spíš opačný problém. Já se buď zamiluju skoro hned, anebo vůbec. Snad jen jednou se mi stalo, že jsem se zamilovala později, ale to stejně bylo jakési divné. BOhužel jsem se ale skoro vždycky zamilovala do člověka typu jako ty. Chybí mi trpělivost, a proto jsem se ještě ani nesetkala se situací, kdy by se do mě ten dotyčný zamiloval "po čase". Obvykle jsem to nějak zvorala tím, že jsem na dotyčného začala příliš tlačit a on se lekl. Jenže ono je to těžké. Čekat, že se ten dotyčný zamiluje později je dost risk. Řekněme pravděpodobnost minimálně 50 na 50. A navíc je těžké odhadnout (zvlášť pro toho zamilovaného, který věci vidí tak, jak je vidět chce, nikoli takové, jaké jsou), jestli ten dotyčný je typ rychle se zamilovávající nebo pomalu se zamilovávající. No co už. Každý jsme jiný. Já si jen strašně přeju najít někoho, s kým toto nebudu muset řešit...

Jano, vím o čem mluvíš, i můj otec je takový ty, já jsem starší než ty a to o dost a dnes to vidím jinak, dívám se na to i zdruhé strany, vždy jsem ho obdivovala, ale po letech oceňuji svou matku. Tito muži nebývají zas tak super manželé, postarají se o vše, vše zařídí, jsou velmi schopní, ale v té své schopnosti jim i nedělají problém sem tam nějaké milostné úlety apod. Prostě vždy je něco za něco, vím, že to není pravidlo, ale tyto typy jsou víc do větru a manželky musí leckdy dost překousnout. Na druhou stranu se s nimi cítí jistější a zabezpečené.Něco jiného je mít takového otce anebo manžela. Takhle jsem to dřív neviděla, ale je to fakt velký rozdíl. Můj manžel je jiný než můj otec a jsem čímdál víc raději, ale poznámek typu: to by můj otec...slyšel dost :-), naštěstí to bere. Taky záleží jakou máš povahu, já sama jsem dost po otci, tak dvakrát by to bylo už moc. Zkus hledat i chybičky na otci a ony se najdou, třeba zjistíš, že je umíněný, musí být vždy po jeho, není tolerantní, vždy si musí prosadit svou atd. Jako dceři ti to nevadí, ale pro manželku je to již horší postavení.

Hlavní je, aby měl pořádný ocas,že?

Caudy ja mam to samy! je mi 24. 3 vztahy a vzdy stejny scenař. Po roce zhruba. Už mi to bylo divny a tak jsem si přecetla naky psycho knizky a přemyslela a nakonec jsem dosla k zaveru ze : Ja mam tatu ktery je fakt schopnej, umí vydelat peníze, vždy nas zabezpečil, sportoval s nama, cestoval, vždy jsem byla na 1.míste a byl ochoten pro me jet pres pul Evropy treba v pulnoci a hlavne vždy všechno uměl zařídit. Všechno šlo. Podvedome moje přitele srovnávám s mým otcem a samozřejme vidim hned nedostatky! Jeden je slabý ve sportu, druhý není tak chytrý a sečtelý jako otec, další nerad cestoval... bohužel nedostatky vidim hned a pozitiva jakoby přehlížím. Stane se nasledne to, že si sveho přítele přestanu vážit a tak ho uražím, ubližuju a nejsem na nej hodna. Po nejake dobe jeho nadšení opadne a ja zacnu mít strach že by me mohl opustit a tak se zacnu chovat jinak a začnu si myslet že se víc zamilovávám. Ale spíš je to u me strach z toho, že by me opustil. No nic,tohle jsem vypozorovala. Ted mam zatim nejdelsi vztah (přes rok) a snažim se z chyb poučit a nesrovnávat a taky si furt připomínám ty pozitiva. Tak uvidim jak nám to vydrží dlouho....

Prosím o radu...Vždycky když hledám partnera a seznámím se s nějakým sympatickým chlapem, okamžitě zamiluje a dává mi to dost najevo, všem mě představí, plánuje budoucnost, říká mi že beze mě by se zabil a mě to vždycky spíš děsí, že se na mě takhle váže a tak mu podvědomě ubližuju ("ale prosím Tě, kdovíco bude za půl roku, možná už spolu dáávno nebudem", nadávám mu, vyčítám...) ale nakonec na mě taky dojde. Já se totiž téměř vždy zamiluju až tak po 8-10ti měsících když už to ze strany toho chlapa upadá, já se přestanu cítit tak jistě, začnu být hodná, snažit se, bát se, plánovat, pečovat o něj atd. a ten chlap už "ví, že mě má jistou" a celá situace se obrátí a nakonec skončí rozchodem poté, co si chci promluvit o tom, proč už to není takové jaké to bývalo...a jak se tomu všemu vyhnout?V tomhle kolotoči jsem už 4 roky :( PS: nejdelší vztah 2 roky