Jak dopadají vztahy ženatých s vdanými

Nejvíc mě rozesmálo jak Zděnek píše: "Nebo to je tím,že jsme spolu už tak dlouho?" Přitom jsou to v podstatě novomanželé 2 roky známost + 1 dítě = 3 roky. Já jsem ženatý 31 let a souložíme s manželkou jako dřív a baví nás to. Jen místo 4x za týden je to 4x za měsíc.

Ahoj Zdenku,jsem rada,ze jsi napsal.Tve radky i kdyz je vnich citit smutek presto vsechno,ze te vubec neznam vim,ze nas problem je stejny.Velice rada si ctu tve radky,mozna je to tim,ze muj vztah s pritelem neni az natolik vyvazeny a ja hledam pochopeni,cit a lasku.Zdenku chtela bych ti urcite napsat vice,ale necham to na zitra.Dobrou noc vsem.

Gabriele:Ahoj Gábi,život je šíleně složitý a mám pocit,že i když stárnu,stále víc v něm neumím chodit. Vykročil jsem do něj pravou nohou a s utopickou myšlenkou,že když se maji dva lidi rádi,dokážou spolu být šťastný na věky. Když sem kolem sebe viděl to,že se lidi podváděj , říkal sem si,tohle nás nemůže přeci potkat. Proč taky říkal sem si,protože náš den se skládal z citů a pozorností jeden k druhému.Všechno to skončilo těhotenstvím po dvouletém krásném vztahu. Pak porod a změna.Změna tak razantní, že sem se kolem sebe ptal těch jiných lidí,jak se s tím mám teď vyrovnat.Počkej..., říkali mi. Ono to zase přijde, děcko povyroste a uvidíš, že to bude zase jako dřív. Hmm, ale bohužel neni.Nějaký promlouvání a nekonečné omlívání stejnýho tématu už mou ženu až vytáčí. Jen mi bylo řečeno, že už to tak nepotřebuje a nějak se s tím mám vyrovnat.Paradoxně na mně žárlí , ale když přijde večer a já se přitulím, po pár minutách mi dá odstrčením najevo,že bude lepší když si lehnu kousek dál a budeme spát.Milence snad nemá, tedy myslím si že ne a tak si říkám, to fakt ženský po porodu nemaj chuť na sex? Nebo to je tím,že sme spolu už tak dlouho? Je to hrozný a každý den je to stejný. Už se o nic ani nesnažím,protože mi přijde dos ubohý , škemrat o něco , co má být přirozený a oboustranný. Pak sem poznal tu kamarádku, ale bohužel to skončilo a po krásném fungujícím roce , po roce krásných citů a milování sem spadl do té samé jámy a jako bych měl strach , že z ní neni cesty ven. Rozvod NE! Chtěl bych najít jen někoho , komu prostě asi chybí to stejný jako mně , nechci našemu dítěti zhroutit rodinu a tak bych chtěl potkat někoho , kdo cítí jako já a dokáže to mít pod pokličkou. Jak dlouho? Sám nevím, možná rok, nebo dva a nebo taky celý život, nevím. Ale každopádně žít doma s manželkou kde všechno funguje a jen spíte sám je děsný. K sexuologovi nepůjdem , přijde mi to ulítlý a nikdo do nás nevidí. Učit se jak se máme doma chovat mi přijde perverzní , to musí lidé chít sami a né aby je na to někdo naváděl obklikou. Jak to není v člověku , pak ani nějaký placený panáček naše city nezmění.

Mandy, mám to stejně, ani já nikoho nehledala, tak nějak to samo přišlo, vyplynulo... každopádně děkuji.

díky za odpověď Mandy, mám o čem přemýšlet. Nechci nic ničit, nic bořit, nikomu ublížit. Rodině jsem dvacet let dávala ze sebe všechno. V duši se ozývá nesmělý hlásek, který mi říká, že bych ještě chtěla žít a prožívat to hezké, co život může nabídnout, ne jen stárnout a opečovávat druhé a zajišťovat naplňování jejich potřeb - žít život vlastní, nejen ten těch kolem mně, byť nejbližších - a já jsem ten hlásek nezadusila v zárodku. Asi jsem tedy sobec, to si řekne mnohý tady. Ale cítím to tak a píšu to upřímně. Mám pořád svoje sny a touhy, život a čas na tom nic nezměnil... dobrou noc.

Stelo, taky jsem kdysi stála před tímto rozhodnutím, tím spíš, že já nikoho nehledala. Nestačila jsem se ani na vztah připravit a už jsem byla zamilovaná, zařídil to úplně geniálně, ale hlavně - my jsme prostě jako ozubená kolečka, zapadáme do sebe, ve všem.
Jen jsem si stačila uvědomit, že buď nebude už NIKDY NIC, nebo tohle.
Zvolila jsem druhou variantu, a nelituju.
Z devadesáti procent nelituju.
A těch deset je stýskání.

Zdenku moc krasne jsi to napsal,takovy chlap se malo vidi.Jenom jsem tu koukla a nechci narusovat prostredi,protoze muj prispevek sem ani nepatri,jsem rozvedena s pritelem a milence zenateho bohuzel nebo bohudik nemam.Jenom jsem chtela rict,ze tve psani me nejak chytlo za srdce,asi s pritelem prozivam neco podobnyho,mam pocit,ze se mi oddaluje..Je fajn,ze jsou muzsky jako ty.Jeste jsem se chtela omluvit za psani bez hacku a carek,ziji v zahranici a ma klavesnice hacky a carky neobsahuje.Vsem vam drzim palecky at se vam dari.

Díky jano, to mě potěšilo, fakt.

já jsem vdaná hrozně dlouho a vztah je pevný, ale stereotypní. Děti nám odrůstají, manžel je pohodlný, jak píše mnoho z vás. Řešíme to, co každý manželský pár po tak dlouhé době - hlavně chod rodiny, potřeby dětí, placení složenek, vzrušení pochopitelně dávno vyšumělo a díky pracovnímu vytížení moc společných zážitků, hlavně těch pěkných nemáme. Už nechodíme za kulturou ani na výlety jako dřív. Jsme i unavení. Do toho jsem se sešla po delší odbě s bývalým kolegou, který se mi vždy líbil - a přeletěla jiskra ... domyslíte. k ničemu vážnějšímu nedošlo, ale směřuje to tak a já nevím, zda do toho jít. On se mi líbí, snad tam cítím už i něco víc ... a právě z toho mám strach ... utnout to nebo se do toho vrhnout ...fakt nevím.

Mandy podle mě, si nasráváš do vlastního hnízda a jednou budeš strašně nešťastná.

Janko, Zdeňku, píšu to pro vás oba.
Milence mám necelé dva roky a jsem zamilovaná tak moc, že mě to někdy až porazí. Ten můj se stejně jako Zdeněk stará hlavně o to, abych já byla spokojená, nosí mi vždy dárečky a je na mě moc hodný. Jsem s ním neskutečně šťastná. Když se ale dlouho nevidíme, propadám hrozným náladám a taky divným nápadům. To je možná to, co potkalo Zdeňkovu přítelkyni. Opustit bych ho ale nedokázala, on je pro mě někdo, na koho jsem čekala celý život. Má ale děti a vím, že nikdy spolu nebudeme. To mi tak nevadí, ale bojím se, že se stane něco a nebudeme se už moct scházet.
Napište mi, potěší mě to.

Ahoj Janko,když čtu co píšeš,jen ti závidím.Měl sem krásný vztah,jsem ženatý už nekolik let a moje kamarádka taky.Doma to mám dobrý,jen moje ženuška hodně zpohodlněla a už se nechce milovat.Seriály a večerní ležení na gauči vyměnila za mně.Po nějakou dobu sem to snášel,ale prostě to se vydržet nedá.Pak sem poznal jednu kamarádku a oba sme si začali hodně moc vyhovovat.Začátek byl krásný,ona má doma manžela , který když už chce sex,tak si ho vezme a tačí mu,když je on ,pak se jde vykoupat a pustí si televizi.Na rozdíl od mé kamarádky ,já mám děti.Vše bylo jako ve tvém příběhu,ale za rok mi řekla,že jí přijde hnusný to co dělá,protože díky ní ohrožuju chod naší rodiny.Byla to rána a pomalu to ukončila.Nechápu to,rok se cítila krásně , milování bylo nádherný a hodněkrát plakala štěstím,prožívala něco jinýho.Věnoval sem se jí do puntíčku a dal si záležet,aby z toho vždy měla co nejvíc.Stále sem slyšel,jak závidí mojí manželce , že má tak pozornýho muže a že jí nechápe,proč se se mnou pořád nemiluje. No vidíš a šup, utnula to. Hodně často na ní myslím,ale nechci jí ani psát.Nechci někomu lézt do zadku s pocitem,že u mě jsou ty city stále a psal bych někomu, kdo už chce být jen můj kamará. Ať ti to vydrží co nejdéle a nepraskne to.Věř mi,že takhle to je a bude lepší,budete se na sebe pořád těšit, když byste spolu začali žít, po pár letech se můžete octnout na tom samém místě.Ahoj.

Mandy a jak dlouho máš milence?? Já přes dva roky a můžu Ti říct, že jsem se asi taky měla dopředu bát toho, co bude dál. Taky jsem se nechtěla na začátku rozvádět, nechci ani teď, on už vůbec ne. Jenomže ačkoliv víme, že spolu být nemůžeme, tak už jsme i párkrát zkoušeli být bez sebe, několikrát jsme se rozešli, měli pauzu a stejně se nakonec k sobě vrátili. Jenomže já se trápím čím dál tím víc, ještě se mi samozřejmě zhoršil můj vztah s manželem. Je těžké být doma s někým, když bych chtěla být někde jinde s někým jiným.... Nicméně jsem taky ráda, když čtu zdejší příspěvky, že v tom nejsem sama.

Janko, Petro, jsem na tom podobně, vztah s milencem je pro mě tak silný, že se bojím toho, co bude dál. Nechci se rozvést, on taky ne, mezi námi je to o sexu i o souznění, jenže jsme hodně ukáznění. Dost se ale trápím. Přitom opustit bych ho nedokázala. Promiňte, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama.

Janka: Jsem na tom úúúplně stejně jako ty.Je mi 32 a mám manžela 35.Jsme spolu od 18 let.Za tu dobu to samozřejmě už není ono,věnuje se jen práci.Mám přítele,taky ženatého,je mu 48 let.Je nám spolu skvěle a není to o sexu,ale o souznění duší.Několikrát jsem to ukončila,ale zase jsme skončili spolu.Vídáme se totiž denně v práci a to pak je horší.Jak z toho dál nevím.On s manželkou nebydlí,já s manželem a synem ano.Bydlíme na menším městě,tak lidi si domýšlejí.Stačí,aby nás viděli na ulici a hned jsou drby.Přitom nás nikdo nenachytal:-)

Milá/lý Yossarin, tím to asi nebude, protože o sex u nás zrovna moc nešlo. Jsme spolu přes dva roky a spali jsme spolu asi 5x. tak to teda fakt nevím, čeho se mohl asi tak nabažit. Náš vztah byl hodně citový a spíš o vzájemném souznění. Asi to vypadá divně, ale je to tak...

Protože si blbá naivka...měl tě jen na sex a ted už si dobře zašukal a okoukalo se mu to...možná má i další husu.....a ty budeš jen čekat a čekat....nemůže ti to říct narovinu, protože se bojí,že začneš vyšilovat.....když ho miluješ...hihi

Pročítám si tuhle diskusi a říkám si, jestli vůbec existuje nějaké pozitivní řešení toho, když se ženatý chlap zamiluje do vdané ženské. Momentálně to zažívám a jsem už psychicky dost na dně, v podtatě nevím, co dál a bráním se zuby nehty myšlence, která mě provází na každém kroku - celé to ukončit. Jenomže po dvou letech mimomanželského vztahu to není vůbec lehké, neskutečně svého milence miluji, vím, že on mě také. Nicméně jsme se teď dostali do stádia, že ani jeden z nás neví, co dál. Mému milenci díky nové práci nějak přestal vybývat volný čas a tudíž se vídáme čím dál tím méně a ačkoliv mi neustále tvrdí, že se to brzo zlepší a že to bude jako dřív, kdy jsme se vídali i třikrát týdně, tak mám v hlavě zmatek a nedokážu pochopit, proč na mě najednou nezbývá čas, když se tak moc milujeme. Jeho vysvětlení je ovšem velmi prosté. Řekl mi, že má teď moc práce (což vím a je to pravda, nevymýšlí si to) a že vzhledem k tomu, že navíc u něj vždycky byla, je a bude na prvním místě rodina, tak holt nezbývá než čekat, až se to v práci trochu usadí a zase bude zbývat čas i na mě. A já jsem přitom na tom tak, že bych byla schopná kvůli němu opustit manžela a začít s ním žít nový život.

Nediro, zalez do diry!!!

MILUJU TĚ,SLEPEJŠI!!!!!!!!