Jak se odpíchnout od totálního dna

když člověk s někým prožije několik let,myslím že nejde ho úplně vymazat .Je ale třeba vztah urovnat,přesně jak říká Hanz.Odpustit jemu,že mi ublížil a odpustit sobě,že jsem se nechal.Lásku si člověk nemá mít za zlé,láska je krásná věc,jen že ne vždy vydrží navěky.Lidi se mění a láska může umřít,vymizet.To ale neznamená,že nutně musí zůstat jen bolest nebo nenávist,ta tě totiž sežere zevnitř.Nech ukončený vztah v míru odejít,je to skončená kapitola.Zvedni hlavu a dívej se do budoucna.Každý den,který promarníš tím,že ho prožiješ trápením či nenávistí ti už nikdo nevrátí,už nikdy ho nemůžeš prožít znovu,líp.Není lehké smířit se s rozchodem,ale jde to.Mysli na sebe,co ti život chystá do dalších dní,mysli na to,kolik hezkého máš ještě před sebou,bude dnes krásná obloha?usměje se na mne roztomilé dítě od sousedů?potkám dnes nas zastávce někoho zajímavého?Každého z nás čeká život,tak hurá!!!žijme ho,minulost nechme minulosti,co bylo,bylo.Zní to jako jalové heslo?když jsi v krizi tak určitě,ale časem ...

zž, no čekal i nečekal.Ono to bylo trochu jinak. Ona odešla za jiným, já se z toho dost dlouho vzpamatovával. Hledal jsem mezitím nějakou jinou, ale stále to nějak nebylo ono a dokonce mě jedna tak odradila, že jsem radši zůstal delší dobu sám. No a pak po tom úraze, se nějak ozvala bývalá, že by chtěla jet do Prahy s klukem, jestli by se nemohla zastavit. To už to bylo doma u ní špatné. Nějak jsme pak začali tak kamarádit, ale já jsem k ní znovu cítil náklonost, ale ona chtěla jen kamarádství. Pokoušel jsem se to nějak změnit,ale naštěsttí to nešlo a já bych býval si jí znovu vzal i jejím dalším dítětem, má ještě dvě, které jsem také vychovával. No nějak jsme si ty věci vyříkali v dopisech a nakonec ona mi něco ostře napsala, že určitě ode mně nic nechce, ani vztahy. Jo teprve potom se mi to nějak rozleleželo a uvědomil jsem si, že jí už vlasstně nechci, tady se to ukončilo. Definitivně jsem na ní přesatal myslet a už se mi o ní nezdálo.Nakonec jsem jí byl vděčný, že na nic nepřistoupila, bylo by to jen pro mě horší a nemělo by to cenu. Jak se říká, do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.Asi jediné je konfrontace obou lidí a vyjasnění si všech nejasností, které tam v tom jsou a byly. Možná, že potom zjistíš, že už ho v sobě nosíš jen tak ze setrvačnosti.Ale řeknu ti, že se mi fakt ulevilo, když už jsem jí neměl rád. Jo teď se spolu klidně bavíme, jen tak nezávazně, když jedu za vnučkou a ona je hned vedle. Prostě se vyčistil otrávený vzduch.Ale mám dojem, že je to jen nějak v nás zakořeněné, ty city, se nějak nesprávně zablokovaly a nemůžou pryč. Těžko ti poradit, možná pokud by on chtěl zpátky, zkus mu dovolit k tobě přijít, ale jen tak na pokec a při tom ho můžeš hlasitě ubezpečit, že už ho nemáš ráda, mohlo by ti to pomoci. Víš, že jako by jsi to vlastně řekla jemu a už by to bylo venku a pak by se to muselo nějak řešit a pokud ho už opravdu nechceš, sděl mu to do očí, to je jiné, než jen tak na dálku a bez něj. Nevím, zkus, ale v žádném případě ho neber na milost, můžete být jen přátelé, i když ti ublížil a možná, když mu odpustíš, tím uklidíš duševní bordel. Nenávist je zžíravá a ničí víc nás, než ty samotné viníky. Na lámání nečekej, něco zkus udělat a ono se to pohne.Držím ti pěsti.Hanz

Hanzi, ještě jedna dotěrná otázka. Pokud nechceš, neodpovídej. To jsi opravdu čekal 9 let na to, že se vrátí ? A jinak, Kdy a jak se to zlomilo ? Po nějakém impulsu ? Já jsem ta, která právě na to, až se to ve mě zlomí, čekám. A je to už 3 roky. A začínám si připadat, jak už tu někdo psal, jako jezevec, nebo brtník. A jěště ta zima na krku.

Ano zž, je to pravda, možná tím jak pomáhám vám, trochu si srovnávám i své problémy, ale určitě ještě budu víc pracovat na sobě, je pořád co zlepšovat. Trochu opravit pošramocenou citovou stránku, ale na to bych potřeboval nějakou osobní pomoc, což není tak jednoduché. Asi jsem předurčen k pomoci druhým :o)Zdravím všechny holky zde a hodně síly.Hanz :o)))

Ahoj Hanzi, Reno. Hanzí, četla jsem teď Tvé příspěvky a mluvíš mi přímo z duše. Díky. Ale já Tě musím potěšit. Začala jsem s tou očistou bydlení úplně zgruntu. Asi budu mít do vánoc co dělat. Docela mi to pomáhá, na něj zapomenout. Někdy jsem tak urvaná, že padnu do postele jak mrtvola. Ale za žádnou cenu bych ho nepožádala o pomoc, i když on by rád. To radši chcípnu a udělám si vše sama. Hanzi, Ty umíš hodně pomáhat druhým, ale nezapomeň přitom také na sebe.

Jojo, reno, je to tak, bránit se musíme, jinak je z toho jen stres. Ale ono umět zůstat dlouho tvrdej, to chce hodně sebezapření, ale jde to a nesmím povolit.Ti lidé si musí uvědomit, že takto jednat se mnou nemohou. Ale fakt, někdy jsou jako omezenci.

znám tyhle spoluzaměstnance upíry,zažila jsem taky,člověk se prostě nesmí dát,ale mnohdy to obnáší být skutečně hodně tvrdej,protože oni prostě nechápou a zneužívají slušnost druhých,když se začneš bránit,jsou v šoku.ale my přece víme!nikdo nás nesmí zneužívat,staráme se o sebe.dobrou noc

Hm, reno, máš pravdu, ale já naštěstí nejsem už na dně, to jsou jen takové drobnosti, které ještě potřebuji doladit. Třeba pracuji na tom zlepšit ještě to "mít se rád", zrovna si dělám pořádek v práci s jedním kolegou....není sice žádný vedoucí, ale chová se tak a já jsem se mu na začátku otevřel a vydal všanc. Netušil jsem, co je to uvnitř za kripla, potom mě začal sekýrovat a řekl bych, že i ponižovat. Nějakou dobu jsem to vydržel, ale nádoba přetekla a vzepřel jsem se mu. Nějak to nepochopil, když jsem mu řekl, že pro něj nechci dělat, stále se mi snaží něco dávat a já mu to házím zpět na stůl. On se snaží mi to dávat zase zpět. Říkal jsem mu, že to má dát našemu šéfovi, kdysi jsem se, se šéfem dohodl, že on to dá šéfovi a ten, že to, až se na to koukne dá teprve mě. On, že mu to mám dát já, opáčil jsem, že já to nechci, že ať si to mu dá sám, že mě to nezajímá. Stále si ještě něco mlel, ale já se nenechal odbít. Řekl jsem, že mě to už nezajímá a ať si to zařídí jak sám chce, že je mi to volné a šel jsem domů.Jo, já jsem jako papiňák, dlouho jen tak posykávám, vnitřně bublám a když už je toho moc, tak bouchnu jako saze. Ale ještě je ve mně malá dušička, ale nedám se. A to je právě to, že si nemáme nic nechat líbit, ale mantinely, které nás vymezují, musíme dávat hned na počátku, proto je to složité, ale nikdy není pozdě, začít něco dělat.Jsou to ještě problémy z dětství, ty musím ještě nějak vyřešit. Jo, je to běh na dlouhou trať, ale vím, že to jde, pokud sami chceme a já chci. Ne, nesmíme jenom všemu podléhat, máme vnitřní rezervy, i když se nám zdá, že je to beznadějné. Jen je potřeba to uvnitř probudit, uvolnit a nechat to pracovat.Já už jsem podstoupil kde, co a stále ještě nacházím spoustu řešení, které nepotřebuji už jen já a tak se rád podělím s vámi a budu moc rád, když to bude k něčemu. Je už zase pozdě, tak se loučím a přeji moc úspěchů s řešením těch našich problémů.Hanz

hanzi,díky za uznání,tvoje příspěvky jsou vždy super,co kdybys zkusil něco- přečti si je ,jen svůj nick vnímej jako oslovení,vím,že někdy člověk věnuje svůj čas a úsilí jiným,aby tím zakryl,že se brání dělat něco pro sebe,ty se nám tu věnuješ opravdu hodně a dáváš nám ze sebe hodně a určitě to všichni vlastně všechny oceňujeme.díky za to,ale nesmíš zapomínat na sebe.jak tu jeden(hanz,nezmáš?)napsal zrovna dneszkuste něco změnit jinak než je to teď.jsi pro nás všechny přínosem,ale ty máš být na prvním místě,to se tady snažíme naučit,ne?abychom byli šťastní.jestli můžeme pomoci my tobě a máš nějaký nápad,dej vědět,

Zdeno, děkuji za uznání, ale nejsem doktor, jen trochu bohatší zkušenosti, ne jen mé. Jsem moc rád, pokud ti to trochu pomůže ve tvých problémech. Ano, asi to je to, co mě dělá dobře, že můžu alespoň trochu pomoci druhým. Možná bych také potřeboval nějak pomoci, ale nějak na sebe nemám tolik času a vám tu radím, co? Jojo, ono se to lépe říká druhým, já sice vím, co bych měl pro sebe udělat, jen nějak to nezvládám. Ale tak aspoň, když vám bude dobře, já už si nějak poradím. Také ti držím pěsti a měj se moc fajne.Hanz

reno, do Skype, pokud se vždy odhlásíš a nebudou ostatní znát heslo, tak se tam nikdo nedostane. A navíc, pokud píšeš z domova, máte společný PC, není problém aby každý měl svůj účet a pak pokud budeš pryč ze svého účtu, nebude moci, pokud to budeš mít zaheslované, nikdo jít na tvůj účet,bude to tvé soukromí.Také to nemáš jednoduché a je dobře, že doma děláš pořádek.Držím ti pěsti Hanz

xy,hm, máš to asi dost těžké, co ti mám poradit, můžu jen s tebou cítit, ostatní musíš udělat sama. Jo, srdce a zamilovanost je prevít. Asi ti nezbude nic jiného, než se nějak domluvit s mozkem, asi má větší pravdu. Jo, na to je asi každá rada drahá. Já to zas až tak neznám, já bývalou měl sice rád, ale nebyl by problém jít do postele s jinou. Ale nějak se mi nestalo, že bych se do některé, co jsem potom poznal, zamiloval, nikdy to nebyla ta co bych jí doopravdy chtěl až tak moc. Asi jsem nenarazil na tu správnou. Jo, teď bych věděl o jedné, kterou bych chtěl, ale zase ona nechce jít do dalšího vztahu. Má špatné zkušenosti z první ho manželství a teď s přítelem, který není to, co by potřebovala, ale neumí od něj odejít a začít něco nového. Zatím chce být jen kamarádka, chodí si ke mě vylít srdéčko. No a to je právě to....proč vlastně nemám problémy, mít spoustu kamarádek a být jejich vrbka, ale nějaký větší vztah, nechtějí...že by bylo potom po vztahu a po kamarádství...jojo, už je to tak.No naštěstí nezoufám, vím, že přijde správný čas a vše bude dobré. I tobě se tak stane. Asi jsi se nějak moc uzavřela do sebe. Zkusil bych jako první, začít s tou očistou sebe a i věcí doma, prostě vše staré pryč. Všechny jeho dopisy, věci, vše co se k němu váže, nemilosrdně vyhoď. Doma přestav nábytek jinak, nech si vymalovat jinak, než je to teď, nebo to udělej sama. Prostě vše, co by ti jeho jen náznakem připomínalo, pryč.Pročišťuj si hlavu, mysli na hezké věci, co by jsi chtěla a kup si je. Měj se ráda a dělej pro to vše, co jen můžeš, hýčkej se. Když se naučíš mít ráda sebe, naučíš se zase mít ráda i ostatní a neboj se klidně mít někoho ráda i když ho nemusíš zrovna hned milovat, ale zase prostě mít ráda další lidi.Pokud máš nějaké problémy s rodinou, zkus to změnit, odpusť jim a hlavně odpusť sobě i to, že jsi ho milovala, že jsi byla taková na něj hodná. Je to už pryč, z minulosti jsou jen hořké vzpomínky a ty nic nevyřeší, jen nás drží v takovém zajetí. Víš, když na sebe stále uvaluješ, že jsi něco udělala špatně, že jsi se moc rozdala, ber to jako pozitivum, nezlob se na něj, ani na sebe. Co se stalo, se stalo, jdi dopředu a neohlížej se zpět. Je tu spousta krásného kolem nás a to je to to, co nás posílí, ne špatné vzpomínky. Máš ještě spousty času a věř, že bude dobře.Prosím, nezůstávej sama, choď ven mezi lidi, poznávej nové, zajdi si třeba s kamarádkou na kafe a pokecejte spolu, určitě budete mít obě o čem mluvit. Třeba najdeš chlapa jako vrbku, něco jako jsem já a tam si můžeš ulevit. Ne, nenechávej to v sobě a klidně to tu piš, to je moc dobře, to ze sebe dostat ven.Hele, toho chlapa, co jsi ho měla tak ráda, nenechej ho, aby s tebou vnitřně byl stále, pust ho ven, on už v tobě nechce být, ale ty ho nechceš pustit a nakonec trápíš sama sebe. Věřím, že pokud uděláš očistu sebe a i domova, spadne z tebe veliká tíha, která tě svazuje.Zkus aspoň zatím něco, ale udělej to, jedině to ti může pomoci.Budu ti držet pěsti a všem ostatním. Zkuste něco změnit jinak, než je to teď.Mám vás rád :o)))

že nemůže(sorry)

teda myslím

pro zdenu: zdeni email ok,a co třeba skype nebo icq,do toho ti nikdo nemůžerenahim"centrum.cz,budu se těšit

milá xyznám tvoje pocity,zažila jsem něco podobného - zachraňovala jsem ztroskotance.děsná láska.jenže já najednou zjistila,že to s tou láskou z jeho strany je trošku jinak,v podstatě to byla pijavice,která tvrdila miluju tě,protože věděla že mne potom utáhne na vařené nudli.milovala jsem ho jako nikoho před tím a myslím že nikoho v budoucnu,ale jednoho dne jsem se nějak zastavila rozhlédla,zamyslela a uvědomila,že dávámdávámdávám a nic nedostávám.snažila jsem se to řešit v rámci udržení a jen trochu přejinačení vztahu,absolutně nemožné,takže jsem to byla já,kdo pro mne naprosto neperspektivní a vyčerpávající vztah ukončil.obrečela jsem to,fakt ho miluju,ale objevila jsem,že i já si zasloužím svou péči a láskyplnou podporu.smířila jsem se s tím,že peníze,o které jsem přišla už nikdy neuvidím,i přes sliby že i kdybychom se rozešli,dluhy zaplatí,žiju sama a s vědomím že dluhy které jssem si ve své zaslepenossti nadělala si musím taky sama splatit.zaměřila jsem se na to,že si zasloužím hezký svobodný život,ten si uspořádám a budu si ho užívat bez omezování a jednou ,až bude čas,možná se i objeví partner,který mne bude hoden,protože já si zasloužím jen toho nejlepšího.zní to nadneseně a nafoukaně?o tom to právě je.drží mne to abych nesmutnila,aby se mi nestýskalo,abych se necítila osamělá,protože si zasloužím hezký život,tak jako ty a všichni ostatní.

Hanz-dík..Máte pravdu-nemá vyřešený můj bývalý vztah.Vím,že každý máme své trápení..Bohužel si to své musí každý odbolet..Já dost cestovala,užívala-ve skromnosti,ale užívala.Nechtěla jsem se vdát ve dvaceti..A pak jsem poznala jeho-a zamilovala se jako nikdy.Typické..Začala mu postupně půjčovat na podnikání,pak se nastěhovali k sobě,pomohla mu ve chvíli,kdy byl na dně a dostal se do velmi velkých problémů-byla jsem jediná.Ostatní se na něj vykašlali.Já se s ním lízala z toho dna..Den za dnem..Šest let..Jediný co chtěl,byla budoucnost semnou a nic jiného..Ale podváděl mě..Taky asi typické pro muže a dnešní dobu..Ale bolelo to,bolelo,že já se uskromnovala a myslela jen na to překonat den za dnem a vyřešit problémy..Pak odešel-prý mě nemiluje jako já jeho,ale to mi když jsem mu fin.pomáhala nikdy neřekl..Vzal si všechny mé penízky...Zmizel,změnil tlf. a já skončila na policii s trestním oznámením..Nakonec mě kontaktovala jedna osoba a dala mi jeho adresu..Napsala jsem mu a on přijel..A já zjistila,že ho mám pořád hr ráda a že jsem se celé dva roky co zmizel a neposlal ani jednu sms jak se mám-jen čekala až ho uvidím..Ale uzemnil mě-jak jinak.Prý se odmiloval.Chápu..Ale mě nechal vlastně bez ničeho..A začal vyjmenovávat ,má negativa..A já přitom chtěla jen hezký vztah,podržet ho v problémech a aby nám bylo fajn spolu..Mohla jsem v těch jeho problémech začít nový vztah,s někým,s kým bych byla finančně dost v pohodě,byl by na mě hodný-ale já ho nemilovala..Je to můj velmi dobrý kamarád..Kolikrát jsem si říkala,že třeba si musím odpustit tu zamilovanost i vzhledem k věku a uvažovat hlavou.Ale nejde to..Můj ex mi nyní řekl,at uvažuji jednou hlavou a ne srdcem..Musela jsem se smát-protože když jsem mu pomáhala,tak mi nikdy neřekl,nepřijmu tvou fin.pomoc,mysli na sebe a mysli hlavou..Tenkrát mu vyhovovalo,že myslím srdíčkem..Prožila jsem si pár rozchodů a není mi dvacet,ale zklamání z tohohle vztahu mě tak zasáhlo,že tři roky nemám chut jít s chlapem ani na kafe..Mám strach,že se ze mě stane ,,starý jezevec,zalezlej ve svým bytě ..Sousedi už mě probírají-nepřijde jim normální,že snad docela hezká holka chodí ven jen se psem a nikdy ji neviděli s chlapem..Začínám uvažovat,že snad řeknu nějakému známému aby občas přišel,protože už si připadám opravdu divně..Snažím se odmilovat,ale ono to nejde..Rozum mi říká-udělej to ale srdce mi říká-chybí mi..a moc to bolí

Pro Renu,Reno ráda bych ,ale ma rodina ví,že jsem tu davala v těch depkách nějaké vzkazy.Mohli by to číst,a to je teď takové moje tajemno,nevím jak to popsat,něco co jsem nechtěla si přiznat.Ale kdybych mněla Váš email ,svěřila bych se.Zdravím a držím taky né palečky ,ale pěsti.

zdeni,neškudli,jestli máš zkušenosti a úspěchy,a není ti to proti mysli,sděl je nám všem,všichni tady potřebujeme povzbuzení co se do nás vejde,já se třeba vytahuju,co jsem dokázala,ale dlouhá cesta je ještě přede mnou a i mně by pomohlo vědět,že se to opravdu dá

Pro Hanze.Hanzi teď jsem mněla depresi víc než měsíc,takovou jsem ještš nemněla.ALE TVÉ ZKUŠENOSTI RADY MI DALI ZPATKY CHUŤ ŽÍT !!!!jE TO ASI 4 DEN CO SE PŘÍMO VZNÁŠÍM.Do psychologa chdim jak jsem psala x let,ale jak čtu tvé dopisy ,mám pocit ,že jsi lékařem Vy.Ale tím že m,am taky něco zasebou ,mysléím ,že jsem pár lidem taky pomohla.Mnějte se hezky a zase se těším jak budete někomu odpovídat.Kdybych mněla Váš email rada bych vám napsala na co jsem přišla po 20 letech své léčby.ale nemusí to být .pokud se nechcete vazat na emaily.