Jak poznám, že má zájem?

Tak třeba vo mě holky zájem nemaj, a když jó, tak jenom takový, kerý se mi nelíběj. Klasika, tak to bejvá.

Já taky nejsem vůbec škaredá a ani tlustá, jen si tak připadám. Jsem z toho opravdu nešťastná, protože opravdu vím, že je to všechno kvůli ní. Matka přitom navenek působí, že ona by něco takového nikdy nemohla udělat, a je pravda, že čím jsem starší, tím je náš vztah lepší. Jenže co se dělo dřív, to už nikdo nezmění. Otec radši dělá, jakože nic nevidí. A to jak kdysi, tak i teď.

To dobře znám, doslova zadupaný sebevědomí do země kvůli matce, která i mě dávala najevo, že se nikomu nemůžu líbit a to nejsem žádná obluda, ale poradit nedokážu. Trochu se mi zvedlo sebevědomí tím, že jsem se zmohla na svůj vlastní byt, ale ještě je to málo. Máma si v zadupávání mýho sebevědomí dávala záležet a i táta se v tomto směru činil. Takže žiju sama a nestěžuju si.

To dobře znám, doslova zadupaný sebevědomí do země kvůli matce, která i mě dávala najevo, že se nikomu nemůžu líbit a to nejsem žádná obluda, ale poradit nedokážu. Trochu se mi zvedlo sebevědomí tím, že jsem se zmohla na svůj vlastní byt, ale ještě je to málo. Máma si v zadupávání mýho sebevědomí dávala záležet a i táta se v tomto směru činil. Takže žiju sama a nestěžuju si.

Potřebovala bych znát názor na mou situaci. Je mi 18, a ještě donedávna jsem si myslela, že vztah nebo vůbec nějaký ten kontakt s mužem odložím až mi bude minimálně třicet. Popravdě, vlastně o mě ani nikdo nestál, nebo jsem to možná radši neviděla, protože matka mě od dětství neustále shazovala a vsugerovala mi myšlenku, že se přece ani nemůžu nikomu líbit. Jenže teď se mi stala zvláštní věc a potkala jsem někoho, s kým je mi opravdu dobře. Bohužel je to komplikované, protože jsme momentálně ve vztahu žákyně – lektor (ještě to tak bude 2 měsíce), takže nevím, jak se chová k ostatním a celkově vůbec netuším, jak se chovají muži, když mají o někoho zájem. Máme co říct, máme společné koníčky, je moc hodný, o 9 let starší a mám pocit, že je rozumově na mé úrovni (se spolužáky si prostě nemám co říct, jsou to ještě puberťáci bez názoru). Občas mě i pohladí, nevím, co si o tom myslet. Já se sice strašně stydím a připadám si často trapně, ale na druhou stranu, pokud něco neudělám, myslím, že to vyšumí. Nechci propásnout příležitost.

Prosím potřebuji poradit!.. [:(] Znám se odmalička s jedním klukem brala jsem ho jako kámoše ale ted se mi zalíbil ale on to neví.. spíše bych řekla že mě bere jako kámošku. Jednou jsem mu už dávno napsala že by sním chodila ale měl holku která byla hodně žárlivá tak mi napsal at mu nepíšu že jeho holka je dost žárlivá ale později se sní rozešel a tak jsem mu vždy napsala a on mi odepsal jen jednu větu nebo někdy třeba ani neodepsal [:(] ... a tak jsem požádala kámošku at mu napíše jenomže kámoška to přehnala a nevěděla jsem že je taková a napsala mu tam něco o mě hroznýho a pořád ho otravovala a on si jí bloknul..!..Já jsem se mu omlouvala a on mi napsal že jsme si to určitě naplanovaly a já mu napsala radši že ne a on dobře věděl že jo. A já mu napsala ty si na mě naštvaný a on mi odepsal jo že je hrozně naštvaný a když jsem ho potkala hrozně se na mě tvářil prostě naštvaně.. a za měsíc šla moje mamka k nim a ja tam nebyla tak se mojí mamky vyptával jaké jsem měla vízo,jestli mám brigádu a jak mamka prý šla tak mě pozdravil nechápu o co mu jde jednou je naštvaný a podruhé dělá že nic:(..