Jak překonat strach z odmítnutí

Naopak, ja lituji kazde chvilky a kazde koruny, kterou jsem do ex vrazil. Radeji bych byl dosud bez vztahu nez s touto zkusenosti. Mohl jsem misto toho mnohem drive odjet do ciziny. Srdci naopak poroucim denne, aby se vyhybalo jakymkoliv prilezitostem. Na zenske se snazim uz ani nedivat. Chce to hodne sebekontroly, ale jde to. Nekolikrat si v mhd sam pro sebe reknu vedle mladych damicek vetu typu: "Co to je za blbky/debilky." tak aby to slysely. Snazim se tim dat trapkam najevo, at se ode me drzi dal. Jsem ryba, ale mamka je byk a tatka byl taky. A samozrejme ze na to jdu analyticky. Nejsem blazen abych se opet bezhlave zamiloval a padl znovu plnou hubou na drzku. Pan hrajici si na rakovinu slinky. Treba ji mohl opravdu mit. Ja neodpoustim, kdo odpusti, dava druhemu sanci jej opet ranit. Byl bych radeji, kdyby byla zdrava, ale jak jsem rekl, beru to jako karmu. Bozi mlyny melou, i kdyz nekdy hodne pomalu.

Ex do me davala penize jen...trochu mi to připomíná diskusi na podobném fóru, kde pán si hrál na to, že umírá na rakovinu slinivky.
Tento pán ukazuje nenávist, nedokáže odpustit - ani po 8 letech - počítá, klik ho ta dívka stála, píše - celý šťastný, ne že ne, že je nemocná.
Osobně si myslím, že nás tady někdo houpá, nebo má velké psychické problémy.

píšeš: "Otazka je, jestli jeste nekdy seberu odvahu zkusit se zamilovat." To přece nemůžeš naplánovat to buď přijde nebo ne. Takový to otřepaný srdci neporučíš..proto si říkám, jestli ty na to nejdeš moc hlavou. Analyticky. Nejseš náhodou narozen v zemským znamení (panna, kozoroh, býk)?

Ex do me davala penize jen...už tak v životě chodí. Můžete s někým žít třeba 30 let a poté se rozejdete,člověk by neměl litovat toho,kolik ho to stálo,jistě byly i pěkné chvíle.Jinak,naprosto souhlasím,že raději žádnou lásku,než nenaplněnou,to je jasné.Z neopětované lásky přece nikdo nic nemá,to dá rozum....Ty jistě někoho poznáš,ale jak to tak bývá,až to nebudeš čekat.A jak jsem psala,lepší je nic neočekávat.

Ex do me davala penize jen vyjimecne. Z tak 80% jsem vse platil ja. Hlavne me ke konci vztah, kdy uz jsem tusil pruser stvalo, ze cokoliv jsem navrhl, ona vsechno odmitla. A pak mi uz kdyz mela noveho rekla, ze jsme nikam nechodili. Jeste dnes se mi z tech lzi a intrik otevira kudla v kapse. Neni se cemu divit, ze kdyz se ke mne pred casem donesla informace, ze je vazne nemocna a muze skoncit i na invalidnim voziku, nechalo me to ledove klidnym. Nepreji ji to, ale beru to jako karmu za ty jeji hnusy. Ten kluk na diskotece musel byt neskutecne naivni, protoze radeji zadnou lasku nez nenaplnenou. A ty Mircine kecy to miluju. Takovehle nesmyslne kraviny. Zkuste si zit 8 let sama a jsem zvedavy, jestli s temi blbostmi budete i pote souhlasit.

Nesmíš vidět jen to...to slyším prvně,že někdo někomu řekne,co by za to dal být aspon neštastně zamilovaný.Pokud je někdo bez emocí,bez citu,pak je to jistě nějaká porucha,ale o těchto lidech bych se vůbec nebavila-to jsou vyjímečné,ojedinělé případy.A pak ani s tímto já nesouhlasím,raději tu lásku ani nepoznat,pokud není opětovaná,protože to přece bolí,ten člověk nejde nahradit někým jiným,nikdo nám ho nerozmluví,protože i když má třeba chyby,pro nás je stejně ten nej.Takže za mě,pokud by ta láska nebyla opětovaná,budu ho milovat jenom já sama,pak ho raději ani nepoznám.

Neni co menit. Zivot mam...Nesmíš vidět jen to negativní. Přece jsi díky ní zažil i hezké chvíle, víš co to je být zamilovaný - a to ti již nikdo nevezme. Jednou, když jsem byla nešťastně zamilovaná a v jednom klubu kvůli ex brečela, tak ke mne přišel jeden kluk a řekl mi: "co já bych za to dal, kdybych byl aspoň nešťastně zamilovaný. Nejhorší je to nikdy nepocítit". Měl pravdu. Každý zážitek nám umožňuje růst a pokud nezatrpkneme, tak jednou potkáme toho pravého. Bohužel to nejde, pokud v sobě člověk cítí křivdu, nedokáže odpustit. Pak se jenom negativní zkušenosti a zklamání hromadí, protože je kvůli té křivdě v sobě, dál přitahuješ.

aktivní,jak píšeš,tak hlavně nic od druhého neočekávat.Brát to tak,jak to přijde.

Nemyslim si, ze bych byl...je to vždycky něco za něco,přece.Ty,pokud budeš sám,tak si ještě ušetříš a na co? Jaký to má smysl? Někdo holt raději dává pro druhého,ale druhý vlastně sám pro sebe a k čemu mu to vlastně je? Do partnerky jsi nacpal 150 tis,jak jsi sám napsal,ale co ona? Vždyt i ona přece dávala nějaké peníze.Je to o tom,jak to vidí každý z nás.Lidé se i rozvedou,přijde jeden z nich o všechno,ale to už je život,žít sám a mít třeba všechno po čem toužím,také není žádná hitparáda.

Mám podobnej názor, Bobe....Neni co menit. Zivot mam pestry, porad neco delam. Zejmena lyze, kolo a podobne. Bohuzel jsou kolegove z party vsichni zadani, vdani a nekteri uz i s detmi, takze na me uz nemaji tolik cas. Zatrpkly vuci zenam urcite jsem, na druhou stranu, kdo by nezatrpkl, kdyz nemuze roky potkat tu pravou a neustale jste jen odmitan tremi, co se vam libi. Jestli ji nekdy potkam, na ex urcite zapomenu. Ale rozhodne ji nikdy neodpustim lzi a kudly do zad, i kdyz spis se jimi nebudu uzirat. Otazka je, jestli jeste nekdy seberu odvahu zkusit se zamilovat. Vyzaduje to jistou davku naivity, otevrenosti a to uz dnes davno nemam.

Tak to je potom těžko...Mám podobnej názor, Bobe. Akorát, že mi přijde, že zakladatel ani tak nechce nic moc měnit a přišel se sem jen vypsat. Já tam cítím určitou zatrpklost vůči ženám.

Tak to je potom těžko soudit. Tady v té diskuzi působíš dost nevyrovnaným dojmem a větší měrou zapadáš to té části pisatelů, kteří si tu zoufají jak je nikdo nechce, ale sami si nechtějí položit otázku, zda-li dělají něco proto, aby je někdo chtěl, aby nebyli je tím šedým "nikým", ale osobností, která přitom sama sebe nebere vážně.

Tím posledním příspěvkem jsi mi trochu připoměl ten inzerát v seznamce "Pohledný 33/185 atletické vysportované postavy s vlasním domem, autem, chatou a jachtou u moře hledá... vlastně nikoho nehledá, jen se chlubí."

Mě osobně pomohlo začít myslet víc pozitivně, na všem špatném hledat nějaké ponaučení, nebrat se vážně a vlastně nebrat ani celý život vážně. Cíleně nehledat, ale být stále mezi lidmi, cestovat, provozovat nějaké nevšední koníčky, zkrátka si jen tak užívat a díky tomu zároveň mít vždy o čem mluvit. A jak jsem psal již dříve - i u vztahu, který se sice nakonec ukázal jako neperspektivní bylo neodmítání hned na začátku docela důležité, neboť jsem si díky nim ujasnil co je ve vztahu více a co méně důležité a zároveň jsem díky tomu byl podle mne lépe připraven na současný již semiletý vztah, ze kterého už mám 2,5 syna.

Já na osud moc nevěřím, to mi připadá takové alibistické vymlouvání se na něco co neovlivním. Já věřím na heslo "štěstí přeje připraveným" a na přirovnání Život každému z nás rozdal karty. Někomu holt špatný. Ale je na každém z nás, jestli se pokusí s nimi hrát a nalíže si lepší nebo to vzdá a bude jen říkat "mám špatný karty"...

Když to tak čtu, docela mi...Nemyslim si, ze bych byl nastvany na lidi okolo. Ti za muj stav nemohou. Rezignovany na snazeni se ano, smutny jak kdy. Rozhodne ale nesedim doma na zadku a nebrecim mezi ctyrmi stenami, ze nemohu najit zenskou. Ziju aktivne cely zivot. Nicmene nevidim duvod, proc bych mel najedou zacit nekam chodit kvuli zenskym. Mam sve zaliby, ktere me bavi a naplnuji a nehodlam v tomto nic menit. Ohledne seznameni verim na osud. Ve stavu, ze i hypoteticky mit vztah mi pripada jako komplikace uz jsem prave ony tri roky. Vlastne ani nevim, proc bych mel s nejakou byt. Kvuli sexu? Kdyz si jednou tydne zaplatim slapku, vyjde me levneji, nez sypat penize do partnerky. Rozhodne uz nikdy vic si pripadnou partnerku nebudu vydrzovat penezi jako kdysi. Stejne nakonec beze slova odesla a mne nyni chybi skoro 150.000, ktere jsem do ni nacpal. Jak by se hodily. Vsechny cinnosti zvladam delat sam a nechci se spolehat na nikoho jineho nez sebe. Kdyz se mi neco nepovede, mohu byt nastvany jen a jen na sebe. Chudej a serednej rozhodne nejsem. Mam vlastni byt a z platu dokazu i neco usetrit.

Když to tak čtu, docela mi připomínáš mne cca před 10-15 lety. Naštvanej na ty okolo, rezignovanej na snažení o cokoliv, smutnej. Máš dvě možnosti. Buď se sžiješ s představou, že ti ženská k životu nechybí a začneš si užívat jako "single", aktivně se budeš věnovat tolika věcem, které tě budou bavit, že na nějaký vztah nebudeš myslet. Tím se uvedeš do jakés-takés rovnováhy a nebudeš pro okolí působit nějakým nevyrovnaným či dokonce zoufalým dojmem. Možná si myslíš, že teď tak nepůsobíš, ale není tomu tak. Vždycky bude spousta drobných nuancí, které o nás nevědomky vypoví víc než si myslíme. Musíš se dostat do stavu mysli, že hypotetický vztah ti bude připadat jako komplikace. Není to záležitost na měsíc, (vždyť se jedná o změnu myšlení), ale je to snazší než ta druhá varianta - rovnou si uvědomit, že chyba je v mně samém. Třeba se pravidelně podívat zpět a sepsat si, co považuji za svoje slabiny, navozovat situace, které mi dělají problém, zkrátka taková léčba šokem, takové otrkávání se, házení do vody a zpětné uvědomování si, co je potřeba příště udělat líp. Účastni se aktivit, kde se pohybuje opačné pohlaví, ale minimálně rok se o nic nepokoušet, jen nezávazně komunikovat vždy se snažit působit nenuceně.
Zkrátka dokud si neuvědomíš, že nikdo jiný než ty sám tvojí mysl neovládá, nikam dál se nepohneš.

Miláčku, děkuju :-***
Neboj se, miluji Tě.

Pokud nebudeš chtít navždy...Nikdy jsem nemel vysoke naroky na vzhled. Modelky a paradici se fiflenky me nikdy nepritahovaly, protoze jsou v drtive vetsine pripadu na prachy. Jsem rad, ze me podobne typy ignoruji, protoze usetrim spoustu penez. Vzhled samozrejme hned napovi, jestli bude z moji strany zajem nebo ne. Pokud me zenska nepritahuje fyzicky, muze se ke mne hodit sebelepe, ale neni sance. A myslim, ze nejsem jediny chlap, ktery to takto ma.

Az dnes jsem se dostal k...Pokud nebudeš chtít navždy zůstat sám, tak asi snížit nároky na vzhled. Z toho co popisuješ, tak asi míříš mimo svoji ligu. Sorry

Az dnes jsem se dostal k odpovedi. Umistim vsechny do jednoho prispevku. Zatvrdle srdce uz mam nekolik let, posledni tri roky se staram pouze o sebe, zenskym se vyhybam. Zajem byl, ale pouze z druhe strany. Kdyz se mi nelibi, nemuzu nic delat. K psychologovi jsem chodil po dobu tri let po rozchodu, zmena prakticky nulova. Strach z odmitnuti je veliky, ze se maximalne na zenskou podivam a to je vse. Nikdy jsem dosud zadnou sam od sebe neoslovil. Seznamky jsem zkousel, ale ty, co se mi libi, neodpovidaly, nebo odpovedely nejake nesmysly a ani nedoslo na schuzku. Ty, co se ozvaly spadaly opet do kategorie "ani nahodou". S pranim hodne stesti se muzete jit vycpat. Tyhle fraze nemam rad. Ze zustanu sam uz jsem se smiril pred tremi lety. Nemyslim si, ze jsem nenavistny, spis rezignovany. Zenske hazeji ocima i kdyz jsou zadane. Je to pro ne sport. Co se stane strasneho, kdyz me odmitne? Nejsem typ, ktery kdyz 10x neuspeje, zkousim pojedenacte. Proste se na to vykaslu. S kazdym dalsim odmitnutim je mi hur a hur, trva mi dele a dele, nez se seberu a zkusim neco znovu. Po poslednim jsem byl psychicky spatny skoro pul roku. Neminim kvuli dalsimu odmitnuti byt v prdeli treba rok. Zenska ze je jako tramvaj. Neminim byt ve vztahu jen abych nebyl sam. Chci plnohodnotny, opravdovy a sakra vazny vztah. Ne nekoho, koho budu mit jen na vyplneni samoty a poslu ho k vode, az se objevi nekdo lepsi. Pokud nemiluji, neni sance abych s nekym chodil. Jasne, ze se nezeptaj. Respektive nektere se zeptaj, ale pokud se jim ten kluk opravdu libi a vyciti z neho vzajemne sympatie a prave strach z odmitnuti. Posledni prispevek prosim CAPS LOCKEM.

A prosim tě, jak jsi podle...umím číst: "Zustala jen nekonecna nenavist a prazdnota."
Pochopila nebo to chceš Caps Lockem?

Hezet ocima po mne zeny muzou...No právě. To je přesně vono. Vony se nezeptaj, jestli třeba nechceš někam zajít, ani tě nikam nevytáhnou. Vony čekaj, jestli se jich nezeptáš ty, jestli nechtěj někam zajít. I když někerý nečekaj (a vhledem k tomu, jak vypadaj, ani čekat nemužou) ani todle.