Reklama

Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

Martin (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Až budu chcípat, prosím jen o dost hlubokou a odlehlou díru, aby mě v tom okamžiku nikdo z famílie neviděl v situaci, kdy ztrácím veškerý vliv na běh věcí a možnost obrany. Koukat do pokryteckých xichtů a vnímat jejich koncentrovanou přetvářku a ehm truchlení... to rozhodně nechci...

Ladislav (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Já bych rozhodně nechtěla...Tak nejak to chci taky. Klidne o nejaky cas driv.

Honza Burian (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Před lety bylo naprosto běžné, že lidé umírali v rodině. Jenže to umírání tehdy bylo otázkou hodin nebo dní, dnes to lékaři dokáží "prodloužit" na roky.

Já bych si přál odejít doma uprostřed své rodiny. A rychle...

Eva (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Z pocitu deprese a smutku z blížícího se odchodu mé maminky (mně je 62, jí 85) jsem začala číst (dala mi dcera - osvícená) Tibetskou knihu o životě a smrti. Je tam vše tak úžasně vysvětleno! Doporučila bych tuto knihu jako povinnou četbu - pro dospělé samozřejmě. Napsal ji člověk (Sogjal Rinpočhe), který vyrůstal u mnichů v Tibetu a poznal tisíciletou tamní moudrost, po vystudování přišel "na Západ" a konfrontuje zde své dřívější duchovní poznatky s naším "západním" světem. V součastosti přednáší na předních světových univerzitách. Kdyby si každý, nebo alespoň každý druhý, tuto knihu přečetl a "něco si z ní vzal", bylo by líp na světě. Kniha odpovídá též na spoustu "pro nás ze Západu" téměř nezodpověditelných otázek, a sice právě ohledně bytí a smrti.

Nataša (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Já bych rozhodně nechtěla být dětem koulí na krku. Raději bych byla, kdyby mi zařídily samostatný pokoj s rychlým internetem a varnou konvicí. Ono to již nebude trvat dlouho vzhledem k mému zdravotnímu stavu...

Oldřich (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Děsí mne představa být bezmocný a závislý na cizí pomoci. V okamžiku, kdy nedokážu ani dojít si sám na záchod, chci, aby to neviděla rodina...

Pokud bych dokonce ztrácel sám sebe a svou rodinu a stával se něčím, co Alzheimer postupně vymazává a krade, chci umřít včas... Jenže jak to zařídit?

Martin (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Až jednou budu umírat, rozhodně nebuu chtít, aby u toho byly moje děti.

Chtěl bych, aby si mě pamatovaly zaživa, a ne jako umírajícího. Byť bych asi chtěl vidět, nebudu sobec.

Slávek (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

A to já bych nechtěl umírat v okruhu svých blízkých. Vždy, když mi bylo nejhůře, jsem raději někam zalezl, byl tam sám a počkal, až to nejhorší přejde.

S těžkými chvílemi je to tak, že každý jsme jiný. Já se s nimi nejlépe vyrovnám sám o samotě, jiný zase v okruhu svých blízkých. A myslím, že s umíráním to bude stejné. Jestli budu umírat pomalu, ale budu vědět, že umírám, rozloučím se s nimi měsíc předem a řeknu jim, že naše desítky let trvající kontakty tímto dnem končí, za všechno hezké jim děkuji, občasné stinné stránky jim odpouštím, požádám je o odpuštění za to, co jsem snad já pokazil, a řeknu jim, že se vidíme naposled oni za měsíc nebo za dva už pouze dostanou zprávu, že jsem umřel... Ale když někomu vyhovuje být při tom s blízkými, tak proč ne? Když jinému vyhovuje pravý opak, tak též proč ne?

Helena (St, 24. 9. 2014 - 23:09)

Smrt je nezvratným koncem života.A člověk je na ni připraven. Ale asi je lepší zavřít navždy oči doma mezi svými nejbližšími, než zemřít v cizím prostředí nějakého ústavního zařízení.

to je pravda (Pá, 22. 8. 2014 - 08:08)

Vidíte všichni, jak je...pracovala jsem v nejmenovaném podniku,za jeho zdí byl hřbitov.Mockrát jsme si s kolegy dělali srandu,důchodu se nedožijeme.Budem tady makat až do smrti a pak nás rovnou hodí přes zed na hřbitov.Tenkrát jsme se tomu smáli,ale ted to s dělníkama opravdu tak dopadne.Věk odchodu do důchodu se pořád zvyšuje ale práce pro starší není.Takže jen přibývá lidí na pracáku.

Pampeliška (Pá, 22. 8. 2014 - 08:08)

Tak já vždycky říkám, že doufám, že umřu včas. Prostě dokud mi hlava a ruce slouží, postarám se o sebe, pak už tu být dál nechci. Třeba do té doby uzákoní euthanazii. :-)
Anebo budem chodit umírat do zahraničí, kde nám ji udělají.

Když mi bylo asi 35, jednou jsem prohlásila, že chci umřít mladá a krásná. Načež jak to slyšel pubertální syn, tak prohlásil:
"Tak to jsi, maminko, měla umřít před dvaceti lety."
:-)
Jsou to miláčci, no.

Ale vážně, nečekám, že by se o mě děti staraly. Nemůžu po nich chtít, aby přestaly chodit do práce a byly doma se starou nemohoucí matkou. To bychom umřeli hlady všichni(příspěvek na péči nepokryje potřeby dvou dospělých lidí, kteří by z něho museli žít), a o vlivu na psychiku ani nemluvím. Tohle není dobrá situace pro nikoho, a pro tu střední generaci, na kterou jsou kladeny nároky v péči jak o děti, tak o rodiče,to úplně nejméně.
Už rodiče nemám, ale když byla maminka už sama a byla nemohoucí, chodily jsme k ní po práci večer se sestrou, střídaly jsme se. To jsme mohly jenom proto, že bydlíme všichni blízko. Trvalo to několik let, pak maminka umřela, a to měla těsně po šedesátce. Kdyby tady byla ještě deset let, stav se zhoršoval, nebylo by to dlouhodobě udržitelné. Tak to prostě je.

Tak to máš rech (Pá, 22. 8. 2014 - 07:08)

souhlasím.

Naše hymna (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

to vystihuje nejlépe: Zemský RÁJ TO NA POHLED. Ale žít tady je PEKLO.

! (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

O mě se postrá stát. Až nebudu moci pracovat, tak mně nasere.

Péče o seniory (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

Vidíte všichni, jak je krásná naše země?Horníci půjdou do důchodu osm let po smrti. To nemá chybu. Vivat Topol a Nečas!!!

Dick (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

Vy mladí, poděkujte rodičům, kteří poskakovali v 89 s klíčema po náměstích jak nadržená banda opičáků. Nemáte kde bydlet, každý den se zdražuje a do důchodu půjdete v 90 letech. Rodiče se vám teda postarali o krásnou budoucnost.

Magda (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

Matka vychová 10 dětí, deset dětí se nepostará o jednu mámu...

YYY (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

.před časem kámošova maminka, který bylo cca 87 let, přestala chodit úplně a zradily jí i ruce ......předtím leta chodila o fran holích .....převezli jí do nemocnice a zařádali o pečovatelák.....babička byla psychicky úplně v pohodě , akorát slabá, krmili jí, jinak se bavila normálně .....pečovatelák v nedohlednu .....tahle babička vychovala tři děti a má cca 5 vnoučat a pravnoučata....to dělá cca 8 aktivních dospělých lidí ....nikdo z nich nebyl schopnej si jí vzít domů, měli práci a tak......znáte to .....pořád se čekalo na pečovatelák, až babička po třech měsících radši umřela v nemocnici .....tak tohle nás miláčkové čeká :))))

Oliver (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

Brrrr, tahle diskuze ale nabrala grády...

Well (Čt, 21. 8. 2014 - 21:08)

Starobince jsou plné lidí, co se o sebe dobře starali... Teď můžou sklízet plody svého snažení - budou umírat o pár let déle...

Reklama

Přidat komentář