Reklama

Jak se o sebe postaráte, když zestárnete?

v čechách (Čt, 11. 5. 2017 - 23:05)

je to těžké,jsme jen otroci evropy...Vlády od roku 1989 nás jen ožebračují!!!Pokud se doziji důchodu za 16 let,tak jeho reálná výše bude za celoživotní práci tak na provaz!!!

Tom (Čt, 11. 5. 2017 - 20:05)

Jak vidím, tady mi těžko...Napiš ombudsmanovi a uvidíš.

Eduard Nud (Čt, 11. 5. 2017 - 18:05)

Nuže. Navždy sbohem, Doktorko?

jojo (Po, 23. 7. 2018 - 21:07)

Moje paní, když jsem jednu...To sem jim řekl. Ale jestli to pochopí, nevím. Ale to je jejich boj.bohuzel...

pamětník (Po, 23. 7. 2018 - 20:07)

Člověk chce pomoct, ale...Moje paní, když jsem jednu dobu zlobil, tak mi řekla - miluju tě, ale sebe víc a když mi chceš ubližovat, odejdu od tebe. Hodně rychle mě zlobení přešlo.
Ty musíš milovat hlavně sebe, potom druhý. Ty nervy ti za to nestojí. Řekni jim, že je máš rád, ale nemůžeš skákat jak oni písknou.
Však oni si zvyknou.

Padesatnik... (Ne, 22. 7. 2018 - 22:07)

140 klilometrů není...Člověk chce pomoct, ale čeho je moc... Přitom jsou tam na sebe sprosti, a i na mě taky zkoušeli. Brali to jako samozřejmou věc, že všeho nechám, a pobřežím... A bratra si tam drží na krmniku... Ale, tuhle jsem s ním volal asi hodinu, a to co mi řekl, jsem poznal, že zkoušeli i na mě. Nevím komu mám věřit. Pravda asi uprostřed. Bohužel, poslední dva roky se snažím tam jet co nejméně, protože se chytnem kvůli blbostem, protože matka ví vše nejlíp, ikdyz to není pravda. Akorát nervy.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 21:07)

Ani se nedivím. A navíc,...Vždycky mě udivuje, kam my stáří spěcháme. Třeba si to máma už taky uvědomila, že není kam spěchat a tak zbytečně nevymrzuje. Máš zasloužený klid.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Ano, pamětníku, pokora je...Ale už se naučila ne? Ona ta pokora není důležitá jen pro okolí, ale hlavně pro ní. My už jsme stáří, tak musíme brát vše s pokorou a nemotat se dětem do života. Však vy se ozvete až budete chtít.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Věřte mi, že se mi moc...140 klilometrů není žádná legrace. Pantáta žil 160 km od nás a jezdili jsme tam tak jednou za šest týdnů. V zimě vůbec. Ten moc dobře věděl co je to únava z práce a jak volný víkend přijde k chuti. A to nebyl ani telefon, jen jsme psali, když bylo něco nutnýho zavolal nám z výboru on nebo předseda.
Teď v týhle době telefonů jsou staří nějak moc rozmazlení. Ale taky za to může socík, jak tu někdo zmiňoval. Lidi nenaučil samostatnosti.
Vnučka má malý děcko. Jsme domluvený na pondělí a čtvrtky, že malý si přeberu před vchodem a jdu jezdit, ona si zařídí věci kolem nákupů a mně doveze těžší věci. Není toho moc, jednou týdně dvě mlíka a velký jogurty. Navzájem si vyhovíme, ale je potřeba jasná komunikace. Její muž mi zařídil internet, naučil mě psát ty maily, tak jsem s rodinou pořád v kontaktu. Jen psát na telefonu mi nejde, tak to podle toho vvypadá. Za ty chyby se omlouvám.

klasika (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Když má máma ovdověla,...Ano, pamětníku, pokora je to správné slovo. Dík za připomenutí. Moje máti totiž není pokorná.

klasika (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Věřte mi, že se mi moc...Ani se nedivím. A navíc, teď, co máti skončila v domově pro seniory, tak vidím, jak se najednou o sebe dokáže postarat a jak byla sobecká a vymlouvala se na své nemoci.
Např. jsem ji zajistil paní, která měla auto a jezdila s ní k lékaři, počkala a zase zavezla domů. A furt k tomu měla máti nějaké připomínky, že čekala dlouho ap. ¨Teď ji ráno naloží sanitka, saniťák ji vyhodí před oddělením a zpáky jede, až jsou všichni ze sanitky hotoví. Třeba i po obědě. A jde to. Najednou.Prostě jí nic nezbývá.
Jo, tchyně, to byla jiná bojovnice, 7 roků se prala s rakovinou a skoro nic po nás nechtěla. Pomaličku , s přestávkama si všechno kolem sebe udělala.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Věřte mi, že se mi moc...Kdo by se ti divil.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Když má máma ovdověla, začala po nějaké době žít s chlapem, co měl nemocnou mámu. Směnili byty, sestěhovali se do menšího 3 plus 1 a vzali si domů jeho starou mámu. Právě tenkrát jsem si uvědomil co starý člověk by měl dělat. Ona byla hodně nemocná, měla silné revma. Ale byla klidná, usměvavá, do ničeho nemluvila. Pokora, to je asi to slovo. Poseděla v kuchyni, najedla se, chvilku se podívala na tv a šla spát. Skromná paní. Bylo jí umožněno umřít při odpoledním spánku. Takovou klidnou smrt si zasloužila.

padesatnik... (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Věřte mi, že se mi moc nechce...

padesatnik... (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

příběh, kterých jsem od...Jo to jsem zažival taky... Přišel jim nějaký dopis od úřadu, pořádně si ho nepřečetli, vyvodili závěr, a máma volala. Přijeď rychle zítra, nebo bude malér. Je to moc důležité... Já 140km od nich v práci, horko těžko vyhodim službu, jedu tam, a je to úplná blbost!!! Ztráta času, nervů. Už jsem se zasekl, a přijedu jak můžu, a chce se mi.

pamětník (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Je mi 50let,jsem ženatý...S tím toho nemůžeš nic moc dělat. Oni se k tobě zachovali dost divně, jen mysleli na sebe. Nedej se vydírat a udělej totéž. Na kecy se vykašli. Domluv jasná pravidla, že třeba přijedeš jednou za 14 dní a ať ti nachystaj co chtěj nakoupit a peníze.
Oni tě nerozmazlovali, tak to ty nedělej jim. Jestli jsou hodně nemocní, ať si zapkatí pečovatelku.
Musíš si dupnou, tohle by nebylo k životu.

oprava (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

příběh, kterých jsem od...ze současné starší a staré generace

klasika (Ne, 22. 7. 2018 - 20:07)

Je mi 50let,jsem ženatý...příběh, kterých jsem od jedné psycholožky slyšel mraky. Bohužel na to vždy doplatí ten slušný, který se neumí vzepřít. Řada lidí, zvláště ze současné generace, si navykla na socialistické manýry a jsou neskutečně sobečtí i za cenu zničení jiného člověka.
Znám jeden dokonce tragický příběh, kdy si takoví rodiče vyžádali příjezd syna z jiného města, nečekaně večer, skrz nějakou kravinu. Ale to doslova. Ten syn se při cestě zabil. No a výsledkem je, že snacha zcela přerušila s těmito lidmi kontakt a řekla jim, ať klidně chípnou sami a bez pomoci.

sardanapal* (Ne, 22. 7. 2018 - 19:07)

No chce to pohlídat dokud je ještě člověk schopen si nechat jeden , dva náboje , starou pistoli , ale hlavně dokud může zmáčknout kohoutek - spoušť ...

Můj příběh. (Ne, 22. 7. 2018 - 19:07)

Je mi 50let,jsem ženatý pracuji na dráze, tím pádem turnus, nepravidelné směny, ranní nastupy. Jsem někdy několik dní z domu...
Mám rodiče, co bydlí v jiném městě, kde nejsem 24let...
Mám i mladšího bratra co bydlí tam kde rodiče, ale neudělá pro ně skoro nic. Rodiče jsou nemocní, otec si to zavinil jako silný kuřák sám, jen sedí, a nic nedělá, jen kouká na TV a nic neřeší. Matka je v důchodu,je taky nemocná, ale vše je na ní. Bohužel, 20let se nelecila, protože by dle ní ji doktoři nepomohli, a bylo by to horší... Proč to píšu? Protože pořád volají, musíš přijet, nakoupit, na poštu, do banky,pro to či ono... Nepochopí, že nedělám ve fabrice za komunistů, a že na dráze nemůžu jako od stroje ve fabrice odejít... Když řeknu že nemůžu, tak výčitky, citovky atd. Přitom bratr je tam ale nedonuti ho. Jednou za dlouhou dobu s kecama. Oni měli byt od fabriky, novomanzelskou půjčku, vše za hubičku. Nedovedou si představit, jaké je to,vše si pořídit sám, při dnešním pracovním tempu. Často jsem rád, že se vyspim... Už jsem to hodně omezil, protože to už nešlo. Když sem to chtěl řešit s bratrem, osobně či prez úřady,tak ne to nedělej, nebo mě to zabije, a bude to horší. Nikdo s tím nic neudělá. Hubu jsem mu rozbít také nesměl. Ale zařídit vše... Za každým slovem jiné děti rodiče to a ono... Ano, pokud rodiče dětem připraví start, že bydlí ve společném domě, atd. Já od nich neviděl nic. Já nic nechtěl, ale jen pro dokreslení... Navíc mají po dědovi malý domek se zahradou, který je prázdný a chátrá, a když jsem před lety chtěl že ho opravím, a Budem tam se ženou bydlet, a mužem se o ně postarat, nešlo to... Rodiče bydlí v bytě. Táta pokud mohl, tak tam vegetil, a od roky 1990 se tam nedala ani koruna. Před časem rodiče vyhodili bratra z bytu, protože jim neprizpival, a byl v domku. Asi za odměnu... A dodělal to tam. Zajímal by mě váš názor.

Reklama

Přidat komentář