Jak na vyděrače

Ahoj, to co popisuje Dominika - možná ještě horší je to u nás doma. Bohužel už je to můj manžel a máme spolu dva kluky - 2 a 4 roky. Každou chvíli mě posílá někam, že se mám sbalit a vypadnout, ale ať nepočítám s tím, že mi nechá děti. O milování už 3/4 roku nemůže být ani řeč (jsem vystresovaná,jakmile dorazí z práce domů, tak se raději "uklidím" pryč). O rozvodu přemýšlím, ale pořád mi připomíná jak jsem neschopná, bez práce - při mateřské jsem přišla o prác, takže se nemám kam vrátit- že nic nemm, jsem nula apod.A hlavně, mám strach, že mi opravdu sebere kluky a udělá ze mě cvoka do léčebny. Už téměř není noc, abych nebrečela.....nevím jak dál.

Až pak vidí, že jsem...> Tak si to, prosím tě, rychle rozmysli a jednej.

Alternativou je i rozmyslet si to pomalu a jednat obezretne.

Až pak vidí, že jsem...souhlas...uteč. Ten se nezmění a bude to stupňovat a do budoucna, pokud budou děti, bude to předvádět před nimi a oni to u něj uvidí a budou si myslet, že je to normální.Nohy na ramena a pryč. Nedat na sliby a doprošování, protože to bude jednině lež. Vydrží třeba sekat dobrotu -chvíli.Lepší být sama a hrdá a pyšná na sebe sama. Najdi si koníčky.Hodně štěstí a síly. Nepotřebuješ ho.