jak se vyrovnat se smrtí svého dítěte

uvnitř svého srdce,máte malinkou tečku nepatrného světla,které tam zůstalo,je to vzpomínka,která nikdy nevyhasne,nikdy, držte se jí,,pokud vás malinko utěším, ,oni jsou v "levlu"který nejsme schopni pochopit,jednou se s nimi setkáte,nebojte se,neplačte a netrapte se,jsou v těch nejlepších rukách,nebyl jsem do mé nehody věřící,dnes ano.Máte zde ještě úkol,každý z vás ,kdo musíte žít,velký úkol,nevzdat se a bojovat,potom se k nim připojíte,ale až přijde ten správný čas.....také jsem si prožil své "peklo"a drží mne to malilinkaté světlo které v sobě mám,zavřete oči,také ho tam máte i když o něm třeba nevíte,držte se ho a nevzdávejte se,nejste na to sami......je nás víc......

Chci se zeptat maminek a...Naprosto souhlasim s vasim nazorem.Ztratila jsem 17 leteho syna v den svych narozenin.Budou to 3 mesice.Byl to muj jediny syn.Vzal si zivot sam a ja se stim taky nedokazu vyrovnat.Uz to neni a nebude zivot.Jen prezivam.Uplne ty same myslenky mam ja kazdy den na novo.Zas ta sama bolest a utrpeni.Kazdy den co jini se modli a dekuji ze ziji a ze se probudili tak ja nenavidim kazdy prazdny den bez nej.Zacina se mi i vztah rozpadat a i kdyz mate lidi kolem sebe tak jsem stejne porad sama.Tak by me zajimalo jak to pani dava.....Ja uz totiz nemuzu.

Chci se zeptat maminek a...Neznám vaše jméno, našla jsem náhodou váš příspěvek na této stránce a ráda bych si s vámi " popovídala " třeba po e-mailu. Nejsem " prodavačem" komerčních rad, jsem také máma, co téměř před rokem ztratila dítě ( 20-letého syna ) a třeba bych vám mohla být nápomocná, nablízku, protože se mě váš příspěvek dotkl, také jsem se před časem ptala na ty samé otázky. Pokud budete chtít, ozvěte se na můj mailík [email protected]

E- netrapte se sama. Zajděte za psychiatrem, který vám dá některé rady a fundovaně vás vyslechne. Nasadí léky, aby vás ty myšlenky nevedly k šílenství. Jste lidská bytost, ani nevíte pro kolik lidí jste třeba vzorem a nadějí. Žijte s myšlenkou , že vaše dítě vás mělo rádo. Jeho čas byl vymezen. Nikdo neví proč.

Chci se zeptat maminek a tatínků, kterým se to stalo... jak jste se donutili jít dál a neodejít nahoru za svým děťátkem? Pokud nemáte další děti, tak... to vážně nechápu... jak dokážete jít dál? Já pořád věřím, že čas všechno trochu srovná, ale čas plyne a lepší to není... Jediné, k čemu jsem došla po přečtení všech možných knih, článků a diskuzí na tohle téma je, že se bolest trochu otupí a člověk se s tím nakonec naučí žít. Ale už to není život, je to jenom přežívání, a tak nechápu, kde berete k tomu přežívání sílu? Chodit do práce jen proto, abyste na pár hodin zapomněli (a to jen v případě, že máte práci, která vám dovolí na chvíli zapomenout), na odpoledne si naplánovat aktivity jen proto, abyste zapomněli, a večer se vzpomínky a bolest naplno vrátí, člověk se modlí, aby usnul a aby zapomněl aspoň na pár hodin díky snům... a od rána všechno nanovo... jaký to má smysl, proč si hrát na život, když už to není život a nikdy nebude? Jak se vám povedlo se přesvědčit, že tu ještě několik desítek let vydržíte? Kvůli čemu? Mně se to prostě nedaří. A nechápu ani, proč nemají rodiče právo dobrovolně ukončit život, proč je tu společnost nutí násilím se držet, prodlužovat utrpení, když by se jejich odchodem ulevilo všem... Ani nevím, co čekám, že mi napíšete. Něco snad existovat musí, co vás každý den přesvědčí otevřít oči a všechno to absolvovat znovu. A nebo jste prostě jen silnější... ale pro nás slabé tu vážně není místo...

Znám jednu paní z Itálie...Smekám před tou paní,toto bych opravdu nedala . . .

Mně umřela dcera před 2 lety,bylo ji nedožitých 6 let,měla jsem s tím být asi smířená,páč byla od narození na tom zdravotně špatně a měla jsem asi počítat,že může umřít.Ale když se to stalo(3.12.2011),když mi ráno volala ředitelka ústavu,kde byla,že umřela,nevěřila jsem tomu.když jsme pak zařizovaly pohřeb,připadalo mi to vše jako zlý sen . . .Mám sice ještě 5 letou dcerku a teď 2měsíční miminko,ale na toto nikdy nezapomenu,a bolí to pořád . . .od té doby nesnáším Vánoce,připomínají mi to jen . . .

Myslím že smrt je taky život?

téma se mě moc...Děkuji ti Tohle. V noci toho moc nenaspím povídám si s mojím chlapcem, bylo mu 20 let když se to stalo a pořád pláči ani nevím kde se ty slzy berou i teď přes ně nevidím co píšu. Snažím se být silná, ale nesmím jít do hloubky to mám pocit že tu nemám být , ale jít za ním.

s tímhle díkybohu zkušenost nemám, proto to asi nedokážu úplně pochopit, ale mně to prostě přijde nepřiměřené a zbytečné týrání sama sebe, roky truchlit a chtít zemřít, kor když máte ještě další děti a vůbec, čemu to pomůže, když budete takhle přežívat a nežít. Život jde dál, ať se vám to líbí nebo ne a váš život přece není jenom dítě? Napsat přišla jsem o dítě a můj život už nemá cenu, nejraději bych umřela, nic mi nezůstalo... proboha to snad není úplně v pořádku?

Před rokem 22.3.2012 si můj syn vzal život. Vím jak moc to bolí , trápím se a jsou dny kdy se mi nechce ani žít. Ale musím nebo chci , mám staršího syna vážně nemocného a uzdravení , není. Co bude dál až odejde . Jak to zvládnu, nevím. Tak moc se trápím .

V Indii se pry vypravi pribeh.Jedne zene take zemrelo dite,behala od.domu k domu ,byla zoufala a nikdo ji nedokazal utisit a pomoci.Az jeden poustevnik ji nabidl pomoc,rekl ji ,ze at zajde do vsech domu a pozada o horcicne seminko,(tehdy bylo vsude),ale jen to ji pomuze,ktere ji bude dano v dome ,kde nikdo neumrel.Behala od domu k domu nekolik dni,vsude meli seminko,ale take k kazdem dome nekdo zemrel.Nakon pochopila,ze smrt je soucasti zivota a nakonec se i uzdravila.

tím se nedá ani vyrovnat,jen se s tím naučit žít.Já bych si každý rok říkala,jak by ted vypadal,no hrůza,neumím si vůbec představit,je to to nejhorší,když rodič přežije své dítě.

Pro...dnes jsem narazila na váš článek a zaujal mě umřel ni syn a nemůžu se z toho dostat je už rok 2015 je vám líp nebo jak se s tím dá dál žít

Jsem onehdy viděla ve vitríně dvě modrý parte dvou mladých děvčat a byla jsem v šoku. 16 letá zemřela po dlouhé těžké nemoci a 18 letá zemřela náhle. Je to strašné, když odejdou dva hodně mladé životy. Chudáci jejich rodiče a prarodiče.

je to strašné ten pocit marnosti beznaděje tmy smutku bolesti, 6.11.2014 mi umřel syn 19let.

Před 6 týdny si vzal můj...Milá Dano,
ani nevíte jak moc vás chápu a rozumím.Jen ten kdo to zažil dokáže pochopit a rozumí.Má dcera 24 let zemřela 15.11,2014.Vloni 30.5.2013 měla těžkou autonehodu.Od té doby byla v bezvědomí a již se nikdy neprobrala.Protože jsem zdravotní sestra vloni před vánoci jsem si jí vzala domů.Starala jsem se o ní téměř rok.Rok plný nadějí,boje,bezmoci,bolesti.Nikdy jsem nepřestala věřit,že se moje holčička probudí.Byl to apalický syndrom.Mluvila jsem na ní,četla jsem jí,celé dny u ní seděla a hladila jí.pouštěla jí hudbu,posazovala jí do vozíku a dělala vše pro to aby se jí něco vybavilo a její vědomí se vrátilo.Bohužel zázrak se nekonal.Občas na mě otevřela oči,zmáčkla mi ruku,ale bohužel zřejmě nic nebylo z vědomí ,ale jen reflex.I když jsem byla někdy už strašně unavená,zoufalá a vyčerpaná,nelituju ani jediného dne.11.11,má holčička dostala zápal plic a za 4 dny zemřela.Seděla jsem u ní do poslední chvíle a držela jí za ruku.Od té doby se z toho nemůžu vzpamatovat.Jen sedím,koukám,pláču a zoufale ji chci zpátky.Rozum ví,že už je jí lépe,ale srdce ne.Poslední dva měsíce už jsem věděla,že není něco v pořádku,měla pořád horečky a koukat se na její zoufalou a nešťastnou tvářičku bylo strašné.Vím,že už je jí dobře a věřím,že už je malým krásným andílkem.Nic nedokáže otupit tu šílenou bolest co cítím.Jen čas.Ale přežít tu dobu je hrozné.Moc s vámi cítím.Nikdy na svého syna nezapomenete,ale čaas vše otupí a tu největší ránu zacelí,ale ta bolest bude stále ve vás a stím se musíte naučit žít.Sama to ještě neumím a myslím na Lucinku každou minutu,každou vteřinu a při jakékoliv zmínce o ní hned pláču,ale věřím a doufám,že čas mi pomůže a jednou bude líp.I když vás neznám,moc na vás myslím i na všechny maminky,které právě ted prožívají stejnou bolest.Držte se.S pozdravem Dáša

Před 6 týdny si vzal můj...Jak se vyrovnat se smrtí dítěte

Doporučuju podívat se na stránku www.vesmirni-lide.cz jsou tam skutečné informace, žádné scifi.

vy jste ae kkti...Woléé.....píšete sem taký píčoviny... :P :P :D :D ;D