Jak se zbavit otravné kamarádky

Od kamarádek raději dál. Po jedný moc nehezký zkušenosti se tím řídím. Kamarádka to byla do doby, než mi začala svádět manžela. Takže mrtvá kamarádka, dobrá kamarádka pro mne na nějakou dobu.

Pořádně jí vylízej kundičku. A uvidíš, buď se jí to bude líbit a nebo nebude a odtáhne.

ivo, to je přesně ono. Ono ty "kamarádky" vlastně ani nezajímá, jak člověku momentálně je, třeba, že se necítí fit. Ony se prostě potřebují "vyklábosit" a na nikoho se neohlížejí. Teď jsem v období, kdy je mi už čtyři měsíce ze všeho špatně, hlavně ze špinavého nádobí a vaření a proto mě to přivedlo k rozhodnutí nikoho si domů aspoň dočasně nepouštět. Druhá věc je, že máme dvouletou holčičku a mnoho "kamarádek" má také malé děti a v našem domě a na zahradě se přece dá tak skvěle hrát. To by mi ani tak nevadilo, kdyby si ty svoje děti aspoň trošku hlídaly. Já nechci být zlá na cizí děti, ale skoro po každé takové půldenní nezvané návštěvě máme doma něco umazaného nebo rozbitého. A těm holkám je to fuk, ony jsou rády, že si jejich dítě tak "pěkně hraje". Jedné jsem řekla, že když nám její kluk během chvíle rozbil týden starý náklaďáček a roztrhal knížku, tak že by to chtělo nějakou náhradu (ty hračky byly úplně nové) a s ní to ani nehlo, dělala že neslyší. A cpe se mi sem dál...

Tom ma pravdu.nejlepsi je neotevirat a nebrat ani mobil a nebo ho v nejhorsim pripade vypnout at se poserou.a tem otravum to snad postupem casu prestane bavit.

ivo, přesně tak! Také...Jani,mluvite mi ze srdce.Hlavní je to,že člověk dře a pak si to ani neužije,protože návštěva většinou okupí nejpohodlnější místa ke své pohodičce a já si pak nemám ani kam sednout.Zbyde mi pak halda nádobí a každý si jde do svého uklizeného bytečku.Byla doba kdy jsem se večer už i rozbrečela.
Jednu dobu jsem byla dost těžce nemocná a tak jsem myslela,že budu mít pokoj,ale ne tím,že jsem byla doma to bylo ještě horší a to,že mi je špatně nikoho nezajímalo.
Doufám,že si to teď když čekáte miminko nenecháte líbit a budete si užívat klídek.

Ještě malá poznámka: my zase měli v paneláku kamarádku, která taky pravidelně chodila, nutno podotknout, že se to dalo celkem zvládnout, v tom nebyl ten problém. Ale jak se ukázalo, tak chodila hlavně aby z nás vytáhla jednak drby a taky si zjistila co nejvíc o nás. V okamžiku, kdy zjistila, že již nic nového se nedozví a tak najednou k nám přestala chodit a našla si zase jinou rodinu v baráku.

Já měla podobnou...Tak to je opravdu divočina. Napadá mě jediné řešení, prostě neotevřít dveře. Ať si zvoní, dokud ji to nepřestane bavit.

To,co jsi napsala,je -jako...Tak to je úplně přesné. Ta moje kamarádka byla svobodná slečna, my už tedy děti měli, ale zkrátka k nám neustále lezla, v kteroukoliv denní dobu prostě zazvonila a vydržela sedět i 5 hodin v kuse. Také si vzpomínám na podobnou příhodu, měla jsem večer jet do města na nějakou přednášku v divadle, chtěla jsem se převléci a upravit, ale ona pořád seděla jako tele. Když jsem pak řekla, že vážně už musím jet, ještě volala na mého manžela, jakto, že jdu pryč, že přišla na návštěvu, že je večer a já si jedu do města a kdesi cosi. Nevím, jestli byla tak splachovací nebo tak děsně blbá, ale také ji nikdy nic nerozhodilo a když jí někdo dost ostře odmítl, řekla, že tedy přijde později. To by bylo příhod, naštěstí jsem jí už od té doby, co jsme se odstěhovali, neviděla.

Já měla podobnou...To,co jsi napsala,je -jako bych to psala sama.Taky jsem měla podobnou kamarádku.Měla tři děti a času tooolik,že se i při těch svých třech dětech nudila...Měla splachovací povahu.A i když jsem jí mockrát dala najevo,že na ni kdykoliv nemám čas,že mám taky rodinu,vůbec jí to nevadilo.Za den přišla i 2-3x.Měli jsme s manželem odjet a ona pořád seděla a seděla,tak to manžel vyřešil tak,že jí dal židli na chodbu(veřejnou)a řekl,ať si tam posedí v klidu jak dlouho chce.S ní to ani nehlo...

Já měla podobnou...To,co jsi napsala,je -jako bych to psala sama.Taky jsem měla podobnou kamarádku.Měla tři děti a času tooolik,že se i při těch svých třech dětech nudila...Měla splachovací povahu.A i když jsem jí mockrát dala najevo,že na ni kdykoliv nemám čas,že mám taky rodinu,vůbec jí to nevadilo.Za den přišla i 2-3x.Měli jsme s manželem odjet a ona pořád seděla a seděla,tak to manžel vyřešil tak,že jí dal židli na chodbu(veřejnou)a řekl,ať si tam posedí v klidu jak dlouho chce.S ní to ani nehlo...

ivo, přesně tak! Také máme velkou, upravenou zahradu. Na ní i na středně velkém domě jsme se s manželem dřeli jako mezci, několik let bez jediného dne oddechu. A jakmile začne být hezky, slézají se k nám "kamarádky, kamarádi a dobří známí". Mě je blbé jim nic nenabídnout a oni pak jen sedí, vedou závistivé řeči a já je jako trubka obskakuju. Nikdo už ale nevidí, že kdyby místo keců začali něco dělat a odvážně se zadlužili na půl života dopředu, mohli se mít taky tak. Jsem asi měkká, ale pro letošek mám taky předsevzetí nedělat nikomu vola a tu pohodičku si na zahradě užívat jen s mojí rodinou. Asi tím pár "kamarádek a známých" ztratím, ale takoví stejně k ničemu nejsou.... Naštěstí jsem těhotná a dost mě to zmáhá, tak ani nemám na nikoho náladu.

Tak takovim stenicim se ani...mě vždycky každý říká JÁ SE NĚKDY STAVÍM,ale už nikdo neřekne tak se někdy stav.Nejhorší je když máte barák se zahradou vyleze sluníčko a všichni panelákový si vás pletou se zahradní restaurací:).Tento rok jsem rozhodnutá se nedat !!!!

Tak takovim stenicim se ani neda rikat kamaradky

Také jednu znám-připomíná mi to jistou Vintrlíkovou z hustopečska.Přesně-vlezlá jako štěnice,neodbytná jako dealer na předváděcí akci.Tupá jako poleno.
Ten nápad s pilinovou bábovkou jsem měl znát dřív.

Já měla podobnou kamarádku. Byla u nás pečená vařená a neváhala přijít na návštěvu v kteroukoliv denní dobu- někdy i ve 2 nebo 3 hodiny ráno. Byla vlezlá jako štěnice a sebestředná, až to bolelo. Když jsem se jí snažila taktně říci, že už mi to vadí, nic nechápala, když jí to člověk řekl na plno, asi myslela, že je to legrace? Skončilo to tak, že se začala u nás roztahovat takovým způsobem, že jsem jí musela doslova vyrazit z baráku. Mezitím jsme se odstěhovali. Jenomže co se nestalo, aasi jí tato informace nějak unikla a když se trochu oklepala, zase prý opruzovala tam, kde jsme dříve žili. Pak mi volala, jaktože jsem jí nic neřekla a kde jsme teď, že zajde. Změnila jsem si kvůli ní i číslo. Je to takové bizarní, ale kdo nikdy takového člověka nepotká, jen těžko to pochopí. Teď se tomu všichni smějeme.

jednou vyprávěl, že jeho...a pak mě ještě zavřou:)

jednou vyprávěl, že jeho babička upekla obtížné návštěvě bábovku plněnou dřevěnými pilinami. A byl pokoj.

Stačí párkrát po sobě...zjistila jsem,že né opravdu nestačí někteří lidé mají snad opravdu hroší kůži a když jim člověk dá najevo,že z jejich návštěvy není nadšený ani to s nimi nehne.
Copak se musí i rodina navštěvovat denně a bez ohlášení.Poslední dobou nemáme s manželem žádné soukromí.

..to taky ..zajímá.