JAK se znovu zamilovat do svého manžela

:-)))) Tome ty jsi fakt borec a nebýt tebe tak skočím už pod vlak.. nebo nějaký jiný do postele, ty mě dokážeš úpřimně rozesmát..já fakt nevím taky si myslím že budu nakonec svobodný, že už je to dávno rozhodnutý akorát se tím morduju (a až zjistím jak dlouho tak budu neskutečně nasraný !!!) mám stejný problém jak Heduš,já si na ten způsob života zvykl, musím změnit myšlení, ale čekat nemíním až jestli náhodou někoho doma přejde druhá míza a bez újmy!!, já tomu nevěřím, mám tak pěknou ženskou že v jejím věku (40+) se v obchoďáku po ní otáčejí 18 letí kluci a slintaj (a ona mě přesvědčuje že ji sex nebaví..),já nejsem idealista a proto už nevěřím, tak já se taky svěřím že jsem z města :-)) ale mám už rozjednaný bydlení v hlavním městě akorát né v ČR. takže adkvátně změna práce atd. já podnikám už kroky který jak říká Heduš znamenají změnu myšlení a dosavadního života, dopřeji tu svobodu manželce, za 2 hodiny mám jednání a za týden další a pak další tak uvidím kterým směrem to půjde, ale já jdu do toho radikálně.Nejsem vyčkávací typ a 1/2 roku je na můj vkus příliš. Jediny co by mě tady udrželo, že bych byl na chlapy a našel někoho tak pohodovýho jak je Tom :-)))))))))

Já taky myslím, že Laura má pravdu. Já jsem v opačné situaci než vy. Já mám toho manžela s druhou mízou (jak jsem psala). Visí neustále na facebooku, na internetu, přátelé si hledá o generaci mladší.... Mě naznačuje, že jsem (39 let) stará, usedlá... Myslím, že jsem stejná, ale on začal bláznit. Mám ho stále ráda, ale jeho nezájem o mne mě deptá. Pokud já nepromluvím, je doma ticho. Přitom si pamatuju, jak u nás bylo veselo, pořád jsme si měli co povídat, na pivo jsme chodili spolu.... Je mi to líto. Snažím se být atraktivní, štíhlá... ctitelů mám spousty. Jenže já chci, aby se mi "vrátil" manžel. Nic víc. A teď k tomu, co napsala Laura. Já dělám snídaně, svačiny, manžel nemusí na nic šáhnout, nedělá nic, jen blbne. Zjištuju, že čím víc okolo něho prdelím, tím méně si mě váží a vidi ve mě opravdu tu puťku od plotny. Takže asi fakt neskákat tak okolo nich. Myslet víc na sebe. Ono je to hodně těžký, protože já si na ten život zvykla a teď to znamená změnit myšlení atd. Takže budu muset počkat, jestli druhá míza přejde nebo ne.:-(

No, myslím, že jsme na sebe práskli už dost, ale když řeknu že jsem z velkoměsta, tak to už je anonymita sama :-) ne? Ale jak na to myslím, tak na to Laura kápla... holky se asi s námi dusí, je třeba si je přestat všímat, zdržovat se víc na stavbě, v garáži a v práci aby nás doma potkávaly co nejmíň a dopřávat jim svobodu... a uvidíme (třeba budem pak svobodní všichni :-))) Pepo, my to asi nevyřešíme, chovat se jinak neumíme, tak nám toho moc nezbejvá, než několik let počkat, ale sere mě to :-(

Pepíku a Tome, vy bydlíš ve...Tome co myslíš ty jako muj mluvčí? :-)Nezacházíme už moc od tématu a nebouráme tu důležitou anonymitu zde?? Já počkám až na tebe..

Pepíku a Tome, vy bydlíš ve městě nebo na vesnici? To na ty vaše ženský může mít vliv.

Nech toho planýho mudrování,...Nijak, ja tam od ty doby nebyl v tom šantánu, na pivo chodím málokdy a když už tak 1x za týden(vyjímečně 2x), a ještě chodím do jinýho konkurenčního podniku, takže já jí nijak nenadbíhám, já myslím že si mne natipovala podle dýška co jsem nechával při placení u jejích kolegyň na baru, někdy mám dobrý kšefty a taky dostanu něco bokem a nejsem lakomej, ta cejtí prachy, ale jestli mě krize zlomí vaz tak si o mě ani kolo neopře, tu nejvíc vzrušuje moje pravá zadní kapsa :-))) to je přece jasný

Já jsem se původně stotožnil...Nech toho planýho mudrování, Pepo a radši nám řekni, jak jsi pokročil s tou kuchařkou, která po tobě pokukuje a je prý na ženáče :-)

Nesnažte se to pochopit, mluvte o tom, fakt se to dá do pořádku a možná to bude vyšší level. Teď už musím pracovat na důchod...

Já jsem se původně stotožnil s Tomem, ale taky si myslím že neexistují totožné případy ani řešení, každý to má v něčem jiný, ale co je identický: ty mojí už delší dobu byly i řeči okolo sexu protivný, všechno označovala za úchylárny a úchýláky atd, a potom ještě s oblibou používá ten výraz "jak to má všechno vydržet? a co má stále vydržet?" a já nevím o čem mluví?!?!, netlačím na pilu jak jsi radila nechávám to žít, je jisté že každý z nás máme jiný životní příběh, jinou profesi, bydliště, ale je zajímavý jak se některý problémy neuvěřitelně podobají a shodují se s věkem a dobou společného soužití

No Pepíku, dnes si asi půjdu koupit láhev rumu, sednu se psem na kopec a budu přemýšlet, jestli je Bůh na svůj výtvor "muž a žena" pyšný , nebo šlo o slepou vývojovou větev a měli jsme být hermafroditi... :-))) Protože to nemůžem nikdy pochopit.... nikdy :-)))

Byla jsem permanentně naštvaná, jen přišel domů, lezl mi na nervy při všem, co dělal a když se snažil, bylo to horší. Chtěla jsem pryč a nevěděla kam, chtěla jsem něco a nevěděla co. Rád dělal, co jsem řekla, nebo chtěla, ale já nerada přikazuji, poroučím a kontroluji, spoustu věcí si udělám sama. Myslím, že ta podstata je v té těsnosti vztahu a to musí přijít určité rozčarování. Jsme slušní lidá, citliví, nechceme podvádět, moc to prožíváme. Promluv si o tom, co cítíš. Je to těžké mě se to dlouho nedařilo, protože jsem vždycky vytekla nebo se rozbrečela. Pak se ukázalo, že žijeme obá v omylu a máme se rádi. Ty můžeš dělat jediné, odklonit myšlenky, něčím se zabavit, mít odstup.Ale nenapáchat nenapravitelné škody s nějakým pochybným vztahem bokem. Jsem ráda, že jsem do toho sama nešla.

Tak nemyslím, že by platilo něco univerzálního. Neměla jsem nikoho bokem, sex mi byl protivný a hrozně mě to štvalo, že je mi sex protivný. Někdy jsem si přála umřít, protože jsem nevěděla, ja budu žít dál, ten tlak byl hrozný, měla jsem pocit, že něco musím, nebo měla bych a přitom to bylo čím dál horší. Já, ti chlapče nevím, čím to je. Bylo mi mezi 40 až 50, když mám být konkrétní.

Jestli mohu přispět poznatkem - tak jak poisuje Laura tak to unás bývávalo, po sexu se každý otočí a spí, akorát si už ani nevzpomínám kdy to bylo naposled...:-( a skutečně se mi to jeví být neskutečné, že čekáním za těchto okolností se něco spraví, zajímalo by mne úpřimně Lauro ty jsi v tom období čekání měla někoho bokem? Já se nemůžu zbavit dojmu, že řeším neřešitelné, já nejsem tak trpělivý jak Tom a jsem hrozná cíťa a už mně to psychicky vyčerpává, já myslím nevydržím čekat až se stane zázrak a manželka se začne chovat jako moje manželka, teď se chová jako cizí člověk bez citu ke mně a bez jakékoliv odpovědnosti a hraje si na absolutně soběstačnou, snaží se i opravit si na svém autě drobný věci sama! Jen aby nemusela říct o to mě. Já se začínám učit vařit ve svých letech, to k ničemu dobrýmu myslím nevede, ve všem má Laura pravdu, ale o tom čekání mám neskutečně velké pochybnosti.

Tak to si Lauro vezmu k srdci "neplnit přání než bylo vysloveno..." a s tím mužským uvažováním a otočením po sexu - to na ni sedí... Čas ukáže, jak bude dál.... Jenom nevím, jakto bylo s tvým mužem, ale takřka spolu nemluvit, nedotýkat se a čekat 2,3 měsíce na chvilku sexu a to několik let - to je hodně těžké... přistihuji se, že mi začínají vadit v TV erotické scény, články v časácích, a ono se to na tebe cpe směry... (před chvíli nabídka valentinských knih :-))) Jo jo, je to těžké... že Pepíku?

Toníku-Já ho mám ráda svého muže a tak to je a bude, je pro mě životním druhem, se kterým můžu mluvit o všech věcech a taky on se mě zeptá na moji intuici, když má problém v práci a já tomu ani nemusím tak rozumět. Je část mě samé a já příliš nesnáším nevhodné mazlení, cintání, projevy přízně, nošení kytek, mě je za něho nějak trapně...nevím, nejsem tvrďák ani cynik, jsem duše citlivá až moc, ale mám to chlapské uvažování Po dobrém sexu se spokojeně otočím a spím. Možná je tvoje žena taky tento typ.

Ano, čekat, přejde to. Je to těžko uvěřitelné, ale zdá se mi, že píše můj muž před několika lety...Samozřejmě nečekat, jak hlídkující pes a hlavně nesnažit se plnit přání, ještě než bylo vysloveno. Té dobroty je někdy příliš, já si připadala jak tupec, a on se divil proč? Ženy nejsou stejné a některé mají víc mužského uvažování a tím to je.

...no ale asi nejsem tak dokonalý, když píši sem...právě tu oporu prý žena ve mně necítí... No nadpis je o zamilovanosti, ale já bych tedy po těch skoro 20 letech mluvil spíš o "zamilovanosti veteránů" :-) Prostě jen bych chtěl cítit, že manželka je ráda, že mně má, že ji mé doteky slovní i fyzické jsou příjemné, že jí můžu když to budu cítit něžně pohladit, přivinout k sobě atd... no a te teď s Pepíkem nemáme a tak jsme z toho smutní, rozladění a štve nás to... Za ty roky jsme toho spoustu prožili, v posteli (teda s manželkou, né s Pepíkem:-), s dětma výlety, dovolené, hory, voda, moře.... snažil jsem se jí ty krásné chvíle připomenout, máme tuny fotek - ale ona nechce, vidí jen to špatné, prostě ji neimponuji, nemá mně už ráda, chce žít jak sourozenci... Na druhou stranu chápu, jestli sem se ji už nějak zprotivil, odcizil, že opravdu nemůže mít chuť na nějaké mé lichotky, či doteky. Tak to je a mně by třeba Hanko zajmalo, jak se snažíš .... zkoušíš si připomenout staré krásné zážitky, nebo něco jiného... Mně už se ale zdá, že už jse své všechny trumfy ukázal a po těch letech ji už nic jiného nabídnout nedokážu. Zbývá pak jen čekat?

To je na jiné téma, není tady někde už založené? Mrkněte tam.

prosím vás jaký máte vztah ke svým sourozencům? Apolena

Milane, nemáš pravdu.Pochopitelně jsem manžela od začátku milovala- a hodně dlouho.Ale pak se to někam ztratilo.Tak, jak to popisuješ.Problém je v tom, že si sám hned neuvědomíš, co se stalo.No, a když ti to dojde, pak máš šanci s tím něco dělat.Zas si u toho druhého co nejvíc všímat toho dobrého, co v něm je.