jídlo jako závislost

me je trinact a jsem zavisla...tak to ti závidím a teda upřimně .teda ne váhu ani výšku .já přes den nepotřebuju jíst ale padne desáta hodina večer a já jsem shopná se v noci každou hodinu vzbudit a jít jíst.přes den si já nedokážu jídlo vychutnat.

me je trinact a jsem zavisla...No teda Terezo, soudě dle tvé váhy a výšky, buď naprosto v pohodě, ty asi na jídlo skutečně pouze myslíš ...

Ahoj Marti,mrzí ma že ti...me je trinact a jsem zavisla na jidle vazne nevim co s tim v noci teda na jidlo nemyslim ale kazdy den ano je to priserne a navic uz mam padesatpet kg a stosedmdesat cm

Ahoj holky, tak to jsme ted...Před chvíli, když jsem si uvědomila, že jsem ještě od oběda nepřastala jíst a to je půl 12 večer, tak mě napadlo jestli to není nějaká nemoc nebo něco. Zadala jsem do vyhledavače přejídání a doufala, že najdu jasný návod jak se toho zbavit a místo toho, zjistím že jsou další a mají stejný pocity....moc by mě zajímalo jestli je to doživotní, protože občas mám období kdy jsou moje stravovací navyky v pohodě, ale změní se životní situace a jsem zas ,,v tom".

to dana !!!
= to že prejedanie je skutočná závislosť predsa nepopieram!! áno závislosť to je, psychická.... tvrdíš, že z prejedania si tažko pomožu ľudia sami....teraz s tebou nesúhlasím ja....určite je fajn, nájsť rozumného psychlogoga, špecialistu, ktory ti ukaže cestu, ako z toho kruhu von, ale v konečnom dosledku je to cele iba na TEBE. (alebo na človeku všeobecne) Ten psycholog ti nebude za riťou ked pojdeš do chladničky...ten ti nepovie, toto nesmieš...je to vždy len na voli toho človeka, či sa bude riadiť radami toho psychlologa....stotožňujem sa z názorom, že je určite rozumné niekoho vyhľadať, prejedanie sa je psych. choroba, to áno.....no v konečnom dosledku to zavisí len na nás...na každom z nás...

můžu být najedená,nachystaná spát.příjde muž s hospody,třeba se nehádám,ale přímo žeru,páté přes deváté,mastné,sladké,jogurt.Že normálně bych to nedokázala,asi zase místo prášku NA UKLIDNĚNÍ-nevím.

Prosím, nevěřte Markovi. Zhoubné přejídaní je skutečně závislot. Sice funguje jinak než závislost na drogách, která je i fyzická. Závislost na jídle je jen psychická, proto ovšem není méně vážná. Z přejídání si těžko pomůžete sami a osamělý boj je neefektivní. Najděte si psychologa, který se problémem zabývá a choďte na psychoterapii. To je jediná cesta ven ze začarovaného kruhu. Opravdu.

....s jedlom je to naozaj ako s cigaretami, pokial uveriš tomu, že si závislá, tak to v tebe vyvoláva zbytočný stres...akonáhle sa pokúsiš od toho odpútať, oslobodí ta to a ukáže novú cestu...nikto nieje závislý...je proste fakt, že každý si za to može sám. Skúsim pre príklad napísať niečo o sebe...som muž, 25 rokov, momentalne mam asi 73 kg pri výšle 178 cm....tiež mam problem s jedlom...asi pred rokom som vážil 84 kg, za asi 5 mesiacov som schudol na 59 kg...proste som prestal jest /chyba!!/, lebo som chcel byt stíhly...hmm...dopadlo to tak, ze mam teraz 73 kg, teda som opat 14 kg nabral a to len vdaka tomu, ze sa neviem kontrolovat...schudol som síce nezdravo, lebo som nejedol, no momentale mam precitane mnozstvo kníh, platim si osobneho trenera vo fitku, cvicim, plavam, mam okolo seba ludi, kt. sa skutočne stravuju zdravo...no vdaka obrovskemu stresu a tlaku okolia si povedzme 6 - 10 dni v mesiaci doprajem obrovske zracie dni, kedy si doprajem vsetko, tak ako to hore popisujete....potom vynecham fitko...dam si zase tyzden pauzu a mam 3 kg hore...a takto to ide a ide...neviem sa toho zbavit...ale ako hovori aj moj trener, je to prote o voli...o sprostej voli, staci chciet...neexistuje asi nejaka "univerzalna" rada na to ako sa toho zbavit...jedina cesta je jest skutočne 5-6 mensich jedal denne, vo vyvaženych davkach...vypočitanych podla fyzickej aktivity + bazalneho metabolizmu...atd..proste jest tolko co telo dokaze spalit, rovnomerne a stale.. a je to proste o tom sa to naucit dozivotne dodrziavat...kazdy si predsa moze rozkazat...viem ze to je tazke, poznam to...tiez si niekdy rozkazat nedokazem....a od toho sa odvíja ten začarovany kruh...neexistuje totiž slovo "ja to nedokažem" ale predsa to dokážeme...pretože sme strojcami vlastneho štastia a chceme byť šťastní.... :)

suhlasim s prispevkom hore...

zdravím,
mám problém a...hele sice nejsem doktorka ale poradím ti. s jídlem je to jako s cigaretama, když říkáš že jsi závislá tak jsi ale když věříš že nejsi a že dokážeš říct dost tak uvidíš ty změny. skus jíst čínské polévky v sáčku. jez v pravidelnou dobu a omezuj jídlo. postupně ne najednou.

ahojky,tak vidím že nejsem sama kdo je závislák na jídle.Já mám stejný problém,stres,strach,pocit prázdnoty ale někdy jen tak.Přibírám čím dál víc na váze a jsem fakt neštastná.Chodila jsem i do kursu hubnutí,za tři měsíce jsem dokázala zhubnout 12kg,ale do pul roku jsem to měla spátky tu hmotnost.Pravda je že mám problémový život,nemužu změnit to co mne trápí,myslím že to přecpávání je psychycká nemoc,ale co s tím.

Presne ja už neviem čo mám...Ahoj Ivo, úplně Ti rozumím. Také se přejím, až je mi špatně, ale už přemýšlím, co bych ještě snědla. A jen mi trochu odlehne, zase se najím a je mi opět špatně. V hlavě to vím, v hlavě mám srovnané, že to v tu chvíli do té pusy nemám strkat, ale stejně to sním. Zkoušíš třeba návštěvy u psychologa? Nebo bojuješ sama? Já mám totiž pocit, že sama to nedokážu ovlivnit, nedokážu s tím sama nic udělat.

Ahoj všichni, mám stejný problém s jídlem, dost obdobný jako popisovala Martha. Jdu z práce domů a už se úplně třesu na to, až si doma něco připravím k jídlu. Příprava musí být rychlá, protože po tom jídle hrozně toužím. Hezky se řekne, jezte, až budete mít hlad, ale je to tak silné nutkání, že tomu nejde odolat. V tu chvíli si říkám, nejez to, bude Ti špatně, přece s tím dokážeš bojovat, dokážeš si nakázat, aby jsi to nejedla, ale stejně to sním. Pak přichází výčitky, ale také spokojenost s tím, že mám plné břicho. Samozřejmě mě tento způsob stravování ubíjí, po porcích, které do sebe nacpu jsem úplně odrovnaná, pak mám pocit, že nemůžu dělat vůbec nic. A takhle pořád dokola. Večer ve vaně nebo před zrcadlem vidím, jak moc jsem přibrala, že mi narostlo břicho, mělo by mi to být odporné, ale mně to odporné není. Před 2 lety jsem vážila o 10kg méně a vím, že jsem se cítila skvěle, měla spoustu energie. Teď jsem ubitá,nepříjemná na lidi, dokonce i na svého přítele, protože jídlo vztahy jako přátelství, partnerství úplně válcuje. A samozřejmě nejvíc válcuje mě samotnou.Moc ráda bych s tím něco udělala, ale myslím, že sama to už nedokážu. Byla jsem u psychiatra, který mi ale předepsal antidepresiva, která dle mého nejsou řešením. Zatím je neberu, protože si myslím, že jsem ubitá a nešťastná jen díky přejídání a ne díky tomu, že bych trpěla depresemi. Máte-li někdo kontakt na nějakého odborníka, který by mi poradil, budu za něj vděčná. Díky

taky občas mám nepřekonatelné chutě. Třeba večer někam jdu a jak se mi vetře myšlenka, že po cestě mají výbornou pizzu, neodolám a kousek si koupím. naštěstí tak jednou měsíčně se to stává. Nebo když se doma vyskytne vlašák, sežeru skoro celej kelímek, tyhle saláty miluju! když si dám trochu a vím, že v tý lednici ještě je, nemyslím na nic jinýho.

Snažím se ale jíst zdravě až dietně, až na tyhle prohřešky. K obědu většinou pečivo a sýr cottage, svačina banán, jogurt, nebo v poslední době moje zamilovaná vařená kukuřice. Ale někdy to prostě nejde odolat. postavu mám ok, ale ráda bych tak dvě tři kila dolů.

mimochodem némam problémy ani fyzické( mám skvělou linii) a ani psychické(cítím se skvěle) je důležité o svoje tělo pečovat at´už to správným jídlem nebo jen klidnou vycházkou po parku - je nutné prostě něco dělat!

tak já vám něco povím:Co mám dělat?

I když léčení některých nemocí vyžaduje odřeknutí od všech předmětů, na kterých máte závislost, tak u jídla to neplatí. Přísloví „Vše nebo nic“ radši zapomeňte, neboť vzdát se jídla celkově není možné a ani to není nutné!

Moc prudké odmítnutí všech vašich „dobrůtek“ jen zvětší vaše touhy! Obvykle se člověk začíná stresovat a schovávat se, aby snědl své pochoutky, což vede k pocitu viny před samým sebou.
Jestli máte hlad, určitě si něco vezměte, ale jen trochu – zažehnáte tím hlad, ale budete spokojení, později si můžete zase něco vzít, až pocítíte hlad.
Buďte rozumní a jezte s rozvahou - „Není všechno dobré, co chutná dobře na jazyku!“
Je nutné se naučit rozlišovat opravdový fyzický hlad od toho psychologického. Představte si škálu od 1(mám hrozný hlad) do 10(ježiši, nemůžu ani vstát). Snažte se obejít oba konce. Jezte pouze, pokud pociťujete opravdový – fyzický hlad mezi škálou 2-3 a končete u optimální sytosti 5-7.
Je důležité upustit element psychologický – mnozí lidé jedí z nudy, díky stresu, kvůli hormonálním příčinám nebo smutku. Zkuste tyto problémy řešit s pomocí oblíbeného filmu,

a pokračuji:
, knihy, koníčku nebo přátel – prostě toho, co máte rádi!
Nepotřebujete plnou ledničku, stačí jen pár věcí, které bude zrovna potřebovat – nedělejte si zásoby jako ježek!
Jídlo u televize nebo za prací – copak si už i na stravu nemůžeme udělat chvilku? Mnozí lidé po nějaké době už i televizor nezapnou, aniž by měli něco k snědku na klíně. Avšak je to taky závislost!
Vyhoďte z hlavy pojem „fastfoody“!
Přestávky mezi jídly musí být nejméně 4 – 5 hodinové. Žaludek za tu dobu vše splní a zpracuje a je připraven k další práci.

V dnešní době jsou velmi populární diety, mnohé z nich jsou však až moc kruté! Zoufalé ženy je praktikují a trápí se, aby se zbavily svých problémů, ale v důsledku je efekt opačný. Lhůta diety končí a začíná hektické období pojídání všeho, co se nesmělo. A tedy váha letí zase nahoru, ale peníze se už nevrátí. A proto vyhýbejte se všem dietám a radši zkuste jíst s rozvahou!

Zdravím všechny
ano mám také ten samý problém jak vy tady. Jsem z toho stejně zoufalá jako vy. Mám uplně ty samé příznaky jak vy psychika=jídlo.Také mám s tím problémy tak cca 2-3 roky..nevím čím to je že jsem si zvykla řešit jakékoliv vnitří rozpoložení jídlem ale je to tak. Myslím ale že neexistuje žádná hmotná věc která by nám pomohla s tímto problémem přestat. Je to pouze sebeovládání bez toho to prostě nepůjde ...vím to uvědomuju si to i když zatím bez úspěchu...ráda si s kýmkoliv popovídám pa

Ahoj, opravde jsem fakt rada, ze nejsem sama. jA JIDLO MILUJU a muj problem je presne ze jen co prijdu domu vyzeru lednicku, mzuu jist klidne i 2 hodiny v kuse. Neumim jist normalne, bud vubec nebo jak o zavod. Drzela jsem se ted tyden, ale od vcera to jede znova a vse mam zpet, neznate nekdo neco co pomuze????nebo omezi chut, dik

... jdi znova k tomu psychologovi, i když ti to není příjemné... nebo si myslíš, že ti tady na netu někdo pomůže?? Jsi bláhová...
Co vlastně čekáš... až ti někdo řekne "nežer" !!?!?!? Marš k psychologovi...