Jste spokojeni se svým životem?

Víš když si přečtu ty příspěvky a poslouchám lidi-všichni si jen stěžují:on mi udělala tohle,ono se mi stalo tohle,život stojí za h...,a za to může vláda a já nevim co ještě.
Prostě všichni jim ubližujou a maj hrozný život.
Kdysi jsem měla taky k tomu takový přístup.
Strašnej chudák,co se mu dějou hrozný věci a všichni jsou zlý:-))))))
Naštěstí je to dnes jinak.

Petře,to není tvrdost.Jen jsem dlouho žila moc ošklivě.A vím co je skutečné dno a dívám se kolem sebe,co to znamená opravdu mít se špatně a co to je opravdová tragedie.
Myslíš,že si nikdy nepobrečím?Kdepak dokonce zuřim.A umim se litovat,ale to musí travt jenom chvilku,pak se člověk musí sebrat.
To že nikdo není spokojen se svým životem je jen a jen v něm.

Má pravdu předsedo !!!!!!!

Prdlačka a tisíckrát ojeté psychologické kecy.
Kdybych se rozkrájela,tak už nikdy spokojená nebudu.

Život není ani takový,ani takový.Je takový,jakým vědomím,radostným nebo smutným jej zabarvíme.

Aničko,nepíšeš špatně,ale čiší z tebe tvrdost a z tou se žije smutně.

Naprosto-každý svého osudu strojvůdcema já beru co mi život nabízí a přemýšlím vždy proč a co s tím udělat.
Jsem štastlivec.Nestěžuji si.
Samozřejmě,netvrdím že se mi nestávají zlé věci-někdy hodně zlé a jeden čas mého života jako by nebyl.Někdo by řekl,že jsem ztratila 6 let života,ale všechny události mají svůj smysl a já dnes vím,že pro můj rozvoj to bylo nesmírně důležité,-dnes bych nebyla kdo jsem a nevážila si toho co mám.
Což pochopíte vždy až s odstupem a vše do sebe dokonale zapadá.Až mě někdy mrazí.
Nikdy nesmíte přemýšlet tak,že jste chudáci,že se něco stalo-nehledě na to,že může být mnohem hůř,ale říci si:proč se tohle děje?k čemu mi to asi má být do budpoucna užitečné??
většinou na to v ten moment nemůžete přijít,ale ukáže se.
To,jak se nám bude líbit náš život je v našich rukou-nikdy se člověk nesmí litovat.

zatím se svým životem spokojená moc nejsem (je mi 19) ale neztrácím naději. Věřím,že se to všechno jednou vykompenzuje a začnu se mít dobře. život přece není rovná čára,ale stoupající a klesající křivka. Věřím, že my co jsme teď dole, budeme jednou nahoře.

spokojená se svým životem? To asi nikdy nezažiju. Jsem doživotní outsider, který nikdy nic nedokázal a jen čeká v koutě, než přijde jeho konec.

Já jsem byla milenka ženáče cca 2 roky.Pořád sliboval že se rozvede ..No prostě ta stará písnička. Samozřejmě jsem mu to žrala. Naštěstí jsem se včas vzpamatovala a kopla ho do...Dnes lituju promarněných roků. Naštěstí jen 2.

Jajo,proc si kazis takhle svy mladi a zivot vubec?To fakt nemas na to,se trhnout od rodicu,co bys jim taky mela vysvetlovat,jsi dospela,nebo ne?Treba si najdi nekoho pres net,prece se vdavat hned nemusis,ale tohle?

U mě je to těžká. Rozum mi říká abych byla šťastná - jsem zdravá, žiju v milujícími rodiči, mám báječnou sestru, ale uvnitř jsem nešťastná. Jsem už 10 (!) let nešťastně zamilovaná do jednoho muže, bohužel je ženatý a má malé dítě (2,5). Neví to. Nejhorší je, že bydlí v naší ulici a já ho denně vidívám, jak chodí s rodinkou na procházky. Strašně to bolí. Ale vidím že je šťastný a to je dobře. Ze srdce ho vyrvat ale nedokážu. Ráda bych se odstěhovala ale nemám peníze.Taky bych to asi doma těžko vysvětlovala proč. Zkouším se zamilovat do jiného, ale nedokážu to. Musela bych se přemáhat a to by nebylo fér vůči tomu druhému. Někdy si připadám jak v telenovele. Jenže ty končí svatbou což u mě nehrozí.

Nejsem spokojená,ve všem se tak nějak plácám,mám pocit,že všechno dělám špatně,jako kdybych něco hledala a ani nevím co:-( Není už pozdě (26)?

Jsem převážně spokojená. Můj mladší bratr to sice nechápe, prý dělá desetkrát víc věcí než já, která se jen válím na gauči u televize, ale mně to ke štěstí stačí.

bohužel já spokojená nejsem,jediné štěstí co mě potkalo jsou mé dvě krásné děti.Mám za sebou jeden rozvod a můj nynější partner je bohužel poznamenán dětstvím,kdy žil s despotickým otcem.Ne,že by ho napodoboval,ale právě naopak.Má strach z kontaktu z nadřízeným,ať již v práci či na úřadech.Nedokáže si nic vyřídit a tak radši lže,že je to vyřízeno a nedchází mu,že se stejně na to přijde.Mám místo dvou dětí tři a začínám být hrozně unavená.Kdybych měla dostatek financí,budu raději sama.Ale jsem na MD.

Smrt se nelepí na paty:)

já to mám podobný,ale občas po sobě házíme nože

takže jednoduše-smrt se lepí na paty

takže jednoduše-smrt se lepí na paty

Jsem šťastná - jak tak jsme se doma vyhrabali ze zdrav. problémů a žijeme v lásce. Máme si co povídat, vzájemně rozebíráme, co koho zajímá. Jsme vstřícní jeden k druhému a to je pro mě to největší štěstí.