Reklama

Konečně přes 40?

Lála (Čt, 23. 11. 2006 - 09:11)

Vaneso a co takhle začít po malých krůčcích měnit svoje zvyky, účes, oblékání, provokovat partnera apod..... opravdu nic razantního.
Dokonce ti doporučuji zamyslet se i nad tím, pokud bereš dlouhodobě hormonální antikoncepci, zda právě její účinky nemají vliv na tvé pocity, nálady, nechuť k sexu apod. sama jsem si prošla něčím podobným a když jsem musela z jiných zdr. důvodů vysadit HA, tak jsem se nestačila divit jak se měním.Dokonce i vůně které jsem měla léta ráda mi přestali vonět. no a tak jsem se po kousíčkách začalal měnit, tak aby to nebyly převratné skoky ze dne na den a přineslo to své ovoce. běžně se setkávám s tím, že se mi muži dvoří, dokonce mne teď jeden o 10 let mladší nadbíhá a netají se svým záměrem, čím více ho odmítám, tím větší má výdrž a i když mne také přitahuje, tak si říkám proč to řešit s někým jiným, když to mohu přenést na svého partnera. Výsledek je úžasný.

Jinak HOLKY, těch 2x2O jdeme s kamoškama pořádně oslavit tento pátek.Budem samé 4O cítky.

DÁDA (St, 22. 11. 2006 - 22:11)

Vanesso ,já jsem vůči bývalýmu manželovi žádný vyčítky neměla o tom že se s ním rozejdu jsem přemýšlela asi dva roky.Náš vztah byl vyhaslý a to totál:(ty píšeš,že se s mužem máte rádi tak to je potom jiná:))Moje manželství už se nikam nevyvijelo stagnovalo na mrtvým bodě:(neměli jsme si ale co říct,strašně jsem se trápila,věděla jsem ,že to chci nějak řešit.Dopadlo to tak jak to dopadlo ,zamilovala jsem se do jiného muže a pk události nbraly rychlý spád .Neříkám ,že to bylo snadný,odešla jsem bez ničeho,ale nelituju.Zase jsem šťastná...

Vanessa (St, 22. 11. 2006 - 22:11)

Dado, to je sice hezka rada, ale mam fakt tak male dite, taky je mu 2. Pripada mi to dost nefer, rict si ze mam sveho manzelstvi pokrk a utnout to. Take tak trochu tusim ze i ten muj je podobne povahy, vis my se mame radi, ale nema to stavu, anebo se k sobe zas tak nehodime. Ale co ten nas klucina? Mimo jine, proto pisu sem na doktorku, vypsat se, postezovat si. Doma se takhle rozpovidat samozrejme nemuzu.
Jinak mas pravdu, nejlepsi by bylo zmenit zivot od zakladu, ale, jak to delas? Ja bych mela velke vycitky. Anebo ne?

DÁDA (St, 22. 11. 2006 - 21:11)

Je Vanesso vidět ,že jsi v jádru sama se sebou velmi nespokojená.Já mám taky malé dítě a nemůžu říct ,že bych neměla čas na sebe a svoje koníčky.Musíš to chtít Změnit,taky jsem nebyl spokojená v manželství ,ale udělala jsem radikální řez a po 18ti letech jsem se rozvedla.Pak jsem se stačila znovu vdát a jsem spokojená ,nelituju svýho rozhodnutí!Nezapomínej ,že každý jsme si srújcem svýho štěstí,ale nečekej moc dlouho ,protože v našem věku přece jenom už toho času na radikální řešení přece jenom tolik není.Je to jen na tobě,jestli se chceš jen litovat nebo s tím vším něco udělat.Přeju hodně štěstí :-))

Vanessa (St, 22. 11. 2006 - 20:11)

Tak u me uplny kolaps. Konecne zacinam prichazet na to kdo jsem a co chci, ale nic z toho nemuzu. Jsem v dobrem ale nepravem manzelstvi. Nerozvijim svoje schopnosti. Nerozvijim svoje talenty. Neumim se chovat. Neumim si vcas vyridit sve papiry. Nesnasim jednotvarnost, ale kazdy den je stejny. Mam hrozne male dite na to, abych se mohla venovat sobe. Akorat tak vzhled jeste ujde, lidi mi hadaji dokonce 28!!! (a to kdyz me potkavaji v plavkach). Muzsky se otaceji, ale ja se za peknym muzskym neotocila leta, oni snad uz zadni neexistuji, anebo se mnou neco je, jakobych jim videla az do zaludku. Kdyz se obarvim na blond, chci byt bruneta. Kdyz jsem bruneta chci byt blond. Najde se nektera co se citi podobne?

ll (St, 22. 11. 2006 - 20:11)

Parada!!

Uncaria (St, 22. 11. 2006 - 10:11)

Ja se citim porad jak v puberte.-)Samo ze bych brala 20roku ,ale jsem spokojena i ted Ve skole jsem byla za osklive kuratko Dnes je ze me celkem pekna zena,za kterou se i chlapi otaci a to zvedne sebedomi:-)

Johana (St, 22. 11. 2006 - 10:11)

Tak to vám závidím. Já mám něco lehce přes 40 a cítím se někdy na 70. :-(
Nevím, jestli je to tím věkem, ale najednou se na mě toho tolik sesypalo, že jsem se následně sesypala i já. Strach o dítě, stres, náhlé zdravotní potíže (návštěvy lékařů jsem si vybrala za celý dosavadní život během posledních dvou let), deprese, skřípající vztah doma...zkrátka "SUPER EXTRA SPECIAL"...
Pořád si říkám, že už to musí skončit a bude zase líp, ale nějak tomu přestávám věřit. Přitom mám teprve devítileté dítě. Nevím, jak to zvládnu...:-(

Ilias (St, 22. 11. 2006 - 10:11)

Ahoj Dádo a ostatní, je fajn, že to cítíte stejně. Když jsme se stejně starými kamarádkami pořádaly společnou oslavu, nazvaly jsme ji pracovně "11. výročí 29. narozenin". Už vloni jsem si nechala nadělit tenisovou raketu, učím se hrát, vůbec mi to nejde, neb jsem sportovní dřevo, ale HROZNĚ MĚ TO BAVÍ! A v tom to asi je, dokud nás bude něco bavit, budeme mladé, i když máme za sebou první návštěvu ordinace revmatologa :)))

Era (St, 22. 11. 2006 - 09:11)

:-))) to já jsem přímo retardovaná, mně je 4x10, ale jinak se mi daří úspěšně předstírat, že jsem normální dospělý člověk.

Lála (St, 22. 11. 2006 - 09:11)

Také jsem čerstvá 4O a mám spoustu starostí, problému atd...ale moje kamarádky i já jsme to přijaly jako 2x2O a věř, že to funguje.

DÁDA (Út, 21. 11. 2006 - 18:11)

ahoj Ilias jsem čerstvá 40cátnice:)) a cítím se velice dobře ,opravdu v mnoha ohledech líp než ve dvaceti.Mám 20 a 2 roky staré děti.Mateřství mě omladilo i duševně i fyzicky:))Je jasné ,že tu a tam nějaký malý zdrav.neduh se ukáže,že moje nahé tělo nevypadá zrovna jako mají modelky v časopisech,ale tím se netrápím:))je to totiž naprosto zbytečný,zkrátka mám ještě radost a chuť do života jsem aktivní ,veselá a plná nápadů.Do starého železa se rozhodně ještě necítím:))

Ilias (Út, 21. 11. 2006 - 14:11)

Ahoj vespolek, pro toto téma jsem si vypůjčila titulek knihy, která se mi dostala do rukou dávno předtím, než jsem, ač nerada, oslavila (letos v létě) čtyřicáté narozeniny. Hledám podobně "postižené" - jak se cítíte? Taky občas pozorujete rozpory mezi už poněkud vadnoucím tělem a někdy ještě trochu pubertálním myšlením? Taky máte občas pocit, že vaši situaci nejlíp vystihuje otřepané "mládí pryč, do důchodu daleko", ale přesto se v některých ohledech cítíte líp než ve dvaceti, kdy vás sužovaly (většinou neopodstatněné) mindráky? Těším se na vás!

Reklama

Přidat komentář