Krása mládí a moudrost stáří se spojily u SYSIFA

...jsi lékař jakého zaměření?

a jéje, další hrdina, který se nebojí ukázat svojí anonymitu a psát si sám s sebou. Když už máš potřebu odpovídat sám sobě a vytvořit tak dojem bučícího stáda, nechej si odstupy delší než pět minut; v čase, který neodpovídá ani školním přestávkách ani běžným pracovním pauzám, to působí více než nevěrohodně.

Týno, a není to jedno ? Hlavní je se nedostat k takovému doktorovi. I když on asi není doktor, spíš to bude takovej prudič jako ta Yosska, co neví co dělat nudou. Tak je pořád tady. Je ale neškodnej a plácá dál, protože na něj lidi reagijí, dokonce mu založili diskuzi, kde se může bavit, když nemá jinou náplň dne a života celkově ...

Formol, ty jseš Yosska alias Halina ? Jsi baba nebo muž ? Máš stejný styl psaní jako ona jako ona - urazíš každého, kdo s tebou nesouhlasí ? Jak to je, fakt jsi někdo jiný ? Týna

to 14. 12. 2008 20:24:18Nápad je to určitě dobrý, ale nedovedu si dost dobře představit, že by se realizoval jinak než jako komunitní skupina vzniklá tím, že se pozůstalí spontánně dají dohromady; vznik něčeho takového organizovaně přes systém zdravotní péče by v sobě měl docela dost morbidity.. A navíc by se jednalo o těžko průchodnou myšlenku (přehazování mezi rezortem zdravotnictví a sociálních věcí)...

No name 20:42:35Nerozumím asi dobře tomu, že "řešení je možné".Jaké tedy je?Jistě, každá nemoc má šanci, ale bohužel, ne vždy stejnou. A jistě se objeví léky i na nemoci, které dnes vyléčit nedovedeme, ale stejně jistě se objeví nemocí nové, se kterými si zase nporadíme. Asi aby se váhy nevykláněly jenom na jednu stranu.Pohádky, zvláště s dobrým koncem jsou krásná věc, ale k pohádkám se mohu jenom utíkat, ale život musím žít.

to Eli - s výrokem si už rozumíme.A já se zas domnívám, že řešení je možné. Opakovat se nebudu, psali bychom a píšeme de facto to samé Eli, jen jinými slovy.Pokud má společného jmenovatele ztráta, což znamená, že hovoříme o konci kde jsou jen pozůstalí, pak v tom případě by měl mít i společného jmenovatele začátek, kde má hlavně šanci život. A to každá nemoc a to mi promiňte, si myslím, že šanci má a ne že nemá! Kde " pozůstalí " by přestali býti pozůstalými, jen pozůstalá by se stala možnost. Nemyslíte? Ač spíše pesimistka, i přesto miluji pohádky se štastnými konci, kde zvítězí dobro nad zlem.Přiznám se, že vámi psaná ztráta byl opět jiný pohled úhlu, který jste mi tím umožnila - v dobrém.

to Formol - ach tak, vy jste měl na mysli především " experty " píšící na internetu lži, že se nedá nádorové onemocnění nikdy vyléčit, pardon. Nyní jsem v obraze, rozumím, chápu a souhlasím.Ptáte se mě, jestli mě napadá jiné vysvětlení, než-li hloupost nebo zvrácenost? Ano napadá, ale to jde ruku v ruce s těmito slovními výrazy a tou je bez-pochyb, třeba nevědomost? Za sebe - pokud nevím, neznám, nerozumím - nestoupám na tenký led a především ne na led, kdy na ledě stojí spoustu lidí,kteří se obavají a čekají na záchranu, aby pod nimi, nebo pod někým led neprasl. Stačila by pouhá neopatrnost jediného kroku a jen, dva nebo všichni by mohli zahučet pod let a v neposlední řadě, třeba i já s nimi, v tom lepším případě. Neodvažuji domýšlet, kdybych přežila a měla na svědomí jednoho nebo všechny ty lidi, kteří stojí na ledě. A největší tragédií, vraždou všeho by bylo, kdyby tam stála třeba má rodina. Rozumíte? A o takové osvětě budoucích nebo stávajících " pozůstalých " jsem psala. Proto mě zajímalo, jestli něco takového vůbec existuje. Ani já o ničem takévém nevím - jen mě to přišlo na um jako, třeba dobrý nápad, kdyby se tím někdo začal zabývat. Co si o tom myslíte, Formole?

No name 17:17:23Asi si nerozumíme, výrok nikdo jiný ji na sebe vzít nemůže... jsem psala za sebe, nikomu ho nepodsouvám.Myslím, že není nějaký "souhrn řešení", naopak musí jít vždy o řešení individuální.Každé onemocnění, ať onkologické, nebo namátkou třeba ALS, probíhá a reaguje na léčení jinak už jenom proto, že každý člověk je jen jeden. Stejně tak jsou v každé rodině jiné vztahy a vazby. Snadněji se nese ztráta osmdesátiletého člověka, který prožil život mezi milující rodinou, naopak největší tragédií je ztráta dítěte. Někdo na sebe dobrovolně vezme dlouholetou péči o člověka v apalickém syndromu / velmi obecně - kdy je nemocný na úrovni téměř novorozence a potřebuje odpovídající péči, tento stav může trvat při dobré péči i mnoho let a nelepší se - vím o takovém případu/,zvláště, když jde o dítě, druhý by to nezvládl psychicky.Záleží i na přání nemocného, který může některý druh léčby odmítnout /někdy za něho v tomto musí rozhodnout i nejbližší rodina a na to už není vůbec žádný návod a není snadné unést takovou zodpovědnost/.Stejně tak ztrátu např. manžela zaplní někdo novým manželstvím za několik měsíců, jinady za několik let nebo nikdy.Nemusí jít přímo o některá nevyléčitelná onemocnění, ale o živelné či jiné katastrofy, kde třeba zůstane z rodiny jeden člověk.Společným jmenovatelem bych nazvala jenom ztrátu.

to 14. 12. 2008 15:33:14nejprve k "expertům" - pokud někdo po internetů šíří lži o tom, že nádorové onemocnění se nedá nikdy vyléčit a pokud vezmete v úvahu, že takováto lež může zabíjet, napadá vás jiné vysvětlení než hloupost nebo zvrácenost toho, kdo takové lži šíří? Přiznávám se, mě jiné vysvětlení nenapadá..ke "kuzrům pro pozůstale" (snad to nezní moc cynicky) - o něčem takovém nevím.

to Eli - podle toho jak odpovídáte na můj příspěvek se domnívám, že jste mu porozuměla zcela jinak. Samozřejmě, že mají " pozůstalí " možnost jakéhoko-li výběru řešní v dané situaci. O tom jsem psát nechtěla. Psala jsem o tzv. celkovém souhrnu možných řešení, jelikož nemoc - pacient, lékař - léčba, " pozůstalí " ač chceme nebo ne je pro každého individuální, i když základ jádra může mít podobné, stejné jmenovatele. Je mi naprosto jasné, že individuální řešení pro každého je nemyslitelné, to není z materiálního ani duchovního hlediska možné.Ovšem se domnívám, že je možné vjmout ze základu stručný návod k daným řešení - jako celek." nikdo jiný ji na sebe za druhého vzít nemůže, to je zákonité."Nic takového v mém příspěvku zaznamenáno není a ani by mě takový nesmysl nenapadl - to pro upřesnění Eli. Pokud to bylo myšleno jinak, máte možnost se k tomu vyjádřit.Ovšem s koncem vašeho příspěvku Eli souhlasím.

Nemyslím, že se zapomíná na rodinné příslušníky pacienta, mají možnost si přijít pohovořit s lékařem, kdykoliv potřebují, myslím tím spíše praktického lékaře, který nakonec takto nemocné pacienty doma ošetřuje. Je možná pomoc psychologa. Mohou se o své starosti a bolest podělit s přáteli, ale nikdo jiný ji na sebe za druhého vzít nemůže, to je zákonité.Z vlastní zkušenosti - předpokládá se, že příbuzní jsou / nebo by měli být/ v tomto boji, který bude dřív nebo později prohraný /mluvím o těchto případech/ silnější, protoženenesou tíži nemoci.Je pravda, že dopad bývá často těžší ne za života nemocného, ale někdy až za delší čas.

to Formol - myslela a myslím si to samé, co Vy. Až na jednu věc, s kterou si dovolím jak souhlasit i nesouhlasit. na ""experty"", kteří svými ""dobrými radami""/onkologové nikdy nikoho nevyléčil,.../ zhoršují psychický stav nemocných a tím i jejich prognözu - nepřímo je tím zabíjejí - a já si myslím, že takový člověk je nebezpečný hlupák nebo kreatura).se vším se dá souhlasit, jen se ohradím proti vašemu výroku " nebezpečný hlupák nebo kreatura ", pro příště, než ho i vy opět použijete.Domněnka, která není podložena fakty - upřesnění.Lékař vidí nemoc versus pacient, neočekávám osobně, že má nebo by měl vidět více. Oceňuji dobrý lékař versus nemoc - pacient. Ptala jsem se vás na domácí terapii, jelikož ji také vidím jako velmi důležitou. Ovšem si myslím, že se hodně zapomíná na tzv. " pozůstalé ". Pardon za toto slovo, ale myslím si, že je na místě, proto raději v uvozovkách, než-li se někdo bude čílit.Tito " pozůstalí " jsou postaveni a vhozeni do diagnózy stejně bosíma nohama jako pacient. Pacient bojuje s nemocí, psychikou, atd..., ale to " pozůstalí " také přeci Formole? Krom toho se drzr domnívám, že " pozůstalí " bojují s více aspekty, které jim diagnóza přinesla stejně jako pacientovi. Existují vůbec nějaké, řekněme osvětové kurzy pro " pozůstalé "? Jsou lidé, kteří nerozumí, nevědí, jak v takových chvílích postupovat, ani já, třeba. Jak s pacientem hovořit, chovat se nejlépe k danému problému a jak nejlépe jej řešit, aby to pomáhalo nejen oacientovi, ale i jim a v neposlední ředě i vám lékařům?

Určitě je to hodně důležité. Velkou roli (i v prognóze) hraje psychika, domácí podpora (individuální - pro někoho je nejlepší nemoc "ignorovat", pro jiného něco jiného) je v tomhle ohledu nenahraditelná v každé fázi onemocnění. Dokonce psychická pohoda nemocných ovlivňuje jejich další osud - nemocný, který je "v pohodě" i díky rodině má větší šanci než nemocný, který "to vzdal" (jen tak mimochodem, to je třeba základ toho, proč vzniklo tohle vlákno - na "experty", kteří svými "dobrými radami"/onkologové nikdy nikoho nevyléčil,.../ zhoršují psychický stav nemocných a tím i jejich prognözu - nepřímo je tím zabíjejí - a já si myslím, že takový člověk je nebezpečný hlupák nebo kreatura).Ale to jsem odběhl - prostředí včetně atmosféry, ve kterém nemocný žije, má na jeho stav velký vliv.

to Formol - zdá se, podle toho co píšete nelze vidět jen pacienta, ale i jeho protistranu - nemoc, lékaře, léčbu, etičnost, finanční prostředy atd. Díky za stručný náhled a ohrazení proti " odepsaný " bylo na místě. Rozumím a chápu.Zeptám se Vás Formole a zajímal by mě váš názor. Pokud je pacient ve stádiu nemoci, kde bychom mohli již hovořit o terapii paliativní, myslíte že důležitá, třeba důležitější je pak i terapiie domácí? Myslím tím, lékař učiní co je v jeho silách, ale to samé platí u pacienta a především v prostředí, kde a jak a ským pacient žije?

to anonym - Chtěl bych se ohradit proti pojmu "odepsaný" - než ho znovu použijete, tak se zamyslete nad jednoduchými fakty: Onkologická terapie vedená s kurativním záměrem je pro nemocného velmi náročná, navíc je i její cena vysoká. Prostředky ve zdravotnictví jsou omezené a je přeba je nějak účelně rozvrhnout. Je tedy vhodné trápit nemocného drahou terapií, o které víme, že mu nepomůže (nebo podle studií prodlouží život o pár týdnů, ovšem v hrozné kvalitě)? Nebo jinak - je etičtější neléčit nebo "léčit", i když víme, že zvolená léčba jen ublíží? A pokud by se na to podíval člověk z ekonomického hlediska (které je, bohužel, nevyhnutelné), pak si položí otázku: Je účelné nalít nemocnému do žil staticíce až milióny korun v podobě cytostatik a heroických chirurgických výkonů, když víme, že mu nepomůžeme; navíc za ty peníze by bylo možné vyléčit někoho, kdo vyléčitelný je. Ještě než se někdo ducha mdlého a rozumu zakaleného ozve, tak bych zdůraznil, že tady jde o rozhodování o terapii s kurativním záměrem (tj. se záměrem vyléčit) a o některé metody terapie s paliativním záměrem (některé metody biologické terapie sice nevyléčí, ale umožňují mnoho let kvalitního života se "zabržděným" nádorem - a když u 70 letého pacienta zastavíme nádor na 30 let, není to vyléčení, ale rozdíl je spíše akademický). Rozhodně to není o tom, že by se měli nemocní v pokročilých stádiích "vyhodit na ulici" - jde jen o to, že nemá smysl je trápit něčím, co jim nepomůže; vemkoncem onkologové by měli ovládat i symptomatickou terapii - tedy právě léčení nemocných v neřešitelné fázi onemocnění.

To noname: Sestřenice je zdravotník, sestra na JIP, takže si nedělala iluze, už toho viděla za 30 let své profesní dráhy dost. Říkala, že po dobu mužovy nemoci fungovala jako stroj, zařizovala ještě nová vyšetření u dalších odborníků atd., snažila hledat tu kapku naděje, ale věděla, že to nemůže dopadnout dobře. Lékaři - dá se sice použít slovo "odepsali", ale potíž byla v tom, že nemoc byla v tak pokročilém stadiu, že opravdu nešlo nic udělat. Chemoterapie měla alespoň zabránit dalšímu šíření, ale ani to nevyšlo.

to Formol - to samozřejmě můžete, vaše svobodná vůle. Zajímavé - taková odpověď mě nenapadla. Přeji tedy stálý úsměv a nejen na úkor tzv. prudičů.to Lyyn - jak to tehdy řešila vaše sestřenice, když se tuto diagnozu dozvěděla? Věřila do poslední chvíle, že se manžel vyléčí, nebo uvěřila lékařům? Neodpověděla jste mi, zda lékaři pacienta " odepsali ".

to anonym 12. 12. 2008 02:31:17 (moje motivace zde) - myslím, že když už vzniklo vlánko za účelem ventilace některých prudičů, můžu se alespoň na jejich účet bavit...do Lynn - ad nepochopení - přečti si ještě jednou co jsi napsala 1. 12. 2008 12:15:31. Trapně si hledáš zoufalé výmluvy - asi sama před sebou.ad lékař hulvát - Jsi snad ty můj pacient? Je snad Notora můj pacient? Má snad lékař povinnost se ke každému (včetně dealerů obtěžujících v ordinačních hodinách a "alternativců" přímo ohrožujících pacienty) chovat jako k pacientovi? Tak si laskavě představ, že by za tebou přišel nějaký hlupák a požadoval po tobě, abyses chovala ke všem lidem bez výjimky jako k žáčkům. je ti vůbec jasné, jaký nesmysl požaduješ? Už mě unavuje opakovaně vysvětlovat - ale vždycky se najde nějaký hlupák, který si myslí, že sežral Šalamounovo hovno a začne s tím znovu - "jsi lékař, nesmíš nazvat vola volem, krávu krávou, a Notoru blbou sviní".. ad ty jako zakomplexovaná hysterka - Jak prosté, drahý Watsone: Kdo jiný než zakomplexovaný jedinec (nebo "cíl") by měl potřebu opakovaně psát (a nikoliv OT) do vlákna určeného pouze a jenom k napadání jednoho konkrétního člověka? (zakomplexovanost tímto byla dokázána, protože všechna ostatní vysvětlení jednak ještě "drsnější" a jednak méně pravděpodobná). Hysterie (histrónská porucha osobnosti) se projevuje mj. i tak, že postižená (většinou jde o ženy) vykazuje známky sebestřednosti(vykazuješ - např. už tím, že máš potřebu mentorovat a stavit na obdiv svoji "dokonalost"), projikuje své chyby do druhých(opakovaně), nehorázným způsobem překrucuje logiku, pokud to vyhovuje jejím bezprostředním potřebám (upře nos mezi očima - opakovaně), upne se na nesmyslný požadavek, který "musí" být správný(viz. výše - a je ti jedno, že jsem opakovaně psal, proč je to nesmysl)... tyto rysy vykazuješ. Q.E.D.

To noname 12.55.23: Snaha byla právě ta chemoterapie, nabízela se možnost ještě nějaké experimentální metody použitelné na jaterní metastázy, ale potíž byla v tom, že meta byly i v dalších orgánech. Ty časové vyhlídky na přežití doktor sdělil sestřenici, ne přímo nemocnému, ten věděl, že stav je velmi vážný (vždycky vzpomínal někdejšího ministra Dostála, který měl stejnou diagnózu), ale zpočátku věřil, že to vybojuje.