Krize středního věku?

Děkuji za vysvětlení. I já jsem si navykl na samotu a vážně mi to vyhovovalo, ale jen do té doby než jsem poznal ji. Dnes jsem o ni definitivně přišel, a vím, že je to opravdu definitivní, protože je zásadová a neústupná. Musím přiznat, že ona dávala poslední rok mému životu smysl a teď jsem stále v tom tmavém tunelu, jen to světlo v dáli zmizelo a já nevím kam se vydat a jestli vůbec mám dostatek sil udělat další krok.
Vždy jsem byl ten, za kterým chodili spolužáci, kamarádi a spolupracovníci pro radu, chodí i teď jen já už poradit neumím. Sám bych potřeboval ukázat směr.

muže 50

Je mi čerstvě 40 jsem...si zvykla na samotu.Pokud někdo žije dlouho sám bez partnera,pak mu ta volnost začne vyhovovat.Seznámí se,jde se s ním někam pobavit,ale třeba žít s ním,bydlet už nechce.Partner jí je pak spíš na obtíž.Má tě jistě také ráda,ale vyhovuje jí to takhle.Vždycky je chyba,pokud se mladí brzy neožení,později už totiž nechtějí.

Čtyřicítka je přelomový věk. Člověk bilancuje dosavadní život, úspěchy, prohry, srovnává se s druhými. Podle nepsaných zavedených společenských norem by měl být již zajištěný, s nějakou kariérou, výdělkem, postavením, rodinou, dětmi. A když se něčím vymykáte, něčeho jste nedosáhli, něco neuskutečnili, např. nemáte ani vlastní rodinu či děti, z různých důvodů, jste pro společnost divní, neúspěšní, životní ztroskotanci. Psychicky je to dost deptající.

Je mi čerstvě 40 jsem svobodný, bezdětný a i já procházím krizí středního věku, před třičtvrtě rokem jsem se seznámil se stejně starou ženou, do které jsem se zamiloval. Bohužel i ona prochází stejnou krizí a úplně se uzavřela před okolím a ani mně si už nechce připustit k sobě. Vyzkoušel jsem snad už vše jak ji z toho dostat, ale mám pocit, že čím víc se jí snažím pomoci, tím víc se mi vzdaluje. Miluji ji a moc se o ni bojím, a i ona tvrdí, že mne má ráda, ale scházet se dál nechce a jen stále opakuje, že nemá náladu se s kýmkoliv stýkat, ani se mnou, ani s rodiči.
Jsem už bezradný a nevím jak dál

si,že by to měla o něco těžší,než třeba mladší.Pokud nemá 2-3 děti,pak to jednoduché nemá,protože málokterý chlap pak půjde do vztahu,kde je tolik dětí,cizích dětí.

ženská 40+ to má těžké. Přesně jak píšeš.

Pro ženu 40+ jseu k seznámení tyto kategorie mužů:
1. Divní chlapi, kteří se dosud z nějakého důvodu neoženili
2. Děvkaři, kteří potřebují další ženskou jako bokovku
3. Vdovci a rozvedení, kteří hledají posluhu k dětem a k vedení domácnosti
4. Úchyláci různých druhů

Může se člověk ve čtyřiceti ještě zamilovat? Připadá mi, že doba lásek je pryč, a životní pragmatismus a řešení různých starostí odsunuje city do pozadí.

chlapi, piste, jak prozivate...a musíme tu krizi nutně ve středním věku mít? Ženy mají přechod, část s komplikacemi velkými, část s malými a část to ani nezaznamená, akorát že nemusí mít doma v zásobě s křidélky ani bez křídelek.

Jo a jak zpiva Zmozek v...chlapi, piste, jak prozivate krizy stredniho veku?????

Stárnoucí muži, pořád...Klobuk dole, ti chlapi, co chodia sa potapat do Francuzska a na sluzobky do Ciny, ano, maju sa dobre, ale Ty mas svoju velku hodnotu a ja osobne viac obdivujem takych muzov ako si Ty, ktori vedia byt presne tam, kde ich niekto potrebuje, zvlast, ak je to postihnute dieta. Urcite je vela veci, ktore Ta vedia potesit a povzbudit a nemusi to byt prave Cina alebo Francuzsko. Kazdy mame svoj udel, ja mam tiez kamaratky v Taliansku, kde cele dni nic nerobia, chodia len po kozmetikach, butikoch a telocvicniach, lebo tam sa muzi o zeny inak staraju ako u nas a ja som unahanana, narobena, s tazkou Astmou, ale viem sa tesit aj z malickosti. Prajem vela sil do dalsieho zivota.

Jo a jak zpiva Zmozek v...Stárnoucí muži, pořád jsi ještě v nejlepších letech. Letos jsem oslavil 50 a nemyslím, že je to nějaká tragédie. Samozřejmě, nějaké zdravotní problémy se objevují, ale kupodivu to beru jako úplně normální, co k tomu patří. Prostě vím, že ráno se budu muset trochu rozhýbat než se motor prohřeje ap. Chodím hrát jednou týdně sálovou kopanou a to jsem ještě vloni chodil 2x týdně.
Jinak krize středního věku se u mě projevuje jinak. Mám postiženou dceru, takže jsem musel svůj život hodně přizpůsobit jejímu postižení.
Takže setkání se spolužaky je pro mě spíše traumatizující, když od některých slyším takovéto ležérní, že se před týdnem vrátili ze služebky z Číny ap. Nebo že potápět se již nejezdí do Chorvatska, ale do Francie. To jsou pro mě dost těžké chvíle, protože já tak maximálně mohu říct, že jsem před týdnem čekal, až holce skončí apileptický záchvat, abych mohl hodit počurané věci do pračky.
To je tak asi všechno.

Jo a jak zpiva Zmozek v pisnicce Uz mi lasko neni 20 let, tak s tim uplne souhlasim, 20, 25 je krasne, ale prilis hloupe obdobi, nebrat, nechtel bych ho zpatky ani nahodou, souhlas se Zmozkem, 30, 35 je super, fyzicka sila i rozum, to souhlasim s autorem, ze jsem si rikal, at mi zustane.... ale pak uz to jede dolu, 38 uz vnimam negativne, tech 35 je nejaky zlom, tak to aspon citim ja.... bohuzel cas, degeneraci, upadek, starnuti, priblizovani se ke smrti nezastavis...

Ale jo, to vite, ze se to tyka i chlapu, je mi 38 let a mam krizi stredniho veku jako vysitou. Byl jsem pred tydnem na srazu se stredni skoly a nemuzu to rozchodit. Moje spoluzacky jsou seriozni pani a moji spoluzaci strejdove. Ja si je ovsem pamatoval jako 18 lete jeste pubertaky. Ted po 20 letech se stalo s nimi neco hrozneho. To same se muselo stat se mnou, ale tim, ze se divam kazdy dne na sebe do zrcadla, jsem si postupne zvyknul a taky musim rict, ze cvicim a mam jeste vlasy. Takze snad to u mne neni zas tak hrozne. Nejak podvedome s nimi, s temi osklivymi vrstevniky nechci mit nic spolecneho a vyhledavam spolecnost lidi o dost mladsich. Ze starnuti mam obavy, i kdyz rozumem chapu, ze se tyka spravedlive vsech, nejak to vnimam jako formu trestu, kterou jsem si nezaslouzil :-)

to je zvláštní, projela jsem tuto diskuzi-a žádný chlap sem nepíše-i když oni stárnou taky a střední věk je pochopitelně nemine stejně jako stáří-to je jediná spravedlnost na světě, že stárneme všichni stejně rychle. Chlapi se s tím potýkají asi jinak.
Mně je už 45, ale krizi jsem si odbyla v souvislosti se zdravotními problémy už před deseti lety. Jistě mně další čekají, o tom je život, ale neřeším a žiju tady a teď. Života si vážím, dokud je člověk zdráv, jde pořád bojovat. Jednoduché to nemám, dojíždím do práce, starám se o manžela, tři děti, dům se zahradou, práce hodně, zábavy málo, volný čas je vzácností. Naší rodiny se krize dotkla, máme se co otáčet, chceme-li poplatit hypotéku, zajistit dětem slušný standard, k tomu se na nás obracejí rodiče s žádostmi o pomoc tam či onde. Ale i přesto se snažím si udržet optimismus. Vím, že to vždy nejde, ale ta snaha je nejlepší, co lze udělat. Běh života nezpomalíte.

Jak sis to zařídila tak to máš , vztah je o spolupráci ....

Míšo,to je trošku...Ale já vím. Jenže mě je mizerně a pak si přečtu nějaké rady, které jsou na prd a nějak mě to rozčílilo. Já mám taky různý známí, který si ten věk užívaj, ale na to člověk musí mít podmínky a taky na to nesmí být sám.

Míšo,to je trošku mimo,podívej,kdy se ptala.Kde už je jí konec.

Mám o více než deset let...můžu se zeptat, bydlí ve městě nebo na vesnici. A co manžel je společenský nebo sedí doma a když ona sama vyrazí k sousedům na kafe, tváří se jak umučení boží?