45 let panic

Můj manžel byl do 43 roků také panic, pak jsme se seznámili, mě bylo tehdy třicet a jedno manželství za sebou. Vše dohonil, máme dvě děti a jsme spolu již skoro dvacet let.

Tož to sy děláte kozy né.Pokud chlap nemá nějaký hendikep či omezení tak panicem není.Proste tady píšete pohádky či lžete.Ste ubožáci

Tak sice jste neměli vztah ani sex, ale aspoň jste vylezli z bytu a chodili ven. Třeba do práce, za zábavou apod. Já sedím celý život v panelákovém bytě v Praze. To je teprve na palici.

Ahoj, je mi již 48 let a ještě jsem neměl žádnou holku ani ženu, jsem prostě panic, jen si to někdy udělám sám rukou. Nejsem asi ani tak oškliný, ale spíše se stále nějak stydím. Potřeboval bych poradit, jak se s někým seznámit, aby mi zasvětil a mohl si jak se říká konečně za šukat. Jak zde píšete, kdo jak je obdařen, tak jsem i docela vyvinutý.

Mě ještě do 40 pár let zbývá. Tento rok mi bude 38 let a jsem panic. Snad mi to ani nikdy nevadilo. Je to nejvíc v nastavení mysli. V pubertě jsem si říkal, že je na to dost času. Mezi 20 a 30 rokem života to bylo dilema. Na jednu stranu mě lákalo zkusit sex ale nechtělo se mi do vztahu. Na druhou stranu jsem kategoricky odmítal využít ženu pouze na to. Na to mám k ženám moc velkou úctu. Tak jsem prostě ženy ignoroval. Mezi tím jsem měl jiné starosti jako hledání zaměstnání atd. Tak to šlo dál, až mi bylo třicet. Přes uvědomění si, že vážný vztah často vznikne z nějakého úletu, jsem se opět o nic nepokoušel. Postupně jsem rezignoval. Kromě nastavení mysli je to povahou. Jsem až extrémní introvert. Pobyt mezi lidmi mě unavuje a většinou se tomu vyhýbám. Rád trávím čas o samotě. Nutno napsat, že ani můj vzhled k tomu nepřispívá. Jsem malý hubený nerd s brýlemi. Také jsem abstinent a nekuřák. A moje záliby? Neměl bych si s ženami o čem povídat. Nudily by se se mnou. Rád hraju PC hry (hlavně RPG), dívám se na filmy (scifi, fantasy), čtu a píšu knihy a chodím na akce typu Comic - Con. To ženy netáhne. Vztahy si nahrazuji jinými zálibami a aktivitami, které mi přinášejí radost.

Já řekl sousedce asi o 15 let mladší že bych potřeboval pomoc s výběrem nového šatníku a ona byla celá šťastná a že se těší na sobotu až pojedem nakupovat .Tak že jednoduchý a ještě jí to udělalo radost .

No ono s tím oblíkáním je to těžké. Většinou vybírají oblečení chlapům ženské. No a když chlap žádnou ženskou nemá, tak chodí oblečený jako socka. Znám spoustu chlapů, kteří nemají ženskou a jsou oblečení jako strašáci do zelí. Mě už je taky 45 let a ještě nikdy jsem žádné oblečení nekupoval. Nosím věci 20 let staré, které mě kdysi koupili ještě rodiče. No a ženskou pochopitelně nemám. Jsem tělesně postižený, takže i kdybych měl oblečení od Versaceho, tak by mne stejně žádná nechtěla. Ale pořád chodím lépe oblečený, než většina lidí s kterými cestuji dvakrát denně v metru. Většina má na sobě hnusné tepláky, mikinu s kapucí a nějaké příšerné křusky. Vypadají jako bezďáci nebo smažky.

Brácha od jedné mé bývalé přítelkyně je ještě panic a má už taky 45 let. Chodí hrozně oblíkanej, a neví, o čem by si s babou povídal. A nenechá si absolutně poradit...

No co,alespoň mu ženská neluxuje šrajtofli na placení alimentů !!

Je to jako v tom vtipu, kdy návštěva se v patřičné náladě večer ptá hostitele, proč má tam v tom činžáku v pokoji místo hodin gong. A on podívejte, já vám to předvedu. Práskne do gongu a skrz zeď se ozve. To nevíš, že je jedna hodina po půlnoci! Muž v jistém věku, jakoby třískal do gongu a ozývalo se, panic je na nic, panice nechceme, panic je neschopný, panic ať si odpomůže sám a panic má chlupatou pravou ruku, když je levák tak levou. Jestli nějakou sklátí,tak je to čím dál složitější výběr, ani ne tak z hlediska možností, ale nabídky a sexovatelnosti. Spousta žen prostě vlezde do postele s vilným bonvivánem, alkoholikem na pokraji bankrotu, než se solidním a střízlivým panicem z nemanic, takoví totiž panici většinou bývají.

Panic je hanlivé slovo,řekl bych muž ,který si dává na čas, nebo znalec který vybírá, či muž který zraje pro nejlepší ovoce.

Ahoj Karle, mám to podobně. 41 let, panic, v sociální izolaci kvůli psychické nemoci. Když se napiju, tak je to snesitelnější.

Mě je 41, a mám sexuální zkušenost pouze s jedinou ženou, a to asi tak 10x nebo 15x, vždy to bylo tak jednou za čtvrt nebo půl roku. A teď jsem již 13 let úplně bez jakéhokoliv fyzického kontaktu, ani jsem nikoho nepolíbil, maximálně přátelská pusa. Sice asi nejsem úplný panic, ale v tuto chvíli prakticky v podstatě jo, protože bych absolutně nevěděl co mám dělat. Problém je, že nedokážu udělat ten první krok, a že ze mě nějak dotyčná vždy vycítí tu mojí nesmělost a hlavně strach cokoliv udělat. Za těch 13 let se jednalo asi o dvě nebo tři známosti, a vždy to ztroskotalo po několika měsících na tomhle mým problému. Bohužel v mém věku se už vyžaduje zkušenost a tu já nemám. Taky nevím jak z toho ven a začíná mi z toho být opravdu smutno. Obdivuju a nechápu známý a kamarády jak je pro ně jednoduchý někoho sbalit a ještě třeba ten večer s dotyčnou skončit v posteli