LIDÉ A UMĚNÍ

Ahoj. Mne zajima Estetika a sechno kolem toho.

zkus lék.....knížku, na kterou je recenze na webu študák:
Já jsem tvůj Petr a ty moje Lucie, vydavatelství knihovnička.cz, sekce moderní literatura, vydavatel TribunEU Brno'

To nedocílím 1,5m-2m.'

Myslím, že je vše o teplotách. Předehřát formu etc.'

...........Jan...._ Díky Jene, Mám se myslím fajn. Moc jsem se v téhle kategorii dedozvěděl... Ale to neva... Možná všichni na něčem pracujou a nemají tuhle zimní přestávku ,jako já. Ale už to vypadá slibně.Už taky vyrazím do toho svýho kumbálu, abych to ze sebe dostal. Víš o co jde.!!! Při troše štěstí se něco povede a o to jde. Jen si nevím s odléváním do bronzu. pořád to pění a mám tam strusku. Nikde se nic nedočtu. Všude píšou ...přenecháme odborným dílnám.. Ale já to chci udělat sám. Znáš to!!!Co ty?'

Ahoj Pepo, tak jak se pořád máš?'

:-)

To jen tak , abychom se dostali trochu do výšin! Přece nás nepřeválcujou nějaké debaty v hádkách???'

to pepa : Moc jsem ti neporadila. Záleží, nakolik jsou poničené a nakolik ti to vadí. Někdo nechává ta drobná opotřebení schválně. Něco jiného je to ale u komody nebo skříně. U židlí, které nejsou jen na ozdobu (sloužící k jinému účelu než je sezení), by si sedící neměl poničit oblečení.
Jestli je to skutečně ořech (nebo jiná vzácnější dřevina) a ještě k tomu v masivu a jsou hezké, určitě stojí za to, dát je do pořádku.:-)

Pokud ti galerista platil na ruku, asi těžko můžeš ovlivnit prodejní cenu. Jestli nejsi známý umělec, taky těžko můžeš diktovat podmínky. Galerista asi nepotřeboval prodat rychle a cenu může kdykoli snížit, pokud se dílo neprodává. Zřejmě měl pocit, že za tvé dílo může požadovanou cenu dostat. Nebo se mu dílo tak líbilo, že buď na něm hodně vydělá, a když ne, tak si ho rád ponechá pro sebe.:-)'

M:Ty židle jsou tmavý masivní asi ořech.Nějak si poradím.Díky.
Ještě k tomu rabatu.....Byl jsem rád že ty moje věci chtěl a platil hned! Ale když jsem šel za dva dny okolo a díval se na tu cenu ,co si nasadil......? Ještě jsem mu povídal ,ať to sníží ,že mu udělám víc věcí. Prý si to svýho kupce najde...Nerozumím tomu.'

Pepo, já nejsem restaurátor. A opět málo informací.:-)Jaký lak? Transparentní nebo barevný? Prohnutá opěradla jsou ohýbaná překližka nebo nějak vyříznutý masiv do tvaru, případně ještě odýhovaný masiv? Jak moc to je oprýskané? V každém případě se opravy laku dělají blbě. Spíš to chce odstranit a nalakovat znovu. Dnes na to jsou nějaké chemické odstraňovače (dá se to udělat i doma) a jsou i firmy, které povrchovou úpravu odstraní. Vlastní zkušenost s tím ale nemám.

Jestli jsi dával nějaká díla do galerie, tak asi záleží na podmínkách galerie a dohodě. 300% je opravdu hodně, to se mi zdá jako pěkná zlodějna. Obvyklých je tak 30%. Proto se určitě vyplatí požadovaného současného umělce si zjistit, dohodnout schůzku a objednat si něco přímo u něj. Lze se dohodnout i na mnohem nižší ceně než je těch -30%, které jsou pro galerii. Pokud má zájemce pro umělce něco zajímavého, co umělce baví, udělá umělec leckdy i zajímavou cenu.:-)

A jinak z pohledu zájemce/kupujícího se na to dívám tak, že dílo se mi musí nejen líbit, ale neměly by to být totálně vyhozené peníze. Já beru umění i jako investici - když už bych šla kupovat za desítky nebo stovky tisíc dílo (kéž bych na to tolik měla:-)), ráda bych, aby mu zbyla aspoň poloviční hodnota. Proto se nedivím lidem, když jdou za spíš známým umělcem, i když jistotu nemají ani tam. Je to sice kruté a umění vždy potřebovalo "dotace" od boháčů, ale my jsme k tomu ještě nedospěli. Těch, kterým nevadí, že jen přispějí umělci na materiál a živobytí, moc není. Měla jsem takovou babičku. Z podniku, který jim s dědečkem prosperoval, si mohla dovolit kupovat obrazy umělců, kteří chodili po jejich okolí a malovali tam a taky potřebovali jíst(do doby než znárodňoval komunista). Dnes je několik těch naprosto bezcenných kousků i u mých rodičů na půdě. Nikomu z rodiny se nelíbí ani tak, aby si je pověsil někde v domě.:-)'

Pro M:Mám v dílně krásné rozebrané staré, ale moderní žile. Se sedáky si poradím , ale mají pár vad na laku.Nelpěl bych na nich tolik ,ale ta nádherná prohnutá plná opěradla zad od sedáku nahoru.....to se nedá vyhodit.Brousit se mi to moc nechce. Co s tím?'

Já už to mám taky jako zálibu. Zkoušel jsem se tím živit ,ale odradilo mne několik věcí.Velké a i nákladné záležitosti se neprodávají. Bohatší zájemcí koukají na jméno....a drobnější věci mne zaháněly k množstevním kusům a snad i takovým věcem , co jsem nikdy nechtěl. A taky mne docela mrzelo,že např. v Mar.lázních si přidali 300% rabat.Byl to konec nadšení ,klidu a radosti z práce. Dnes je to můj kůň...a hraju si a nic mne nehoní.Mám rád hlínu,dokud to není ono, ta na mne vždy počká . Jinak i sádra,cementy,kov,dřevo,kámen nebo dvousložková chemie. a tak asi jeden obraz ročně.'

to Bohda: Já chodím obdivovat nejen jednotlivé domy, ale i celky - ulice se starými činžovními domy, vilové čtvrti na předměstích (v Praze je těch celků hodně, ale třeba Liberec má úžasnou čtvrť s "velkovilami") a taky obdivuju "nové" části měst - rozvržení jako v Hradci od Kotěry a Gočára, které svou velkorysostí připomíná Paříž - tam středověk komplet zbourali (já ho mám ráda, ale Pařížani asi usoudili, že za zachování nestojí) a postavili ty široké bulváry.:-)

Secesi mám taky ráda, ale není to můj favorit. Mě se líbí všechny staré styly stejně - na každém něco. Zlom u mě nastává u kubismu a dál. Tam už se mi líbí máloco - spíš jen sem tam něco.:-)

Navedla jsi mě na to, že vlastně největším umělcem je příroda. Ať už jednotlivé objekty (třeba stromy), tak celky. Čím jsem starší, tím víc si to uvědomuju. A proto mě víc a víc (s postupující výstavbou) "ničí" některé pohledy. Když pominu nákupní centra s obrovskými parkovišti na okrajích měst, kde donedávna byla příroda, tak řady velikých skladových hal rozrůstající se kolem všech silnic na polích před městy, jsou naprosto úděsné. Na nové obytné celky i jednotlivé nové domy ve staré zástavbě je taky často hrozný pohled. Šetří se místem tak, že proporcionální poměr pozemek - dům neodpovídá. Stejně jako často neodpovídá velikost a tvar nového domu nebo rekonstrukce vůči okolním stavbám. Často mě zaráží, proč se tohle povoluje. Chápu, že je tlak peněz ivestora. Ale kdo se na to má koukat. A budou se na to muset dívat lidi dlouho. Co je nepovedená věc kratší užitkové doby (styl v oblečení, nepovedený design u auta nebo nábytku) proti stavbě, která tu bude v podstatě navěky. Já nejsem žádný zpátečník, ale zástavba by měla korespondovat s přírodou a lahodit oku. A mě dost často pohled na nový objekt spíš rozčílí. Mám velkou radost, když vidím jak se někomu jeho nový dům povedl (i začleněním) a povedená průmyslová stavba mě potěší ještě víc.:-)

Nějak jsem se rozepsala.:-)'

Pepo, mě se nestýská po tvoření a vyrábění, to bych se tomu věnovala. Já si toho užila asi dost. Někdo to zvolí jako koníčka v dospělosti, já to měla jako hlavní náplň celé dětství a mládí. Živit se uměním je těžké, zvlášť pro průměrné a podprůměrné umělce.:-)Já jsem nikdy neměla tak velkou touhu, abych to jako práci zvolila.
Dnes je třeba boom keramiky - to já už mám vyzkoušené - jak možnosti toho materiálu, tak svoje vlastní. V době, kdy frčeli čerti pana Kutálka, nebyla hlína dostupná všem. Teď si může plácat po večerech každý, koho to baví, a to je moc fajn.

Žádný vlastní nábytek už doma nemám. Ale kdysi jsem si vzala svého spolužáka a ten byl v truhlařině mnohem zručnější. Protože nabídka v obchodech nás tehdy vůbec neuspokojovala a ani neodpovídala trendům, vyrobili jsme si nábytek sami. Byla to taková spolupráce - já návrhy a připomínky, manžel výroba. Jen ty židle jsme si koupili z n.p. TON. Udělat dobrou pohodlnou a praktickou židli (aby se hned nerozviklala a posloužila i na stoupnutí při lezení do výšek a mytí oken), je opravdu těžké. Zjistila jsem to, když jsem si vybrala židli od Mackintshe a že bych chtěla její kopii.:-) Dokonce jsem tehdy zjistila, že ji máme v depozitáři Uměleckoprůmyslového muzea. Jaké bylo ovšem mé rozčarování, když se ukázalo, že ta židle je vlastně krásná socha - sedět se na ní vůbec nedá. Je to doplněk do bytu pouze pro oko.
To vlastnoručně vyrobené zařízení malého bytu, kde jsme tehdy bydleli, už samozřejmě nemám. Vystřídal ho nejdřív nábytek z IKEY, hned po tom, co vstoupila na náš trh. A před 10 lety jsem si do nového bytu koupila drahý nejmódnější nábytek a světla - Natuzzi, Ligne Roset, apod. a doplnila jsem to Ikeou (v dětském pokoji). A tím skončila moje moderní éra. Zařízení bude potřeba pomalu vyměnit - obnovit a já si nejspíš koupím "a la" starý nábytek. Moderny mě už přestaly bavit a styly se mění rychleji než stačím vydělávat.:-)))Možná to vezmu při jednom s domem a postavím ho taky starý.:-)'

Taky bych ráda něco k tomu...

Je těžko říct, s čím z umění se nejvíc setkávám...

- miluju češtinu. Takže poezii, hraní si se slovíčky, dá se říct že denně si musím poznačit nějakou větu nebo jen slovní obrat, který není hoden býti zapomenut... Čeština je radost...

- miluju tvorbu! Amatérsky - velmi, ale s velkou chutí!! Dělám keramiku, malované hedvábí, drátování, koláže, vůbec textilní všehochuť, ... jooo, posedlost si nevybírá...

- O starých domech, jak tu už bylo psáno, je to pravda, jsou parádní. Já to mám tak, že moc třeba nerozumím (stylu a době), ale mám je ráda. Takže - jdouc po městě - nesleduju výlohy v obchodech, ale pohledem jdu o patro výš a tam už jsou fasády k potěše oka. (Ale obávám se, že kdyby někdo v dnešní době stavěl domy stejně krásné, jako tehdy vznikaly, už by to asi nebylo ono, každá doba si nese ten svůj převažující styl, a teď už holt není secese - můj "oblíbenec")

- Obrazy! Taky mám ráda, tady se zase chytám na barvy, prostě prvoplánově moje oči i pozornost zaujmou např. podzimní odstíny, snažím se bránit ale nee. Tak už tomu nechávám volný průběh...

Celkově musím říct, že se ráda na vytvořené věci nejen dívám, ale (bohužel) si i na ně sahám (což se většinou nesmí), a taky k obrazům třebas - ráda čichám.

Že by to bylo umění všemy smysly...no to je nesmysl, protože je vlastně neochutnávám :-) :-)

Tak já jdu už raději spát, protože dnes bude za chvilku zítra....Nebo naopak?'

Dělala jsi UMPRUMKU? Ale stejně se ti stejská a šla bys do toho alespoň pro sebe....?'

Nábytek je taky fajn. Jestlipak ti zůstala alespoň nějaká netradiční odpocinková židle,kde se v ní cítíš skvěle !!!'

Tak to si, Pepo, asi moc nepopovídáme.:-)
Já se sice výtvarnému umění a nábytku věnovala (mám to i vystudováno), ale nezdálo se mi, že jsem tak dobrá umělkyně ani tak zručná, abych se tomu věnovala i nadále. A taky mě to vytváření a vyrábění přestalo bavit. Teď už dlouho jen z povzdálí sleduju výtvory jiných a stal se ze mě laik.:-)'

Mne by zajímalo, kdo ,proč , z jakého materiálu a co dělá. Jak to jde, co se povedlo,kde udělal chybu a podobně..'