Mám ještě šanci se stát psychologem?

Hezký den všem,

Celý svůj život bojuji s tím, že nedělám to, co bych chtěla v životě dělat a že vlastně nevím, co dělat, aby mě to opravdu bavilo. Přitom to mám celou dobu pod nosem, ale dodnes mě nenapadlo, že to je to, co by mě mohlo i živit. Bohužel, toto zjištění přišlo až teď, v mých 32letech. Svou kariéru jsem celkem slušně rozjela, i když mi k tomu dopomohlo právě jakési "umění" v komunikaci s lidmi. Práce mě ohromě bavila, po 5ti letech jsem povýšila a tím se i změnila náplň mé práce a já zase přestala být v práci šťastná. Ale chvíli po nástupu na novou pozici jsem otěhotněla a nyní jsem 3.rokem mateřské dovolené, nově s měsíčním miminkem. Poslední dobou jsem začala hodně přemýšlet o tom, že na mou pracovní pozici, kterou mi ve firmě drží, se vrátit nechci a donutilo mě to přemýšlet o tom, co bych chtěla vlastně dělat, přitom signály jít dělat psychologii ke mě přicházely celý život, od přátel, rodiny i cizích lidí, i od sebe samé, kdy jsem si kupovala odborné časopisy a z článků, příběhů i filmů mě vždy zajímaly právě ty psychologické. V 15ti letech při výběru školy mě to ale nenapadlo a já šla studovat něco, k čemu mě to nikdy netáhlo. Potom jsem hledala různé práce mimo obor, takže jsem vystudovanou školu ani nikdy nevyužila. A teď tedy má otázka, zda ještě mám šanci se stát psychologem, případně co pro to musím udělat? Koukala jsem na VŠ, ale zase nevím, zda to má ještě smysl, když bych dostudovala třeba v 38 letech? Nemusela bych být jen psychologem, napadá vás případně jiná varianta, co bych mohla dělat, kde bych i v tomto věku měla šanci uspět a uživit se (i s ohledem na své děti) v tomto či podobném oboru? Když bych se rozhodla pro Vš, stačí bakalářské studium? Případně má smysl alespoň kurz? Zajímala by mne nejen práce s lidmi jako jednotlivci, ale i různé výzkumy v oblasti psychologie, velmi ráda se zabývám lidským myšlením jako takovým, ale předpkládám, že začít až teď už je pro mne velmi pozdě?

Předem moc děkuji za všechny případňé rady 

Jana