Reklama

MÁTE PADÁKA !!!! bojíte se o pracovní místo ??

Zoufalkyně (So, 11. 11. 2017 - 05:11)

že máte ID,ted vám třeba...No, mám jen první stupeň, to je pět tisíc, takže žádná hitparáda. A od roku 2019 nebudu mít pravděpodobně ani to. Ale jsem za to samozřejmě obrovsky vděčná, zaplatí mi to náklady na bydlení. Brigáda je samozřejmostí, nejsem zvyklá válet se doma, navíc bych hlady musela asi ohryzávat nohy stolu. Jsou zde dvě chráněné dílny, tam by mě s OZP vzali rádi. Už jsem v jedné i kdysi pracovala. Ale nevím, jestli si umíte představit dělat několik hodin nudnou, jednotvárnou práci (součástka cvak do druhé součástky), to ty hodiny vůbec neutíkají, navíc je to den za dnem, kolektiv příšerný, 8 500 hrubého (bylo to na zkrác.úvazek). Navíc tyto práce jsou schválně na směny, jeden týden ranní, druhý odpolední, aby si člověk nemohl najít k tomu ještě další práci. Ještě je tu pár firem-montoven, s lepším platem, ale já kvůli zdrav.stavu nemůžu dělat noční. Ach jo, vím že mi neporadíte, fakt jsem se chtěla jen vypsat. Vy, co jste zdraví, neberte to jako samozřejmost, ani svou dobrou práci neberte jako samozřejmost, lusknutím prstů může být všechno jinak.

Aspon (Pá, 10. 11. 2017 - 15:11)

Prosím, potřebuju se jen...že máte ID,ted vám třeba stačí nějaká brigáda na zkrácený úvazek.

jirka (Čt, 9. 11. 2017 - 19:11)

Děkuju moc všem, kteří...Je to blbý, nevím co na říct.Radu žádnou nemám, protože jste sama. Nevím proč, jaké důvody vedly k tomu, že nemáte ani děti.
To je výhoda partnerského vztahu, že na průser není člověk sám.
Současný svět je neskutečně tvrdý. Pokud je člověk fit a něco umí, má se dobře, pokud má zdravotní problém nebo psychický, je s odpuštěním v prdeli.

Zoufalkyně (Čt, 9. 11. 2017 - 14:11)

Děkuju moc všem, kteří reagovali. Zapomněla jsem ještě napsat, že mám sociální fobii, jsem těžká introvertka, práci v obchodě si neumím představit. To už je pro mě fakt přijatelnější někde lepit pytlíky. To místo, o kterém jsem psala, bylo účetnictví, byla bych tam sama (to mi hrozně vyhovuje), dělala svým tempem, klidně i neplacené přesčasy, jen aby bylo všechno v pořádku. Je mi to tak strašně líto.... Jsem z menšího města, takováhle nabídka se objeví jednou za pět let. A sesype se na ni padesát uchazečů, možná ještě víc. Stěhovat za prací se nemůžu, mám zrekonstruovaný domeček a zvířata, dojíždění jsem zkusila (60km jedna cesta) a bylo to opravdu hrozné. To už nechci podstupovat, byla jsem naprosto vysátá, poslední měsíce jsem přežila na Tramalu, abych alespoň v té práci mohla nasadit křečovitý úsměv a podat nějaké výkony. Ach jo. Takže skončím zase na pracáku... Když se nad tím zamyslím, můj život nemá cenu. Jsem nepotřebná, pro zaměstnavatele stará, pro potencionální partnery taky (pokud se teda nespokojím s pány kolem šedesáti let a výše), zkrátka musím říct, že mě všechno nevýslově s..e. Ten kult mládí, mladí manažeři s ostrými lokty, povýšení, arogantní, mladé holky jak kdyby právě vylezly z kosmetického salonu, sladké a lepkavé jako med, přitom jdoucí přes mrtvoly, prostě to nedávám.

pro Linda (Čt, 9. 11. 2017 - 09:11)

Zkus pohledat nějaké...on je tady taky jeden problém - zaměstnavatel musí platit 14dní nemocenskou - takže platí a nemocný zaměstnanec nic nedělá. Před 89 to nevadilo. Paní po operaci rakoviny usínala v práci, ale tehdy to nevadilo - každý viděl , že nemůže - dnes to neexistuje. Paní se z toho vzpamatovala a asi po roce pracovala dál do důchodu.

pro Linda (Čt, 9. 11. 2017 - 09:11)

Zkus pohledat nějaké...Já nevím jak je Zoufalkyni bohužel moje zkušenost je taková, že mně nezbylo sil na porvat o dobré místo. To by mně je musel někdo donést přímo pod nos, já jsem na to neměla sil - kvůli zdravotním problémům.

pro Zoufalkyně (Čt, 9. 11. 2017 - 09:11)

Prosím, potřebuju se jen...Já to znám. Ale jediné co můžeš udělat vydupat si invalidní důchod.
Známý mně poradil.
Říkala jsem mu já bych mohla dělat, ale za normálních podmínek. Známý říkal, že je mu to jasný, že šel na to následovně. Lékař mu řekl může dělat ... "v pořádku jedu do lesa" ... kácel stromy nakládal dřevo ....párkrát ho odvezli (tím myslel do nemocnice) vydupal si tak invalidní důchod a bylo to.
Já jsem to udělala taky tak. Protože co takový život nemá cenu a sebevražda také ne. Lékaři ti jsou k ničemu, ti mně ještě dorazili, pletou si diagnozy - jim je to jedno.

Linda (Čt, 9. 11. 2017 - 09:11)

Prosím, potřebuju se jen...Zkus pohledat nějaké klidnější administrativní místo nebo někde místo prodavačky v klidném menším krámě. Ono je to těžké, pokud často marodíš, ale jsou místa, kde se to dá - recepce ve fitku, neziskovky... Nebo se podívej, zda by někde nenabízeli práci na doma. Moje známá, co dělala na poště, nyní pracuje doma na počítači jako dispečerka pro nějakou dopravní firmu. Jinak pošty v menších obcích furt shánějí lidi - sice je to opruz, ale zase se dá přizpůsobit pracovní doba a člověk je celkem v klidu.

slusnej (Čt, 9. 11. 2017 - 08:11)

Prosím, potřebuju se jen...Tak zapracuj na sobe, at mas klidnejsi myslenky.
Vyuzij sve peclivosti k hledani zamestnani.
Prekonej to obdobi..

o (Čt, 9. 11. 2017 - 07:11)

h

Zoufalkyně (Čt, 9. 11. 2017 - 07:11)

Prosím, potřebuju se jen svěřit, radu ani nečekám... Mám velké psychické problémy (periodické záchvaty depresí a trvale úzkostnou poruchu, k tomu zneužívání uklidňujících léků, abych mohla jakž takž fungovat). V současném zaměstnání mi neprodloužili smlouvu. Byla, jak jinak, na dobu určitou. Nevím, v čem to bylo, šéf to odůvodnil tak, že je vidět, jak mne práce stresuje a že kvůli zdravotnímu stavu na tuhle práci nestačím. Já si to nemyslím, dřela jsem poctivě, všechno po sobě kontrolovala, jsem zodpovědný zaměstnanec. Možná to bude znít jako výmluva, ale osobně jsem si těžce nesedla s kolegyní, která mě měla zaučovat, také tam bylo šílené množství práce, ostatní zaměstnankyně na mě přehazovaly svou práci, byla jsem tam jako pomocná administrativní síla. Je fakt, že mě nervovalo, jak se mi ta práce kupila, hromadu dokladů jsem zadala a okamžitě mi na stole přistála další, bylo to dost demotivující. Poté, co mi bylo oznámeno, že už se mnou dál nepočítají, jsem se složila (léčila jsem se už dřív na psychiatrii kvůli výše zmíněným problémům). Shodou okolností se objevilo na ÚP místo, které by mi velice vyhovovalo, komplexní účetnictví a administrativa jedné firmy, peníze, plat v hrubém o devět tisíc vyšší, nejdřív se mi šéf té firmy ozval, že ho můj dopis a CV zaujaly a navrhl osobní schůzku - ale od té doby nic. Asi dostal postupem času (já jsem odpovídala ještě ten den, kdy se inzerát objevil) další nabídky, výhodnější, nebo se o mně informoval v bývalé práci (což by byl průšvih), nebo mě ta jeho dosavadní účetní nebo daňoví poradci znají a nedoporučili mne. Je fakt, že jsem dříve hodně marodila, mám i ČID 1.stupně - a to u práce účetní je fakt velká komplikace. Píšu jen proto, že je mi to strašně líto, to místo bylo perfektní, naprosto by vyhovovalo mým požadavkům, navrhla jsem i, že nebudu chtít moc peněz, když mám ten ID.... Tak tu teď brečím a nevím, co bude dál... zatím marodím, ten vyhazov mě hrozně sebral, zase jsem spadla do deprese, nedokážu zpátky mezi ty ženské (mmch. šílené drbny) dochodit ten PP do konce roku, bylo by to pro mě hrozně ponižující, snad to někdo dokážete pochopit. Ale neschopenka mi jednoho dne skončí a bojím se, co bude dál. Místo u pásu bych asi sehnala, ale dělala jsem dříve v takových firmách brigády, a vím, jak náročná a mizerně ohodnocená práce to je, litovala jsem ty stálé zaměstnance, jak mohou takhle žít. Např při brigádě ve firmě zpracovávající konzervy se jich pár při manipulace roztrhlo, dali se do toho červi a já musela všechny ostatní konzervy z těch palet máčet do vody a ty červy z neporušených konzerv umývat a odškrabovat, no chuťovka. Manuálních brigád jsem měla více a všude to bylo dost hrozné. Fakt lituju lidi, kteří takto pracují. Já nemám rodinu ani děti, věk už taky pro zaměstnavatele nic moc, přátelé už se mnou nekomunikují, protože kdykoliv mě chtěli někam vytáhnout, bylo mi blbě, musela jsem je kvůli té hnusné depresi odmítnout. Představa, že budu takhle žít, příšerná manuální práce a nic víc, mám myšlenky na sebevraždu, už nemůžu. Vystřídala jsem už tolik prací, pokaždé jsem se těžce zvedala z popela, ale teď mám pocit, že už nemůžu. Nemůžu. Už se mi to nechce podstupovat. Každý den deprese, úzkosti, strach že v práci něco zvorám, což se mi samozřejmě stává, kvůli AD a ostatním lékům mi nefunguje krátkodobá paměť. Strašně jsem doufala v tuto novou pracovní příležitost, ale to už s nejvyšší pravděpodobností nevyjde. Já bych do toho dala všechno, jsem dříč a pečlivka, ale bohužel mě dohání moje minulost. Je tu ještě někdo, kdo nenávidí svou práci? Jak to zvládáte, dělat např. 12 hodinové směny jednotvárnou práci, den za dnem, bez vyhlídky na něco lepšího? Já jsem navíc sama, musím vydělávat, platit bydlení a všechno ostatní, mám pocit, že na mě padá černá obloha, která mě paralyzuje. Díky všem, kdo to dočetli do konce.

---- (So, 13. 11. 2010 - 19:11)

To teda jo... Skončili na...Taky čti pořádně, nepsal jsem o odvážném zaměstnanci, ale nasraném.

Jinak je smutným faktem, že určitá část podnikatelských příležitostí je založena na těch nejhorších lidských vlastnostech. Prostě existují lidé, co na to mají žaludek a je jim jedno, jakým způsobem zametou se zaměstnancem.
Na druhou stranu, jsou zaměstnanci, kterým je všechno jedno, chodí do práce ožralí nebo nechodí vůbec atd.

Loddy (So, 13. 11. 2010 - 18:11)

Odvážný zaměstnanec?...To teda jo... Skončili na pracáku a na psychiatriích...

Jirka (St, 10. 11. 2010 - 14:11)

Ono u těch agentur,tady mluvím o bezpečnostní,je to asi poměrně častý nešvar.Také znám kluka,který hlídal nějaký objekt,agentura neměla lidi,tak ho pořád nutili do přesčasů a potom ho v noci jezdili kontrolovat a dávali mu pokuty za to,že spí!!!Pokuty 1000-3000Kč za porušení pracovních povinností!No pochopitelně že musel spát,když není robot!Agenturu vlastnil podle jeho vyjádření nějaký bývalý policajt.No vida,jak dokáží být někteří expříslušníci charakterní a dbalí zákonů...

-- (St, 10. 11. 2010 - 14:11)

jak je vidět ,tak to udání nemá žádnou cenu,když je stále dost šmejdů,kteří si dovolí zavádět otrokářské podmínky na pracovištích.

---- (Út, 9. 11. 2010 - 16:11)

Odvážný zaměstnanec?...Čti pořádně - ne odvážný zaměstnanec, ale nasraný zaměstnanec. Ono stačí, aby odešel a potom to může naprášit. Jinak mezi náma, něco málo o tom vím, 99% údání na zaměstnavatele je od propuštěných zaměstnanců nebo anonymů.

V dnešní době? (Út, 9. 11. 2010 - 16:11)

To je porušení všeho...Odvážný zaměstnanec? Takových by bylo... A jak dopadli...

---- (Út, 9. 11. 2010 - 14:11)

To je porušení všeho možného i nemožného. Divím se, že takový odvážný zaměstnavatel existuje - stačí aby to jeden nasraný zaměstnanec práskl na OIP a zaměstnavatel se z případné pokuty může i po... .

Jmesser (Út, 9. 11. 2010 - 13:11)

A nechcete této demokracii říkat otroctví? Já bych to tak viděl.

Jirka (Po, 8. 11. 2010 - 20:11)

Ne,3 dvanáctky,myslel jsem 3 čtyřiadvacítky!Je pochopitelné,že v noci musí spát,jinak by se to nedalo vydržet.Takže za 3 dny,má 72hodin...

Reklama

Přidat komentář