Miniinterupce
Já ten problém neměla, ba naopak jsme se s přítelem snažili více než rok než jsem otěhotněla a pak jsme se vzali a máme rodimu, ale mám kámošku, která se dostala do situace ještě jako sednáctiletá holka, že prožila románek s klukem kterého neznala a přitom ještě hned na poprvé otěhotněla. Měla právě také děsné trauma, zda si dítě nechat a být svobodná matka a dítě bez otce nebo právě, protože to zjistila včas jít na miniinterupci jak ji doporučil lékař. Šla i když to delší dobu těžce psychycky snášela, ale asi udělala dobře protože má celou rodinu a děti otce i matku.
Vím, že některé ženy chodí na potrat několikrát, já měla podobný případ jako paní Karina. Také jsem byla na rekreaci s kámoškou, ale jako šestnáctiletá. Tam byl velice příjemný kluk, kterému jsem jak se říká hned dala, protože jsem si to chtěla již také užít. Také nechráněný sex a několikrát za sebou. Tam jsem byla před kámoškou někdo, kdo již něco poznal. Doma jsem se svěřila matce, která hned spočítala, že jsem měla plodné dny, tak jsme šli na gyndu a také se potvrdilo těhotenství. Naštěstí to bylo včas, tak jsem také podstoupila miniinterupci. Byla to dosti tvrdá škola, ale již příště jsem nepřipustila soulož bez kondomu. Tím chci apelovat na všechny holky, aby byly důslední na tu antikoncepci, vyhnou se této velice nepříjemné situaci.
To co jsem si doma vyslechla si asi vyslechla většina holek, aby byly opatrné pokud půjdou s klukem, aby měl ochrannu, že si mohu zkazit život a další. Asi právě jako spoustu jiných holek i já jsem v šestnásti byla děsně zamilovaná asi dvě hodiny a hned jsem jsem šla s tím klukem ze zábavy sama a vlastně jsem to i chtěla. Na zápraží jedné chaty jsme souložili samozdřejmě bez ochrany a se vší parádou. To, že jsem přišla o panictví jsem mimo toho prvního zasunutí ani neregistrovala a ani by mi ve snu nenapadlo, že můžu otěhotnět. Já jsem ani nezaregistrovala první výpadek měsíčků a až když jsem měla nějaké nevolnosti a druhý výpadek měsíčků jsem šla doktoru a gravidita se potvrdila. Teď bylo rozhodnutí interupce nebo si dítě nechat. Když jsem to oznámíla klukovi se kterým jsem již dávno nechodila a on během těch dvou měsíců souložil s více holkama, tak chtěl abych šla na interupci. Já jsem byla týden na vážkách a pak jsem po poradě s rodiči na interupci nešla, protože jsem dostala strach, že bych nemohla mít děti. Nevím co bylo z hůry, ale já jsem dva týdny po rozhodnutí, že si dítě nechám potratila a bez nějakých následků. Budu vypadat jako napravená, ale opravdu další soulož jsem měla v 18 letech s klukem, se kterým jsem chodila již tři měsíce.
Ahoj, už dlouho sem nikdo nenapsal, já radu uz nepotrebuji, jen jsem se rozhodla sem vám přispět svým příběhem, třeba někomu pomůže při rozhodování, jsem mladá mamina(27) mám 2 kluky (skoro 8 let a 1,5) 1 porod vyvolavany a nakonec ukončen akutní sekci, 2 porod přirozený na moji žádost syn měl hraniční váhu pro přirozený porod po císaři (4 kg) porod byl přirozený, žádné vyvolání ale po 16 hodinách kontrakci malej ztratil ozvy, já byla pod vlivem epiduralu a kontrakci jsem téměř necítila, jen jsem slyšela: rychlé zavolejte primáře a podejte mi kleště a říkal mi že musím furt tlačit jak jen to půjde, 3 sestry mi skakaly po brise a jedna dokonce loktem to opravdu bolelo víc než spodek, po cs opravdu riziko, pro mě že mi praskne děloha ale neměla jsem jim to za zle snazily se co nejdřív malého dostat ven po asi 10 ti minutách ho vytáhli, viděla jsem jak mi ho odnaseji úplně fialoveho bez známek života, přišel primář stim že ho oživují a neví se jestli to malej zvládne apgar měl 0-0-2 při narození po 10 minutách se jim ho povedlo přivést zpět a okamžitě odvezen do Hradce, bylo to sním nahoru a dolů a když přišla úleva za pár hodin zase mě úplně dostali, ale vyhrál to, zvládl to bez poškození aspoň doteď je vše vporadku pořád dojizdime do rizikové poradny, no a letos v lednu den před ms jsem měla divný pocit že se semnou něco děje, koupila jsem si tehotensky test a ze strachem ho udělala, do chvíle tam ta čárka opravdu byla, rozbrecela jsem se a byla jsem z toho úplně v haji, po týdnu zvopakovani a carka byla silnější než kontrolni a bylo jasné že tam to mimi je, byla jsem na gynde stim že si mimi nechci nechat že se bojím dalšího porodu jak přirozeného tak cs, byl tam primář který pomáhal memu synovi na svět a jen kouknul do počítače a kýval hlavou jako že souhlasí, nebo aspoň tak mi to přišlo, dlouho se to táhlo, nejdřív byl viden jen gestacni vacek, 2 týden gestacni vacek se zloutkovym a tam mi řekl že příští kontrolu už se plod určitě objeví a že hned vypiseme žádost, jenže během toho necelého týdne přítel dostal covid a já blbá tam volám jestli muzu dorazit a vysvětlila jsem co resim, sestřička nejdřív ze by to šlo ale pak se ptala doktorky a ta že ne že mám přijít za týden pokud budu v pořádku, nechytla jsem to od něj a tak sem další týden šla, mimi už bylo krásně vidět, takový gumový medvídek :( , celou dobu jsem se tam klapala, byl tam záskok nějaká paní doktorka a ta se mě ptala jestli opravdu chci jít na miniinterupci že plod je vitální a odpovídá týdnu 7+2, oči slzeli, držela jsem se co to šlo, vypsali jsme žádost a šla jsem stim že druhý den ráno nástup do nemocnice, doma jsem brečel a brecela, nechtěla jsem tam jít, opravdu jsem se hrozně bála celého těhotenství které jsem u druhého měla taky špatné a hlavně porodu jak císaře tak přirozeného, bylo a je to pro mě blok který jsem prostě nedokázala pro to mrne překonat, v nemocnici už jsem byla jak robot, jak kdybych to nebyla já, jen jsem se těsně před zákrokem s malým rozloučila furt se omlouvala, po probuzení z narkozy jsem si připadala volna ale asi po minutě sok sahala jsem si dolů tam nějaký provazy a vložka a pak mi to došlo chtěla jsem hned stát a utéct, sestřička hned vyběhla že jsem chvíli po narkoze ať si lehnu že mě zachvili prevezou na normální pokoj, všichni byli milý, na pokoji jsem dost dlouho brečela, došlo mi že už mimi není, pak jsem odjela domů ikdyz bych správně řídit neměla ale já jsem nechtěla nikoho ani vidět a jet si vklidu domů sama, doma jsem si lehla a přišel ke mě mladší syn a furt u mě ležel a mazlil mě, to mě asi drželo a já jsem necítila nic, ani negativní ani pozitivní pocity, prostě nic, druhý den po zákroku to vše začlo, začla jsem si vše vyčítat, že to tak prostě nemělo být, ten covid do toho vlezl v nemocnici jsem čekala přez půl hodiny na příjem a už už jsem byla na odchodu, stačila minuta a byla bych pryč i přítel mi říkal jestli chci ať jedu domů, prostě to na mě vše dolehlo, furt samé kdyby, kdyby, teď po 12 dnech po už mi je trochu líp ale myslím na to neustále jen už tolik nebrecim, soustředím se na svoje 2 děti a jsem ráda že tu pro ne můžu být, vím jedno po téhle ošklivé situaci, už nikdy bych na ten zákrok nešla, ikdybych měla umřít strachem celé těhotenství a pak následně i po porodu, jen mě hrozně mrzí že jsem si tohle neuvědomila dřív že proste to jde, to zvládnout určitě a jestli umřu stejně neovlivnim ani v běžném životě kdykoliv a kdekoliv se to může stát, jen ještě jsem nenapsala, měsíc před tím než jsem zjistila že jsem těhotná se mi zdál sen že umírám po porodu na sále, takže asi po císaři, přišlo mi to jako nějaká znameni že bych fakt mohla umřít, ale teď bych stejně rozhodla jinak a dala tomu mrnousovi šanci, jenže to už nejde. Opravdu si to nechte projít hlavou a nerozhodujte se unahlene ikdyz já měla času dost, skoro 4 týdny a stejně jsem to udělala, ale jediný důvod a to ten že jsem se bala že umřu a nebudu tu pro svoje děti to byl opravdu v den rozhodnutí jediný důvod ty ostatní jsem prehodnotila jako řešitelný. Je to sloh co jsem napsala, já vím a i tak tam není vše, tak pokud někomu pomůže v rozhodování, nechat si mimco bude to jedině dobře. Mějte se hezky ..
meska mi menzes 2tyzdne,test...muj stejny pripad mimiinterupce 4+4 dle mebstruace dle plodnich dni4+6 interupce podanim 3tablet a za dva dni posledni tableta
Moc nechápu vaše zmatené...Edito kašli na lidi rozhodla jsi se podle sebe.Já bych se zachovala stejně.
Moc nechápu vaše zmatené...Edito, co ti je po nějakých lidech z doktorky. Je to tvůj život, a naložila jsi s ním jak nejlépe jsi v tu chvíli mohla.
Fandím ti. Víš co chceš.
Moc nechápu vaše zmatené příspěvky, no nic. Zdeňku díky za radu, to co píšeš samozřejmě vím. Chránit se nebudu, není důvod, partner po oznámení těhotenství dvojčat vzal roha. Takže jen do mě - co nejvíc nenávisti do holky, co si netroufla sama vychovávat dvojčata. Vy jste všichni úžasně chytří, když nejste v té situaci. Mám kamarádku, kterou taky partner opustil, má jen jedno dítě, krásné, milé, ale jinak je její život teda nic moc. Živoří, obrací každou korunu, holka půjde po prázdninách do školy a bude za "socku", navíc má dost velké zdravotní problémy, ve vzhledu, takže bude nejspíš šikanovaná, děti jsou hrozně kruté - no ale hlavně že tenhle příběh je pro vás OK.
Pane Zdeňku, je to od vás...Těžko říct, jestli „Edita" vůbec něco pozná...:)
Edito, pamatuj na to, že se...Pane Zdeňku, je to od vás pěkné, že tu radíte, to oceňuji, někdy žena v nouzi opravdu neví, co dělat, ale pochybuji, že Edita když pozná, že ji to hlavně nebolí, bude tak opatrná.
Edito, pamatuj na to, že se po potratu obnovuje plodnost velmi rychle a další potrat je u nás povolen až po půl roce! Proto musíš po zákroku být velmi opatrná. Nech si při něm zavést nitroděložní tělísko a užívejte toho půl roku navíc kondomy.
Miniinterrupce se provádí v...Zdeňku díky moc. A vy ostatní běžně na fórum chci mít miminko, nějak moc nechápu, proč se tady nasíráte. ještě dostanete infarkt a nebudete moct mít tu svou kupu (apoň šest) vytoužených mimísků (mimochodem odporné slovo).
Miniinterrupce se provádí v celkové anestézii, proto žena nic necítí. - Zákrok je stejně drahý i při vícečetném těhotenství, ale musí se provést včas.
Prosím, je miniinterrupce...No, když to nevyjde, můžeš ty děti vždycky strčit do igelitky a někde zahodit, popřípadě umlátit gumovou hadicí...
Prosím, je miniinterrupce...Teda ty jsi ale něžná víla. Asi bys radši opravdu mít děti neměla!
Prosím, je miniinterrupce...To ani nemůžete myslet vážně, takový dotaz, doufám, že si někdo dělá takto nevhodnou legraci, to ani snad nemůže nikdo být tak hloupý a sobecký.
Prosím, je miniinterrupce bolestivá? Mám to zkomplikované tím, že čekám pravděpodobně dvojčata - doktor to naznačil při ultrazvuku. Dvojčata, samozřejmě nedonošená, už v rodině máme a je to hrůza. Neustálé cvičení Vojtovy metody, neustálý řev, s kočárem se švagrová do určitých míst vůbec nedostane, je úplně vyřízená. Je miniinterrupce při dvojčatech dražší?
Zdravím všechny ženy a...už dnes se ženy rozhodují samy, nikdo jim revolver u hlavy nedrží. Vaše "pomoc" spočívá v tom, nerozhodné ženy přesvědčit, aby si dítě nechaly, bez upozorění na všecha rizika s tím spojená. Jen je budete přesvědčovat, jak je zrod nového života zázrakem (to nepopírám), ale tyto ženy jsou většinou ve složité životní a sociální situaci (jinak by jim pomohla rodina, ne nějaké anonymní pochybné společesntví) - až se miminko narodí, zařídíte matce příslušné bydlení s vybavením (nábytek, pračka, lednička, postýlka atd.atd.) nebo spíš budete tu chudáky holky vystresované, s poutem k dítěti, které devět měsíců nosily, dívky s devastovanou postavou po porodu, nutit, aby daly dítě k adopci a celý život pak o něm přemýšlely... jak se má, co by dneska už uměl, dneska by dělal maturitu atd. A to vaše slavné poradenství taky nebude zdarma, že?
Dobry den nevite nekdo kolik stoji interupce v Zatci?
Reklama
Jít na interupci nebo miniinterupci je vždy pro dívku nebo ženu velké rozhodnutí. Já to zažila co by studentka čtvrtého ročníku gymnázia. O prázdinách jsem byla na rekreaci ještě s CKM. Kluků tam sice moc nebylo, ale s jedním jsem se tam seznámila a to že došlo na nechráněný několikanásobný sex jsem si to užívala jen do té doby než jsem za dva týdny nedostala měsíčky. Jediné co bylo, že jsem jako již osmnáctiletá mohla sama rozhodnout co dál. Po testu i vyšetření se gravidita potvrdila. Týden jsem plakala, ale rozhodla na miniinterupci. Po nějakém to vyšetření vše proběhlo v pořádku. Za dva roky jsem měla novou a trvalou známost a máme již téměř tří dospělé děti.
- Odpovědět
Pošli odkaz