moje mama x moje váha

Andreo, máš v podstatě ideální parametry, a je skvělé, že jsi dokázala zvítězit nad anorexií. Nenechej se ničím a nikým zviklat, byť by se o to pokoušela vlastní máma - je to spíš ona, kdo má nějaký problém.

Cau Andreo, jako bys mi to psala z duse. Ja jsem na tom sice asi dnes o neco malo hur, ale moje matka byla psycho! To bylo porad: Ty Martino, ty mas ale prdel! To co vazis ty ve svem veku, to ja sem nemela ani ve dvaceti! (tenkrat mi bylo 15, 174 cm, 65kg...) Radim ti dobre, shod to, jinak se toho nikdy nezbavis! Chces k te polevce No a furt neco. Vysledek? Mela jsem tezke komplexy ze svoji postavy. Matka sama vazi skoro devadesat kilo!!! (ma uz na to ale taky vek) Tenkrat jsem mela o deset kilo min nez dnes (dnes je mi 22), ale tim, jak mne mamka deptala doma, jsem se citila hrozne. Dnes jsem spokojeny clovicek se spousty pratel a napadniku. Tenkrat jsem byla pravy opak. Nenech mamku, at ti rozhodi to tvoje sebevedomi. Nestoji to za to. Ocividne ma problemy s postavou ona a ne ty. Bud chytrejsi nez ona, vis jak - jak nezabere to ze ji reknes, at toho necha jednou provzdy, ze pro tebe dokonala postava modelky neni centrem vesmiru, ignoruj ji. Proste jednim uchem tam a druhym ven. Jestli to nepujde, tak ji fakt posli k psychologovi, protoze neni hezke, jak si matky svoje komplexy resi na svych dcerach, zvlaste pokud jsi zminila tu anorexii.Blazen nejsi, tvoje mama ma zjevne velky problem.

Pokud máš při téhle výšce a v tomhle věku 62 kg, tak jsi naprosto akorát. Jsi už žena a ne malá holčička a pokud se takhle cítíš spokojená, tak je vše v pořádku.

děkuji moc za příspěvky meřím 168cm a je mi 20.díky moc ahoj

měřím 166 a mám 66kg. Není to málo, ale ani snad moc. Jsem takhle šťastná, mužům se líbím a hlavně maželovi. Mám jedno zdravé děcko a nic mi nechybí. Andreo, je mi Tě líto, Tvoje mamka to snad nemyslí zle, jen to tak nešikovně říká. Buď táda, že jsi zdravá a na kila kašli. jestli se tak cítíš fajn, tak se nenech nikým rozhodit. Já mám těch svých 66 už snad od patnácti. Vím, že bych mohla 5 kg shodit, ale nemám důvod. A jestli jsi měla anorexii, tak jši silná holka, žes to zvládla! Tím spíš mamku neposlouchej a užívej si života!

A jinak to že máš chuť k jídlu je přece fajn, vždyť dobré jídlo je přece jedna z důležitých životních radostí a často také ukazatel toho, že v těle vše funguje tak, jak má.

Andreo, tvoje mamka je ideální ukázka spouštěče anorexie u mladých holek. Přesně takhle to čtu pokáždé v příběhu o anorexii.Zálěží na tvé výšce, konstituci a spokojenosti sama se sebou. I kdybys byla malinká, tak se 62 kg nebudeš tlustá, maximálně hezky oplácaná. Já mám 170 cm a 60 kg a připadám si tak akorát, klidně bych ještě přibrala.Ty zníš, jako že jsi se svou váhou spokojená a to je základ. Důležité mi taky přijde jíst zdravě, to co mi chutná, nepřejídat se, ale když mám chuť si na noc dát zákusek, tak si ho klidně dám. Tím, že se člověk nepřežírá a má správnou skladbu jídla (a samozřejmě pohyb), tak si to tělo reguluje na jemu příjemnou a ideální váhu. Mě se povedlo ustálit se na ideálu díky pravidelným půstům jednou týdně a na nepřejídání. Pozoruju, kdy mám na něco chuť, kdy mám hlad a kdy mám už dost. Taky je fajn nesoustředit se na jídlo (pouze na jeho vychutnávání), ale mít dostatel jiných zájmů.Nevím kolik ti je a nakolik můžeš vůči mamce zakročit. Třeba by stačilo jí rázně říct, že jsi spokojená, že nemáš chuť kvůli ní znovu spadnout do anorexie a že už nechceš slyšet žádné poznámky na svou váhu.Pokud tohle řešení ne, tak mě napadá zeptat se u obvodní lékařky na psychologa, říct mu o tomhle a poprosit mamku, jestli by za ním nezašla. On by jí už snad měl důrazně vysvětlit, jak nevhodné jsou její poznámky.Hodně štěstí.

Nechtela bych bejt tlusta..............,ale nikdy bych to nikomu nedala najevo je to kazdyho vecja jsem jedna z tech vecne hladovejch trubek:-))),ale mych 48kilo bych nemenila,merim 168

Čau holky, podobnej zážitek, akorát ne doma le v práci:) Mám cca 62 kg na 173, příjde mi to v pohodě. Jídlo miluju, snažim se jíst zdravě i když občas samozřejmě zhřešim a svojí váhou jsem se nikdy nijak zvlášť nezabývala... až dokud jsem nezačala pracovat v jedný kanceláři se třema hodně hubenejma holkama. Šla jsem na oběd, pak jsem si za 2 hodiny koupila čokoládovou tyčinku a ony nechápaly...Všechny měly asi 50 kilo a malýho vzrůstu nebyly ani náhodou. Každopádně tahle trojička mi během pár týdnů způsobila svejma poznámkama docela slušnej komplex. Naštěstí jsem po pár měsících přešla úplně do jiný firmy, takže už je to zase v klídku. Chápu, že každej holt máme jiný měřítka ale já bych si nikdy nedovolila řešit něčí váhu nebo apetit, tím spíš váhu někoho kdo nejí nijak extrémně a hmotnost má naprosto adekvátní výšce. Mějte se:)

Andreo, záleží také na tom, kolik měříš, o tom se nezmiňuješ. Ale pokud nevážíš tolik, aby to ohrožovalo tvoje zdraví, hlavní je, že jsi takhle spokojená. Nedávno jsem četla zajímavý a podle mě i pravdivý názor: že i baculka může sbalit atraktivního chlapa, pokud si věří a vyzařuje, že je tím nejlepším, co chlap může mít. Samozřejmě nejde jen o chlapy, ale hlavně o to, abychom se samy cítily dobře. Tvoji matku moc nechápu, vzhledem k tomu, že jsi prodělala anorexii, měla by být ráda, že jsi zdravá a přestala jsi přehnaně řešit svoji postavu, a ne do tebe takhle rýt. Já sama měřím 153 cm a přibrala jsem na 63,5 kg, BMI mám přes 27, což je prý hezká plnoštíhlost, ale příbuzní do mě taky šijí, že jsem tlustá. Nemyslím si, že bych byla obézní, ale nadváhu mám a ráda bych aspoň trochu shodila. Bude mi 28, ve dvaceti jsem vážila 45 - 48 kg, dost jsem tehdy cvičila, ale pak mě cvičení přestalo bavit, chutnalo mi čím dál víc a váha šla postupně nahoru. Abych byla ještě v normě, měla bych vážit tak 54 - 58 kg, lepší by samozřejmě bylo méně, ale i tohle bych považovala docela za úspěch. Problém je, že hrozně ráda jím, obzvlášť kaloricky bohatá a nezdravá jídla, cvičím teď 3 - 4x týdně na orbitreku a k tomu posiluju problémové partie, ale určitě by to chtělo ubrat v jídle. Včera na návštěvě u mámy jsme to probíraly, říkala, že jím moc a že to není ani tak tím, že bych tolik jídla potřebovala, ale že jsem si na takové množství zvykla a mám roztažený žaludek, tzv. jsem rozežraná. Rozhodla jsem se tedy, že zmenším porce a výrazně omezím nezdravá jídla. Snažím se jíst tak pětkrát denně. Napadla mě ještě jedna věc: třeba nepotřebuješ zhubnout, ale jen zpevnit svaly. Ale jestli jsi se sebou spokojená, tak se na negativní poznámky mámy vykašli (chápu, není to tak jednoduché) a buď ráda, že jsi zdravá a spokojená.

ahojchci se podělit o svůj problém .svojí váhu řeším asi od 16 nikdy jsem nebyla nějak tlusta spis hubena ale v pubertě jsem trochu přibrala.zacal jsem drzet diety a jeden cas mela anorexii.ted mam asi nejvic co jsem kdy mela -63kg ale nejak zvlast mi to uz nevadi .problem je v me matce stale má ironicke poznamky na moji chut k jidlu nebo postavu kazdy den mi neustale pripomina ze jsem tlusta!uz me to rozciluje!rika mi treba ze to je hrozny ze tolik jako ja mela po porodu ale ne ve dvaceti ze ve dvaceti ma byt holka jako proutek.sama hubena neni a kdyz ji reknu at me necha ze mi to tak vyhovuje tak rekne at se hned neurazim ze se mam spis zamyslet co s tim problemem delat-jsem snad blazne?protoze mne to jako problem neprijde...