Reklama

Mrtvice

Lenka (Čt, 4. 6. 2009 - 09:06)

Maminka je pravák, porucha řeči tam je, ale už jsem se jí naučila rozumět. Zdá se mi to lepší, než ze začátku. Chodí za ní logopedka. Rehabilitační sestra za ní taky chodí a já s ní cvičím každý den. Malý pohyb v té ruce cítím i v noze, ale ještě není viditelný. Včera jsem ji posadila a ona chvíli seděla, ale viděla jsem, že se jí motá hlava, tak jsem ji raději položila. Má zavedenou cévku a z toho mám trochu strach. Aby nedostala zánět. já s tím počítám, že se to nespraví hned, ale když mluvím s doktory, tak mám pocit z té jejich řeči, že se to už nikdy nespraví. Pak propadnu strašné depresi a nevím, co mám dělat. Otce už nemám, ten zemřel před pěti lety náhle, tak je toho na mě ty poslední roky nějak moc. Jinak jsem ráda, že se mi někdo ozval. Moc díky.

Eli (St, 3. 6. 2009 - 22:06)

to Lenka
Zatím nemůžeš dělat nic jiného, než za maminkou chodit, mluvit s ní nebo na ni /píšeš, že je postižená pravá strana, většinou bývá spojená s nějakou poruchou řeči, často člověk nemůže mluvit, nebo jen některá slova nebo slabiky, může ale zcela řeči rozumět - pokud je maminka pravák/.
Povídej jí, hlaď ji, jsou to na první pohled malé věci, ale mohou hodně pomáhat.S maminkou jistě také denně cvičí rehabilitační sestra, ale tvoje návštěvy nenahradí. Zotavování po mozkové příhodě je většinou běh na dlouhou trať. Každý náznak pohybu je krůček dopředu, i když to často nejde tak rychle, jak bychom to chtěli.

Lenka (St, 3. 6. 2009 - 09:06)

Dobrý den. Jsem hrozně moc nešťastná. Maminka mi leží v nemocnici po velmi silné mrtvici. Je ochrnutá na pravou stranu těla. Dnes je to třetí týden. Doktoři mi jen říkají, že je to vážné, že to byla rozsáhlá ischemie. Chodím za ní každý den a snažím se cvičit s postiženými končetinami. Je jí teprve 57 let. Mám hrozný strach.

Simona (Ne, 12. 4. 2009 - 10:04)

Ahoj všichni a předem děkuji za radu. Babička je ochrnutá na půlku těla, mluví dobře. V nemocnici nám řekli, že u nich na rehabilitaci může být jen 3 týdny a pak ať ji dáme na LDNku nebo domu. Jenže my chceme zajistit další rehabilitaci někde v zařízení. Vůbec nenvíme jak to chodí, na netu toho taky moc neni. Mohl by mi napsat někdo, kdo má už zkušenosti, jak to chodí, jestli je vždycky potřeba doprovod do těch lázní a tak? E-mail: siglinde"centrum.cz nebo stačí napsat sem

Ilona (Po, 6. 4. 2009 - 22:04)

Tatínek má také výpadky paměti,ale myslím,že to bude pravděpodobně léky,které užívá.Nepamatuje si čím prošel na JIPCE a neuvědomuje si zlepšení stavu.Všechny nás poznává a to i vzdálenější příbuzné.Od té doby co je doma se opravdu zlepšil.Jen má bolavé ochrnuté končetiny je to dřina,ale i přes jeho bolestivé výkřiky se ho snažím posazovat alespoň na lůžku.Na vozíčku již seděl také,ale ta manipulace je neuvěřitelně náročná.Je 2 měsíce po mrtvici a příjde mi,že bývá zmatený jen ráno užívá 12tablet.Vše pečlivě kontroluji.Srdíčko má naštěstí v pořádku.V noci,když tvrdě spí tak pozoruji pohyby ochrnuté nohy a to velice silné vidím to jako velké plus.Lecitin mu nedávám.Také jsem o něm uvažovala,ale nakonec jsem upřednostnila Coenzystar Q10.Jsem neznalá v těchto přípravcích tak jsem uposlechla doporučení.
Řeč se také nepatrně zlepšila,ale řekne slovo pouze,když nad ním neuvažuje chce-li se po něm slovo či písmeno jiné než používá tak prostě nepoví...
Psychologa mi tatínek tvrdě odmítá tak jím mu jsem já.Prozatím(až na drobnosti)to zvládám.Někdy se směje někdy pláče.
Když po něm chci trénovat mluvu ukáže jen na ochrnutou půlku těla a mávne rukou,V lékařské zprávě píší,že poškození mozku je velice těžké avšak vše si uvědomuje,číst umí,ale psát ne.Budu pokračovat jak umím nejlépe a nenásilně.Moc Vám děkuji.Vaše poznatky a zkušenosti mi jsou velkou oporou.

Radka (Po, 6. 4. 2009 - 14:04)

Dane...já jsem po CMP 6 měsíců a mám celkem dost velké problémy s pamětí.Byla jsem ochrnutá na půlku těla,už jsem to z větší části rozhýbala,ale ta paměť mě zlobí pořád.Nejhorší je když prožiju nějaký psych.stres,pak najednou vypnu a pár minut si nepamatuju.A i když jsem nervozní,třeba na úřadech,tak mi z hlavy vypadávají důležité věci.Stačí abych se uklidnila a zase je to v pořádku.Stává se mi,že pletu hodně věcí,netýká se to ale minulosti,spíš věcí které se stali po mrtvici.Stává se mi,že mi čas nějak splyne a já to vidím zkresleně.Trvalé problémy mám s časem.Pletou se mi dny,hodiny a problémy mám i s počítáním.Ale musím říct,že i tohle se lepší.Beru Lecitin a začala jsem paměť trénovat luštění křížovek,sudoku a zkouším se učit angličtinu.Staré věci si pamatuju,ale nové mi dělají problémy.

Švagr je krátkou dobu po CMP a tyhle věci se určitě zlepší.Vzpomínám si,že asi 2 měsíce po mrtvici jsem byla jako omámená,cítil jsem se jako když jsem po práškách na spaní,měla se svůj svět,chvilkama jsem přestávala vnímat okolí.Hlavně když jsem se dlouho soustředila třeba na to když mi někdo něco vyprávěl.Ale pak se to začalo zlepšovat.
Tak snad jsem tě aspoň trochu povzbudila a poradila.

Dane (Pá, 3. 4. 2009 - 13:04)

Ahoj všichni. Moc držím palce všem, kteří bojují s CMP. Ilonko, Váš otec se zlepší, nebojte. Ale důležité je, aby on sám chtěl, proto je vhodný ten psycholog, pokud má deprese. My v rodině řešíme stejný problém (viz diskuse ANEURYSMA). Mám na vás otázečku, kteří jste tím prošli i na vás, kdo máte někoho blízkého po CMP. Měli jste výpadky paměti? Že jste někoho chvílemi nepoznali, pletli ji jména, apod?Měli jste prostě problémy s pamětí, že se vám pletly např. události, vzpomínky z dětství, na minulý život, atd.?Můj švagr je od konce února po CMP(prasklá výduť) a ikdyž je celkem dobrý(jí, mluví, hýbe se), tak se tento problém včera objevil.Jsme z toho samozřejmě smutní, ale věříme, že se to zlepší. Máte prosím nějakou radu, apod?

Radka (Pá, 3. 4. 2009 - 11:04)

Ilonko,jsi moc silná ženská a moc ti fandím.Musím říct že jsem to po MM neměla lehké,ale co si museli prožít lidi kolem,mě a hlavně manžel,muselo být hrozně těžké.Bát se o člověka kterého má člověk rád,řešit obyčejné věci v životě a navíc mi být velkou oporou,muselo být moc těžké.A za to jsem mu moc vděčná.
Nemyslím si,že na tatínka naléháš moc,hlavně to dělej nenásilně.
Ty deprese jsou hrozná věc.Možná by jste měli popřemýšlet o psychologovi.Já chodím k psycholožce stále a pomáhá mi vyrovnat se s následky.
Ale přesně jak píše Dana,nejdůležitější je,aby se cítil doma dobře a hlavně mu dávajte najevo,že ho potřebujete.
Moc držím palce a hlavně moc a moc trpělivosti.

Dana (St, 25. 3. 2009 - 07:03)

Ahoj Ilonko, moc Ti držím palce aby se Ti dařilo vše s tatínkem zvládat k jeho prospěchu. Musíš být fakt silná. Já jsem si toto též prožila, ale bohužel proběh MM byl tak silný, že tatínek se již z bezvědeomí neprobral. Proto Ti fakt držím moc palce aby to dobře dopadlo Tobě. A věř, že doma to bude o 100 % lepší. V nemocnici je jen kus, kterého je nutné léčit, ale doma mu dáš lásku a veškerou péči a on se nebude cítit tak zbytečný. Drž se!!!

Ilona (Út, 24. 3. 2009 - 22:03)

Dlouho jsem nepsala je to vytížeností.Tatínka mi tento pátek pustí domů.Děláme veškerá opatření,aby to fungovalo co nejlépe.Těší se moc domů.Jeho stav je lepší pokouší se mluvit,ale logopeda mu nikdo nedal údajně,proto,že to nemá smysl to,že řekne NO,NE,O,U S,A pro ně nic neznamená,ale já to s tatínkem vždy oslavím.Měl deprese a to velice vážné.Nevím co se mu přihodilo,že do ní upadl,protože to neřekne.Moje maminka s ním bude doma konečně ho vyvezu na vozíčku k oknu,aby viděl slunce je to již 54dní až se tomu sám divil jak dlouho leží.Lékařka tvrdí,že jen odezírá.Jsem překvapená,že ani lékaři nevědí v jakém stavu mají pacienty.Zkoušela jsem různé fígle a není tomu tak.Citlivost ruky i nohy je pokaždé jiná a bolestivost také.Bohužel noha i ruka zůstávají bez hnutí občas se něco pohne,ale je to mizivé.V nemocnici se koukal jen do zdi.Věřím,že doma se stav zlepší naše nepřetržitá péče a má tvrdohlavost ho donutí se učit víc.
Připravuji ho na lázně tam také počítám se zlepšením.
Změny teplot na ochrnuté končetini jsem vypozorovala.Bohužel není jediný lékař,který by mě na to upozoprnil a na další spoustu věčí,které vím od Vás.
Naše rodina vše přizpůsobila k tomu,aby se vyvrátilo tvrzení lékařů.Moc Vám děkuji za podporu a informace.Budu se podle nich řídit.Problém budu mít jen s trpělivostí.To nejsem a na tatínka naléhám možná až příliš.Děkuji.ILONA.

Radka (Čt, 5. 3. 2009 - 14:03)

Ilono,mě doktor řekl že u mě byla poškozená ta část mozku,která ovliv?uje citlivost.Takže já jsem brzy ochrnutou nohu i ruku rozhýbala,ale citlivost se vracela o hodně pomaleji.Teď po půl roce mi zůstala bez citu ruka od lokte k prstů a tvář až na krk.U tatínka je to spíše naopak.Nebo už končetiny rozhýbal?
Mě dělá mluvení potíže do dnes.Zjistila jsem že jsem i závislá na únavě i počasí.Jsou dny kdy mluvím celkem dobře a některé dny pletu páte přes deváte a hrozně mě to vysiluje.
I těm střídavým náladám rozumím.Těsně po mrtvici jsem měla dny kdy jsem se cítila silná všechno zvládnout,ale stačilo nějaký malý neúspěch a všechno bylo jinak.A platí to do dnes.Před měsícem jsem začala chodit k psycholožce.Řekla že mi dělá problémy se vyrovnat s postižením a stydím se před cizími lidmi a proto trpím sociální fobií.
Tělo se uzdravuje rychle,pokud člověk najde sílu,ale psychika je o hodně pomalejší.
Ilono,ruka se musí naučit spolupracovat s mozkem.Tatínem se musí naučit na ruku myslet a kontrolovat jí co dělá.Člověk dělá plno pohybů automaticky,čištění zubů,zhasínání,nebo vypínání kohoutku s vodou,ale pokud je narušen cit v ruce,musí se smířit s tím,že musí všechno kontrolovat zrakem a hlavou.Někdy jsem si připadal jako stroj,v hlavě jsem si říkala,teď musím ruku uvolnit a předmět pustit.V nemocnici mi říkali že nejdůležitější je kontrola zrakem a soustředění.
Tatínek to určitě zvládne,věřím tomu.Uvidíš že jak se vrátí domů z nemocnice,jeho stav se začne rychle zlepšovat.
Pomohli mi procházky,učila jsem se držet stabilitu.Ruku jsem snažila zapojovat do všech běžných čiností,jen pozor na změny teplot.Ruka je velice citlivá na změny a reaguje opožděně a nadměrnou bolestí.Vhodná je i masáž.
A řeč se dobře trénuje třeba při čtení a vyslovování těžších slov.
Nejde jen o ztuhlou tvář ,ale i jazyk.Trénovala jsem ohebnost třeba žvýkání žvýkačky,ze začátku jsem ji v puse nemohla najít,ale později se to zlepšilo.
A co se týká poklesu koutku,to se taky zlepšilo.Trénovala jsem různé špulení,úsměvy a hlavně tvář masírovala.
Tak to jsou věci které mě napadly,co by mohl tatínek zkoušet pro zlepšení.Ale pořád opakuju,chce to hlavně hodně času a trpělivosti.

Ilona (Út, 24. 2. 2009 - 18:02)

Tatínek už jí sám získal zpět polykací reflex dnes mu vyndal lékař hadičku pro výživu.Snaží se mluvit,ale je to jen NO,JO,NE pořád hýbe ústy,ale marně dnes je to poprvé co to takto zkouší.Mentálně je na tom velice dobře jen dnes,když si vyčistil ústa sám špejličkou tak mi připadalo,že mu nejde pustit z ruky.Ten pláč lékař odůvodnil tím,že to způsobuje čelní lalok.Jeho psychické selhání jsem pravděpodobně zapříčinila já a to tím,že jsem mu vysvětlila co mu je a jak se bude dál léčba vyvíjet.Mluvím s ním tak jak si mě pamatuje vždy jsem byla přímá,ale dnes mi přišlo,že mi to nemá za zlé možná,že jsem byla jediná,kdo mu to takto osvětlil.Opět mně ujišťoval,že mé doteky na ochrnutých končetinách cítí.Pokles ústního koutku má,ale znatelně se zlepšil,nedělá mu problém ani zívání.Dokonce cítí i ochrnutou část obličeje.Pozoruji ho.Podrbal se na ní.Ta řeč bude problém,ale první fáze je za náma přežil a jdeme dál.Děkuji moc.

Eli (Po, 23. 2. 2009 - 22:02)

to Ilona
Je to možné, pokud není poškození mozku v místě, kde probíhají dráhy pro citlivost, tak může být růžně těžká obrna končetin /většinou je i pokles ústního koutku / a citlivost může být normální nebo jen lehce snížená. Jak je na tom teď tatínek s vědomím a s řečí? A jaké pokroky jinak udělal?
Záchvaty pláče jsou po příhodách velice časté, časem se zmírní, ale většinou v menší či větší míře přetrvávají, dalo by se to přirovnat k "oslabení mozkové činnosti". Někdy nemocní přecházejí z pláče do smíchu zcela bez zjevné příčiny.
Dá se říct, že první těžká fáze je přežití a druhá, mnohem delší a často neméně těžká, je zařadit se zpět do života.

Ilona (Po, 23. 2. 2009 - 18:02)

Prosím o informaci, kdo prodělal mozkovou mrtvici nerozumím jedné věci.Je možné,aby postižený pacient cítil doteky na ochrnuté noze?Jak ho mám psychicky podpořit,když téměř nic nezabírá.Zkouším všechno,ale stejně mívá záchvaty pláče.
RADKO:Já užívám hormony od 16let bude mi 33let tak jako Vám mám nález na podvěsku mozkovém,který je mi takto po léta léčen.Vím,že hormony nejsou ideální,ale mám na výběr?Přednější je pro mne nyní můj tatínek,který sice polykaci raflex již má,ale psychicky ho nemůžu udržet.Nevím jak,prostě nikde jsem nic nevyčetla.Povídala jsem mu o jeho stavu stále nevěří,že je malé zlepšení.Nevím,nevím si rady.

Radka (Čt, 19. 2. 2009 - 07:02)

Přesně tak,je to hrozné.Jsem po mrtvici a je mi 33let.A důvod?Pozdě odhalené 2 vrozené vady.První je malý otvor v srdci a hlavně jsem Heterozygot s Leidenskiou mutací,což je porucha srážlivosti krve.Nic z toho jsem nevěděla a brala jsem hormony abych otěhotněla.Kdyby mi tu krev vyšetřili dřív,možná bych se mrtvici vyhla.
Takže největší riziko pro mladé jsou HORMONY!!!:-(

J. (Út, 10. 2. 2009 - 14:02)

Úplně jsem zděšená, kolik lidí po mrtvici
potkávám i mladých kolem 30-tky!

Ilona (Po, 9. 2. 2009 - 18:02)

Radko,moc děkuji je to strašně povzbuzující.Zítra se dovím další podrobnosti z CT vyšetření provádějí ho odben.Chtějí,aby se sraženina přestala pohybovat.Budu se snažit nadále co to dá a držet tatínka nad vodou.Děkuji Ilona

Radka (Po, 9. 2. 2009 - 10:02)

Ilonko,nezoufej,věř že se to zlepší.Já jsem toho příklad,jsem po MP 5 měsíců a byla jsem na tom úplně stejně jako tvůj tatínek.S rozdílem že jsem měla polykací reflex jen z části,tak jsem se často dusila na pití a jídle.Před měsícem jsem byla na kontrole a také nemám sraženinu rozpuštěnou,ale žiju a jsem samostatná.Zkus si přečíst mě příspěvky zpět,možná ti to pomůže.Pokud člověk tuhle nemoc přežije,je nejdůležitější psychika nemocného,hlavní je aby našel sílu bojovat a nevzdával to.
Moc držím palce.

Ilona (Ne, 8. 2. 2009 - 17:02)

Dnes mi dokonce ani nezavolala sestra dortora jak Eli píšete tak cvičím je naprosto při vědomí mají obavu ze zápalu plic,ale jestli pro to něco dělaj netuším.Mluvila jsem na něj tak jak jste mi radila jen pokyvoval.Opakuji mu,že jsme pořád při něm,že to všechno dokážem.Také jsem zjistila,že mu ústa nevymívají dostatečně často dýchá ústy a má vše vysušené trpí obrovskou žízní tak jsem požádala o navlhčené vatičky Eli,úplně po nich lapal jak je chtěl.Má ucpanou hlavní tepnu v levé polovině mozku ta sraženina se nehla.Poslední informace byla,že neurologicky je na tom lépe,ale nechápu to,když je céva ucpaná?Zítra udělám vše co mi píšete.Budu vyžadovat podrobné informace o cvičení.Srdíčko ho zradilo v pondělí,ale povedlo se ho přivézt k životu nyní už ani nemá modré rty.Cukrovku nemá a střeva jsou prý také v pořádku.Naději nestratím musím to zvládnout už kvůli mamince.Jediné pozitivní dnes bylo jeho velké zívnutí.Jdu se pokusit usnout.Strašně moc děkuji za podporu a zkušenosti nesmírně si toho vážím.Děkuji Ilona

Eli (Ne, 8. 2. 2009 - 15:02)

to Ilona
Cvičení by ti měl někdo ukázat,záleží také, jestli je tatínek zcela při vědomí, jestli tě vidí, a může spolupracovat, většinou v začátku jde jen o to, aby nezačaly tuhnout klouby a o dechová cvičení, aby se předešlo např. zápalu plic. Ale to jsou informace, které musíš dostat přímo od lékaře a poradit s jednoduchými cviky by ti měly umět i sestřičky na JIP. Informace o akutním stavu a zvláště na JIP jednou za den jsou zcela běžné, spíše se dávají častější, protože stav se může měnit, proto tam také ten pacient je. Píšeš o sraženině, záleží, zda je přímo v mozku nebo je ucpaná např. hlavní krční tepna, také na tom, v jakém stavu je srdce, zda není cukrovka - to ti tady které ti tady nikdo říct nemůže, lékař by ti měl vysvětlit podstatu nemoci, co je možné očekávat a od čeho, ale také ti nemůže dát úplnou záruku, jak to bude dál probíhat. Je pravda, že velký a těžký pacient se hůře ošetřuje, ale to není důvod k nějaké omluvě. Logopeda zatím dělej ty, mluv na tatínka, hlaď ho, ono se to všechno pro budoucnost někam uloží. A hlavně neztrácej naději. neztrácej naději.
Roušky na JIP, pokud nejde o pooperační pokoj nebývají nutné, jen plášť a galoše.

Reklama

Přidat komentář