Můj děsivý příběh

Hypochondrie jako vysita...
Nech se zavrit v blazinci,a dej si bacha aby te neofouklo......
Lidi jako ty obiraji lekare o drahocenny cas ktery mohou venovat doopravdy nemocnym....

pro anonym z 09:13:05, nevíš, neznáš kdy a co tě může ještě v životě potkat pak si za svou necitelnost budeš trhat vlasy z hlavy pokud vůbec nějaké máš

Jakej děsivej příběh?prostě výlev hypochondra..

A teda co Ti zjistili?

Josefíno,Josefíno..hihi:)))

Zdravím,

zrovna dnes mě napadlo se po letech podívat, zda diskuze, jejíž prostřednictvím jsem hledala pomoc, ještě existuje a připadně jak se vyvíjí.

Opakují se dotazy co se se mnou dále dělo a jak jsem to zvládla. Děkuji za zájem.

Zvládla jsem to i nezvládla, tedy podle toho, z jakého úhlu pohledu se na svou situaci dívám. Dodiagnostikování jsem si vynutila korespondencí s kompetentními úřady a nemocnicemi, čemuž však muselo předcházet studium nejen zákonů, ale i odborných medicínských záležitostí a musela jsem mít přehled o dostupných vyšetření. Naštěstí jsem na Internetu potkala lidi, kteří mi svými radami prakticky hodně pomohli a tak jsem nezůstala tak zoufale bezprizorní. Samozřejmě co specielnější vyšetření, to somatický nález, který plně potvrzoval mé fyzické potíže. Po letech, kdy jsem nebyla absolutně adekvátně léčena či jsem spíše nebyla léčena vůbec, mám už nevratná poškození organismu. Léčba pro mě neexistuje, jsem už tedy lékaři jen sledována. Je to tedy každodenní boj. Pokud přibudou další zdravotní komplikace, víceméně po zkušenostech, nic moc od českého zdravotnictví ve své situaci už nečekám. Včasnost správné dodiagnostiky a zahájení adekvátní léčby jsou hrozně důležité a to už se v mém případě nepovedlo.

Různorodost příspěvků (reakcí na můj příběh) se moc nezměnila. Jen přibylo těch, kde lidé popisují podobné zkušenosti mým - sve strasti s nemocí, bolestmi, přístupem lékařů apod. Děkuji za Vaše příspěvky. Omlouvám se, že zde veřejně nenapíši více. Už jsem si hodně hrozně moc s lidmi "užila" a nemám sílu na nepříjemné reakce.

Moc nerozumím těm o mém příběhu pochybujícím příspěvkům. O stavu českého zdravotnictví se hovoří v současné době tak otevřeně, že nelze pochopit, proč existuje ještě tolik "pochybujících". Pravděpodobně se vůbec o problematiku zdravotnictví nezajímají, jdou se na Internet jen něčím zabavit a narazí při surfování na tuto diskuzi.

K příspěvkům vyznavačů tzv. New age směru, což je vlastně novodobé náboženství se vyjadřovat nechci. To je pro mě uzavřená kapitola. Bylo by to tak hrozně krásné mít tu moc mít své zdraví plně pod kontrolou. O tom, že to nefunguje, jsou snad miliardy důkazů. Kdo by nechtěl být věčně zdravý a mladý a i nesmrtelný, že .-).

Pepča

Po přečtení příběhu Pepinky se musím ptát:kde
je partnerský vztah pacienta a lékaře, stále existuje po takové době paternalistický vztah lékaře a klienta, děsím se někdy toho,kdyby se mi něco stalo a potřebovala bych pomoc dnešních lékařů.
I já mám ve svém okolí lidičky,kteří mají bohužel jen špatné zkušenosti a troufám si říct,že dnes víc jak jindy je vše jen o penězích a to ve všech oblastech života.
Všem držím palce,aby se setkávali jen s lékaři "na úrovni",kteří mají cítění.

Bohužel musím konstatovat, že za devět let od tohoto příspěvku se v medicíně v tomhle státě nezměnilo vůbec nic. Člověk je dále jen objektem mechanického zkoumání od lékařů, a s rozvojem dalších vědeckotechnických disciplín ve zdravotnictví je to jen horší. Nějak se jim ze systému vytratil hlavní důvod celého tohoto oboru a to člověk a jeho problémy se zdravím. Mrzí mě to však i proto, že jsem ve zdravotnictví zaměstnán a vidím tyto věci ještě v dalších rozměrech. Zkuste si mít tyhle potíže nebo podobné na malém českém městě a ne v celkem anonymní Praze, to jest tam kde si lékaři navzájem poskytují ty nejintimnější informace typu ".. přijde ti tam ten a ten..." a je to ještě o hodně bolestivější. Tyto anabáze nyní prožívám se svou ženou a nemám pocit, že jsme byli ochuzeni o všechny peripetie vyprávěné Pepinou. Možná jako zdravotník jsem byl schopen zajistit taková vyšetření, která nejsou úplně běžne dostupná, ovšem k čemu vám jsou , když se na to stejně nikdo nedívá. Nezbývá než věřit sama v sebe a v to, že snad někdy někde nějaký schopný lékař ještě existuje a mezitím si podomácku zkoušet různé alternativy. Přeji Pepině hodně sil a trpělivosti v boji s nekonečnou blbostí spojenou s arogancí a nevzdělaností ve zdravotnictví české kotliny, kdy jde v první řadě jen o peníze.

Jasně,všichni,co si stěžují na nějaké nemoci,musejí nutně skončit na psychině...to tady budou samí magoři...fakt skvělý...jen bych chtěl vidět ty doktory,kdyby měli stejné obtíže,co by dělali...když už chcete milá Yossarian někoho takhle degradovat,tak si nejprve zamette před svým prahem...každý bojuje za to,aby mu bylo dobře a jak vidno,doktoři se leckdy vůbec nesnaží a vše je pro ně psychické...takže lidi,až vám něco bude,tak zajděte rovnou za psychiatrem a nechte se hospitalizovat na psychině,stejně vám ti doktoři nebudou nikdy věřit,je to pro ně pohodlnější,nechat vás zavřít,než vás léčit...kam ten svět spěje!!!

S ohledem na své vlastní zkušenosti s lékaři a často protichůdnými názory alternativní medicíny, si myslím, že pravda může být tak někde uprostřed. Paní Pepinka si nepochybně zažila své, současně její osobnost se jeví jako konfliktní s tendencí vidět problémy všude možně jen ne v sobě. Ale nechci jí soudit, nesmírně s ní soucítím musí prožívat strašné utrpení.
Já sama již více než 5 let se snažím zvládat stále se zhoršující problémy s hybností a příšernou zchváceností a vyčerpaností, je mi 33 let a lékaři mi stanovili před 3 lety pravdpodobnou diagnozu Parkinson a nasadili tvrdou chemickou medikaci, ale já se progresivně zhoršuji, dle všech alternativních lékařů je diagnoza špatná, nebot mé skutečné potíže jsou ve velkém rozporu s touto diagnozou, vypadá to že za vším stojí lymská borelioza. Také já svádím boj s lékaři (ale kultivovaný, snažím se o argumenty podpořené fakty, o upřímý popis mých potíží, atd..) No a protože lékaři mají na jedné straně výsledek nějakho vyšetření a pravděpodobnou diagnozu, na druhé straně já jim popisuji potíže, které s tím nekorelují, také hovoří o nutnosti neuropsychickéh vyšetření. Maštěstí mám silné zbraně, za prvé lékaře v rodině, vč. pychiatra a kllinického psychologa, kteří jsou ochotni dosvědčit mou "svéprávnost", naštěstí mám silnou víru v Boha a ttajé v to, že všechny naše trápení nás jen upozorňují na nutnost změnit něco v sobě (nejčastěji v oblasti myšlení, jednání , cítění), jedná se pouze o korelaci směrem kk jednotě. Vše co se nm děje je jen zrcadlem nás samých. Takže cesta ven vede jen npřes v prvním kroku k přijetí odpovědnosti za vše co se mi děje, a za druhé ponořit se do sebe a snažit se pochopit co mi má nemoc chce říci. POtom se vše začne měnit. Tento obrat už nastává i v mém životě. Přeji všem trpícím pokoru, lásku a hodně sil, ze všech zdánlivě beznadějných situací vede cesta vem. Začit ale musíte tím že pohnete se sebou, to za vás níkdo neudělá.

Pepinka je hlavně blázen a patří na psychinu......připomíná mi Britu z psychozy, tý taky doktoři zničili život a píše metr dlouhé články ...a má schízu...Pepina má něco podobnýho...v reálu jí už nikdo nevěří, tak otravuje tady ....je to cvok

Tak to je slušná haluz.Hypochondr a ještě rozdvojená osobnost...nebo pod kolika přezdívkama si tu onen jedinec vede diskuzi. Fakt jsem se pobavila.

Jano ,tohle si člověk jen tak nevymyslí a bohužel jsem zažila(v menší míře)-něco značně podobného.A to mám do hypochondra hodně daleko,aspoň nemám ve zvyku se pořád studovat a už vůbec ne někoho se sebou otravovat,a u doktora jsem byla za svůj život že by se to pomalu dalo na prstech spočítat(mimo povinné kontroly zubař a gynda). Cestovní zánět po těle mám pořád,asi už nějak chronický,doktoři mi v té zlé fázi vůbec nepomohli,přestože se ty stavy(také po úraze a možná chřipce nebo co to bylo za hrůzu)opakovaly úporně dva roky z 6týdenního intervalu zhoustly na 14 dní-někdy jsem nemohla ani dojít pro antb,a to to mám k dr pár kroků,a existovaly pro mne jen dvě věci ty dva roky-postel,a nějak to přežít v práci.Nyní to není tak ukrutné a při zhoršení pokud musím vezmu silný protizánětlivý prášek,a zas to chvíli jde.Doktora zvládám navštívit tak jednou za rok pro ty prášky,tak opravdu asi vidíš že hypochondřením to nebude,a s Pepinkou soucítím-ale je už to dlouho co sem psala,zajímalo by mne zda to nějak zvládla.

Jano,že tě pusa nebolí nemáš soucit pro takto nemocemi smýkaného člověka, jak můžeš soudit tak pevně , že Pepinka je magor což pak nevíš že sdělená bolest je poloviční bolest? To co jí přeješ můžeš jednou prožít ty

Já bych řekla, že Pepinka je trošku magor a patří na psychiatrii a nejlépe zavřít, už jenom to její nudné a nezáživné líčení je na obtíž, chudáci lékaři, takovej magor jim akorát krade čas!!! Jestli se všude rozpovídává tak jako tady, tak potěš. Už i to, že jí přítel radši opustil, hovoří za vše-život s hypochondrem není život!

Taky by mě zajimalo,jak dopadl vaš přiběh. Mam taky špatne zkušenosti,ted sice po 9.letech vim ,že za to muže Borelka,ale operovane srdce,kvuli porouchanym nervum na antidepresivach a jine problemy,to už nikdo nevrati zpět. Je to smutne,bohužel nikdo nevěřil,že v 27letech muže byt někdo nemocny :-((

Ahoj všichni,chci se jen zeptat,Pepinko ještě žiješ?Protože trochu z těch potíží znám,a ten přístup doktorů také,cítím s tebou při čtení těch strašných věcí.V těle a kostech- kolující zánět je nenápadný,šíleně bolestivý,opravdu nevíš občas co je lepší,jestli 30 stupňů,27 už je málo a 32 moc,krev vykáže jen občas nějaké podle nich zanedbatelné příznaky zánětu,běda potkat vánek,zánět močáku chytíš v parném létě jen tak,nejstrašnější je podzim.A to mám mírný odvar tvých potíží.Jednou můj nebohý pes dostal zánět středního ucha-od toho každých 5 kroků ztrácel rovnováhu a padal,místní veterinář nevěděl co s ním,ale poslal krev na kliniku na rozbor,v té se nic nenašlo,a když jsem tam se psem přijela,pan doktor mi podle krevního výsledku arogantně řekl-no tak sem toho hypochondra přiveďte,skoro jsem se rozbrečela-koukal na mě že jsem hysterka když psovi nic nemůže být- a řekla mu,že do ordinace nedojde-byl v autě-doktor šel tedy se mnou ven a upřímně se vyděsil a hned bylo po aroganci-řekl mi že pes vypadá tak hrozně jako kokr,který se potkal s vlakem.Snad se můžeš obrátit do Hradce Králové-je tam nějaké centrum asijské medicíny-platíš si to ,ale budou s tebou dobře zacházet a pomohou,a pak se mi osvědčili též schopní veterináři-nemoci jsou začasté podobné a DOBRÝ veterinář má mnohem lepší rozhled než humánní lékař-ale i tam je třeba padnout na dobrého.Kdybys mohla k moři.Zdravím a písni sem jestli můžeš.

To je znama vec kdyz doktori nevedi a to dost casto co je pacientovi tak to svedou na psychiku.

Cau Natalko. Dekuji za...ozvete se mi mozna neco vymyslime

zazil jsem neco podobneho
nastesti jsem mel dost znamych lekaru a sam mam taky nejake zkusenosti nic mene muj stav je podobne desivy
muzeme vymenit zkusenosti co pomaha

Může mi někdo z toho románu udělat vejcuc?