Co si myslíte o tomhle???

Tak nevím, jestli se ptáš na tom správném místě. Zeptala ses i partnera, jestli je s Tebou spokojený? Pokud si rozumíte a Tvůj vztah k matce Ti nějak nekomplikuje partnerský život je vše v pořádku. Radši se moc nezabývej tím, jestli máš dost, nebo málo ráda. A srovnávat lásku k rodičům a k partnerovi

Já nemůžu říct, že jsem na ní nějak extrémně fixovaná, ale asi to tak v podstatě je. Mám o ní strašnej strach a hrozně se bojím, že by mi třeba onemocněla nebo -nedej bože- ještě něco horšího. Ona je úchvatná ženská, je to můj absolutní vzor (i když má svoje chybičky). Je fakt, že někdy chci bejt raději se svou mámou než se svým přítelem. A o to právě jde! Nejde o lásku k mé mámě, o té vím a jsem z ní ráda. Chtěla jsem se zeptat na tu lásku ke svému příteli. Myslíte, že je to normální? Že "stačí" taková láska?Pro "...": Moc mě mrzí, co se stalo, musí to být těžké...Právě, já si vážím vztahu jaký mam s rodiči, mě to hrozně naplňuje. Vím, že třeba ne všichni na tom jste tak dobře, asi si to ale už každej umí prožít...

Ahoj, pokud mluvite o lasce ditete k rodici, je to krasne a je treba si takoveho vztahu vazit, at je kdokoli v jakemkoli veku. Pokud ale jde o fixaci na matku, je to prokleti, ktere vede nutne ke karambolu v jakemkoli partnerskem vztahu a je treba se ji razantne zbavit. Vim o cem mluvim.

to je fakt. Neber to tak vazne, je fajn, ze mas dobry vztah k matce. Kdyz je to naopak muze ti to zkazit cely zivot, ovlivnit tve vztahy a hlavne te to stale depta... skutecnost, ze nas vlastni rodice nemiluji se totiz tezko rozchodi, at ti je 5 nebo 50.

Taky bych chtela rict,miluju svoji mamu,ale to se nikdy nestalo a nestane.U me je to spise povinnost,krute ze? Bud za to rada,ze mate skvely vztah.

Buď rada, že máš takú super mamu, ktorá si zaslúži Tvoju lásku, ale nezabúdaj na partnera!Ja som bohužia? tú pravú lásku k mame nikdy necítila. Začala piť, keď som mala 10 rokov a stala sa z nej doslova beštia, ktorá ubližuje a nadáva nielen svojim deťom a mužovi, ale aj 2ročnému vnúčaťu.

nevim jestli to je normalni.. rozhodne to neni nic spatneho. To, ze clovek miluje sve rodice neni prece zadna nenormalnost. Mne je 36 a za svou mamu bych polozila bez rozmysleni zivot.Mam ji byt koneckoncu za co vdecna, ona ho dala mne. Timto ovsem nechci rict, ze nemiluji sveho partnera,nebo ze ho snad miluji MIN. V zadnem pripade, jen ho miluji JINAK. Netrap se tim,neni to zadne prokleti, je to stesti.

Bylo mi 25 let, citila jsem totéž. Pak matka zemřela. Teď je mi 30, cítím totéž. Je to prokletí.

Krátce a výstižně (aspoň v rámci možností)...Mam pocit, že nemůžu nikoho milovat tak jako svojí mámu a to mám partnera s kterým jsem už 2 roky a vím, že ho také miluju, ale cítím, že né tolik. Bez kohokoli si v tom nejhoršim umim život představit ale bez mamky ne... Je to normální? I vůči parnterovi? Je mi 25let. A ať mi nikdo neříká, že můj partner není ten pravý, okolo sebe mám tolik mužů a pár jsem jich opravdu měla a zjišťuju, že nikdo jiný pro mě není...Tak co???