Na jakém nejkurioznějším místě, jste si museli odskočit?

Tomu, co napsala Ivana, jak...Takže's měla smůlu, že řidič na hajzl nepotřeboval, he he. Bejval by u tý benzinky určitě zastavil.

mě nic takového nepotkal,vždycky jsem to vydržela a když se jelo třeba autem,tak se zastavilo.Neumím si představit jet autobusem a když bych to nemohla vydržet.

Tomu, co napsala Ivana, jak si ulevila v autobuse, mám pochopení a vůbec se nemůže nazvat čunětem. Mě se stalo před rokem něco podobného, jela jsem ze srazu s kamarádkami z rodného městečka autobusem do Prahy a po vypití trochu vínka a kávy jsem jen taktak stihla autobus, ale bohužel s plným močákem. Tyhle linky mívaly asi 10 min. přestávku v půli, cesty, tak jsem myslela, že si tam odskočím. Když tam autobus zastavoval, chtěla jsem vystartovat na WC, ale k mému zděšení řidič otevřel jen přední dveře, někdo vystoupil a rozjel se dál. Bezmocně jsem dosedla zpátky na sedadlo. Ještě půl hodiny do Prahy! Bojovala jsem s myšlenkou jít za řidičem, aby mi zastavil na dálnici u benzínky. Hloupě jsem se styděla, přece to musím udržet. Jenže to nebylo už nucení ale děsná bolest v podbřišku a najednou těsně před Prahou to povolilo a nedalo se to vůbec zastavit. Úplně jsem se počůrala, sukni a silonky jsem měla celé mokré a pode mnou louže. A to mě čekala hodinu cesta z autobusáku v chladu... Před nedávnem jsem běžela taky s přeplněným močákem domů přes park, ještě nebyla tma a všude se trousili lidi. Vyřešila jsem to podobně jako Ivana. sedla jsem si na lavičku a odhrnula sukni, neměla jsem naštěstí klasické silonky ale samodržící punčochy tak to odnesly jenom kalhotky. To byla úleva! A čuně taky nejsem.

"řekněme Lulan" mi připoměl jeden příjemný zážitek (ano milé dámy, jsem jedním z těch úchylů, kterým se čůrání všemi netradičními způsoby líbí) z letního festivalu, kde holka (cca 20) prodávající u stánku co byl hned u oplocení se s tím rozhodně nepárala. Rovnou za pultem vykasala sukýnku, poodshrnula kalhotky, naplnila kelímek který vylila přes zaplachtovanej plot, aby měla ve stánku čisto a bylo to. Co na to říkali ti neplatící za plotem stojící diváci si mohu jen domýšlet, těm co se dívali škvírou v plachtě zase závidět. Jen mě mrzí, že jsem si lépe nevšiml a nezapamatoval co to bylo za stánek a nezkusil ho vyhledat na příštích akcích.

Jano, dobře se ti někoho odsuzuje. Ale uvidíš, jednou přijde nucené čurání, nebo i sraní také na tebe a budeš konečně jinak uvažovat. Čuně je ten, kdo by to udělal naschvál anebo by měl jinou možnost a nevyužil ji. Ivanu plně chápu, samozřejmě že největší trapas z toho měla ona sama, tak ji neodsuzuj, určitě ji to nebylo příjemné. Nedělej tady chytrou.

Tomu říkám skvělé...Máš recht!

Eště tak to někomu vyprávět, kdyby mu položil votázku, jak se s tou paní seznámil.

No to bylo takle:

Já jsem se šel venku vychcat ke stromu a vona u toho stromu z druhý strany srala. A tak sme se seznámili.

Musím se podělit se...Tomu říkám skvělé seznámení:-)))

Musím se podělit se zážitkem kvůli močení.Jednou jsem pracoval u stánku s pivem a klobáskama na jedné motoristické akci.Protože jsem tedy hojně nasával to pívo,malá potřeba se dostavovala hojně a tak strom v nedalekém lesíku se jevil jako ideální místo.Při jedné návštěvě onoho stromu,při jeho zavlažování, slyším divné zvuky a funění.Trochu se ukloním a za tím stromem konala velkou potřebu jistá cizí dáma.Zdvořile jsem pozdravil , pronesl,aby se nenechala rušit a s pozdravem nashledanou,jsem odcházel.Dáma řekla raději na neshledanou a já se vrátil k práci.Jaké bylo její překvapení,když mne poznala u stánku,při koupi klobásy.Očividně zrudla,cítila se trapně,ale nakonec jsme se kvalitně při štamrli zasmáli.

Jsi čuně, Ivano.Protože pracuju, tak jsem se koukla jestli nemá někdo podonou zkušenost. Jano, čuně fakt nejsem, co jsem měla dělat? Když jsem věděla, že se už určitě počůrám, tak jsem na poslední chvíli aspoň zachránila sukni. Měla jsem krátký kabátek a bylo ještě světlo, nevím jak bych prošla v našem městečku s mokrou sukní? Myslíš že mi bylo dobře, když jsem šla domů v té zimě mokrá? V životě mně ani tobě by nenapadlo, že se něco podobného může stát a určitě to nikomu nepřeju. Když nastupuju do autobusu mám ještě červené uši, protože nevím, jestli z těch co prvidelně dojíždějí něčeho nevšiml.

Hele, to já jednou močila...A mrkla ses nejdřiv, jestli v kabině neni řidič?

Kdyby byl a rozjel se, tak by byla sranda.

Hele, to já jednou močila na korbě náklaďáku. Jinde to nešlo. Tak jsem si vylezla na avii a pustila to tam.

Tak koukám, kde se komu...Jsi čuně, Ivano.

Tak koukám, kde se komu něco podobného stalo. Já jsem v ponděllí jela z práce autobusem, kolega slavil narozky, vypila jsem trochu vína a jen tak tak jsem stilhla autobus, a to už s plným močákem. Dalších 40 minut jízdy byl už nad síly mého svěrače. Pár minut před cílem bylo jisté že už to nevydržím. V poslední chvíli jsem si vyhrnula vzadu sukni a pustila to přes kalhotky a punčocháče. V tu chvíli mi to bylo úplně jedno, neuvěřitelná úleva. Naštěstí kolem mne nikdo neseděl, louže pod mnou byla obrovská a jak autobus jel tak se to roztíkalo dál. Za chvilku jsem naštěstí vysupovala, popadla jsem kabátek a letěla domů. Jestli si toho někdo všiml, nevím...

Připomíná mi to...To už's tady jednou někde psal, ne? Jestli to teda nebyl někdo jinej.

A to se nemohla ta holka jít vychcat a vysrat do ňáký hospody, kerá v tý ulici určitě byla? Pamatuješ si, jaká to byla ulice?

Připomíná mi to...To už's tady jednou někde psal, ne? Jestli to teda nebyl někdo jinej.

A to se nemohla ta holka jít vychcat a vysrat do ňáký hospody, kerá v tý ulici určitě byla? Pamatuješ si, jaká to byla ulice?

Síla...

Nedávno v historickém...Připomíná mi to trapas,který se stal mé kamarádce a o kterém jsem psal v nějakém jiném tématu.Před pár lety jsme se vraceli z jednoho festivalu.Bylo to v létě a bylo vedro.Já jsem řídil své auto a vezl čtyři kamarádky.Holky byly opilé ale jinak byla pohoda a sranda.Problém byl v tom,že jedna z nich,sedící na zadním sedadle to s alkoholem trošku přepískla.Pila nějaké ty alkoholické ovocné mixy.Hrozně se jí po cestě chtělo čůrat a navíc z toho měla zažívací potíže a průjem.Vyloženě jako naschvál jsme se dostali v Praze do šílené dopravní zácpy.Rozkopaná silnice,kolony aut,davy turistů.Čekání na zelenou byla věčnost.Za půl hodiny jsme ujeli 500 metrů,popojížděli jsme snad po metru.Ona šílela,že to nevydrží.Zní to směšně ale skoro plakala.Kdo to zažil,pochopí.Měla na sobě sukni a v jednu chvíli mi řekla,abych se nezlobil ale že to prostě pustí v autě a že mi pak vše uklidí a vyčistí.Při té představě jsem myslel,že omdlím.Prosil jsem jí ať to ještě chvilku vydrží.Nebyl problém zastavit(stejně jsme furt stáli) ale byl problém,že nebylo kam.Všude kolem jen chodníky,davy lidí a obchody.Byl jsem z toho nervní ale ona byla fakt zoufalá a nakonec zapracovala psychika.Zahlédla z okénka u chodníku takový ten kanálek na déšť ve chvíli,kdy jsme opět stáli.Neřekla ani slovo,vystoupila,vyhrnula sukni,stáhla kalhotky,sedla nad kanálek a všechny kolemjdoucí obdařila šílenou podívanou na její močení spojené s průjmem.Bylo to jako když se vypouští rybník:-)Utřela se kapesníčkem a nastoupila do auta.Tak šíleně se jí ulevilo,že jí bylo už všechno jedno.Já měl v tu chvíli chuť zařadit rychlost a rozrazit tu kolonu,když se na naše auto všichni dívali.Později mi řekla,že nebýt tam ten kanál tak jsem to měl prostě v autě.Jsem jí dodnes vděčný:-))

Nedávno v historickém...Jestli to bylo v histerickym centru města, tak tam musel bejt ňákej hotel s hajzlama, ne?

Tak ses měla jít vychcat tam.

Nedávno v historickém centru města na dovolené v Itálii. S manželem jsme se nasnídali v hotelu (já mimo jiné kávu a dvě sklenice džusu) a vyrazili na takovou ranní procházku městem. Asi po hodině už se mi strašně chtělo, ale nikde žádný veřejný záchod a restaurace a kavárny jěště zavřené, většina z nich měla otvírat až tak za hodinu, některé za hodinu a půl. Od hotelu jsme přitom byli vzdáleni minimálně půl hodiny chůze. Bylo mi jasný, že jsem v háji a sdělila jsem manželovi, že prostě musíme najít nějaké místo, kde bych mohla zasednout, i kdyby to měl být třeba jen nějaký kout někde v nějaké malé boční uličce. Zkoušeli jsme různé boční uličky, ale nikde nic, všude jen domy a otevřená ulice, kde bych byla vidět ze všech stran. Navíc všude chodili lidi. Když už jsem myslela, že mě nehoda nemine, objevili jsme jeden dům, kolem kterého bylo postavené lešení, podle všeho se opravovala fasáda. Aby někomu z kolemjdoucích něco nespadlo na hlavu, byl okolo lešení umístěn provizorní asi 2 metry vysoký plot z takové napůl průhledné síťoviny. U vchodu do toho domu byl ten plot přerušen, aby lidi mohli chodit dovnitř a ven. Ve stavu naprostého zoufalství jsem beze slova vrazila manželovi svojí kabelku do ruky, vlezla jsem do prostoru mezi opravovaný dům a ten improvizovaný plot ze síťoviny (bylo tam tak metr a půl místa) a zády k domu, čelem k té síťovině jsem stáhla kalhoty a zasedla. Strašně se mi ulevilo, ale současně jsem se neskutečně styděla. Ta síťovina byla napůl průhledná, metr přede mnou chodili po chodníku lidi a já tam kousek od nich dřepěla a čůrala na dlažbu. Navíc ti, co šli okolo, šlapali do mých čůránek, které tekly od toho domu směrem do ulice, no prostě děs. Ještě štěstí, že na mě nikdo nic nekřičel, nesmál se nebo mi nenadával, to bych se hambou asi propadla. Buď si mě nikdo nevšimnul, nebo bylo všichni tak slušní, že dělali, že mě nevidí.