Nahody

V malé indiánské osadě...Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam jít nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo. A tak všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí, my jsme přišli o muže a syny, taková tragédie. Jen ty máš vše, ten kůň byl pro tebe opravdu požehnáním." "Tragédie nebo požehnání? Neznáte stále konec příběhu." "Šílenec, co chce ještě slyšet, když naši muži jsou mrtví!"

Zbytku kmene se zmocnila banda desperátů a zotročila je. Pracovali těžce, až živí záviděli mrtvým. "Měl jsi, dědo, pravdu. Kéž bychom zemřeli v boji s našimi muži a syny!" "Z hlediska přítomného okamžiku se to tak jeví, ale nesuďte. Stále neznáte smysl příběhu. Už za okamžik to může být jinak." Lidé se chtěli na starce vrhnout, ale zvenku se ozval válečný ryk. Objevili se jejich muži, které považovali za mrtvé a osvobodili je z otroctví. Dověděli se, že v boji nezemřeli, byli pouze zajati. Bylo to radostné shledání.

U večerního ohně si vzpomněli na dědova slova o tom, že nemají soudit, neznají-li příběh celý. Požádali jej, aby jim řekl, jaký tedy má ten příběh konec.
"Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech čtyř úhlů, ze čtyř vhledů. Tím prvním je pohled oběti: ten vždy volá po odplatě. Tím druhým je pohled pachatele: ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo. Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal."

"Mluvil jsi o třech pohledech. Kdo by však mohl být tím čtvrtým účastníkem?"
"Ten čtvrtý není z tohoto světa hmoty. Čte vaše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná vaše pohnutky, vidí do vašeho svědomí. Hovoří neustále k vašemu já, ale vy mu nenasloucháte. Netušíte tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujete s jejich následky. Nechápete jejich smysl, nevidíte v překážkách a potížích poselství od Boha. Míjíte každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíte, ačkoliv vám život dokazuje, jak vrtošivé vaše soudy jsou. Vzpomeňte si na události kolem koně. Kolikrát jste o tomtéž řekli, že je to štěstí a vzápětí zase neštěstí! Proto si zapamatujte: nic není náhoda, vše jste si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejte jako příležitost. Proste tedy, abyste pochopili význam a příčinu událostí, o sílu a pokoru, abyste překážku překonali a o lásku, abyste neublížili a zachovali si slunce v duši. Všichni jsme na cestě za Světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce. Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje - návrat domů - spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme. Ten čtvrtý pohled, který je vždy prvním, je Boží přítomnost v nás."

V malé indiánské osadě žil starý muž se svým synem. Lidé k němu chodili pro radu, byl uznáván za nejmoudřejšího stařešinu až do dne, kdy se spustil řetěz podivuhodných událostí.

Onoho dne se muž vydal na lov se synem a vrátil se s nádherným hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce. Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!" "Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!" odpovídal stařík. "Co to říká, jak může pochybovat?" divili se ostatní.
Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl. "Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí ostatní.

Jednoho dne hřebec zmizel. "Takové neštěstí!" lamentovali všichni. "Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh," odpověděl muž. "Pomátl se na rozumu," soudili ostatní a přestali jej považovat za mudrce.

Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět nádherných klisen. "Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé. "Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž. "Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.

Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív. "To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé. Ale děda zase mlel svou: "Smůla? Štěstí? Kdo ví." "Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.

říká se tomu Sympaticity. Popsal to už Jung.

myslim si ze nic neni nahoda nic se nam nedeje jen tak jsem o tom presvedcena

Mate pravdu pratele.. ale ted me omluvtte.. planovani nahod zabere dost casu a je nas na tu praci malo. Ale co uz.. kazdy si dneska stezuje, ze ma moc prace a malo penez. Je to nahoda?

náhody neexistují,vše je pod Boží kontrolou,taktéž svět nevznikl náhodou,zde máme i pravidla.Z příčin následky.Všechny teorie systému bez Boha zaniknou a neudrží se.Nemocný člověk může být zdráv,jdyž začne měnit špatné návyky,náhodou neonemocní te,zase musí být přestoupení určitých zákonitostí,pravděpodobnost,že kuřák onemocní rakovinou plic je téměř stoprocentní,náhodou neonemocní jen tak,musí existovat příčina atd atd.

dal jsem si tu praci a nasel neco o Lincolnovi. radky s V = pravda, radky s X = lezA. LincolnX v letech 1847

Nuz podla mna je vsetko ovlivnene astralom...neni od veci sa venovat magii vseobecne, clovek sa dozvie vela veci a zisti, ze to vsetko do seba zapada a ze mnohe veci sa Vam aj v beznom zivote skutocne stavaju...napr. ze myslite na niekoho a potom ho stretnete na ulici a pod. ... to nie su nahody... ono pochopit to ludskym mozgom ten princip je asi nemozne, ale (snad) sa to dozvieme po smrti ako to vlastne vsetko je...pa!

Jo, je to pisnicka. Od Mirky Cerneho. Autorka tam ma nektere informace jasnejsi a kompletnejsi. Tahle pisnicka se objevuje na "Balicek karet II". Jestli mas/te moznost, poslechni/ete si taky pisnicku "Vzestupu a padu rise Rimske".- tak se ale nejmenuje.

Každá náhoda je tam nahoře předem naplánovaná, takže toto je velmi nešikovné slovo. Místo náhody spíše slovo OSUD. M.

Možná je náš život předem určený, jak o tom vypovídá např. Svědectví palmových listů nebo kronika Akaši, možná jsou to jen pohádky pro dospělé. Někdo to nazve osudem, jiný věří na náhody, podle někoho jsou to všechno nesmysly. Proč odsuzovat ty, kdo mají jiný názor než já?Já sama věřím na optimismus a pozitivní myšlení. Pomohlo mi to vždy, když mi "osud" právě nepřál. Náhody provázejí můj život neustále a já je vítám, protože posouvají můj život tam, kam bych se třeba sama neodvážila. Jako např. když tu Zdeněk uváděl případ, kdy kvůli věku člověk nenajde práci. Já sice ještě nemám 50, ale už se k tomu věku taky přibližuji. Celý život jsem dělala práci, kterou jsem chtěla dělat už od dětství a v klidu jsem u ní mohla setrvat do důchodu, nikdo mě nevyhazoval, ale několik "náhod" mě posunulo někam jinam a dnes nejsem závislá na tom, jestli mě někdo zaměstná. Ženy v mém věku už nejsou na trhu práce žádány a tak zaměstnávám sama sebe. Nejsem žádná úspěšná podnikatelka a neženu se za penězi, ale chtěla jsem prostě zkusit něco jiného. Věřím tomu, že pokud člověk něco chce, nesmí se bát riskovat. V jiné diskuzi se tu píše o podvědomí. Je to opravdu velká síla, která řídí náš život možná víc, než osud. Některé věci, které nás v životě potkávají, možná neovlivníme, ale to, jestli se budeme cítit šťastní a spokojení, nebo jen nadávat na osud, který nám nepřeje, to ovlivnit můžeme!

Spíš mám pocit, že ho podvědomě všude hledáš.

Tak ja teda nevim.Na nahody moc neverim verim ze vsechno je dano dopredu osudem a tak by me zajimal vas nazor na toto:Pred 14dni se se mnou rozesel pritel a ja ho porad nahodne potkavam, treba ne jen ho ale jen jeho auto.Dala jsem si inzerat na net a z 15 odpovedi mi prislo 8 se stejnym jmenem jako ma on.V televizi davaji kazdy den filmy ktere jsme meli oba velice radi a tak podobne.Uz jsem se z toho psychicky dostala ale tohle mi dava zabrat.On me pronasleduje snad skoro vsude.Myslite ze je to jen nahoda?

už jsem to psala jednou.Nechce se to oběvit.Takže se kdyžtak nedivte...jo jestli nevěříš jako já že si to naplánuje tvoje duše...Tak to nemá vůbec cenu.Někdo věří někdo ne......

No když to nevíš, tak proč ne?To si naplánuješ ty(Přesněji tvoje duše).ale když v to nevěříš,tak to ti to těžko vysvětlim.To je fakt.Někdo věří,někdo nevěří že?...

IVO a mohla bys napsat, kým je to všechno naplánováno dopředu?

Náhody ani štěstí neexistuje.VŠECHNO je naplánováno dlouho dopřdeu.

Můžeš přispět svými neotřelými názory a pozitivními životními zkušenostmi do Managerské školy života a osobnostního seberozvoje ? Http://www.pandora.cz/part/2002/10/49663 Tě TAM dovede.

Ahoj, mám podobné zkušenosti jako Ty.I já chodím 2x ročně na radu,ne ke kartářce, ale na auru.Postup máme shodný a podobné i zážitky.Nakonec všichni přece jdeme stejným směrem, pouze každý jinou cestou.A náhody, štěstí nebo neštěstí podle mě neexistují.Každou sekundou se ocitáme přesně v té situaci, kterou potřebujeme pro svůj další vývoj.Někdy je až neuvěřitelné jak to do sebe zapadá.Roman

Ahoj Oscare, myslím, že mám podobné zkušenosti jako ty..Asi před dvěma lety jsem začala asi tak 2x do roka navštěvovat kartářku. Můžu říct, že jsem v ní našla svého průvodce životem, který je pro mě vlastně zprostředkovatelem mezi mnou a "tím" co mě tím životem vede. Byla jsem i u jiné kartářky, ale nebylo to ono. Ale četla mi z ruky a vzhledem k tomu, že jsem na to dřív nevěřila, tak jsem byla dost v šoku, co mi z té ruky všechno přečetla, a jak to sedělo.. Vždycky záleží na tom, na koho člověk narazí.Po zkušenostech, které mám nevěřím na náhodu. Není to náhoda, ale něco mnohem většího a mocnějšího co nás vede tím směrem, kam máme sami dospět. Tyto "náhody" se mi dějí dnes a denně a na záčátku si řeknu, proč zrovna tohle a pak posléze pochopím proč se zrovna "tohle" událo a jak mě to mělo ovlivnit..Během posledních dvou až tří let, se mi neuvěřitelně zlepšila intuice. Vím a cítím věci dopředu, někdy tak strašně silně až je to neuvěřitelný. Někdy je intuicie slabší a mám problém rozpoznat co mi říká. Nejvíc funguje, když jsem ve stresu, je to jako pud sebezáchovy.. I kartářka mi to předpověděla, že ji mám a že se s ním během těch dvou let musím naučit pracovat.. A přesně tak to taky je. Když si třeba na něco nebo na někoho koho jsem strašně dlouho neviděla najednou a úplně zničeho nic vzpomenu, tak se mi to stane většinou znovu, nebo toho člověka za pár dnů někde potkám. Navíc mám někdy, většinou tak měsíc dopředu, přesné představy před očima okamžiku, který se teprve stane a nikdy v minulosti nebyl, jde o jednoznačnou budoucnost a přesně se to tak i pak stane. Tuto vidinu si pak už stále pamatuju. Jako kdybych viděla upoutávku na film, který teprve uvidím. Přesně tak to je. Nevím, jak to funguje, ale funguje to tak. Navíc si myslím, že člověk má osud z velké části předurčen a tako ho z velké části může sám ovlivnit svým každodenním rozhodováním. Ale jsou věci, které jsou předem dány a ty nemáš nejmenší šanci ovlivnit. Ten "osud" tě táhne kam zrovna chce a ty s tím nic neuděláš, protože je ti dáno, abys to prožil a do té doby tě to nepustí. Mám s tím také svou vlastní zkušenost... A na závěr bych chtěla dodat, že taky cítím, když na mě přítel myslí, dokonce cítím jeho pocity, vím kdy se mi ozve (nevoláme si denně) a vím, kdy se uvidíme.Někdy, když na mě hodně myslí, tak mě to obtěžuje, protože se pak těžko soustředím na jiný věci. Ale jsem ráda, že tyto schopnosti se u mě projevily a můžu říct, že mi moc pomáhájí v mým každodenním životě..Pokud máte někdo podobné zkušenosti jako já, budu ráda, když mi napíšete.