Nahody

Tohle si taky rikam,jake by to ted bylo kdyby,kdyby....nechala jsem skoly kvuli svemu priteli a odstehovala se do zahranici,kdybych ho nepotkala,co bych ted delala?Kdyby nepotkal on me,nedostal by nabidku prace v zahranici on,ted kdo komu ovlivnil zivot?On me,nebo ja jemu?Nebo to ridi uplne nekdo/Neco jineho?Treba osud?

Tak zůstaňme u těch náhod: zajímalo by mě, jestli ostatní lidé také přemítají o tom, co by bylo, kdyby se v určitém bodě byli rozhodli jinak. Já o tom někdy dost přemýšlím. Pamatujete se někdo na ten seriál - teď už nevím, jak se to jmneovalo, ale hrdinou byl kuchař Svatopluk Kuřátko (Josef Dvořák). Bylo vždy v okamžiku nějakého zlomu v ději k dispozici několik variant, jak se bude pokračovat. Jenže aby to celé dali nějak dohromady a mohli pokračovat, stejně asi obě varianty musely vyústit ve stejný nebo podobný konec, aby bylo jak navázat. Jinak by počet těch kousků stavebnice s každým dílem neuvěřitelně narostl. Tak si někdy říkám, jestli bych se třeba taky dostala tam, kde jsem, ale nějakou oklikou, kdybych některé věci udělala jinak. Párkrát v životě se mi totiž stalo, že jsem se rozhodla na základě něčeho, co mi přišlo pod ruku nějak samo od sebe, a ono to pak mělo zásadní vliv na můj další život. Například jsem vystudovala vysokou školu, která někdy v roce 1992 otevírala nové obory, o těch nových oborech informovala v inzerátu v novinách, ten inzerát našel můj tehdejší přítel, nyní manžel, v novinách, do kterých si jeho otec, nyní můj tchán a děda mých dětí, zabalil svačinu do práce. Hlásila jsem se tenkrát ještě na jinou fakultu, ale tam mě nepřijali. Kdyby nebylo tohoto inzerátu, třeba bych místo studia šla pracovat, a všechno by asi bylo jinak ... Nebo aspoň některé věci.

Mila Anezko,hmm pekna analyza

Myslím, že všechno je jen mnoho slov pro nic, protože souhlasím s Tomášem, svět je odrazem naší duše a mysli. Je zvláštní jak dokážeme rozvinout debatu a mít své zásadní postoje, aniž bychom dokázali v klidu vyslechnout a zamyslet se nad názory a postoji druhých. Ale co se mi tady líbí je pocit, že je patrná značná kultivace projevu vás všech.

Mila Dano,co se ma dit to se stane...nahody neexistuji...ha ha ha - to abych se drzela tematu.Jinak ti povim jedno, strach je velmi negativni vlastnost, mit strach znamena preden napul prohrat.Nas mozek funguje presne jako pocitac, co do nej naprogramujes to tam je. Kdyz zavres oci a myslis na zluty citron myslis okamzite na to, ze je kyseli....aniz by jsi ochutna,...tvuj mozek je tak naprogramovan, ale obcas nejsou citony tak kysele, jak si myslime...vis co myslim? Presne tak, kdyz budes myslet na to, ze nechces byt jako tvi rodice, tak takova budes, protoze tvuj mozek nezna slovo nechci. Diky tvemu strachu na to hodne myslis, obzvlaste v situacich , kdy sve rodice vidis a slysis a jeste par hodin ci dnu na to ...podle toho jak te dana situace sokovala...ale tim myslenim, tim strachem se programujes uplne stejne,...takze jsi vlastne na nejblizsi ceste k tomu byt presne takova jako tvi rodice. Ma rada pro tebe, nemysli na to jaci jsou, neodsuzuj je ani nesud ...nejsi buh. Ber je jako priklad, ne jako zpusob ti nahnat strach. Ty sama reaguj na veci a okoli, tak jak se to tobe libi, tak aby jsi sama na sebe byla hrda. Chval se za kazdou situci, za kazdy dej, ktery si konala presne tak, jak se tobe libi - pozitivne, s laskou a nadeji v srdci a s myslenkou, ze nic se na svete nedeje nahodou....

Dani, zase asi uhnu bokem, ale musím se vyjádřit k tomu tvému poslednímu a předposlednímu odstavci: to je přesně to, čeho se bojím, že nakonec stejně budu jako moje mamka!!!

Svět je odrazem našeho nitra

Zkušenosti jsou vždy výhoda. Žádná totiž nepřichází náhodou. Vždy nás má něco naučit. Je otázkou, jak ji zpracujeme. Optimistický přístup by podle mě měl být: "Co mne nezabije, to mne posílí". Bohužel dost často některé zkušenosti naopak člověka oslabí. Podle mne je to ale důsledek nevhodného zpracování té zkušenosti, ne tou zkušeností samo o sobě. Například někomu se nevydaří první láska a může to zpracovat, že láska znamená vždy bolest a zklamání a raději se již do žádného vztahu nepustí a třeba prožije smutný (možná veselý) život o samotě. Na druhé straně jiný člověk poté co si prošel obdobím přirozeného smutku z rozchodu to může zpracovat tak, že v tom prvním vztahu se měl něco naučit, aby ten budoucí vztah byl lepší. Někdo potřebuje projít i více vztahy než nelezne partnerskou harmonii...Prostě neztrácet naději. Ohledně voleb - asi jsme se ještě dostatečně nepoučili z minulosti.

Ahoj Dano,myslim, ze tak trochu reagujes na to, co jsem napsala ve svem prispevku do diskuze - a to : ze by se clovek mel drzet daneho tematu - premyslela jsem o tom, co jsi napsala, a myslim si, ze mas pravdu tak na pul, clovek se nemusi zajiste tematu drzet striktne ( jak jsi napsala), ale prinejmensim by se u tematu melo zustat, alespon duchem ( vis jak to myslim). Zkus si predstavit, ze do diskuze s tematem Nevera, budes vylicovat sve problemy s bradavicemi, ci spekulovat o tom, jaky sport je pro tebe nejlepsi...asi tak jsem to myslela , co se tyce teto diskuze.....Mozna , ze je diskuze s nazvem Nahody, trochu zavadejici...mozna, ale ja osobne chodim do diskuzi, ktere me zajimaji a oslovi ,nejprve svym tematem, a ocekavam od nich, ze se take o vybranem tematu neco doctu...Mozna vec nazoru.Jinak ti drzim palce, aby jsi si svuj zivotni pohled udrzela, myslim, ze tvoji rodice ti nejsou odstrasujicim prikladem jen tak nahodou....Moje stara babicka vzdycky rikala, at delas co delas vzdycky budes jako tvoje mama,.....rikala to uz me mamce, a ona nikdy nechtela, ale dopadla presne tak jak nechtela...je stejna jako babicka, a ja nechci nikdy byt jako moje mamka,....zatim se drzim, ale co prijde se starim....V kazdem pripade ti drzim palce, ale ver tomu uz dnes nebude lehke vyhrat.

Kláro, nechci oponovat, jsem ráda, že jste dodala pěkný příklad, jen s tím vyšším věkem a zkušenostmi se mi zdá, že je to naopak nevýhoda: totiž třeba moji rodiče právě operují tím, že zkušenosti mají a už něco vědí, takže v podstatě už vědí, že stejně všechno dopadne špatně, a nemá podle nich smysl se do něčeho pouštět. Je to hrozný způsob myšlení, sama to nechápu. Já pořád doufám, nebo spíš chci věřit, že věci dopadnou dobře. I když ty volby.... :o(. To člověk opravdu na chvíli ztratí optimismus...Myslím si, že v těchto nezávazných diskuzích není nutné striktně se držet nadhozeného tématu, nejzajímavější je podle mě právě to, jak lidé reagují na jednotlivé příspěvky, a to i tehdy, když je to trochu "mimo".

To Zdeněk: Že člověk v 50 nemá práci, to se stává, ale určitě jediným důvodem není věk. Otec mé kamarádky (supr chlap) hned po revoluci ve věku 50 let začal podnikat ve stavebnictví (pokládání dlažby, obkladů...). Po třech letech se díky podvodu svého společníka dostal do krachu. Nelamentoval, do známých si půjčil peníze a firmu opět rozjel. Tentokrát sám za pomoci své rodiny. Nyní je mu přes šedesát, firma šlape a celá rodina je zabezpečená.Co stálo na začátku? Pružnost myšlení, odvaha, nápad, vědomosti, zkušenosti (u těch zvlášť je vyšší věk výhodou), optimismus...A když zkrachovat, tak se z toho poučil a pokračoval jinak.

Vazeny pane Zdenku,tuto diskuzi sleduji opravdu od zacatku a ctu kazdy jeji radek, presto jsem vasi radu vzala vazne a precetla si diskuzi jeste jednou ( neni jeste tak dlouha...ehmm), ale moc se toho na mem nazoru nezmenilo... Nevyvracim vam vas vek, vas pohled na svet, vase nazory a ani vase pocity, jen si dovoluji poznamenat, ze by jste si zrejme vy mel precist jeste jednou celou diskuzi, protoze zde jde o to, zda jsou nahody ci ne...Spoustu veci nemuze vzit do svych rukou a nemuzeme je ovlivnit ( politiku, zivoty jinych lidi, svetove problemy), protoze jsme se narodili do takoveho mista za takovych podminek, kdebychom mohli takove veci ovlivnovat...jenze mily pane Zdenku, to neni nahoda, ze takovou pravomoc nemate, kdyby jste takovou pravomoc do zivota ziskat mel, tak by jste ji ziskal, jenze se tak tomu nestalo a jiste ne nahodou...Existuje spousta lidi kolem 50 , kteri praci nemaji ( a neni to nahoda - maji se zkratka od zivota naucit to, co jeste nestihli) zrovna tak existuji lide, kteri praci maji ( stejne tak u nich to jiste nebude jen tak nahodou)...Myslim si, ze neni ani nahoda, ze jste se narodil prave do tohoto casu, a ani to ze tu v teto diskuzi lamentujete na svet a jeho nespravedlnost,....budte tak hodny, zustante i vy u tematu, a to zni " Existuji nahody"- myslite si, ze vas zivot je nahoda,ze jste na svet prisel jako hricka prirody, ze jste jen tak nahodou v postaveni ve kterem jste, bez prace, myslite, ze jste se do vasi situace dostal diky jinym lidem, diky politice nebo diky novemu svetovemu smeru a radu. Zivot je proste dzungle a preziji jen ti nejsilnejsi a ti kteri musi bojovat, nebojuji nahodou - nebo si myslite ze ano??!!

Zdeňku, promiňte, ale možná by to mohlo souviset s generačním problémem: moji rodiče jsou ve Vašem věku (nebo ve věku toho Vašeho modelu) a v podstatě se vyjadřují podobně jako Vy. Oni už všechno zažili, mají své zkušenosti, pomoc ani radu nepotřebují, nic hledat nebudou, učit se nic nepotřebují, všemu rozumí nejlépe a hlavně nejsou zvědaví na nějaké jiné názory, než mají oni. Oni tady v podstatě už končí, tak co by od nich mohl kdo chtít. Já nevím - když neseženu zaměstnání, hledám, jak bych se uživila sama, hledám, jak bych využila toho, co umím, vždyť živnostenský list dají každému. Pokud ovšem nic pořádného neumím, tak 1. je to můj problém a nemohu z toho vinit okolí, společnost atd., a 2. jsem jako padesátník měla několik desítek let na to, abych se něco naučila, ne?Že je dneska svět jiný, než byl v době mládí Vašeho modelu, to je jasné. Zpátky to nevrátíte, to jste už pochopil, tak nemá cenu lamentovat. Každý musí dělat, co umí, aby se uplatnil, pokud to nezkusí, není důvod ho litovat. Každý máme něco za sebou, možná ne to, co Vy, ale svým způsobem jsme všichni něčím deprivováni, máme něco, s čím se musíme poprat, co musíme překonávat.A pokud ten Váš model je opravdu jen model, co Vy víte, co se mu honí hlavou, jak uvažuje, jak taktizuje...? Co je pro něj pohodlnější...?

Vážená Dani, já se vůbec nezlobím na Váš začátek, ale chtěl bych Vás poprosit, si přečíst celou diskuzi od začátku. Já totiž Vašemu příspěvku nějak nerozumím. Jako reakci na názor, že všechno je jenom a jenom v rukách člověka, vyslovil modelový (ale opakuji že běžný) příklad, kdy jste ve věku, který je považován za neperspektivní a proto neseženete práci. To znamená, že existují veličiny, které jdou mimo nás. Jinak to není můj vymyšlený problém, když i EU tento problém vidí jako velmi závažný v dalších letech, má vzniknout nějaká studie atd. Mohl bych někde vyhledat i nějaké statistiky, ale to je mimo toto téma. Jako reakci jsem se dozvěděl, že jsem pesimista a jsem nejlepší adept na učení pozitivního myšlení a číst o tom knihy. Samozřejmě je to diskuzní fórum a každý si může napsat co chce, ale pokud diskuze má být k něčemu, tak považuji za rozumné mi vyvrátit můj názor, než si vymýšlet jaké mám vlastnosti. Proto ještě jednou: nepovažuji se za pesimistu, za ničím se nehoním, mám práci. Ale pořád očekávám oponenturu na názor: co asi změní člověk, když nemá práci a jediným důvodem je věk. Děkuji.

Pane Zdenku, kdyz nechcete, aby vam nekdo radil a psal svuj nazor na vas ....tak jste trochu sesel z cesty, protoze toto je diskuzni forum, a tady muzou vsichni psat sve nazory ( myslim si volne)..???I kdyz nemate priliz radce v lasce, poradila bych vam preci jemn jednu vec, priste napiste pod svuj e-mail cizi nazory me nezajimaji, pak to bude myslim si kazdemu jasne.....ehmOmlouvam se za trochu ostry zacatek, ale trochu me prekvapila vase reakce...Ja reaguji take....clovek by nemel o neco priliz usilovat, cim vic clovek usiluje, tim vice se chova neprirozene a tim vice pokazi = necó jako zakon prirody. Nikdy nemuzete vedet, pro co je prave ted dobre , ze nemate praci, treba to pochopite pozdeji, treba se to nedovite az do konce zivota na zemi, ale svuj smysl to ma,....nelamentujte nad vasi situaci, i takova situace je vasim ucitelem, chce vas neco naucit a az se to naucite, muzete postupovat dal, rozvijet se a rust...verte ci ne, neni to nahoda, ze nemate praci, a neni to ani zkusenost negativni ( jako optimista jste si toho jiste vedom....)...Verte svemu zivotu, to ze ani on neni nahoda...

Milá Renčo, tento dialog se asi dostal trochu jinam než měl. Já jsem zde vyslovil nějaký názor a místo konkrétní rekce na tento názor jsem obdržel reakci na mou osobu, byť zabalenou do pěkných slovíček okolo. Děkuji, nechci, nepotřebuji někoho, kdo by mi dělal osobního psychoterapeuta, zatím jsem si vystačil sám. Vzhledem k tomu, že se již 18 let starám o těžce mentálně a tělesně postiženou dceru (navíc hyperaktivní - mohu vřele doporučit některé pořady na toto téma např. "A", SAUNA ap.)tak se snažím jenom upozornit některé lidi, že ten život dokáže být i zamotaný. Jenom na okraj uvádím, že ten případ, který jsem uvedl byl pouze modelový, byť reálný. Já tyto problémy naštěstí nemám. Takže závěrem pořád očekávám oponenturu na můj názor, případně jak má člověk ovlivnit něco, co jde mimo něj. A myslím si, že běžící čas takovouto veličinou rozhodně je.

Tohle je ale o uskutečňování jen a jen vašich představ, je to o uvolnění se z pochybností a strachu, o lásce, co umí i hory přenášet a harmonii, které jste součástí...a kterou vlastními silami uvedete do svého těla, duše i podvědomí...budete-li ovšem chtít - aneb nenaprší, nenasněží :-) Minulost využijte jako zkušenost, avšak jinak je to to co minulo...a to co bude dál máte jen ve svých rukou. Chápu, zní to podezřele sladce a frázovitě, ale jistě není náhoda, že vám tohle píšu a vy to čtete :-) Tak zkuste toho Freitaga, a uvolněte alespoň několik ze svého času na přečtení knížky, která by vám něco pozitivní dát přece jen mohla, já o tom nepochybuji. Je to samozřejmě jen nabídka a je to dobrovolné. Držím vám palce a přeju vše dobré do vašeho "příští", Renča

Děkuji za radu, nepovažuji se za pesimistu, ale za realistu. Ano dost jsem toho již prožil, mám oči a uši, takže jsem si vytvořil svůj názor na věci kolem sebe. Jinak komunisté měli představu, že se dá poručit i větru a dešti, což si nemyslím. Samozřejmě záleží na člověku, čeho chce dosáhnout, ale opakuji - jsou okamžiky v životě, kdy nenadělá vůbec nic.

Tak to jste ten nejlepší adept na učení se pozitivnímu myšlení, myšleno vážně a sarkasmu. Doporučuji pro začátek velmi dobrou knihu Všemocné podvědomí od Freitaga (v knihovně ji jistě najdete). I když jste třeba (už)pesimista, zkuste si ji přečíst místo beletrie před spaním, a nebojte se ničeho, nikdy není pozdě a všechno je možné. Přeju hodně štěstí

Já mám jenom připomínku, až vám bude třeba 50 let, budete schopni toho celkem dost nabídnout a přesto neseženete zaměstnání jenom z tohoto důvodu, že jste staří a neperspektivní. Potom jsem zvědav na to držení kormidla a plutí tam, kam budete chtít.