DO NAŠEHO VZTAHU VSTOUPILA O N A !!!

Můj příspěvek patřil samozřejmě nicku Jirik.
Viktorie, život jde dál a je lepší přestat se trápit coby kdyby, radši se těšit na to, kdo nový příjde do tvého života.

Já se nechci omlouvat, z manželem nám to neklapalo a potřebovala jsem jen ten pocit lásky, nevyšlo mi to bolí mě to a myslím že jsem se ponaučila.Je to tvrdý dopad, protože jsem si myslela, že mě ten dotyčný miluje.

Uražená mužská ješitnost promluvila. Je strašně jednoduché odsoudit, "nakopat", co si to "dovolila", najít si někoho jiného?!! Má smysl zůstávat ve vztahu, kde není člověk spokojený, je aby mě druhý "nenakopal", přehlížet všechno a hrát jak je to ok? To možná jde nějakou dobu, ale ne napořád. Takže bych nikoho neodsuzovala když neznáme souvislosti a podrobnosti.

Jenže to jsem nevěděla, čekala jsem od toho vztahu víc, jinak bych s tím člověkem nebyla rok,dnes bych ho také nakopala...tobě by se to asi nestalo. Tak proč na tu diskuzi chodíš aby jsi moralizoval?

No a co Viktorie vlastne chces?
Vratit se k manzelovi? Chces zpet k milenci?
Jako manzel bych te nakopal nekam... at si lezes k milenci, ktery o tebe nestoji a mel te jen na rozmar.

Určitš máš pravdu Jirko, ale musí se to vtátit oběma. Nebo ne?

Co na to damy? Dobre vam tak. S manzelem to neklape tak nejjednodusi reseni si najit milence a podvadet. Najednou zjistite, ze milenec Vas mel jen na zpestreni zivota a kdyz si nasel jinou, tak Vas obycejne odkopnul. Vse se cloveku jednou vrati..

Ahoj, tak vidím že v tom nejsem sama. Našla jsem si přítele, s manželem mi to neklape (mám dvě děti), i když jsem si říkala nikdy se mi to memůže stát tak jsem se zamilovala. Teď to byl rok co jsme spolu,"tajně chodili" Volala jsem mu jako normálně a on to nebral, poslala jsem mu zprávu neodpověděl. Asi po třech dnech mi to vzal a jen slyším dej mi ruku, vě mě to hrklo tak se ptám máš někoho a on teď se o tom nechci bavit a vypl si telefon. Zavola jsem jeho kamarádovi a on mi to potvrdil, že asi čtyři dny někoho má a mě to jen neřekl(pak řekl, že to je kamarádka a s tebou se výdat nechci). Cítila jsem hrozný vzek a lítost, čekala jsem, že spolu budeme a on se zachoval jako hulvát. Nejhorší je že se potkáváme v práci a nevím co mám dělat. Ještě to mělo dohru, nakonec to chce říct mému manželovi, protože jsem ve vzteku řekla to co mi řekl na své kolegy, vím že jsem asi neměla, ale bylo to silnější než já. Je mi hrozně. Tak dlouho jsem se vyrovnávala s nevěrou a nakonec mám oči jen pro pláč.

Tak co,Mariano, jak jde život? Je líp, nebo jak?

Mariano, nevím, jestli tě povzbudím nebo zarmoutím, ale mám podobnou životní zkušenost. Jsem vdaná skoro dvacet let, mám dvě velké děti a manžela, kterého chci kvůli člověku, jako je ten tvůj, opustit. Poznali jsme se naprosto nestandardně a neplánovaně, ale jiskra mezi námi přeskočila prakticky okamžitě. Začali jsme se spolu stýkat.On z jiného města, já z jiného města, on ženatý, já vdaná. A oba jsme se do vztahu maximálně ponořili. Náš vztah trval přes dva roky. Zkrátím to, poznala jsem že něco není v pořádku, když přestal reagovat na moje sms a volání.Cestu nám zkřížila ONA, nebo-li jiná, kvůli které se po dvou měsících rozvedl po patnáctiletém manželství a ona kvůli němu po šestiletém. Pro mě to byla rána pod pás. Uteklo půl roku, teď si občas zavoláme a občas sejdeme. Pořád ho miluju, ale NEŘÍKÁM mu to. Bylo období, kdy byl úplně zblázněnej do ní a mně absolutně ignoroval, ale teď se mi sám ozývá, i když bydlí s ní. Mně se prostě vyplatilo čekat,i když jsem prolila moře slz a jsem ráda, že na mě nezapomněl. Není to happy end, já vím. Jen jsem ti chtěla napsat, že se v tom "neplácáš sama". Držím palce ať ti vyjde všechno, co chceš. Ahoj Dara

Teď jsem se dívala na jinou diskusi, "život s vodnářem". Přečetla jsem to jedním dechem a dostala odpověď na mnohé moje otázky. On je vodnář a i když vím, že každý člověk je jiný, základní charakteristika na něj sedí jako ulitá. Přesně, jak se píše v té diskusi. Nesmí být ničím svazován a potřebuje pocit svobody (ten jsem mu ale dávala!), není typ pro rodinu?! to nedokážu posoudit, ale s mým synem si rozuměl. Začátek našeho vztahu byl sen. Sen v dobrém slova smyslu. Zahrnoval mě láskou a já mu oplácela stejně. A imponovalo mi, že na mě žárlil, kdykoliv se na mě nějaký chlap usmál.Musela jsem ho neustále přesvědčovat o tom, že mi záleží jen na něm. Ale doplatila jsem na to, že jsem mu nechala volnost a nenastěhovali jsme se k sobě. Pravděpodobně opravdu žil dvojí život a ONA nakonec prostě vyhrála. Byla blíž a v pravou chvíli na pravém místě. A on? Nic neřeší a jeho city ke mně ochladly. Mám se pomalu smiřovat s tím, že je konec? A že i když bych opravdu dosáhla toho, že se ke mně vrátí, že budu v tom vztahu později nešťastná?

Mariano drz se!on za to asi fakt momentalne nestoji...a ta holka za to muze pouze ze sve stranky..to on za ni sel..tak ji neoslovuj.to nema cenu.vypadala bys pak jak husa..i kdyz ..na cem vlastne zalezi..:)

Pro "že": šmahem odsoudit člověka, že je blbec, to je lehký jak facka, viď? Z celýho srdce ti přeju, ať nemusíš nikdy nic takovýho prožívat. Já bohužel nesmutním jen za sebe, ale i za svýho syna, který JEHO bral téměř jako tátu. Jano, snad ti nemusím říkat, jak mě bolí, když si představuju, jak jsou spolu. Samozřejmě, že mi to vadí. Protože ho mám ráda. Kdyby to tak nebylo, nechával by mě jeho sexuální i další život naprosto klidnou. Rozinko Tobě moc děkuju za tvůj názor. Je to tak, jak píšeš. Vím to a už dříve jsem psala, že kdyby to nebyl můj příběh, radila bych to samé. Je docela s podivem, že člověk dokáže dobře poradit jinýmu, ale sobě kolikrát ne. Mám v hlavě pořád jednu otázku. Jak by se zachovala ONA, kdyby věděla, jak se trápím. Nechci mu dělat scény ani ho ponížit, proto jsem ji dodnes neoslovila. A ani neoslovím, ale pořád o tom tak nějak přemýšlím. Ona vlastně svým způsobem za nic nemůže, to on si ji vybral, protože byla "po ruce", ale má takový vztah šanci?

Z mého pohledu bych se taky na něj vykašlala. Ale vím,že se radí dobře, hůř se koná. Pokud si chceš prodlužovat trápení, pokračuj v tom, co děláš teď. Pokud chceš v sobě najít klid a mír ...samozřejmě to nepřijde hned....odstřihni se od něj.Posiluj hlavně své já. Nikdo Ti zvenčí nedá tolik radosti jako Ty svým postojem sama v sobě. Nebo ses rozhodla se sama sebe kvůli němu zničit? Tam se to, bohužel, ubírá.Chce to jen změnit myšlení. Je dobré nebýt na nikom nikdy závislý.Najít sama sebe a toto brát jako zkušenost a posílit se tím.Hodně síly a ať Ti do cesty vstoupí někdo určitě lepší.

Holka, kopni ho do zadku, dokud je čas, nebo špatně dopadneš. Jsi na něm závislá a to je zlé. Musíš začít u sebe. Ale věř, že časem to přebolí. Tobě nevadí že spí i s jinou ? Tebe to neponižuje ? Chováš se jako kus hadru a s tím si každý vytře p...del. Chtělo by to víc sebevědomí.

jsi blbka! Vykašli se na něj a najdi si jiného.

Ahoj, po delší době jsem tu a mám dojem,jako by to bylo včera. Několikrát jsme se od té doby viděli, on byl za mnou a já za ním. Když jsem s ním, "nevidím, neslyším" a chci jediné. Zastavit čas. Jsem na něm tak citově závislá, že mě to strašně moc vyčepává, ale nedokážu se ho vzdát. Mně se po něm každý den, hodinu, minutu hrozně moc stýská, jemu po mně zas tolik ne. V tom je problém. On žije s NÍ, která o mně nemá ani potuchy, a se mnou je, když se
mu to zrovna hodí. Pořád vzpomínám na to, když jsme se seznámili, jak mi říkal, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, že beze mně nemůže být, že konečně našel svoji životní lásku. Myslím na to pořád. Jak mohl tak rychle zapomenout? On mi chybí, já jemu ne, protože si našel někoho, s kým je (možná) spokojenější?! Tak proč spí se mnou? Tápu, nechápu, brečím a letím za ním, kdykoliv mi odpoví na moji smsku.
Byla jsem u psychotronika. Už ve dveřích, když mně viděl ubrečenou a utrápenou mi řekl, že žiju ve snu. A že s tímhle člověkem mně nečeká žádná budoucnost. Ale taky řekl, že mám věřit svojí intuici.A ta mi říká, že s ním jednou budu. Co si o tom myslíte?

Tak co, něco nového? Co Hanny?

Pro "Já"- máš pravdu, myslela jsem, že máš na mysli nějakou psychoterapeutickou pomoc, tohle je jiné. Zkusím tu paní kontaktovat. Zajímalo by mne, zda má někdo z vás zkušenosti s tímto druhem "pomoci", ale zkusím to. Nemám co ztratit, že.... Jinak mám za sebou další dny smutku a úzkosti, od té doby, co jsme se viděli naposledy jsme spolu nemluvili. On se neozval a já se zatím "držím" a nepíšu a nevolám taky. Mám chuť se za ním rozjet a tentokrát mu všechno co cítím říct na rovinu. Prostě na něj všchno vybalit. Jak moc mě trápí, že je mi nejhůř, jak mi kdy bylo, že se mi stýská a že chci vědět, proč odešel prakticky beze slova. Co myslíte, mám to udělat? Je mi tak mizerně, ta bolest v srdci se nedá vydržet. Co udělat, aby srdce nebolelo, poraďte....

Zkus se podívat,jakou poradnu jsem měla na mysli.Určitě ne takovou o které píšeš Ty. A hlavu vzhůru!