NEÚCTA, NADÁVKY MEZI PARTNERY - JE TO NORMÁLNÍ?

Je to hrozné, znám to.

nejhorší je když ten muž nemluví a tím pádem neřekne co mu vadí třeba na manželce je to prostě ta tichá voda a pak najednou fatální povodeň třeba jako v roce 97 na Moravě a 02 v Čechách.

může být i naprosto bez nadávek. To, že se, na první pohled vždy slušňák, chová ke svojí partnerce hnusně, podrazácky, záměrně jí ubližuje, lže a podvádí, , by do něj nikdo neřekl a ani by to jeho partnerce nikdy nikdo nevěřil. Ona totiž i tichá voda břehy mele a často i naprosto zničí a podemele.

Lenko, připomíná mi to jednání mé partnerky... Je to příšerný, únavný a hlavně ponižujicí. Pokud nemáte žádné závazky (dítě, spol. hypotéka apod.) já bych to ukončil. Pevné nervy!

Dobrý den,
jsem s přítelem asi rok a během poslední dnů se nejspíš rozejdeme. Přítel mi kvůli maličkostem jako je nakupování s kamarádkou poslal do p*dele a hrozně sprostě mi nadával, že jsem mu přeci slíbila, že půjdu nakupovat s ním a najednou jdu s kamarádkou, i když jsem mu říkala, že přeci stále spolu můžeme jít. K této hádce hned přidal, že na něho nemám čas, že píšu dlouho seminárky do školy a že určitě dělám něco jiného než věci do školy (má na mysli flirtování atd.). Já samozřejmě neflirtujus ostatními a jsem mu věrná. On mi to ale nevěří a kvůli každý blbosti vždycky bouchne a sprostě mi nadává. Když se pak po několika dnech udobříme, neznám jiného kluka, který by se o mě pak tak krásně staral a miloval. Ale pak řeknu něco špatně nebo delší dobu neodpovím a on znovu bouchne. Bohužel momentálně máme vztah na dálku, takže ta jeho nedůvěra náš vztah ničí. Nemohu jít do obchodu nebo do knihovny, anižby hned nepřidal poznámky typu: Za kým jdeš? Už jsis tam někoho našla, že? atd. Asi mám náš vztah zkončit, co myslíte?

Nepíšeš, jak dlouho a jak hluboce jste se znali, než jste se rozhodli pro opuštění tehdejších partnerů a pro společný život. Problém je totiž často v tom, že když toho druhého dostatečně nepoznáš, tak místo reálného člověka se všemi jeho vlastnostmi spíš tvůj mozek pracuje se svými představami. A to u obou, takže dřív nebo později přijde zklamání z reálného stavu věci. Obvykle to bývá nejpozději někde mezi druhým až třetím rokem vztahu.

Takže ukončovat jeden vztah pro druhý, nebo dělat hned na začátku vztahu nějaká zásadní životní rozhodnutí je velký risk.
Nicméně osobně si myslím, že pokud partneři ve vztahu nemají k sobě vzájemně alespoň trochu úcty, vztah nemá smysl. A jak čtu tvůj příspěvek, tu úctu tam moc nevidím (i když beru, že je to jen jedna strana pohledu). Ale pokud je pravda, co píšeš o tom obviňování její dcery, tak to považuju za ještě horší a zásadní důvod, než kdyby jste se jen hádali.
Já osobně bych asi ten vztah ukončil, vůči partnerce bych rozhodně žádné výčitky neměl, snad jen vůči té její dceři, ale v 10 letek už by snad mohla pomalu dostávat rozum a trochu chápat. Rozhodně bych jí dal jasně najevo, že má u Tebe vždycky dveře otevřené, byť s ní bude matka nejspíš různě manipulovat.

Zdravím přítomné čtenáře.
Rád bych znal pár vašich názorů.
S partnerkou jsem necelé čtyři roky a poslední rok řeším v sobě neustále dilema, zda vztah ukončit nebo ne. Pochopitelně s teží jde v několika větách popsat celý problém a dlouhodobé pocity a taky vím, že jako každá mince má dvě strany, tak i problém nespočívá vždy jen v tom druhém člověku. S nynější partnerkou když jsme se seznámili byla ona vdaná a já byl ve vztahu. Měli jsme společně nějakou vizi o budoucím životě a chtěli ji naplnit, rozhodli se oba tedy současné vztahy ukončit. Já odešel od tehdejší partnerky a ona od manžela. Sestěhovali se spolu i s její tehdy 6i letou dcerkou a ona se rozvedla. Netrvalo dlouho a vyvstali hádky. Ze strany partnerky psychická labilita, která měla příčinu z předešlého 20i letého manželství, kde jí manžel fyzicky ubližoval (i její druhé zletilé dceři), sprostě nadával a vyhrožoval a také jí zahýbal. Samozřejmě věci spojené s rozvodem a svěření 6i leté dcery do péče, težší finanční situace jen "podpořili" partnerčinu nevyrovnanost. Výsledkem byly hádky částěji a častěji, slovní vulgární urážení mně a vyčítání, že kdyby se nerozvedla, bylo by jí lépe. Když to bylo pořád pár měsíců po odejítí od manžela, říkal jsem si, že toto všechno je jen pořád doznívání jejího 20i letého manželství a že když to vydržím a ji a její 6i letou dceru svým vstřícným přístupem a chováním přesvědčím, časem ji to přejde a změní názor. Dnes po skoro 4 letech už vím, že jsem se mýlil. Hádky zůstaly a provázejí nás do dnešních dnů. Asi už 3x jsem byl v půběhu vztahu rozhodnut, že vztah ukončím, ale vždy jsem to neudělal jen z důvodu, že se nemohu zbavit pocitu, že jsem této ženě a její (dnes 10i leté) způsobil již tak životní komplikace, kvůli jejímu odchodu od manžela a rozvodu a že když se na ní teď jeětě vykašlu, budu za úplného sráče. Ale věřte mi, nikdy jsem nedělal nic se špatným úmyslem a vždy se snažil problémy řešit konstruktivně. Její 10i letá dcera mne má moc ráda a má ke mne moc hezký vztah. I to je důvod toho, že když odejdu, zraním ještě ji a to nechci. S partenrkou už je to tak daleko, že intimně už spolu ani nežijeme. Za celou dobu vztahu jsem jí ale nebyl nevěrný (i když bych mohl několikrát). Kolikrát při hádce zmiňovala, že kdyby neměla malou dceru, byl by náš vztah jednodušší apod. Já s tímto do toho šel a nikdy jsem něco takového nezmínil. Přiznávám, že občas to bylo z toho důvodu náročnější, ale NIKDY jsem jí toto nezmínil a vždy se snažil najít řešení. Nejsem konfliktní typ, ale ani samozřejmě pan dokonalý, ale nikdy bych se nesnížil k urážkám jako moje parterka ke mně! A když už, tak ne jako první. Ba dokonce, že bych ji fyzicky napadnul. Dnes, když mne vytkne před dcerou nějaký můj výchovný postup vůči dceři a pohádáme se v zápetí kvůli tomu, tak klidně dceři řekne, že za to, že jsme se zase pohádali může ona. To mi hlava vůbec nebere a je mi dcery líto, ale nenadělám nic. Krom toho, že jí na to odvětím, že to není pravda. S bývalým manželem nemá do dnešních dnů vyřešeno SJM, jelikož býv. manžel zámerně vše protahuje a rozporuje. Navíc nás (i mne) jednou fyzicky napadnul na veřejnosti (před jeho vlastní dcerou. To je konflikt sám pro sebe, který ani nebudu tady rozepisovat zbytečně). Je jasný, že toto dlouhodobé dění se muselo na vztahu negativně projevit a dostalo vztah až do fáze, že vlastně přežíváme a před dcerou často hrajeme divadlo, že jsme v pohodě. Prosím o názor, co jsem udělal špatně, či zda jsem mohl nějak včasným chováním tomu předejít a názor, co dělat v dnešních dnech. Zda ve vztahu z výše zmíněných důvodů setrvat nebo opravdu od partnerky a její 10i leté dcery odejít a tím jim způsobit existenční problémy.
Děkuji a hlavně zdraví a zachování pozitivního myšlení.
Lukáš

Dobry den. Rada bych vás...Aničko, Pavel má pravdu - pryč od něj, dokud je čas, dokud nemáte děti. Budeš se sice nějakou dobu trápit, ale nový vztah to brzy zachrání. S tímhle chlapem by ses trápila celý život, je to manipulátor.
Jestliže ti už teď nadává tahle hrozně, určitě by tě s ním nečekal šťastný život.

Uteč od něj, dokud spolu nemáte dítě. Normální dospělej člověk se takhle nechová.
Jen nechápu, jak ho můžeš mít ráda. Jsi zřejmě typ, o kterých občas mluvil Dr. Plzák:
Manželských poraden jsou plné čekárny žen typu:
"Pane doktore, můj muž mi nedává žádné peníze, všechny je propije, bije mně, bije i naše děti. A asi mi i zahýbá. Co mám dělat, aby mne neopustil?"

Dobry den. Rada bych vás poprosila o radu. Jsme s přítelem 2 roky, mám ho ráda. Dost se ale hádáme, respektive on se hada i kvůli banalitam. Není to ani hádka, já řeknu něco co se mu nelíbí nebo ho vytočí a on pak řeší situaci tím, že mi vynadá sprostě a vypne si telefon a tím to pro něj konci. Nějaká omluva je málo kdy, spíš hledá důvody, proč mi nadával a ještě háže vinu na mě. Mě ale tyhle hádky strašně trápí, uráží mě, jak mi říká při nich, někdy to i proplacu. Zacne mi ve vzteku nadávat hrube. Už sem se dočkala, di do prdele, táhni blbá krávo, kravo zasrana, drž hubu, Pico...
Strašně mě to bolí a myslim si, že člověk, kterej někoho miluje, tohle vůbec nemůže vypustit z úst?

Mas pravdu... Je to tu zas....Abych řekl pravdu,jeví se mi to jako chování alkoholika. Nebo je vystaven v práci,či jinde velkému tlaku,kterým je hodně frustrovan a pak nahromaděné emoce se s alkoholem uvolní a je to venku. Asi by potřeboval odbornou pomoc,změnu zaměstnání nebo něco. Ale rozchod je ta nejrozumnější varianta. Jinak bych měl výhradu k fackovani plivani. To bych netoleroval ani střízlivý. A když je v laufu,tak bych ho asi nechal a vychutnal bych si ho až strizliveho. Fyzické napadání,urážení,ponižování netoleruji ani z jedné strany. Když hádat,tak věcně a bez urážek. Za každou cenu vyhrát- rozchod.

Netolerovat.
Naví s nimi nebudete mít hezký osud, protože jen neschopný řeší problémy násilím.

už k sobě nemáte úctu,pak...Mas pravdu... Je to tu zas. Ja s nim uz koncim. Udre raz, udre vzdy... mam to potvrdene na vlasnej kozi a kazda zena by sa toho mala drzat. ktora tomu neveri tak ako som neverila ani ja, urcite k tomu nazoru dojde sama.

Vela stastia vsetkym zenam

už k sobě nemáte úctu,pak je to konečná,těžko se to změní,ba naopak to bude horší.

AHOJTE, prosim poradte mi. Zijem s priatelom rok a pol. Milujeme sa, vsetko je super, je z dobrej rodiny, bol zenaty a ma z manzelstva 2 male dcerky. Nikdy by som nepovedala ze je agresivny, naopak je nezny a citlivy. Urazlivy a trucuje jak male decko. V hadkach sa sprava on histericky. Aj ked som zensla histerka, ved ktora by aj nebola..? Mam svoje dni kedy riesim kraviny a hucim do neho pre milion veci, ktore neriesi a ktore bere dost lahkovazne. Uteka alebo neriesi problemy celkovo. Ked do neho zacnem hucat, hocikedy zacne nepricetne po mne vrieskat. Zacalo to po polroku. Najprv krava blba, drz hubu, daj mi pokoj, si tak blba, atd... Uplne som bola hotova z toho slovniku voci mne, strasne ma to bolelo. Vravim si boze preco zasiel cez tu hranicu ucty k druhemu? som vybusna a impulzivna, takze ked sa vytocim tak sa hadam ale nikdy by som nepresla cez urcite hranice. No on ich zacal postupne prekracovat a cim dalej tym viac. Potom prisli hrubsie nadavky, kunda blba, zavri p.cu,..... Tento slovnik som nezvladla a dala mi facku. Boli sme prave v aute a on ma chytil za vlasy a stiahol ma dole a strasne vrieskal, nadaval ze este raz to urobim... Bola som sialene v soku, neverila som ze moja laska, muz ktory ma tak miluje a mazna ma, stara sa o mna sa behom sekundy zmeni na niekoho kto sa nedokaze ovladat a je schopny ma napadnut a vobec to nie je vec skratu. ked na mna zautocil, taka zlost do mna vojde ze sa bijem s nim a vnimam ze on tu hrubost dalej riesi. Nakolko to bolo cele sialene a ani jeden sme toto nechceli, tak sme na to rychlo zabudli. Pytala som sa ho ci to uz nejakej zene urobil a povedal ze nikdy. Ze nikdy v nom ziadna zena nevyvolala to co ja. No potom mal vypite a prisla dalsia nezmyselna hadka. Sla som za nim ze to skusim ukludnit, chcem byt v pohode a nie si robit peklo. Takze vzdy doleziem a snazim sa to urovnat. Bol opity. Prisla som k nemu a mali sme hned vo dverach problem. Na moje otazky ktore boli v klude a na pohodu reagoval ironickymi nevhodnymi poznamkami a zacal zvysovat hlas a ked som sa ho pytala preco to robi, ako sa so mnou moze tak bavit tak zacal uplne ponizujucim stylom lebo si to zasluzis ty p.ca blba a zas... chcela som mu strelit ale bolo to uz tak prehnane co predvadzal, ze mi za tu facku ani nestal... len som mu povedala ze je uboziak a ze mi za to nestoji. Jemu to nestacilo a pokracoval dalej.... provokoval a vrieskal mi do ksichtu nezmysli, hecoval sa pre nic, za kazde slovo co som povedala krik a tak som sa zmohla na to ze som mu naplula do tvare. Na to mi dal tak silnu facku ze som preletela cez miestnost a spadla na zem. Vzivote som nic take nezazila, a taku ranu... V tom momente som vedela ze to bude zle, dostala som taky adrenalin ze som sa postavila s placom, hisakom, zacala som uz aj ja vrieskat a nadavat mu vsetko mozne aby som ho dobehla a vratila som mu tu facku, co si dovoluje..? No po mojej facke dosla dalsia facka od neho a dalsia a ja zas na zem. nemohla som uverit ze sa toto deje. Cakala som po prvej facke ked som spadla ze sa hodi ku mne a bude sa ospravedlnovat ze mu to vybehlo, ale nic take neprislo ... postavila som sa a zas na neho zautocila, chcela som vediet zakazdym ze ci mi to vrati zas... Bolo to sialene, tiekla mi krv z ust, ktoru som mu naplula do ksichtu a s monoklom na pol tvare som bezala do auta. on za mnou. rychlo som zamkla a on sa hodil na celne okno a tam sa drzal. ja som isla aj s nim na kapote, nic ma nezastavilo pred utekom. Dopadlo to tak, ze este on bol nasraty a on bol este na vela aka som krava. O dva dni pochopil asi ze to prehnal a prisiel s kvetmi a celodennym pisanim ako ma miluje, ako to nebol on. ako tomu nechape, ze sa to uz nikdy nestane atd. Asi tyzden som ho nechavala v tom vykupat a tak strasne som chcela aby bolo fajn. Lebo nam je fajn ked je fajn a v podtstate sa nic nestalo. Dala som tomu sancu, boli hadky, kde casom uz prislo normalne ze pri hadke obaja pouzivame vulgarizmy ktore ani nestoja za povsimnutie.. normalka.. vieme sa na tom aj spatne zabavit. Vcera mal vypite a stresovy den kde som mu pomahala riesit veci a zaroven som do neho hucala co a jak, aby veci riesil a nenechal ich zas len tak.... boli sme v aute, stiahnute okna, a zacal zas vrieskat z nicoho nic a nadavat. ja kludnym hlasom, nech okamzite prestane robit cirkus, kazdy na nas pozera a on zas do extremu, vrieskal, siel po cete nepricetne a ja som zacala vrieskat nech okamzite sa ukludni lebo to neskonci dobre. nech nevrieska, ze musime drzat spolu. on si siel ale stale svoje a ja som ho zas oplula. On mi rovno dal zas facku. Po tak dlhej dobe kedy som mu uverila ze tieto casy uz mame za sebou a ze vieme ako chceme zit.... on to zas prestrelil. horela mi cela tvar, rovno som vystupila z auta. Odisiel a prislel az v noci domov a zacal si balit veci. bol opity, robil naprieky, provokoval, zacala som byt aj ja taka ako on. vravela som mu nech vypadne z bytu, ze ja ho zabalim, len nech vypadne prec a on ze nie... a provokoval dalej, ked som sa ho sla dotknut, postrcit tak ma chytil a hodil so mnou na zem,,, zase som citila ze bude zle. trieskal so mnou na vsetky strany. nadaval... bala som sa ho. pozerala som na cloveka, ktoreho milujem, ktory mi robi kazde rano ranajky do postele a napriek tomu nikdy neviem, kedy mu prepne a zacne ma ponizovat a dvihat ton atd.... Je prec z bytu, vzala som mu kluce a odisiel. Neviem co mam robit teraz. Je to sialene, lebo viem ze ked sa ukludnime bude zas ok. potom zas hadka, ktora dopadne miernejsie alebo drsnejsie... No stale ako keby potom ked to zlo opadne tak si zacneme chybat a je nam super. Mam pocit ze sa ani nesnazi v takej chvili sa ovladat. jemu to je jedno, zacne nadavat a pokracuje v tom aj ked ho prosim aby sa ovladal. ved ja k nemu tak hnusna ani nedokazem byt lebo nechem. chcem byt k nemu fajn. najlepsie na tom je, ze dnesnu noc dal este za vine mne. ze to ja som ten problem, ze to ja som neznesitelna a ze si to vsetko zasluzim. viem ze to je uplne prekrutene a ze to ma fakt pomylene ak si to naozaj mysli. no mozno vie ze to prehnal a nikdy si to neuzna. tak ako nic.... ja nechcem hrat formy a hrat sa na urazlivku atd, dvat mu podmienky ze etse raz a koncime..... to tu uz bolo.... Zacina mi byt jasne ze sa to nezmeni. Nema problem kedykolvek na ulici zacat riesit nejaky nezmysel a hadat sa, prosim ho nech mi nerobi hanbu a on zacne nadavat ze mu to je jedno, ked som pica tak som... som nestastna z toho, ze pri tom co robi, sa ani na ospravedlnenie nezmoze. skor ma tu drzost to otocit na mna a zo seba urobit chudaka... Nikdy som nezazila takyto typ muza. inak je galantny, citlivy, ma humor, proste absolutne tie dve tvare nepoznavam... poznate niekto podobneho jemu? chcela by som mu porozumiet viac... dakujem za vase rady a nazory... moc sa na ne tesim.

Marky a ty jsi si jistá,že...Jj tak to znám a už nevím co dělat.

Pokud to není v rámci nějakého S/M vztahu, tak asi ne. Ale na druhou stranu, kdo určuje, co je normální?

Ahoj, chtěla jsem se Vás...Marky a ty jsi si jistá,že ti nadává bezdůvodně? Neni to náhodou tak,že ty mu něco ošklivýho řekneš a on ti to oplácí? Moje žena to dělá. Nejdřív je sprostá,nadává a pak na to zapomíná a řeší jen to co říkám já.

Čemu se divíte? Dříve za našich babiček byly ženy na mužích závislé a také si jich vážily jako svých živitelů. Takových rozvodů, lépe řečeno žádné nebyly jako je dnes.Jeden druhého si vážil a dokonce si i vykali. Dnešní ženy si hledají jen takové muže, trouby kteří na ně budou vydělávat, živit je a běda když by něco po nich chtěly.To je hned oheň na střeše! Babské dýchánky po kavárnách, schánět a honit milence a když s tím manžel nesouhlasí tak se rozvedou? Ona si svoje vydupe, že nemůže do práce z nějakých důvodů už jí kamarádky poradí a musí nakonec platit i na ní! Jsem pro zavedení povinného rozboru krve než je na dítě určeno výživné! Každé 4 té dítě má jiného otce než který je zapsán v rodném listu. A to není podvod? Ale v tom případě se dopouštějí podvodu i naše soudy! Oni to neplatí tak je to nezajímá a klidně vydají rozsudek kterým okrádají domělého otce! Vymluvy, že jde o zajištění potřeb dítěte jsou opravdu nejapné! Je mě z nich na blití pane faráři!

nereagovala na tebe,však...Tak to pak jo, promiň.