Nevěrná žena

Nahodou hezky pise, take jsem mela podobny vztah, a bylo to moc podobne. Moc rajcovni, a priste by zenuska mela zazlobit se dvema kamarady, ktere si pozve k vam domu.

kritizuji

Morálka s tím vážně nemá co dělat.
Krizituji nevkus a pravopisné chyby.

Když už ty trapné...proč trapné úchylárny? Máš snad patent na morálku? Každý je nějaký a on jen hledá sobě rovnou..Prostě chce ženu o které tu píše.Právě zveřejněním si dává šanci jí třeba tady najít.

Když už ty trapné...proč trapné úchylárny? Máš snad patent na morálku? Každý je nějaký a on jen hledá sobě rovnou..Prostě chce ženu o které tu píše.Právě zveřejněním si dává šanci jí třeba tady najít.

Když už ty trapné úchylárny musíš psát a zveřejňovat, odstraň nejdřív pravopisné chyby.
Ale ubohé a slabé to bude stejně.

:-D :-D

Ty se taky umí vykecávat, anebo pak zarytě mlčet, když je to nejméně třeba. Jinak mě nechávají /na rozdíl od mých známýchv Blíženícch, které mě desí svými "zážitky" s muži v Rybách, a které kvůli nim páchají sebevraždy, zločiny, nevěry a já nevím co ještě/ naprosto v klidu a bez emocí. I kdyby se na hlavu stavěli. Já je totiž znám, jako nikoho jiného, a mě prostě Ryby nikdy nevytočí. Už ne!!!Dejte si na ně hlavně pozor vy ostatní, kterým moje varování něco řekne! Ať už v podobě nevěry, skandálu, překrucování faktů, dluhů, chorobné hráčské vášně, bigamie, či drog, alkoholu apod.závislostí, v tom jsou Ryby jako doma!!!!

Nechtěla by tedy nějaká žena prožít některý z mých příběhů? Nechtěla by mít vztah a zároveň volnost? :)

Bylo hezké sobotní dopoledne a já ležel na naší nové manželské posteli. Tato postel byla oproti minulé vylepšena o jednu zásadní věc. Měla velké čelo, tvořené soustavou dřevěných trámků a ocelových tyček. Jak jsem zrovna poznával na vlastní kůži, bylo hračkou upoutat k této konstrukci pomocí několika šátků ruce nevinné oběti. Ležel jsem tak ruce roztažené, zbaven pohybu. Ty jsi zrovna klečela u mých nohou a tvé ruce byly zaháknuty za okraj mých pyžamových kraťásků. Aniž bych s tím mohl cokoliv dělat, jedním dlouhým pohybem jsi je ze mě stáhla a já se ocitl nahý. Můj penis trčel do vzduchu, protože se mi tahle hra začínala líbit. O to víc, když jsi pak své ruce přesunula na mé tělo a mého kašpárka si začala laskat ústy. Můj vrchol se rychle blížil. Ty jsi to přečetla na mé tváři a v ten nejhorší okamžik pro mě, jsi ucukla. Odešla ses posadit na židli ke svému počítači a nechala mě napospas osudu. Když sis všimla, že mé vzrušení opadlo, přesunula jsi se zpátky ke mně a opět jsi mě začala dráždit až těsně k vyvrcholení. Tahle nevinná hra se opakovala více jak hodinu a doháněla mě k šílenství. Když už jsem myslel, že další dráždění nesnesu, tak jsi se svlékla a obkročmo si klekla nad mé tělo. Očka ti svítily a bylo vidět, jak moc tě to baví. Začala jsi se zlehka třít svým klenotem o můj penis a ze mě vyšlo jen další slabé zakňourání. Sklonila ses ke mně a šeptem jsi mi oznámila: „Dneska mám hroznou chuť si pořádně zašukat, Zlato.. Tak doufám, že se neuděláš po prvním dosednutí.“ Zlehka jsi se usmála a dodala: „Jinak bych si musela večer asi najít nějakého lepšího milence..“ Oblízla jsi mi ušní lalůček a doplnila: „A ty jako by jsi mi k tomu svých rychlým výstřikem dal svolení.“ Pak jsi sáhla ručkou pod sebe a nasměrovala můj kolík tak, abys na něj mohla snadno dosednout. Špička mého penisu zrovna pomalu roztahovala tvé tělo, když jsem si pomyslel, že je zle. Než jsem stačil zauvažovat o čemkoliv dalším, prudce jsi dosedla, zaklonila hlavu a zlehka jsi se prohnula v zádech. Hlasitě jsem vydechl a tobě začali cukat koutky úst. Pak už jsi jen cítila, jak se můj kluk v tobě svíjí a pumpuje tu bílou tekutinu. Místo toho abys byla naštvaná jsi se uculovala od ucha k uchu a opět se jsi se ke mně naklonila. „Já věděla, že mě nezklameš“, hodnotila jsi s radostí situaci. Cítil jsem se zahanben. Ty jsi mi uvolnila ruce a odešla do koupelny.
Odpoledne, znovu nabitý energií, jsem se k tobě přitočil a navrhl ti, že odčiním to zaváhání z dopoledne a přivedu tě ke krásnému orgasmu. Jistý sám sebou jsem svá slova podpořil „smyslným“ mrknutím. Ty jsi mě ale spražila se smíchem a slovy: „Ty už jsi dnes svou šanci ukázat se dostal, Miláčku. Raději už to ale nech na pořádném muži.“ Tvá slova mě hezky zchladila, i když jsem nevěřil, že bys mi mohla být skutečně nevěrná. K dalšímu návrhu už jsem ale ten den raději vyhnul.
Večer jsi se začala chystat na tu slavnou dámskou jízdu, kterou jste měli na tuhle sobotu naplánovanou. Představa, že tě někde v baru budou balit chlapi se mi ale vůbec nelíbila. Když jsme pak stáli u vchodových dveří a loučili se, asi jsem nevypadal úplně šťastně. Ty jsi se na mě mile podívala, zajela rukama pod sukni a k mému údivu si stáhla kalhotky. Přetáhla jsi je přes podpatek svých botiček, vzala jsi je do ruky a udělala z nich malou kuličku. „Ty malý chudáčku, nechám ti tu své kalhotky, abys měl alespoň kousek ze mě..“ Soucitně ses na mě podívala a rukou v jejíž dlani byla ukrytá kulička kalhotek jsi mě pohladila po tváři. Když jsi dojela k mým údivem otevřeným ústům, kuličku jsi do nich vložila. „Já už je asi stejně dneska nebudu potřebovat“, usmála jsi se. „A pak mi je nezapomeň vyprat“, zahlásila jsi už ve dveřích. Ještě dlouho jsem tam stál jako opařený. Ona jde pařit bez kalhotek? No to snad? Až později jsem se dozvěděl, že jsi měla na sobě před odchodem dvoje kalhotky a celé to byla jen strategie, jak si se mnou pohrát. Což se ti tedy podařilo dokonale.
Z hlubokého spánku mě probralo bouchnutí dveří. Ani nevím kolik mohlo být hodin, spát jsem šel kolem půlnoci. O čem ale nemohlo být pochyb, nebyla jsi zrovna úplně střízlivá, ale za to jsi měla velmi dobrou náladu. Přišla jsi k naší posteli a začala jsi se svlékat. Najednou jsi byla jen v kalhotkách. „Chtěl by jsi odčinit svůj prohřešek z rána?„ I když jsem byl ještě drobet rozespalý, na tuto otázku jsem mohl pouze souhlasně pokývat hlavou. Usmála jsi se, svlékla jsi mě a začala jsi mi opět přivazovat ruce k čelu postele. Á tak ono to bude repete se vším všudy, pomyslel jsem si. Už jsem ale nebyl tak hrozně nadržený jak ráno a tak jsem si byl jistej, že určitě také podám lepší výkon. Nebyl tak důvod proč se bránit, když jsi mě chtěla mít připoutaného. Jak jsi tak nede mnou klečela a motala jsi uzlíky na šátcích, všiml jsem si mokré skvrny na tvých kalhotkách. Říkal jsem si, že musíš být asi pěkně při chuti a že se musíš už dlouho těšit, když už jsi stačila tu látku takhle zmáčet. To mě samozřejmě potěšilo a hned jsem viděl příslib nádherného sexu. Když jsi byla hotová, sklonila jsi se ke mně a začala jsi mě líbat. „Ty jsi taková moje holčička, viď?“ Šeptala jsi. Pak ses odtáhla a k mému překvapení se začala přemisťovat nad mojí hlavu místo nad můj klín. „A víš co by každá správná holčička měla vědět?“ Ptala ses. Klekla sis nad má ústa a kolena dala od sebe. Jednou rukou shrnula látku kalhotek na stranu a přitiskla se na můj obličej. „Měla by vědět, jak chutná sperma“, usmála ses, vydechla a úplně se uvolnila. Vtom už jsem cítil, jak z tebe naplno začala vytékat slaná, lepkavá tekutina. Popadlo mě zděšení, ale ty jsi mě hbitě chytla rukou za vlasy a snadno mě tak udržela na místě. Mně tak nezbylo nic jiného než tě lízat a také polykat. „Kdyby tě teď viděl David, tak asi pukne smíchy,“ zasmála jsi se té představě a dál jsi se třela o můj obličej. S chutí jsi pracovala na svém orgasmu. Náhle jsem ucítil, jak tvým tělem projela křeč, volnou rukou jsi se opřela o čelo postele a vychutnávala si příval slasti. Když krásné pocity odezněli, slezla jsi ze mě a dala jsi mi pusu na čelo. „Vidíš jak jsi šikovnej, když se snažíš“, zhodnotila jsi můj výkon a při pohledu na můj ulepený obličej jsi se neubránila širokému úsměvu. Na to sis stáhla kalhotky a ten mokrý kus látky jsi mi hodila na hruď. Pak už jsem jen slyšel, jak se svým úsměvem mizíš ve sprše. Měla jsi mě v hrsti.

Hmmmm, rajcovní...Dala bych si říct, ale mám partnera, kterého miluji a ten by to nepřežil. Bohužel.

Tou dobou jsme spolu bydleli. Měla jsi jet na služební cestu. Někam dál, prý na 14 dní. Nadšenej jsem z toho samozřejmě nebyl, ale tak co se dá dělat viď. Jako auditorka jsi to měla v popisu práce. Večer před odjezdem jsi mi v posteli oznámila, „Rozhodla jsem se, že dostaneš pás cudnosti na těch 14 dní“. Cože? Vyskočila mi v hlavě otázka. „A neměla by jsi ho dostat spíš ty??“ Na to jsi pohotově odpověděla, „zvpomeň si, jak to bylo v dávných dobách… Vládci, kteří odjížděli ze svých domovů na delší čas, zamykali své manželky, které zůstávali DOMA“ A hned na to jsi dodala, „alespoň se na mě budeš víc těšit…;) „. Dále konverzace nepokračovala, protože jsi se ke mně přitiskla a začakli jsme se milovat.
Ráno mě probudilo, jak sis na mě obkročmo sedla. Celý rozespalý jsem pak cítil jak bereč postupně moje ruce, roztahuješ a šátkama přivazuješ k čelu postele. Trocha spestření neuškodí, pomyslel jsem si a tak se ani nesnažil ti v tvé činosti odporovat. Když jsi byla hotova, rychlím pohybem jsi ze mě stáhla kraťásky pižama a opět si na mě obkročmo sedla. Teď již ale na docela jiné místo. Nasedla sis na můj penis a začala se na něm pomalu pohybovat. Naklonila ses nade mě pošeptala, „až se hezky uděláš, tak ti nasadíme tu klícku“. V tom jsem si vzpomněl na večerní rozmluvu. Z dřívějška jsem věděl, že cukat se v téhle pozici nemá cenu, protože ty umíš své uzlíky vázat dokonale. Chvíli jsem se snažil myslet na jiné věci a oddálit tím své vyvrcholení. Bylo však jasné, že to jsou zcela zbytečné pokusy, protože ty víš jak na mě. Po chvilce jsi ještě před mým výstřikem vycítila, že už ho mám na krajíčku a že už s tím nic neudělám. Pro mé větší pokoření a na důkaz své převahy jsi zase pošeptala: „ Tááák.. to je hodnej chlapeček.. tak je to správně. Až ti ptáček hezky ochabne, tak ho stčíme pěkně do klícky.“ Jak jsi předpověděla, tak se také stalo a zanedlouho už jsi hladila moji chloubu přes plastovou trubičku. „ Neboj, až přijedu, tak ho zase vypustíme… když budeš hodnej…“
Když jsme pak stáli už u vchodových dveří a loučili se, poznamenala jsi s úsměvem na tváři: „ alespoň tu nebudeš zlobit, co budu pryč“. „A co ty?“ zeptal jsem se. Na to jsi se rozzářila ještě víc, dala jsi mi rychlou pusu a prohodila s mrknutím oka, „Já zlobit můžu“. Pak už jsi jen zmizela ve dveřích.

Středně velký byt a v něm středně velký pokoj. V jednom rohu pokoje je umístěna velká postel. V protějším rohu je pak stůl z masivního dřeva. Jsou zde ještě nějaké další kousky nábytku, ty jsou však pro tento příběh nepodstatné. Pokoj slouží patrně jako něco mezi ložnicí a pracovnou, jeho skutečný úděl nás ale taktéž nemusí zajímat.
Klečím pod tím velkým stolem. Jsem nahý. Ruce jsi mi spoutala šátkem za zády. Šátek na mích zápěstích není příliš utažený a může se zdát, že vyprostit se z jeho sevření musí být hračkou. Opak je ale pravdou, dostat se z těchto důmyslných pout je nemožné. V tomhle jsi opravdová mistryně. Na krku mám připevněn obojek pro psa. Pomocí malé karabiny je k němu připnuto vodítko. Není potřeba žádný zámeček, protože není v lidských silách, aby na karabinu sám dosáhl. Druhý konec vodítka je smyčkou provlečen kolem trubky od topení, která vede za stolem. Můj pohyb je tak výrazně omezen a nemám šanci se dostat z pod stolu více než polovinou těla. Na očích mám černý šátek či něco podobného. Nevím přesně. Jeho účel je, abych nic neviděl a to se mu daří se stoprocentní úspěšností.
Slyším kroky. Dveře se pokoje se otvírají a já cítím tvoji přítomnost. Nejsi však sama, je z tebou ještě někdo. K mým uším se dostane zvuk šustící látky a polibků. Je jasné, že stojíte ve vzájemném objetí. Kdo to je? Nějaký náš známý, tvůj kamarád či úplný cizinec? Z vjemů, kterými jsem schopen disponovat, toto nedokáži odhadnout. Na zem dopadá první kousek oblečení. Mou mysl kalí zděšení. Nejsem však schopen cokoliv říct. Z mých úst však uníký jeden tichý vzdech. Malé zakňourání, které jsem nebyl schopen v sobě udržet. V ten moment věnuješ malou dávku své pozornosti mně. Pouze však proto, abys na moji adresu vyslala tiché „pššššt“. Podvědomě klopím hlavu. To už jste však oba nazí a přesouváte se na postel. Vaše těla po sobě kloužou a já cítím, jak se mi do žil vlévá velká dávka ponížení. To se znásobí ještě když zaslechnu tvá slova chvále a obdivu nad jeho mužstvím. Následuje porovnání mezi mnou a tvým novým milencem, které pro mě není nikterak lichotivé. Ležíš na zádech a Tvůj milenec na Tebe na lehá. Slyším Tvůj zrychlený dech a vím, že do prvního orgasmu nemáš daleko. Na chvilku obrátíš svou tvář ke mně a lehce se usměješ. Líbí se ti vidět mě v této pozici. Pak už se ale obracíš ke svému milenci a zavíráš oči. Tvým tělem prochází obrovská dávka rozkoše a ocitáš se v extázi. Dopadne na tebe těžké tělo milence a notnou chvíli jen tak ležíte. Po této malé pauze se otáčíš na břicho, krčíš nohy a jsi připravena přijmout ho ještě jednou. Tentokrát zezadu. Tvůj milenec je již také v plné síle a chytá tě za boky. Já už dále nevnímám nic. Proberu se až když slyším, že se oblékáte. Dál už jen kroky a dveře se opět zavírají.
Po několika minutách vcházíš opět do pokoje. Tentokrát už sama. Přicházíš ke mně, skláníš se a odepínáš vodítko od obojku. Rozvazuješ mi ruce a nakonec sundaváš i pásku z očí. Chvíli mžourám, že se mi do očí vrátí „cit“ a vidím, že v pokoji se již se šeřilo. Jsi oblečená upravená a tváříš se, jako by se nic nestalo. Já však cítím, že právě v tuto chvíli z Tebe vytéká jeho semeno a zvolna máčí tvé kalhotky. Měl bych zuřit a nadávat, vím to. Mé ponížení je však tak velké, že se nezmůžu na nic. Pouze mám sklopený zrak a bojím se zvednout hlavu, či se ti dokonce podívat do očí. Hladíš mě po hlavě a já si najednou připadám jak malé dítě. „Nesmíš žárlit, Zlatí,“ říkáš. Dvěma prsty uchopíš moji bradu a lehkým pohybem zvrácíš moji hlavu dozadu. „Víš přeci, že miluji jen tebe,“ šeptáš. Dáváš mi polibek na čelo a lehce se dotkneš i mých rtů. Jsou slané. Mně je to však jedno, protože jsi mi řekla, že mě miluješ! Najednou jsem šťastný. Usmíváš se na mě. „Občas ale potřebuji v posteli opravdového, skutečného muže, víš?“ Mé ponížení je zpět. A ještě ve větší míře. Tvůj úsměv se rozzáří naplno, protože je ti jasné, že mě máš přesně tam, kde jsi mě chtěla mít. Pouštíš mou bradu a odcházíš. Víš, že mé ponížení je tak velké, že se o téhle malé epizodě už nikdy nepokusím mluvit. Všechny pocity zůstanou za zamčenými dveřmi, dokud jednoho krásného dne nezačnu přemýšlet, jestli to vůbec stalo.

"Ponížím vždycky s vtipem a úsměvem.." Tak to má přeci být. Není přece nic hezčího a úsměv na tvé tváři samotné ponížení jen umocní. "Mít milence je nutné, je to způsob ponížení". Co dodat.. Smekám přede Tebou. Musíš být opravdu vyjímečná žena.

Poznávám mezi lidmi více podobných, co si to nepřiznávají a baví mně,když o mně jeví zájem dominantní samec, co vidí, slyší jak mluvím,jak se chovám..najednou u mně by to pominul, najednou je ochoten jít dál,ale já nechci čekat a zkoušet, nejsem na pokusy. Jen je jasné, že jistě takové lidi manipuluje společnost a obava, si něco přiznávat. U žen to tak děsné není, ty najdeš spíš a to i mezi "normálními"..

No, jsme natom stejně:-) Jen na opačné straně. Ponížím vždycky s vtipem a úsměvem-to ale vadí..Nemá cenu to popisovat, děláš to za mně:-) Mít milence je nutné, je to způsob ponížení, vlastně i lásky,ale to nikdo nepchopí.Existují takové ženy,ale často než se v sobě vyznají, uteče moc času,nebo než to přiznají sobě samé.Právě protože to přinese potíž, najít partnera. Nemáme to jednoduché,jenže jednoduchý život mně ani nebaví:-) Hledej, čekej a určitě najdeš. Dobře děláš, když tady píšeš. Některá se časem přihlásí, nemá zatím odvahu si to přiznat? Možná..Určitě je dobré to psát tady a jinde,než jen na stránkách perverz..Kdo si přizná, že je perverzní?! Už se směji,jak dlouho jsem to zavrhovala i já.Mám přítelkyně, které nic netuší,ale vidí,že s muži jednám jinak..Vyptávají se, líbí se jim to,ale obávají se-stydí...Ale už to, že se jim to líbí,je jasné, že něco v sobě mají. Prostě hledej

A to ani neřeším, že by měla mít určité povahové vlastnosti a že by mě měla také alespoň trochu fyzicky přitahovat..;)
Chápu ale, že ty to máš se subískama to samé... Je těžké najít vhodný protějšek na normální vztah, natož na tento specifický..

Je vidět, že máš spoustu zkušeností..;) A s těma povídkama máš asi pravdu.. Pokud by měl člověk partnerku na stejné vlně, tak by to asi jistě šlo. Ale najít takovou parnerku.. Možná Ti připadá, že tady působím jako nějaký zelenáč, ale určitě se za něj nepovažuji. Dominantní partnerku jsem hledal roky. O profi dominách se vůbec nebudu rozepisovat, to jde úplně mimo mě. Já potřebuju mít se ženou vztah a vědět o ní vše, abych se jí mohl plně oddat. Jak si někdo může zajít jen tak na lekci k nějaké osobě, kteoru nikdy neviděl a nechat po sobě řvát, to nikdy nepochopím. A najít normální obyčejnou dominantní ženu je nemožné. Když se to ale přece jen nějakou náhodou podaří a najde se nějaká dominantní žena, její IQ je tak nízké, že k někomu takovému se opravdu nedá vzhlížet jako k bohyni. Nejsem člověk, kterého by uspokojovali nadávky a nebo bití rákoskou. To ani náhodou. Mám rád ponížení od ženy.. Ale inteligentní ponížení s důvtipem a elegancí. A když k tomu ještě přidám, že taková žena by mohla mít ještě ráda cuckold, tedy že by kromě mého ponižování měla mít i milence.. Taková žena existuje jen v mých povídkách..;)

Ale sehnal, a povídky bys měl někde na netu-jako jiní..Ona by je "omylem" přečetla:-) Nic by ti nemusela říkat. Říct si předem, co kdo chce je konec erotiky..Musí se opatrně a nebo s odstupem času, nečekaně..V takovém D/s vztahu jsou volna, běžný přátelský život , výlety a povídání..tam se povídá všechno.Když hledáš, hledej dominantní partnerku a ne uvádět Dominu-to pak vypadá,že hledáš lekce. Ty bere jen profi...Je samozřejmé,že hledání je těžší, protože v takovém vztahu jsou lidi víc odlišní, jinak zaměření..Dá to práci:-)
Já jsem dominantní,ale málo sadistická. takže stejný problém..Těžko hledám, najdu a je tam něco,co se mi nehodí..Stejně nehážu flintu do žita.Jako domin. se ale chovám opravdu jen v soukromí a ještě ne stále, vtipkuji, prostě jim chybí sekec a trvalá drezůra.

Díky..:) Sám o sobě tvrdím, že má fantazie oproti jiným nezná hranic. :)
Jinak si myslím, že pokud bych dal své povídky přečíst partnerce a pak bychom se je snažili realizovat, že už by to nestálo za nic. Že by úplně vyprchalo to kouzlo a to určité překvapení z toho, co se stane dál.
Proto jsem nikdy žádnou ze svých povídek nerealizoval a ani to nezkoušel. Pouze bych je mohl dát jako nástřel, jakým směrem bychom se mohli ubírat. Co by se mi líbilo. Nic méně jsem stejně nikdy nesehnal ženu, která by byla na stejné vlně jako já.