Nezaměstnaný ( nezaměstnaná ) a reakce a chování partnera-změnil přístup a vztah k vám?

Markéta- přesně tak. Já dělám na směny a pokud jsem dopoledne doma a je potřeba vyprat, vyžehlit, dojít nakoupit či uklidit v bytě, tak beze slova tohle udělám. A pokud jsem přes víkend v práci a je potřeba něco doma udělat, tak zase manželka udělá, co je potřeba tak, aby až se nám sejde volno společně jsme si mohli den užít.
A to souvisí i s těmi financemi- pro mě ani pro ní není problém převzít otěže, pokud se právě jednomu z nás nedaří. Ano z některých českých šéfů nemám dobrý pocit a nikdy neměli řídit kolektiv. Pak je samozřejmě lepší odejít než se akorát nervovat.

dělat rodině servis se nevyplácí. Píšeš že jste spolu 22 let to znamená už větší dítě děti, že ano? Přestaň dělat otroka neboť pak tě za otroka budou všichni považovat.
Chceš aby tě považovali za rovnocenného, i když momentálně nezaměstnanou, partnera? Tak se podle toho chovej. Jinak se z toho můžeš složit. Bohužel málokterý choť je ochoten manželku třeba jen vyslechnout. A víš čím to je? Protože oni nechtějí mít starosti. Jakmile by nějaké tvoje trable vyslechnul už by se tím pravděpodobně musel, byť jen v mysli, zabývat. No tvůj příspěvek je z října loňského roku a já doufám, že už jsi nějakou práci sehnala. Ono zase bude dobře, ale otroka už svojí rodině nikdy nedělej. Ano - rovnocenný partner.
Naďa

Odešla jsem z práce, kde to nebylo z nějakých důvodů únosné. Možná to někdo zažil, zažívá. Je to zlá situace, volila jsem zlo menší. Sehnat dnes slušnou práci bez známých je takřke rovno zázraku, ale riskovala jsem i tohle.
Trápí mně však dvě věci. Po partnerovi bych nikdy nežádala, aby mi byl oporou v tomto těžkém období. Jen aby pochopil. A já intenzivně hledala práci a starala se přitom o blaho rodiny. Bohužel se zdá, že nechápe a z ohleduplného člověka je někdo jiný. Nezajímám ho, ani moje pocity, což chápu, je vytížený, ale v podstatě mi dává najevo, že mně žiiví a to už po dvou týdnech, co jsem doma. Jsou to vzdechy na jeho vytížení a o tom, jak vše táhne co do financování rodiny. Doposud jsme to dvacetdva let táhli spolu. je pořád nakvašený, bere mně možná jako něco méněcenného. Mně to hodně moc bolí. Chodí si za svými zájmy, koníčky, ze mně udělal inventář bytu a něco, co je dost možná přítěží-i když práce kolem domu, zahrady, nákupů a domácích prací je taky dost a nemám to o nudě a nicnedělání. Chci dát celé rodině plný servis a pohodlí a to je taky směna-jen se bere za samozřejmou a není oceněná ani placená a není až tak někde vidět. Moc toužím sehnat práci a vím, jaký to bývá boj a běh na dlouho trať. Moc jsem potřebovala povzbudit a moc mně partnerovo chování trápí. Stalo se vám někomu něco podobného? A jak to dopadlo ?