Reklama

Nízký tlak a omdlévání

Katka (Pá, 24. 8. 2007 - 19:08)

Tak z tohodle mě asi omejou. Já to nechci. Tlak mám sice dost nízký, na mžitky před očima při rychlém vstávání jsem zvyklá,ale tohle motání je jiné. Dnes jsem přišla do banky, stála jsem tak ani né 1 min., rozklepaly se mi nohy, ruce,motala se mi hlava, bušilo srdce.. no já myslela že uteču.

Dana (Čt, 23. 8. 2007 - 18:08)

Ahoj já mívala tlak 90/45 a doktor se mě ptal jestli vůbec žiji.Mívala jsem mžitky před očima a zatmění.Teď už mnoho let užívám 2x denně tinkturu z rozmarýnu.A tlak se mě vyrovnal,ale musím to brát pořád,jak si to pár dní nedám tlak jde dolů.Nízký tlak je často problém nadledvinek.Je to na celý život.

Kamča (Čt, 23. 8. 2007 - 15:08)

tak já měla prvně sklon k vyššímu tlaku 145/90, te´d po holter TK v noci pod hranici 78/ 50 a přes den 100/60 a puls okolo 80. Doktro mi tedy vysadil prášky na tlak a řekl ,že se mám kontrolovat. Moje mamka mmívá běžně 90/60, když je jí hodně špatně tak 70/40 někdy 60/40 a nebo 130/80, takže to máme v rodině am pak si mám vybrat:-(

niki (Čt, 23. 8. 2007 - 13:08)

mohly byste sem napsat hodnotu vaseho tlaku? ja mam take nizky a zadne takove problemy nemam. tlak 110/60, 50 tepu za minutu

vannesa (Čt, 23. 8. 2007 - 12:08)

Také mám nízký tlak a když rychle vstanu , buší mi srdce a je mi na omdlení.Tak mi doktorka nabrala krev a zjistila , že jí mám strašně málo a že mám anemii .Tak jsem dostala 2 transfůze a můj stav se zlepšil , ale ne napořád .Občas musím na krev znova .Jinak mi bylo řečeno že na nízký tlak léky nejsou .

Katka (St, 22. 8. 2007 - 21:08)

Je mi 20 let a nedávno se mi stalo, že se mi vlilo horko do rukou, srdce mi bušilo jako o závod, před očima jsem měla mžitky a málem jsem omdlela.. Od té doby se to už stalo asi 4krát. Mám sice nízký tlak, ale tohle bylo něco jiného a nikdo mi nedokáže vysvětlit co to bylo. Neporadí někdo prosím. Mám z toho stavu strach. Díky

monika (Ne, 7. 1. 2007 - 23:01)

step, jsem stejně stará a mám i stejný problémy a pocity. Zítra si jdu pro nějaký léky, aby se mi nemotala furt hlava, tak pak napíšu jak pomáhají

step (Út, 12. 12. 2006 - 20:12)

Mě je 34let,nikdy jsem neměla nejmenší zdravotní problémy až na nízký tlak..Nejhorší je to v létě..Když jsem u moře,úplně normální je,že omdlévám..Dnes jsem např. byla u kosmetičky na menším kosmetické úpravě,cca 20min.,zvedla jsem se a málem sebou sekla...Stává se mi to normálně,prostě musím nejdříve chvíli sedět a pak teprve vstát..Připadám si jak když mi je 80let,s prominutím,ale u starších lidí je tohle normální..Ale ty kosmetičky na mě koukají jak na martana...Když ráno vstávám,musím se také nejdřív posadit,jinak se mi tak hrozně zamotá hlava,že mám nakrajíčku na to abych sebou sekla...blbý stavy

luis (Út, 12. 12. 2006 - 20:12)

Vždycky jsem si myslel že chlap jako já, v relativně dobrý kondici (teda spíš kluk, je mi 20) jentak neomdlí. Pak jsem viděl pár kamárádů, kterým se to přihodilo, moc dobrý pocit jsem z toho neměl. Ale já furt nic. Dneska jsem teda čekal že se sesunu k zemi každou chvíli... od 6 v práci a bez jídla... v půl jedné jsem už mlel z posledního a radši jsem ani nešel na oběd abych se tam nesesypal mezi kolegy. naštěstí jsem si koupil 2 sušenky a nějak autobusem dojel domu... bylo to hrozný, ten pocit že člověk může každou chvíli padnout.. a ještě k tomu jsem to určitě vygradoval psychicky.. protože 2 sušenky by podle mého názoru na obnovení hladiny cukru měli stačil... To mám z toho nesnídání... Hned zítra začnu den s čajem a pořádnou snídaní...

Jana S. (So, 18. 11. 2006 - 15:11)

Leno,mám tyto stavy po prvním porodu 17 let.V té době mi doktoři nedokázali říct proč se mi ty hnusné stavy dějí. Jenže nenechala jsem to jen tak a chodila od jednoho doktora k druhému jako hypochondr.Až před 6 léty jsem se dostala k psychiatrovi a psychologovi a závěr byl panická porucha, na neurologii podle různých vyšetření neurogenní tetanie. Byla jsem klidnější,že mám ty různé vyšetření.Dnes se mi ty kolapsové stavy už neobjevují tak razantně a dají se zvládnout lékem Defobin. Je to mírné antidepresivum.

Lena (So, 18. 11. 2006 - 10:11)

také se mi to stává -mám podobné pocity jako Monča! nejhorší je to v metru, když to na mě přijde, modlím se, abych to vydržela do zastávky a mohla vystoupit a sednout si!je mi šílené horko-potím se, člověk by se nejraději v tu chvíli celý svlékl, motá se mi hlava, hučí v uších, skoro nevidím(rozmazaně), pocit na zvracení a pocit,jakobych se počůrala(ale to je naštěstí pouze pocit)!doktorka mi řekla, že je to nedostatkem cukru v krvi po ránu - mám si dát lžíci medu, či něco malého k jídlu a ne jíst až ve škole!a také to je nízkým tlakem.....pocit na omdlení mám asi tak 3x do roka!

JIRKA (So, 18. 11. 2006 - 09:11)

KAFE A POHYB HNED OD RÁNA. KDYŽ TAK NEZAČNU DEN JE MI TAKY BLBĚ - 98/56 JE PAK NORMÁLNÍ HODNOTA. DOKTORKA - ABSOLUTNÍ NEZÁJEM. KDYŽ JSME JÍ JEDNOU NĚCO ŘEKL ŽE SE NĚKDY CÍTÍM FAKT BLBĚ, TAK MI PŘEDEPSALA ANTIDEPRESIVA. TAK JSEM TO BRAL ALE O MOC LÍP MI NEBYLO. OD TÝ DOBY K NÍ NECHODÍM. RUZNÝ PREPARÁTY NA NÍZKÝ TLAK APOD. TAKY MOC NEFUNGUJOU. TAKŽE KAFE A POHYB JE PODLE MĚ NEJLEPŠÍ A NEJLEVNĚJŠÍ VARIANTA.

monika (Pá, 16. 6. 2006 - 23:06)

mončo, mám to stejný. Flašku s vodou furt po ruce a všude musím sedět a když není volnej flek, tak už si i dokážu říct ať mě někdo pustí sednout. Jinak bych to taky neustála. Doktorům to, ale příjde normální.

Denisa (Pá, 16. 6. 2006 - 14:06)

Tak s tím bych si, Mončo, radši zašla k doktorovi

monča (Pá, 16. 6. 2006 - 11:06)

No já a mám taky nízký tlak a taky občas sebou někde říznu, prý na to nic není a musí se s tím člověk naučit žít. Jednou jsem takhle stála na autobus, horko, lidi nastupovali pomalu, hrozně se to vleklo. Když už jsem přicházela k řidiči, přestávala jsem vidět i slyšet. Kam jedete a já mu nedokázala odpovědět, z posledních sil jsem mu odpověděla.Honem jsem chvátala, abych si sedla (nohy jak balvan), naštěstí bylo volno, usedla jsem a úplně jsem cítila jak se mi "vaří krev v těle". Je to něco co se nedá popsat, hrůza, teď jsem nevěděla jestli budu zvracet, nebo omdlím... po 10 km jízdy jsem měla vystoupit, další horor vylézt z toho autobusu. Těď nosím v tašce vždy pití, sedám si na každé zastávce, a když vím, že pojedu někam dál, musím si vždy sednout, protože bych nedojela, válela bych se někde na zemi.

Mirka (Pá, 16. 6. 2006 - 10:06)

Na nízkej tlak mi docela pomáhají cviky z jógy, všechny obrácený polohy - svíčka a pod.

Romča (Pá, 16. 6. 2006 - 08:06)

Asi pomuze po ranu kafe, ne? Mam neco podobneho, tak hone piji, kdyz se nenapij

monika (Čt, 15. 6. 2006 - 19:06)

já mám 172 cm-60kg, takže normál a taky omdlívám. Mám prý hodně pít.Tlak mívám kolem 90/60, ale bylo mi sděleno, že mám být ráda, protože až budu stará, tak se to vyrovná a budu ok.

miska (Čt, 15. 6. 2006 - 17:06)

Díky bohu za internet, když má člověk problémy, tak může najít radu i lepší pocit, že v tom není sám. Hlavně v létě je mi často naomdlení, ale vlastně nikdy jsem neomdlela. Nevím jestli je to tím jak moc sama sebe prosím abych zůstala při vědomí, když už dřepím v metru u země a vše se černá...ale hlavně jsem chtěla "zveřejnit" pár postřehů. Je opravdu dost dobrej nápad SI SEDNOUT (dřepnout) dřív než se svezete nazem (minimálně se vám psychicky uleví, že už se nemůžete třísknout do hlavy atp.. a navíc tím ulehčíte práci svému oběhu (nevím jak to funguje ale asi to má k hlavě blíž :) (hlavně teď v těch horkách -HODNĚ PÍT. Už kolikrát se mi udělalo špatně z dehydratace.
(taky mi nedělá dobře když dlouho nejím, ale to už je zase něco jinýho protože mám asi v háji žaludek). Ještě mi pomáhá, když už sedím (dřepím), snažím se sama sebe přesvědčit, že se nic neděje, že to brzy přejde -protože to co je snad ještě horší než to, že je mi blbě je strach a úzkost a pocit bezbranosti PSYCHIKA TADY HRAJE VELKOU ROLI..... a poslední co mě napadá vzduch !!! - Nebojte se natáhnout přes protivnýho dědulu co sedí vedle vás v autobuse a otevřít okýnko- ušetříte si tím mnohem nepříjemější pocity (no a to že je lepší si venku sednout do stínu už by napadlo asi i malý dítě :)
Tipuju, že většina z vás tohle zná, ale pokud jsem jen trochu pomohla byť jen jednomu člověku, tak jsem ráda
P.S. a proč jsem sem šla ? -zrovna dneska se mi udělalo blbě v metru a hledala jsem nějakej lékažskej servr, kterej by psal něco jako "kupte si šumák s železem a už nikdy neomdlíte :))" , ale bohužel jsem nic takového nenašla... snad jsem někomu pomohla
((Jo a z vlastní zkušenosti -vražedná kombinace je sport+horko+nedostatek vody
- v chorvatsku jsem se zůčasnila animačního programu -Aerobik a skončila jsem na ambulanci... mohlas jsem si ušetřit 3 tisíce, kdybych se prolila litrem vody hned jak mě začla brnět ruce a začla pocity na omdlení....

A ještě jedna všetečná otázka ( to se mi zdá nebo opravdu omdlívají hlavně vysoký, hubený holky ?!

tak zatím papa
miska

Linda (Út, 28. 2. 2006 - 15:02)

Ahoj holky,
taky mám nízký tlak a čas od času se je mi na omdlení, začne na mě jít "nával", už to poznám, je to obvykle, když dlouho stojím, nebo v horku, dusnu, taky třeba u veterinářky, kde byl nepříjemný vzduch od zvířat. No, ale před časem jsem měla panické období, kdy jsem se doslova bála jet 2 stanice metrem, abych neomdlela. Byl to horor, hrozně jsem se bála, že se ztrapním, že tam omdlím mezi lidma a budu se válet a všichni na mě budou zírat, znáte to.. Nakonec jsem cítila takovou úzkost, že jsem pociťovala "návaly" dokonce i když jsem v klidu seděla v autobuse, jenom proto, že tam byli okolo mě lidi,jakmile většina z nich vystoupila, cítila jsem úlevu a bylo po návalu..:o)Stačilo, abych se přiblížila ke vstupu do metra a cítila jsem hrozné návaly horka, což je divné, když je mi věčně zima.. Pořád jsem se bála, že mě zradí moje fyzické tělo, ale nakonec jsem zjistila, že to byla moje psychika, která mě zrazovala, bála jsem se odhalit před ostatními lidmi, že mě uvidí, ukázat, že nejsem dokonalá, jestli mi rozumíte.. A jak jsem to vyřešila? Jednoduše, protože jsem trpěla úzkostí z toho, co se může stát, když se mi udělá špatně, tak jsem to nechala zajít až do konce, představovala jsem si nejhorší možnou variantu toho, jak tam sebou fláknu, jak se plácám na zemi, tečou mi sliny z pusy, lidi si na mě ukazujou prstem, no hrůza..:o) Řekla jsem si, že jestli mi je na omdlení, tak bych měla omdlít, když to na mě jde, ale neomdlela jsem, to byl můj mozek, který mě o tom chtěl přesvědčit..Jakmile mi došlo,že to není problém tlaku, tak se mi hrozně ulevilo a už se tím nenechám ovládat.. Takže pokud cítíte něco podobného jako já, zamyslete se nad tím i z jiné stránky, kdybych se o tom neporadila s terapeutkou, doteď bych se bála jet autobusem..
Zdravím nízkotlakové spolubojovnice! :o)

Reklama

Přidat komentář