Reklama

Nové zaměstnání a hned špatný začátek

Lena (Čt, 10. 7. 2008 - 22:07)

To víš, právníci si všechno, co řekneš, upraví podle sebe, už jsou určitě svou prací zdeformovaní ;o). Každopádně to nebude asi výjimečné, počítej s tím, že můžou (možná ne schválně, abych jim moc nekřivdila) překrucovat cokoliv...'

Sajuri (Čt, 10. 7. 2008 - 21:07)

Ahoj Martine, to jsi hodný, že se ptáš.-) No, co nového? Není to zkrátka to, co jsem očekávala nebo co bych chtěla, ale třeba se situace zlepší, každopádně jsem si našla ještě jednu práci na půl úvazku, takže po dobu co nemám školu budu chodit do obou a pak se rozhodnu. Teď se pro změnu jedná o takovou malinkatou realitní kancelář, při přijímacím pohovoru na mě však působili velice mile a přátelsky, tak... Je to sice nefér vůči oboum zaměstnavatelům, protože přibližně v září se budu muset rozhodnout, kterou práci pustím a ve které zůstanu, takže na obouch stranách lžu.-( Ale pravděpodobně to asi odnesou právníci, dnes například jsem byla svědkem toho, jak jeden z právníků naprosto chybně ba přímo podle interpretoval jednu záležitost, kterou po mě chtěl, abych udělala, nebo-li mi zadal úkol a já mu na to řekla, že se tomu samozřejmě budu hned věnovat, jen se musím ještě o něčem poradit s kolegyní, no a on mé nadřízené řekl: "ona mi řekla, že to neudělá", tak asi tak.'

Martin (Čt, 10. 7. 2008 - 14:07)

Sajuri, co je nového?'

Gabi (Čt, 10. 7. 2008 - 12:07)

Leno- slyšela jsem , že jen drtivá menšina má opravdu práci, která je těší a která je zcela naplňuje, ale všichni musíme jíst a někde bydlet. Ani umělci, např. malíři, nejsou tak docela šťastni a přitom by jim mnozí záviděli, že dělají to, co je baví. Je to taky v té povaze a ta se nezmění. Mějme se rádi takoví, jací jsme, jiní už nebudeme. Ale šikanovat a ponižovat, to ať si nikdo nenechá ani v práci. Howgh!'

Lena (Čt, 10. 7. 2008 - 11:07)

Jasně, Gabi, každýho nemusí bavit to stejný... a ne každý má bohužel takovou práci, která by ho bavila. Jde o to, aby ho to psychicky nedeptalo, aby netrpělo jeho zdraví....'

Gabi (Čt, 10. 7. 2008 - 09:07)

Máme všichni nějaké zkušenosti, tady jde spíš o to, aby se člověk trochu otrkal a vyzkoušel víc věcí. Nikde to nebude ideální. Mě by kafíčko, zákusky a kancelářská práce nebavila a nedělala bych ji. Já musím tvořit a vidět výsledek své práce, to je příklad. Každý máme jiný temperament. Ve zkušební lhůtě odejděte až před koncem a do té doby se něčemu novému přiučte a vyjasněte si, co ano a co ne.'

Lena (St, 9. 7. 2008 - 17:07)

Já jsem takovou práci taky měla. Všichni workoholici, pracující nejradši i po nocích a víkendech doma, šéfová nade mnou stála a buzerovala (za to, že místo tabulátoru nebo šipek na klávesnici používám radši myš, kterou mi vždycky vzala..., prý to šetří vteřiny). Jako nová jsem samozřejmě mlčela a snažila se to vydýchat. Když jsem často utíkala po řádné pracovní době jako první, cítila jsem jejich vražedný pohledy a dost jasně mi bylo dáváno najevo, že si neplacené přesčasy musím dělat častěji, protože oni tam jsou přeci přesčas každý den. Přitom stále tvrdili, jak chápou, že musím běžet pro malou do školky, že mám rodinu a nemůžu tam bývat po pracovní době stejně jako ostatní, kterým se o rodinu stará manželka v domácnosti nebo jsou bezdětní...A to jsem ještě rovnou ze školky běžela vždycky ještě na poštu s firemníma zásilkama. Doma jsem vždycky padla úplně vyřízená :o(. Taky neexistovali žádné přestávky, ani na oběd. Jedlo se při práci u počítače, při vzdorování bylo dáno jasno na jevo, že pokud si chci dávat přestávky, tak bych tam pak musela zůstat o to dýl, aby se to stihlo...Kolegyně, která tam nastoupila se mnou se za 2 měsíce přímo v práci psychicky zhroutila, volali jsme sanitku a lékaři jí zakázali se vrátit byť jen pro věci - prý by jí to mohlo stát dokonce život! Já jsem se blbec přemáhala, protože po mateřské a s dáváním a vyzvedáváním dítěte ze školky jsem moc jiných pracovních příležitostí neměla. Později jsem si už dovolila šéfový říct, že se má zamyslet nad tím, jak se k nám chová, protože si u ní člověk připadá jako největší blbec apod. Ale stejně se nic nezměnilo. Vydržela jsem to 2 roky a moje zdraví to hodně poznamenalo. Už bych to nikdy znovu neudělala, radši bych jedla každý den jen chleba s máslem! Radím tedy v takovýchto zaměstnáních pobývat co nejkratší dobu, to zdraví za to nestojí! Mimochodem, tak kolegyně byla nějaký čas doma (ikdyž v těžké finanční situaci) a pak si našla práci v pohodovém kolektivu, kde vyfasuje svou kupičku papírů a v klidu si ji u kafíčka a zákusečků dělá...., na oběd chodí za stravenky všichni spolu do restauračky vedle práce, prostě pohodička ;o).'

Jarka (St, 9. 7. 2008 - 14:07)

Já bych asi taky chvilku počkala. On je obecně ten první měsíc, než se člověk rozkouká, dost děsný skoro všude, člověk má sto chutí vypadnout pryč. Pokud se to nezmění po těch třech měsících zkušební doby, tak bych skončila, ty nervy za ty prachy fakt zase nestojí.Za pár měsíců mě to čeká taky, už jen ty pohovory, to si užiju :-( Ale je to život :-('

nina (St, 9. 7. 2008 - 14:07)

když máš na to nervy,když už na začátku se k tobě chovaj takhle'

Sajuri (St, 9. 7. 2008 - 12:07)

Gabi.-) pochopila jsem tě dobře, neboj. Budu vyčkávat, od toho je zkušební doba.'

Tom (St, 9. 7. 2008 - 10:07)

Já myslím, že trochu soudný člověk je schopen za pár dnů poznat, do jakého prostředí zapadl. Náš mladý nastoupil do firmy, kde se mu od začátku nelíbilo, dostal kartáč také za nějaký ksicht, který přitom ani neudělal, chtěli po něm neplacené přesčasy již z principu atd. K tomu hulvátské chování šéfa a málo peněz. Nakonec s ním asi 3 dny po ukončení zkušebky zrušili pracovní poměr ve zkušební době. :-)Dnes je v jiné firmě, je maximálně spokojený a přesčasy dělá skoro dobrovolně, protože sám cítí, že je to pro firmu potřeba. A slušně mu za rok rostly i peníze. Proto jsem napsal můj názor, že já dám na první názor. Jak cítím špatné ovzduší, tak moc šancí na zlepšení není.'

Roman (St, 9. 7. 2008 - 09:07)

Sajuri, to, že ve velkých firmách je vedení vystresované (jemně řečeno), je skoro pravidlo.Mají toho asi na hřbetě víc, než je normální člověk schopen únést. To sice vše vysvětluje, ale neomlouvá - nejsi povinna se nechat stresovat taky. Snaž se tam rozkoukat během zkušební doby, a pak uvidíš.'

Gabi (St, 9. 7. 2008 - 09:07)

Sajuri - nemyslím doslova, abys s nikým nemluvila. Pozorovatelka není to, že stojí a pozoruje, ale myslím žes porozuměla dobře. Dělej si svůj úsudek, vyptávej se a poslouchej, sleduj a hlavně ať ti šéf řekně přesně, co máš dělat. Ono je na novém vždycky stres. Přečti si knihu Rozen a spol.: Dinosauří mozky.'

Sajuri (St, 9. 7. 2008 - 09:07)

K děkuji.-), asi ano, asi je pravda, že by pro mě bylo lepší najít si práci v menší firmě o menším počtu zaměstnanců. Nostalgicky vzpomínám na své předešlé zaměstnání, kde nás bylo všehovšudy 8 a bylo to fajn, přesně jak píšeš, oni si také zprvu nemohli zvyknout na ten můj obličej.-), ale pak se vše zlepšilo a já na ně na všechny vzpomínám s radostí. Bohužel jsem se ale musela přestěhovat, takže je to zase všechno od začátku. Ale chtěla jsem se zeptat, jestli máte někdo ještě zkušenosti s tím, když je vaše vedení opravdu velmi vystresované a z toho pak hysterické a jak s těmito lidmi jednat. U některých mi přijde, že mají rádi, když se mohou pohádat, že je to pro ně potřebný ventil. Ale musím přiznat, že já jsem dříve bývala podobná, avšak po určitých životních peripetiích jsem v tomto směru našla nějaký takový vnitřní klid.'

K (St, 9. 7. 2008 - 08:07)

Sajuri, mám zkušenost, že se v dnešní době dá docela najít i práce v kolektivech, kde je pár lidí a je důležitá pohoda a klid - malé firmy. I když pracovní nasazení bývá také vysoké, člověku to tak nějak míň vadí, když se tam cítí příjemně. Já jsem shodou okolností na takový kolektiv natrefila a nemůžu si vynachválit. A i od známých vím, že to není až taková vzácnost. Jak tak čtu tvé příspěvky, myslím, že by tohle bylo pro tebe to pravé ořechové.V takových firmách dost často jsou i schopni pochopit tvé soukromé problémy, člověk se nebojí svěřit a to je pak ta atmosféra úplně jiná, taková lidská.Já také nemám mimiku pod kontrolou (a je to možná dobře) - lidé mi říkají, že se tvářím jak morous a hodně nepřístupně. A to byl ve velkých firmách problém - nikdo se se mnou nebavil, nikdo tam nepátrá po tom proč, odveď práci a nashle. Některé lidi to může i dráždit, stalo se mi to a zdá se že i tobě :-)V mém současném zaměstnaní mi to řekli, jak se tvářím, zeptali se proč, zasmáli jsme se a oni to respektují - a já už nemám tolik důvodů tvářit se jako morous, protože mi tam je dobře a uvolněně.Doporučuju vydržet jen pokud nemáš jinou možnost a paralelně hledat - atmosféru zaměstnání už poznáš u pohovoru. Je škoda se nervovat pokud existují zaměstnání, kde by ses mohla cítit příjemně.'

Sajuri (St, 9. 7. 2008 - 00:07)

Jáne díky, tvá otázka bokem sedí.-), právě ono je to vše i o určité sebereflexi. Já asi na okolí působím nepřístupně či jaksi uzavřeně, ale sama o sobě si myslím, že taková nejsem, že jsem komunikativní, že jsem srdečná atd., ale také už mám zkušenosti s tím, že mi dělá problémy si zvyknout na velké kolektivy, že mám ráda okolo sebe jen pár lidí, pro které bych se ale zase rozdala a tak podobně. A také stále nějak nejsem schopná plně se ovládat, sice se mi už poměrně daří nechat si své myšlenky a názory pro sebe, ale mimiku jaksi asi stále pod kontrolou nemám.-) (i když já si myslím, že ten atak mé vedoucí byl neoprávněný, ale to už nikdo z nás nerozlouskne, to nechme koňovi). Nechci ostatní zaměstnance nějak očerňovat, budu vyčkávat a pozorovat, však ono to nějak dopadne. Přemýšlím však jestli tato práce a jí podobné jsou pro mě vhodné, alespoň prozatím, jelikož můj způsob života je poměrně náročný a stresující sám o sobě (problémy v rodině, máma je téměř slepá, bratr je narkoman a já pořád studuji, ještě mi zbývají dva roky), takže nevím.-) Zažívám nerváky všude okolo a nevím, jestli bych ještě zvládla tuto práci. Bohužel to je jakýsi dnešní trend, kdy se po zaměstnancích vyžaduje více jak 100% pracovní nasazení, na pracovištích se jim vytvářejí paralelní prostředí a ti lidé vlastně neznají nic jiného než svou práci, ale paradoxně všechny z toho plynoucí bonusy nemohou ani pořádně využít, protože je nepřípustné si v takovýchto firmách vzít delší dovolenou či se nějak jinak realizovat mimo pracoviště, na to už nezbývá energie ani čas. No jo, to je holt dnešní doba.-) Dobrou noc.'

Ján (Út, 8. 7. 2008 - 23:07)

Já bych se k této diskusi také přidal. Jestli jsi tam nová, je jasné, že všichni budou na tebe koukat, jako na vetřelce, to je celkem normální, takže si tě budou testovat, zkoušet jaká jsi a co vydržíš a tak vůbec. Jen taková otázka bokem...jak vycházíš s lidmi jinak? Myslím třeba v jiném podniku, se sousedy, s rodinou a tak? Já když jdu do nového zaměstnání, jsem už v šestém, tak se vždy snažím ukázat, že na práci co po mě chtějí mám a postupně ukazuji, že mám i na víc. Se šéfy je potřeba nejdřív opatrně a nezavdávat záminky k ničemu. Mysli si o tom jak se chová šéfová co chceš, ale bez komentáře, či grimas, to je celkem základ. A na druhou stranu jim ukaž, jaké jsou tvé meze a kam až můžou jít, samozřejmě ze začátku radši méně přístupná, ale ne nedostupná. Časem poznáš, kdo je kdo a s kým se dá mluvit a vše se časem vyhladí, také prostě záleží na tvém chování. Nesmíš na nich hned vidět samé chyba a že ty by jsi to dělala jinak, na to máš právo, ale tak za nějakou delší dobu. Pokud by tě to moc štvalo ve zkušební době, odejdi bez nějakého vysvětlování. Ale myslím, že to bude dobré a na ty neurotiky si zvykneš. Zatím nezdrhej.Ty lidi k sobě tam najdeš, nesmíš to chtít hned, přijde to, neboj :o)'

Sajuri (Út, 8. 7. 2008 - 22:07)

Ahoj a děkuji za reakce.-) Tak nějak asi máte pravdu všichni. Neboli nechci házet hned flintu do žita, ale zprvu bych zkusila "Gábin přístup" a to v rámci zkušební pracovní doby, ale jestli se nevyčasí, tak tam skončím. Právě že člověk v práci tráví tolik času, že snad ani nejde se po tuto dobu pohybovat někde, kde vám to totálně leze na nervy.'

Franta (Út, 8. 7. 2008 - 21:07)

Souhlasím, zrovna v takovýchhle firmách (nemusí to být zrovna právní firma) jsou ti největší neurotikové, hysterky a vůbec zmetci. To, že tam tráví 12 hodin denně jim na pohodě a zdraví taky nepřidá. Neutíkej hned, ale pokud bys měla ( třeba během zkušebky) pocit, že je to nad tvý síly, tak zdrhni.'

K (Út, 8. 7. 2008 - 16:07)

Taky s Gabi nesouhlasím, lidí, kteří by tohle vydrželi a odolali, je málo. Běžného člověka by tohle prostředí brzo semlelo. Radím prchnout, ty peníze za to nestojí. Většinou je to čím dál horší.'

Reklama

Přidat komentář