Platit napůl?

Viete, prečo sú dnešné ženy emancipované? Muži to po nich chcú!

To já jsem nejradši když to zacvakne holka.Nejdřív dělám granda, ale potom když platí přítelkyně si dávám k jídlu třeba lososa a když vím,že budu platit já, tak si dám něco levnýho.Nosím jen značkové věci, tak na to nějak musím ušetřit.Píšu SVUJ názor, tak kritiky prosím neotravujete.

To je snad jasné, v čem je rozdíl. Má svůj plat pouze pro sebe a neživí muže. Největší položka v domácnosti bývá zpravidla vždy muž - vlastní zkušenosti a zkušenosti mých kamarádek.

katko, promluvte si s nim, rekni, ze diky tomu mas pocit, ze to s tebou nemysli vazne. Vzdyt v tom byte zijete oba dva. Opravdu jsem neco podobneho nezazila, ani pri mem prvnim vztahu, kdy jsem mela vetsi peniz nez muj pritel. Pamatuji si, ze najem a ostatni platil on, ja platila telefon. Do bytu jsem kupovala ze sveho, postel, lednici atd, ale jakakoliv utrata venku byla na priteli. Dovcu jsem si ze sveho platu, mela jsem dva, platila v pohode,vlastne si ted uvedomuji, ze jsme nemeli spolecnou kasu, ale nkdy jsme se o penezich nejak nebavili. Nastavili jsme program, jak kdo co bude platit, spis tak nejak spontanne, a ono to 5 let fungovalo. Pri rozchodu jsem v byte vse nechala, a vzala si auto. Naprosto bez problemu.

Když jsme já a můj přítel na dovolenou, tak jsem na ní neměla peníze. Dopadlo to tak, že on si svoji část zaplatil a já jsem se musela na tu moji půjčit. Teď to splácím. Když jsem si zařizovala byt a potřebovala něco koupit, půjčila jsem si od svého přítele, ale vždy mu to musím do koruny vrátit. Nechci od něj, aby se o mě staral, ale stejně mi ten jeho přístup přijde divný. Abych mu úplně nekřivdila, tak dárek mi jednou za čas koupí.

Me prijde divne, ze nekam jdete spolu,a platite kazdy sve. Me to vazne zni uboze, to bych radeji vzdy platila ja.
Vymiraji gentlemani, chapu, kdyz ma nekdo spatnou zkusenost, je opatrnejsi, ale jinak me prijde smesne, abychom jsme si platili zvlast. Samozrejme ja treba platim dost vysoky najem, protoze zijeme u me v byte, bezne neco nakupuji, ale jak nekam jdeme, na jidlo, za zabavou, vzdy plati muj chlap. ja ho take rada pozvu, nebo mu koupim nejaky darek, ale v jadru mu je jasne, ze bych tak nadstandartni zivot zit sama nemohla. A protoze je to chlap, ktery si rad uziva zivota, a jeste radeji si ho uziva se mnou, pry osudovou zenou, tak je pro nej samozrejme, ze treba zaplati dovolenou i za me, aniz by se o tom zminil. Milionar to tedy neni, ale umi se dost otacet.
A pak, ja mu zase delam doma kompletni servis, a to mi prijde take prirozene.

Tak já si myslím Katko,že je vyčůraný jak mraky.Od takového pryč

Nechtěla bych po něm, aby mi platil složenky. Ale to, aby se na jejich placení nějakým způsobem podílel. Třeba to, že on neřídí a já ho pořád vozím mým autem, ale taky do něj pořád tankuju. Když ráno jedeme do práce, když jedeme na nákup..... Jen občas, když potřebuje odvézt někam za svými aktivitami tak přispěje. Víš, nejde ani tak o peníze, já jsem soběstačný člověk. Napadá mě spíš to, že když chlap do vztahu neinvestuje, tak to nemyslí do budoucna nebo úplně vážně.

Katka: Co přesně ti přijde divné, že tě občas nechá zaplatit celou útratu nebo to, že neplatí složenky za tvoje bydlení, i když s tebou momentálně žije? Z tvého příspěvku jsem to tak úplně nepochopila.

S přítelem jsme spolu skoro dva roky. On bydlí v pronájmu a já mám svůj byt. Nmůžeme být bez sebe a tak, jsme chvíli byli u něj a pak zase u mě. Teď poslední dva měsíce bydlíme v mém bytě. Veškeré složenky platím já. On si platí svůj pronájem. Jídlo vychází zhruba půl na půl. Když jdeme spolu třeba na kafe nebo na oběd zaplatíme si každý to své. Někdy se samozřejmě stane, že celou útratu zaplatí můj přítel nebo naopak já. Mě osobně to přijde divné, ze začátku jsem měla o jeho lásce pochybnosti, ale už jsem si zvykla. Co si o tom myslíte???????

A ještě jsem si vzpomněla :o)) jednou se nám poštěstilo a našli jsem před číňanama na zemi 2 tisíce. teda našel je přítel, já koukala bůh ví kam. Mohl je klidně sebrat a nepozorovaně strčit do kapsy, ale on se se mnou rozdělil.
Já věřim, že se o penězích vždycky nějak domluvíme, že to nebude až takový problém.

Jo a jinak - já kdybych vydělávala hodně, vůbec by mi nevadilo za přítele utrácet. Je teda fakt, že chlapi tohle tak nějak mnohem hůř nesou (samozřejmě jsou výjimky ehm ehm). Máme tady v okolí jednu oblíbenou pizzerii a povětšinou jsem tam platila já. Byli jsem tam opět te´d o víkendu a jemu se tam nechtělo, že prý mu je to blbé, abych zas platila já a že co tomu řeknou ti zaměstnanci :o) no je to malá pizzerie, ale neřekla bych, že tohle si až tak pamatují....nic méně pro klid jeho duše jsem mu půjčila 300kč ještě doma, aby to mohl zaplatit jako že ze svého :o)) jak říkám, zatím jsme na tom byli finančně tak nějak stejně, takže jsme si občas takhle vypomohli.

Je to šílený tohle všechno číst! :o((

Já zatím studuji, rodiče mi nějaké peníze posílají, taky si přivydělávám, abych se měla líp a mohla si občas taky dovolit něco si koupit :o) Přítel už necelý rok pracuje, jenže to bylo zatím brigádně - nemohl nic sehnat v oboru kvůli tomu, že zatím nemá praxi, na normální pozici s plným úvazkem nastupuje až teď od února, takže na tom bude přeci jen lépe než já:o)
Jinak - bydlíme spolu už tři roky (+ ještě jeden spolubydlící vedle v pokoji), společné výdaje co se bytu týče jsou ok. Prostě nájem jde zatím napůl (nevím tedy jestli on uvažuje o placení většího dílu až bude mít víc peněz), higienický potřeby taky tak, jídlo si obvykle obstarával každý sám, základní potraviny kupoval někdy on, někdy já. Takhle to zatím funguje a mě to přijde v pořádku.
Pokud jsme byli oba studenti, peněz moc nazbyt nebylo, ale vždycky jsme se tak nějak na střídačku pozvali třeba na večeři nebo do kina, což platí i teď.
Vím taky, že má celkem nákladného koníčka - je to cyklista, no zatím spíš rekreačnějšího rázu, ale najezdí toho hodně :o) Začíná si postupně sestavovat nové kolo, no celkem pálky to jsou, ale já mu to nevyčítám, protože vím, že celých 10 let (trochu si protáhl studentská léta) si odtrhával od huby, tak proč ne.
Určitě je dobrý, když se na chodu domáctnosti podílejí oba, ale podle mě by každému v ideálním případě mělo zbýt nějaké to málo pro vlastní potřebu, ať už by to byla hospoda
nebo nějaká jiná akce s kamarády nebo třeba na koníčky, případně oblečení atd :o) já vím, že zatím to vidím takhle jednodušše, protože živíme jen sami sebe, ale až by do vztahu přišli děti, bylo by to o hodně náročnější...

40+ to napsala za mě líp než to umím já. Ano je mi lépe o to, žre nemusím živit jeho a platit za něj třeba teplou vodu. Zn to směšně, ale jen tomu kdo nemusí každou korunu na chod domácnosti otočit sám. Posledn kapkou bylo ,když mi po tom co jsem tohle celkem v klidu řešili a probrali nápravu stavu, napsl sms že dostal 13 plat a zve nás na večeři. Nejen že nás na nic nepozval, ale ještě mě nechal nakoupit všechno na vánoční stůl a svátky/hospodyňky ví kolik tisícovek to umí spolykat/ nwjsem lakomá naopak, ale už jsem si opravdu připadala jako hlupák když mi v domě tekl odpad v koupelně po pár dnech me pochválil jak sem šikovná, že sem si ten sifon koupila a namontovala sama. Když jsem v létě chtěla pomoct se zahradou řekl mi že kvuli tomu nejezdí k rodičům aby to nemusel dělat. Přijde mi hloupé popisovat jak plytval například vodou prostě do svých 32 let žil u maminky a připadalo mu normální nechávat naplno běžet horkou vodu do odpadu když si čistil zuby/výhodu pákových baterii sem mi nepodařilo mu za dva roky vnuknout/ Zní to ted asi lakotně,ale kdž nedostanete na domácnost ani pětikorunu vaří se vám krev když nechává téct spchu dvacet minut a já pak šetřím abych to všechno zvládla zaplatit. K rozchodu mě dohnal strach, kdyby se se mnou něco stalo a nemohla sem vydělávat to co ted asi bych měla odpojenou elektriku a poslechla si že nejsem šikovná:( je zvláštn ja muži přemýšlí. Jinak byl na mě hodný a opravdu jsem si rozuměli, ale jen v zábavných věcech, jak přišlo na domácnost zahradu a práci otočil se zády.

Ono je to nebezpečné na obě strany, když jsou peníze neustále přístupné a v relativně neomezeném množství, tak to svádí ty peníze utratit, byť v dobré víře, že na tom není nic špatného. Proto to musí být vyvážené, vymyšlené a měla by být relativně obtížně přístupná část společných peněz, z kterých se kupují větší investice typu dovolená, koníčky finančně náročnější nebo TV, resp. HIFI werk , který dělá zase mužské části populace radost a měli by si ji mít možnost dělat.

Co rict, jsou to skrblici.
Muj chlap tohle vubec neresi, dokonce do meho supliku dava haldu bankovek s tim, ze tam muzu kdykoliv sahnout. Kdyz to chlap se zenskou mysli vazne, kdyz si ji chce vzit a mit s ni deti, tak jen sobec by resil spolecnou kasu tak mizerne, jak pisete.
Ja mam mizernej plat, nikdy jsme o tom ani nemluvili. Proste jeho penize jsou nase penize. Co tady ctu, uvedomuji si, jake mam doma zlaticko. Da se dokonce rict, ze za me rad a casto utraci. Ma dokonce ten nazor, abych do prace nechodila, ze zajisti penize rad sam.
Muj byvaly manzel me zase dal kreditku k jeho uctu, bylo samozrejme z ni cokoliv platit. Ale nezneuzivala jsem toho.
Tak asi tak, je to divny, ze nekdo takhle soukromnici.

:)))) Dušanovo názor mě pobavil, ale když budu upřímná, tak s ním musím souhlasit. Svět je zkaženej, ženy tahají z mužů peníze na svou parádu, muží ženy zase podvádí. Když se kouknu kolem sebe, tak existuje velmi málo párů, za které bych dala ruku do ohně. Všude je spousta lží a inktrik. A jestli máte protějšek, se kterým jste skutečně šťastní, který je čestný, věrný a má vás rád, tak pak se ho držte a hlavně si ho važte!!!! S tím placením to záleží všechno na domluvě. Myslím si, že každý člověk, ať je to žena nebo muž, by měl být soběstačný nebo se o to alespoň upřímně snažit. A ne, jak to dnes bývá: ženy žijí na úkor mužů, tahají z nich peníze a pak se diví, že s nimi chlupatější polovičky jednají jak s prostitutkami. Je úplně jedno, kdo zaplatí oběd nebo kdo naplní ledničku. Důležité je, aby se partneři navzájem nezneužívali. Když je jeden z nich v nesnázích (finančních, ten druhý by mu měl upřímě pomáhat.

Když jsem ještě žil s bývalkou v normálním, čerstvém manželství dával jsem svoji výplatu (o málo větší než její) do dřevěné krabičky, která plnila funkci domácí pokladny. Byla položena nad úroveň očí, tak jsem neviděl, kolik je naspodu bankovek. Nechával jsem si jenom pár stovek na měsíc, jako kapesné a (tehdy ještě) na cigára. Až jednou jsem chtěl něco většího koupit do bytu a našel jsem krabičku totálně prázdnou! Když jsem se zeptal, kde jsou ty peníze, bylo mi řečeno, že je půjčila našim sousedům, kteří si prý chtěli koupit šicí stroj. Pravda byla přesně opačná. Ty prachy ještě půjčili sousedé ji, prý na ten samý ůčel, a měli to přede mnou zatloukat. Teď už dávno spolu nejsme ale po tý zkušenosti bych se na kasu v rodině díval jinak. A to byla, prosím, paní učitelka se dvěma dětmi! Takže drahé pisatelky, moc se tady neprste, nejste žádní svatouškové ale pěkné mrchy, chorobně geneticky zatížené na peníze - čest těm dvema výjimkám ve střední Evropě, jejichž jména, bohužel, neznám.

Pro Janu vysvětlení, v čem na tom bude holčička lépe bez kořistícího partnera:
Samozřejmě, že na tom ekonomicky bude líp, když nebude patrnera živit, to stojí docela hodně peněz, ale i času. Jen si myslím, že je dobré dosti brzy na začátku nastavit pravidla hry tak, aby partner nemohl "kořistit". Po delší době se totiž diví, proč se mění pravidla, když to tak dlouho k jeho spokojenosti fungovalo a bere to jako podraz, je to v hlavinkách některých jedinců zajímavě zadrátované. Zisk bude i v tom, že když jeden ví, že to musí zvládnout sám, tak to zvládne, ale ubíjející je to, když by měla fungovat nějaká férová dělba prací a ona NEFUNGUJE. To je k nepřežití. Dá se ale asertivním způsobem diskutovat a klidnou argumentací, logicky postavenou dojednat nápravu, společný účet na financování společné domácnosti je funkční. Dobré je dotázat se patrnera, zda ví, kolik chod domácnosti stojí a párkrát ho nechat platit týdenní nákup, aby měl reálnou představa, oni ji totiž nemají. Navíc má šanci najít partnera férového.
Jinak to, že patrner tají, kolik vydělává je těžká podpásovka, ale hodně pomáhá jejich egu, v hospodě totiž hezky před kamarády zní: Tý mojí je do toho kulový, kolik vydělávám....To stoupají v očích ostatních až k nebeským výšinám, jací jsou to macha, machři a frikulíni (free, cool, in).Je ale většina slušných a férových chlapů, aby to nevypadalo, že se topím v nenávisti. Dokonce i kořistníka lze smírnou diskuzí dotlačit k férovému uspořádání, jen je to celoživotně velmi háklivé a citlivé téma, musí se kolem chodit po špičkách. Hodně totiž jest přebíráno jako vzor v původní rodině, je třeba to okoouknout, jak tatínek s penízky hospodařil a jaký frajer si připadal...Dost jsem se rozkecala, ale je to na začátku vztahu HODNĚ důležité vyladit systém spravedlivě, nenechat to, že se to časem samo spraví a láska zafunguje...nezafunguje.

To, že ti neřekl, jaký má plat, mi divný nepřipadne. Já končím školu za 2 roky, ale až budu vydělávat, tak je to moje soukromá věc... Samozřejmě chci, ať domácnost jede pěkně půl na půl... At už bydlení, jídlo, cokoliv... Samozřejnmě, že přobližně tu výplatu partner vědět bude, ale jestli se zvedne nebo spadne..moje věc...