pocit osamění,tělesné postižení

Žen je sice víc ale už...Já znám plno skvělých žen, které jsou samy a přitom by samy rády nebyly. Řekla bych, že je problém se sesnámením větší u inteligentních lidí, protože mají na jednu stranu větší nároky a zároveň se jich dotýkají více všechny tyto moderní hyperkorektní trendy, harašení... Nechci se nikoho dotknout, ale jednodušší lidé o tom nemají páru, že něco takového jako harašení existuje a asi by je ani nikdo nežaloval a oni by nikoho nežalovali za plácnutí přes zadek, nevhodnou sexistickou poznámku...

Přesně tak. Myslím, že...Zase tak tragicky bych to se sexuálním harašením neviděla. Pokud budeš nějaké ženské sympatický a pozveš ji na kávu nebo na večeři, tak bude spíš ráda, že jsi udělal první krok. Většinou je spíš problém ten, že se nenajde ta příležitost potkat někoho nového. Tady mají snad možnost jen ti, co pracují v nějaké velké firmě neo mají nějaký specifický koníček, kde se potkává hodně lidí a tím pádem mají něco společného. Já pracuji povětšinou z domu a mé zájmy jsou spíše introvertního rázu, takže tudy cesta oro mě nevede. Zrovna včera jsem byla na vánočních trzích a dost na mě ta osamělost padla, tak jsem si dovolila sem napsat

Žen je sice víc ale už...Přesně tak. Myslím, že kvůli stále sílícímu sexuálnímu harašení to se seznámením budou mít stále těžší i zdraví chlapi. Spousta žen si dnes vystačí sama, a když chce dítě, dojde si na umělé oplodnění. Takže šance chlapů s postižením se seznámit je téměř nulová. Se zdravou ženskou je to vyloučeno a postižených ženských je asi možná i dost, ale na ulici je běžně člověk nepotká. Možná jsou v nějakých ústavech, eldéénkách, ale tam se s nimi těžko kdo seznámí. A asi by to člověk ani nechtěl. Takže jsme odsouzeni k doživotnímu osamění. Jediné, co mě na tom těší je, že za 100 let už mi to bude jedno.

Žen je sice víc ale už jsou dávno někde obsazené nebo se nějak zařídily ... Zbylo už jenom to nepoužitelné, nějaké trosky, nemocné, nebo nemožné společného žití. Taky je mno těch co jsou radši so'lo samy ... Pořídí si psa a tím mají vyřešeno místo děcka, chlapa k ničemu nepotřebují ... dnešní zhoubný feminismus toto ještě hloupě podporuje. U ženy to silné sebevědomí prostě nesedne a nedělá dobrotu. Tuto roli by měl právě zastávat chlap ... Zkurvená a pokřivená Moderní doba vše totálně dodrbala ku špatnému.

Já sice kontakt s ženami zažil do mého úrazu, ale nyní po mém ochrnutí mi nejvíc už roky vadí nejvíc možnost masturbování. Po úraze páteře nemohu mít vrchol, necítím nic..Takže anorgasmie a anejakulace a jsem vozíčkář.. Jsem nervozní víc a mastrbace chybí..I když se snažím na to nemyslet tak jsou chvíle kdy to chybí. A to hlavně v tomhle blázinci Vánoc

Jo, jo. Už aby bylo po Vánocích. To je pro osamělého člověka taky hrůza. Dnes jsem byl po dlouhé době ve městě a snad poprvé, co jsem na světě jsem si všiml, kolik lidí se na ulici ukazuje v páru. Staří nebo mladí. A lidi, které jsem potkal samotné, někam spěchali. Je to zvláštní. Ale jak jsem celý život osamělý, tak si úplně přestávám všímat svého okolí.

Nejhorší je to o Vánocích. Pocit osamění je ještě silnější.

Teprve až teď, když pročítám zdejší příspěvky si uvědomuji, že nejenom sex je to, co jsem nikdy nezažil. Ale teď teprve si uvědomuji, že jsem se nikdy s žádnou ženou ani nelíbal ( což je logické, neboť to má příliš blízko k sexu, a se mnou by žádná žena sex mít asi nechtěla.) Ale vlastně jsem se za celý život ani žádné ženy nikdy nedotkl. Jediný dotyk, který jsem kdy zažil bylo podání ruky. Docela by mne zajímalo, jaké to je.

Myslím si, že v dnešní...Stejně tak ženy můžou mít problém seznámt se s muži. A vem si, že máte výhodu, chlapů je míň!!! ;-)

Já jsem také tělesně...Dnes už můžeš majetek odkázat třeba nějaké nadaci,to není problém.

Myslím si, že v dnešní době mají obrovský problém seznámit se se ženou i zdraví muži. Už ze strachu, aby nebyli obviněni ze sexuálního harašení. Postižení mohou odpovídat na inzeráty, ale je otázkou, zda nějaká žena takový inzerát dá. A pokud ano, je otázkou, zda ta žena třeba vůbec někdy bude chtít sex.

Já jsem také tělesně...Honzo, samozřejmě, když je člověk osamělý, tak nemá cenu, aby dělal nějakou bůhví jakou karieru. Osamělost tím nevyřeší, nic se nezmění. Ke všemu, ta osamělost člověka ubíjí fyzicky i psychicky. Člověk je stále unavenější a stále by jen spal a spal...A je to proto, že se nemá absolutně na co těšit. Ke všemu se s přibývajícím a časem i přibývajícími neúspěchy stahuje člověk stále víc a víc do sebe. No a tohle tě postupně zlikviduje jako třídu.

Já jsem také tělesně postižený a v důsledku toho jsem také nikdy nepoznal žádný vztah. Nicméně na celoživotní samotu jsem si již zvykl. Co mi taky jiného zbývá. Můj problém spočívá v tom, že mne mé okolí celí život do něčeho nutí. Zejména mne nutí k tomu, abych dělal kariéru. Tak každému odpovídám, že není pro koho se snažit. A oni odpovídají, abych se snažil pro sebe. Což je sice krásné, ale úplně k hovnu. A k čemu mi budou peníze, když po mé smrti stejně padnou státu jako odúmrť a nebo je možná zdědí nějaký můj bůhví jak vzdálený příbuzný, kterého ani neznám.

Nedávno jsem si uvědomil, že osamělost v důsledku tělesného postižení má bohužel i praktické dopady. V naší čtvrti nedávno otevřeli thajskou restauraci. Docela rád bych se tam vypravil. Mám pár známých žen, tak jsem jim navrhl, zda by tam nechtěly zajít. Podle očekávání všechny reagovaly buď vyhýbavě nebo odmítavě. Asi by každá tu návštěvu té restaurace se mnou považovala za rande, nebo co. No a pravda je, že na mne asi žádná ženská není zvědavá. No a sám do té restaurace nepůjdu. Připadal bych si tam sám jako idiot. Takže si na thajskou kuchyni nechám zajít chuť a místo toho si koupím domů kus salámu, chleba a otevřu si pivo. A takhle je to u mne se vším.

Nežli mít doma takovou a ještě se nechat sekýrovat a terorizovat, tak to pak radši žádnou a žít v osamnění - ač to taky není nic hezkého a taky to má nevýhody. Ideál není ani jedno ...

Tak tak ... Každá mince má 2 strany.

Taky mi připadá že všechny ty ženský přemýšlí pouze o ZISCÍCH ... nějaká láska, to je až to poslední a vedlejší, u některých i divadýlko na chlapa.

Já jsem celý život sám, a čím jsem starší, sám méně mi to vadí. Opakovaně jsem byl svědkem toho, jak ženská chlapa příšerným způsobem sekýrovala. A týkalo se to jak mladých tak starších párů. No a měl jsem dost. Tohle bych nevydržel ani minutu. No a i kdyby mne ta ženská nesekýrovala, nevím, co bych si s ní každý povídal. Vůbec si neumím představit jaké to je, s někým žít. A asi ani nechci. Nechápu, co na tom lidi vidí. Já jsem sám a když chci vidět lidi, tak jdu do hospody. Sice tam jsou jenom samí chlapi, a to stále stejné dršťky, ale zase mne tam nikdo nenutí chodit. A jinak sedím doma a čtu si. A při tom chlastám pivo z plechovky. Nikdo na mne nemluví, nikdo po mne nic nechce. Mám svůj klid. Opravdu nechápu, co vidí lidi na tom, aby žili s někým. K čemu je to dobré?

Nejhorší na té osamělosti...A Josefe, proč nezkusíš jít jinam než do hospody nebo doma nečučet do zdi, ale třeba se dívat na něco zajímavého na youtubku nebo si stáhnou nějaký pěkný film nebo přes net hledat nějaké nové přátele na pokec. Ale musíš mít i ty, co nabídnout. Jestli máš zážitky jen z čučení do zdi, tak to je pak asi s tebou horší komunikace. Lidi se baví o filmech, sportu, politice, svých zájmech, knihách...A to vše můžeš nasávat sám a pak se jít podělit mezi lidi - třeba i do té hospdy, kde jsou stále ti stejní lidé a vedou stejné řeči - můžeš zavést ty řeč na něco nového.

Nejhorší na té osamělosti je ta nemožnost se na cokoliv těšit. Já když přijdu z práce, tak mám jenom dvě možnosti. Buď jdu do hospody a tam se ožeru. Ale sedí tam stále stejní lidé a vedou stále stejné kecy. No a nebo jdu z práce rovnou "domů" a tam sedím a čumím do zdi.

Jsi mne celý život. ...ten zbytek už ozelím. ..