POMOC

mimochodem, jsem chut nekomu ublizit mela ponejvice v metru. Chtela jsem tam lidi schodit. Nejdrive jsem stale radeji ve vetsi vzdalenosti od lidi a nakonec jsem prestala radeji nejezdit metrem vubec. Ovladnout moji agresivitu u me vzdycky vyvolavalo strasnou uzkost a nakonec vycerpani. Dneska uz jezdim metrem, stale stojim radeji dal od lidi, a jeste me napadaji tyto myšlenky, ale už z nich nemam takovou uzkost. Da se s tim zit. Jana

Ahoj, prave se ctu tvoje pocity a myslim, ze ti rozumim. Vzdycky jsem mela chut nekomu ublizit, ale darilo se mi svoje pocity ovladat. Z techto pocitu, zustaly jenom vycitky svedomi, ze jsem na takove veci vubec myslela. Zhruba pred 2 lety se moje pocity velmi vystupnovaly. V te dobe se mi nic nedarilo, mela jsem narocnou praci (denodenni styk s lidmi- lezli mi uz krkem, delalo mi cim dal vetsi problemy se ovladat a byt prijemna), dva vztahy se mi totalne rozpadly, vyhodili me ze zamestnani (jeste dodnes me dluzi zamestnavatel penize).Zacala jsem byt vnitrne znacne agresivni, lidi jsem primo nenavidela. Diky tomu, ze jsem byla nezamestnana, jsem se mohla a zacala vyhybat lidem. Cim vic jsem se jim vyhybala, tim vice jsem byla precitlivela na jakoukoliv urazku. Ovsem moje vnitrni agresivita mi nepridavala na pocitu pohody. Pokud jsem byla agresivni, vnitrne vztekla, mela jsem lepsi pocity, kdyz to trochu odeznelo, byla jsem strasne unavena a vycerpana. A navic ty vycitky svedomi a opravdu strach, ze nekomu neco udelam. Nakonec jsem nemyslela na nic jineho.Po dlouhem presvedcovani sama sebe jsem sla za psychiatrem, ktery me poslal na neurologii, kde mi zjistili urcitou odchylku v mozku - nalez, ktery se mohl podilet na moji agresivite. Jak mi rekl doktor, mohl se na moji agresivite podilet jak neurologicky nalez, ale i muj soucasny psychicky stav, ktery celou situaci nalezite zhorsoval. Moje lecba stale probiha, ale musim rici, ze je mi uz daleko lepe. Takove strasne stavy jiz nepocituji. Jenom obcas slabe zachevy. Doktor mi rekl, ze kdybych s tim probleme prisla daleko drive, nemusel by se dostat do takove chronicke roviny a lecba by byla daleko kratsi. Jenze ja byla neinformovana, stydela jsem se priznat pred kymkoliv tyto problemy. Takze jsem si dlouhodobym stresem, znicila spoustu nervovych bunek ( stres nebo trapeni spolehlive nici nervove bunky, jeste vice nez alkohol a koureni), a navic se pripravila o min. 1 rok zivota. Preju, abyste se z toho co nejdrive dostala a snad bude muj prispevek pro vas inspiraci.Jana

Prosím všechny , kteří mají podobné pocity, at mi napíšou, prosím! Mám denodenně pocity hrozně agresivní na to ublížit lidem. je to hrozně silné napětí, které musím ovládat a kolikrát mám chuť se neovládnout a něco provést,ale brání mi strach a naskočí mi hned taková úzkost až do krku, je mi hrozně. Máte někdo něco podobného?Myslím na to kudy chodím, už jsem zavřená ve svém světě a vycházet z něj mi moc nejde a nechce se. Napište!

ahoj... zalezi na tom, v jakem stadiu mu ji objevili... mne bohuzel uz kdyz byla pekne rozjeta a zahryzana do kloubu a nervu:// Takze sem prodelala rok antibiotik, zhubla sem asi 10kg, a doted nejsem jeste v poradku:/ Asi jsem te moc nepotesila:( Ale opravdu znam i lidi, kteri se z toho dostali a jsou ted v pohode, chce to hodne posilovat imunitu ruznyma vitaminama atd.. ale pokud mu ji zjistili v 1. stadiu nebo jeste nejak moc nerozjetou, tak bude v pohode. Doufam, ze Vam to vyjde! Papa